NAVIGACE

Vrtulníkové křižníky třídy Andrea Doria
C 553 Andrea Doria a C 554 Caio Duilio

připravil ing. Radek Valkovič

Realita Studené války v 50. letech 20. století vedla k posilování italského námořnictva za významné pomoci USA. Vzhledem k pokroku v konstrukci klasických i jaderných ponorek bylo jasné, že efektivní boj s nimi si vyžaduje pokročilé technologie a nové postupy. Sonary na lodích umožňovaly zjistit ponorku až v nebezpečné blízkosti. Pokrok umožnil zavedení nové, vysoce efektivní zbraně - protiponorkového vrtulníku vybaveného ponorným sonarem, radarem a lehkými protiponorkovými torpédy či jadernými hlubinnými pumami.

Pro operace vrtulníků byly přestavovány starší lodě, italské námořnictvo jako první začalo stavět nový typ lodí: vrtulníkový křižník. Ten měl být vyzbrojen větším počtem vrtulníků, než klasické torpédoborce nebo křižníky a zároveň být mnohem levnější, než letadlové lodě. Křižník plnící zároveň funkci vlajkové lodě svazu byl pro případného nepřítele nejlákavějším cílem, proto musel mít silnou vlastní výzbroj. Po krátkých přípravách byl spuštěn program stavby takových křižníků.

Stavba první lodi začala v loděnici CNR v Riva Trigoso 11. května 1958, spuštění na vodu proběhlo 27. února 1963. Loď byla pojmenována tradičním jménem Andrea Doria, což bylo od Italů celkem odvážné, předchozí loď tohoto jména (oceánský parník) se totiž potopila v roce 1956 po srážce s jinou lodí, zahynulo při tom 52 osob. Křižník C 553 Andrea Doria byl dokončen 23. února 1964. Loď prošla generální opravou v letech 1976-78 (nová elektronika a rakety Standard). Vyřazena ze služby byla po skončení studené války 19. července 1991, sešrotována.

Stavba Caio Duilio začala v loděnici Castellamare 16. května 1958, spuštění na vodu 22. prosince 1962 a loď byla dokončena 30. listopadu 1964. Přestavba na cvičný křižník v letech 1979-80, odstraněny 2 děla 76 mm, na části letové paluby stál nový hangár pro dva vrtulníky, původní hangár totiž přestavili na ubytovací prostor kadetů. Do rezervy přeřazena 15. listopadu 1989, vyřazena byla 19. července 1991, sešrotována ale až v dubnu 1998.

Stavba plánované třetí lodě C 555 Enrico Dandolo byla zrušena, místo toho byl postaven větší křižník C 550 Vittorio Veneto.

Pohonný systém tvořil klasický systém čtyř naftových kotlů Ansaldo / Foster-Wheeler a dvou parních turbín Tosi, každý ze dvou od sebe oddělených bloků tvořila dvojice kotlů s turbínou, byla tak zajištěna odolnost proti zásahu. Křižníky dosahovaly rychlosti až 30 uzlů, 1100 t nafty umožňovalo doplout až 6000 mil při 15 uzlech. Zadní část trupu tvořil rozměrný hangár a za ním paluba pro operace vrtulníků o rozměrech 30 x 16 m. Původně měly z lodí operovat 3 vrtulníky SH-3D Sea King, ty ale byly příliš velké (obtížná obsluha v hangáru) a proto byly používány čtyři menší a lehčí vrtulníky AB-204 ASW a později AB-212 ASW.

Pro usnadnění operací vrtulníků byla loď vybavena novinkou – křídlovými stabilizátory náklonu. Na přídi bylo umístněno dvojité odpalovací zařízení Mk.10 protiletadlových raket RIM-2 Terrier (dosah 75 km dálkový, 24 km výškový), podpalubní zásobník pojal 40 střel. Rakety se daly používat na kratší vzdálenost proti lodím. Loď byla dále vyzbrojena osmi nejmodernějšími kanóny 76,2mm/62 OTO-Melara rozmístněnými kolem nástavby, další výzbroj pak tvořily dva trojité 324 mm torpédomety a dvě výmetnice klamných cílů Breda SCLAR.

Lodě znamenaly velkou posilu pro italské námořnictvo. Zkušenosti s provozem byly využity při stavbě křižníku C 550 Vittorio Veneto.

Jména Andrea Doria a Caio Duilio ponesou dva protiletadlové torpédoborce typu Horizon, které Italské námořnictvo zařadí do výzbroje v roce 2008 a 10.

Výtlak: 6500 t standard, 7300 t plný
Délka 149,2 m, šířka 17,2 m, ponor 5 m.
Pohon: 4 kotle Ansaldo, 2 parní turbíny Tosi, 60 000 HP (45 MW), 2 vrtule, rychlost 30-31 uzlů, 6000 mil při 15 uzlech (4000 při 17 ?).
Posádka 485-514.
Výzbroj: původně 3 vrtulníky SH-3D Sea King, místo nich se ale používaly 4 vrtulníky AB-204/212 ASW.
Palubní: 1 dvojité OZ raket RIM-2 Terrier (40 raket, při opravách v 70. letech nahrazeny novými Standard SM-1ER), 8 děl 76mm/62, 2x3 protiponorkové torpédomety 324 mm. Dvě výmetnice SCLAR.
Vybavení: 3D radar SPS-52B, pátrací SPS-40 a SPQ-2D, dva střelecké radary SPG-55C pro Terriery (SPG-55A u Caio Duilio), 4 radary RTN-10X pro 76 mm děla, sonar SQS-23 (SQS-39 u Caio Duilio). Při modernizaci byly radary SPS-52B a SPS-40 vyměněny za moderní SPS-39 a SPS-768.

Zdroje

Válečné lodě 6
Internet:
http://en.wikipedia.org/wiki/Andrea_Doria_class_cruiser

http://www.hazegray.org/navhist/carriers/italy.htm#c553-cl

http://www.battleships-cruisers.co.uk/italian_cruisers.htm

http://navy-ship.all-model.com/Cruisers.html

http://experts.about.com/e/m/ma/Marina_Militare.htm