zpět italské námořnictvo

Italské námořnictvo

NAVIGACE
HOME PAGE
Diskuse
Naše inzerce

Aukce.Military.cz


Letadlová loď C-552 Cavour

připravil ing. Radek Valkovič

Už po dokončení LL Garibaldi začalo velení italského námořnictva prosazovat stavbu druhé lodě, která by nahradila zastarávající vrtulníkový křižník C 550 Vittorio Veneto.

Projekt 148 z roku 1991 byl v podstatě zvětšený Garibaldi s plánovaným bojovým výtlakem 15-16 000 t. Vzhledem k politickým a finančním problémům byl projekt odložen. Od roku 1995 byl po pečlivém zhodnocení navržen pozměněný Projekt 156 (postupně s úpravami přeznačován na 156A a 160), v této podobě měla mít loď výtlak 18 až 20 000 t a délku 200 m, vzhledem se velmi podobala španělské letadlové lodi Principe de Asturias. Loď měla mít jen malé možnosti pro vedení výsadkových operací – ubytování pro 150-180 vojáků (rota mariňáků), hangár mohl být využit pro vozidla, která se dala v přístavu nakládat a vykládat rampou na pravoboku. Omezené výsadkové možnosti byly dostatečné, protože se počítalo se stavbou speciální výsadkové lodi.

Z výzbroje byly vypuštěny protilodní rakety Otomat, loď měla nést 10-12 Harrierů a 6-8 vrtulníků (celkem 19 letadel). Kvůli nedostatku peněz bylo vedení námořnictva přinuceno v roce 1997 projekt přepracovat a místo dvou lodí postavit jen jednu – letadlovou loď s kapacitou pro výsadkové operace, tedy vlastně zmenšeninu amerických vrtulníkových výsadkových lodí. Nová loď už byla značena jako NUM (Nuova Unita Maggiore – nová hlavní jednotka), označení typu se změnilo na Projekt 163 a později na Projekt 168. Loď měla být 218 m dlouhá a 39 m široká, plný výtlak měl dosáhnout 20 800 t, v zádi měl být 50 m dlouhý dok pro dvě výsadková vznášedla LCAC, počet nesených letadel klesl na 4-6 Harrierů a 6-8 vrtulníků. Maximální rychlost měla dosahovat 25 uzlů, dosah 7 000 mil při 16 uzlech. Výsadek o 620 mužích měl doplňovat posádku 420 námořníků, 200 osob letového personálu a 140 osob vlajkového štábu, celkem tedy 1380 osob. Palubní výzbroj měly tvořit jen tři 76 mm děla Super Rapid a loď mohla být později dozbrojena protiraketovým systémem SAAM (Aster). Odhadovaná cena lodi byla 800 miliónů Euro. V roce 1998 už plánovaný výtlak lodě dosahoval 22 500 t při max. rychlosti 28 uzlů.

Nakonec byla 22. listopadu 2000 podepsána objednávka v hodnotě 900 miliónů Euro na loď výrazně upraveného Projektu 168A. 17. července 2001 začala stavba v loděnici Fincantiore v Riva a Trigoso v Janově řezáním prvního plátu oceli, tehdy se ještě počítalo se jménem lodi Andrea Doria. Na konci roku 2002 byla podepsána druhá objednávka v ceně 230 miliónů Euro za počítačový bojový systém a systémy výzbroje a ochrany. Na sklonku roku 2003 byl podepsán poslední kontrakt na dokončení instalace systémů v ceně snad až 150 miliónů Euro. 20. července 2004 za účasti italského prezidenta a ministra obrany proběhlo slavnostní spuštění na vodu. Zajímavostí je, že spuštěn byl trup bez přídě, ta byla připojena až po odtažení lodě k dokončení v plovoucím suchém doku v Muggianu (La Spezia). Kompletace trupu skončila 15. prosince 2004. Loď má být dokončena v roce 2006, zkušební plavby mají začít ve čtvrtém čtvrtletí téhož roku a do služby má Cavour vstoupit v roce 2008.

Jak tedy loď po 15 letech návrhů a projektů vypadá ? Cavour o délce 244 m a bojovém výtlaku 27 100 t je stavěna jako plnohodnotná lehká letadlová loď, výsadkové možnosti byly výrazně omezeny vyškrtnutím doku. Po úpravách a montáži nových systémů má v budoucnu výtlak dosáhnout až 30 000 t. Počet nesených vojáků námořní pěchoty klesl na 360 (dvě roty), krátkodobě až 450. Trup má 9 palub (včetně letové), po délce je rozdělen 14 přepážkami na 15 vodotěsných úseků (až do úrovně hangárové paluby). Pro usnadnění provozu letadel za špatného počasí je vybaven dvěma páry ploutvových stabilizátorů, které umožňují provoz letadel až do stupně 6 (vlny 5 m vysoké). Ostrov na pravoboku má další 4 paluby, jeho rozměry jsou co nejmenší, aby nezabíral letovou plochu. Letová a hangárová paluba jsou chráněny 15-16 mm pancířem z oceli HSLA. Operační centrum a velitelský můstek jsou chráněny kevlarovým pancéřováním. Posádka má k dispozici čtyřlůžkové pokoje (důstojníci jedno nebo dvoulůžkové), teprve mariňáci mají k dispozici pokoje pro více osob. 10-15% ubytovacích prostor je určeno pro ženskou část posádky (až na mariňáky, v pluku San Marco ženy nejsou). Palubní nemocnice má ve srovnání s Garibaldim 4krát větší kapacitu, má tři operační sály, rentgen, CT a centrum pohotovosti (MEDEVAC) obsluhované výtahem s nosností 7 t.

Pohonný systém sestává ze čtyř turbín General Electric/Avio LM 2500 o celkovém výkonu 120 000 HP (88 MW - stálý výkon, nouzový je větší), jsou umístněny po dvou ve dvou oddělených a vzdálených úsecích, pohání dvě pětilisté vrtule, loď může dosáhnout rychlosti až 30 uzlů. Turbíny pracují systémem COGAG, při vyřazení jednoho celého úseku je s jedinou vrtulí (a dvěmi turbínami) Cavour schopen plout rychlostí 24 uzlů, s jedinou turbínou a jednou vrtulí je schopen plout rychlostí 18 uzlů. Turbíny jsou licenčně vyráběny v Itálii, jde o stejný typ jako u Garibaldiho, ale v nejmodernější verzi s výrazně vyšším výkonem. Zásoba paliva vystačí při cestovní rychlosti 16 uzlů na 7000 mil plavby, zásoby potravin umožňují strávit na moři 45 dní. Jako zdroj elektrické energie slouží šest diesel-generátorů Wärtsilä 12V200-CW (výkon á 2200 kW) a dva 2200 kW alternátory na hřídelích lodních vrtulí, celkový elektrický výkon tak představuje 17,6 MW. Pro plnou bojeschopnost lodě postačuje funkce tří generátorů. Celý systém pohonu a zásobování energií je konstruován tak, aby plná bojeschopnost lodě byla zachována při zaplavení libovolných tří sousedících úseků v délce 46 m (20% délky lodě). Trup lodě včetně ostrova je rozdělen na 7 nezávislých bezpečnostních zón vybavených systémem protipožární obrany. Posádka má díky velké automatizaci řídících a nouzových systémů jen 450 osob.

Palubní hangár má podle většiny zdrojů kapacitu 8 letadel STOVL nebo 12 vrtulníků, tento údaj je ale „nepřesný“, respektive „politicky korektní“, hangár má totiž rozměry 134 x 21 m (plocha 2800 m2), což je o 75% víc než u Garibaldiho (který pojme 12 vrtulníků nebo 10 Harrierů a 1 vrtulník). Navíc má Cavour mnohem víc parkovacích míst na palubě. Výška hangáru je zvýšena na 7,2 m (kvůli sklápěcím křídlům F-35 Lighting II), v místech pro opravu je zvýšena na 8,5 m, aby bylo možné provádět výměnu rotorů, převodovek nebo motorů u vysokých vrtulníků jako je EH-101. Dopravu letadel na palubu obstarávají dva výtahy s nosností 30 t, první je vnitřní o rozměrech 14 x 21,6 m, je umístněn před palubním ostrovem, druhý je typu „hrana paluby“, má rozměry 14 x 15 m a je na pravoboku, má sloužit také jako rampa pro vjezd vozidel o hmotnosti do 30 t do hangáru. Pro zmenšení šířky lodě (např. při vjezdu do přístavu Taranto) je výtah sklápěcí. Pro vjezd těžkých vozidel do 60 t slouží vrata na pravoboku uprostřed lodi a vrata na zádi. Pro dopravu nákladu, vybavení a zbraní má loď dva 15 t výtahy a dva další 7 t výtahy slouží k přepravě posádky a materiálu.

Letová paluba o rozměrech 232,6 x 34,5 m má obdobné uspořádání jako u britských LL třídy Invincible, její plocha přesahuje 6800 m2. To umožňuje lépe využít plochu pro parkování letadel při zachování plného letového provozu. Rozměry umožňují současný start 6 vrtulníků EH-101 s výsadkem 180 mužů, přitom na palubě už můžou čekat další vrtulníky s druhou vlnou. Vozidla a zásoby pro tento výsadek obsadí 25% plochy hangáru, což příliš neomezuje počet nesených letadel. Na přídi vedle skokanského můstku je další místo pro start určené pro záchranný vrtulník. Mezi tímto místem a ostrovem je prostor pro parkování 4 letadel, za ostrovem je místo pro dalších 6 letadel nebo 8 vrtulníků. Větší plocha usnadní operace výrazně větších a těžších letadel F-35B, až po roce 2012 vstoupí do služby. Vzletový pás o délce 183 m a šířce 14,2 m je na přídi zakončen skokanským můstkem se sklonem 12°, což umožňuje Harrierům startovat s těžším nákladem.

Na přídí a zádi je připravena instalace dvou 76 mm děl Super Rapid, které s řízenou municí DART budou mít značné protiraketové schopnosti. Dosah s klasickou municí je 6 km, podkaliberní řízené granáty DART o hmotnosti 4 kg (3,4 kg letová hmotnost) mají efektivní dosah 5 km. Samotný systém děla váží 7,5 t, elevace od -15° do +85°, zásobník na 80 nábojů. Hlavní obrannou výzbroj lodě tvoří protiraketový/protiletadlový systém SAAM s raketami Aster 15 ve dvou blocích po 16 raketách. Dvoustupňová raketa o délce 4,2 m má hmotnost 310 kg, rychlost letu Mach 3 (1000 m/s). Vysoká obratnost (až 60 g) a střelecký řídící systém „Pif-paf“ umožňuje úspěšně ničit supersonické i vysoce obratné protilodní rakety, přitom je možné současně napadnout 10 cílů až 16 raketami. Výškový dosah raket je 10 km, dálkový 30 km proti letadlům, 8-10 km proti nadzvukovým střelám.

Dva bloky po osmi raketách jsou před předním výtahem, další dva bloky jsou opět na pravoboku za zadním výtahem, blok DCN Sylver A43 má rozměry 2,6x2,3 m, výšku 5,4 m a hmotnost 7,5 t. Obranu proti blízkým cílům (vrtulníky, útočné čluny) tvoří tři ručně ovládané kanóny Oto-Melara Oerlikon 25 mm / 80 KBA. Výzbroj doplňují dvě výmetnice klamných cílů AMS/Oto Melara SCLAR-H (každý má 20 raket ráže 105 mm s flérami a dipóly), dvě protitorpédové návnady Euroslat SLAT a systémy elektronického boje.

Radarové vybavení lodi tvoří radar Alenia Marconi Systems (AMS) SPY-790 EMPAR – 3D aktivní fázovaný radar pro sledování až 300 cílů. AMS RAN-40L, 3D dálkový vyhledávací radar s dosahem 300 km. AMS SPS-791 RASS (RAN-30X/I), univerzální sledovací radar, navigační radar GEM Elettronica SPN-753(v)4, radar GEM Elettronica SPN-41 pro navigaci a sledování letového provozu. Loď je připravena pro vybavení dvěma střeleckými radary RTN-25X Orion pro řízení palby kanónů Super Rapid, až budou na loď instalovány. Další výbavou jsou dva systémy IFF firmy AMS typu SIR-R/S, příďový sonar pro vyhledávání min firmy Whitehead, infračervený sledovací systém VAMPIR-MB IRAS. Palubní počítačový bojový systém CMS vychází z typu SENIT-8 použitém na francouzské letadlové lodi Charles De Gaulle. Pro přenos dat slouží data-link 11 a 16, plánuje se použití datalinku 22, až bude jeho vývoj dokončen. Satelitní komunikace zajišťují systémy SATCOM a SICRAL. Velitelské a řídící centrum je umístněno pod ostrovem, má plochu asi 1100 m2, z toho 600 m2 pro řízení námořních a výsadkových operací, 300 m2 pro letový provoz a 200 m2 pro komunikaci a elektronický boj.

Většina zdrojů udává možnost využití lodě jako transportní, kdy v hangáru parkují auta, OT nebo dokonce 60 t tanky Ariete, vozidla na hangárovou palubu vjíždí velkými vraty na zádi nebo přes boční výtah. V praxi je ale nepravděpodobné, že by loď za 1,3 miliardy Euro plnila roli, kterou zvládne transportní loď typu Ro-Ro stojící méně než desetinu. Při výsadkových akcích bude Cavour využita pro přepravu menšího množství aut, která je možné vysadit podvěšené pod vrtulníky, při použití armádních CH-47D Chinook tedy do hmotnosti cca 10 tun. Hlavní funkcí lodi je zajišťovat provoz letadel a vrtulníků, všechny jiné úkoly bude plnit vždy jen pokud hlavní funkci neomezí. Při nasazení ve funkci letadlové lodi může Cavour nést 12-16 letadel STOVL, 3 vrtulníky včasné výstrahy EH-101 HEW/AEW a 4-6 vrtulníků EH-101 a NH-90 pro transport, záchranné operace, protiponorkové a protilodní hlídkování. Toto množství letadel umožňuje trvale chránit svaz lodí střídajícími se dvojicemi stíhaček a s ostatními letouny provést až 20 bojových letů denně. Při podpoře výsadkových operací může loď nést širokou paletu strojů: 4-8 letadel STOVL, až 4 těžké armádní vrtulníky CH-47D Chinook, standardní EH-101, NH-90, bitevní A-129 Mangusta a lehké AB-212. Při takové operaci bude určitě nasazena nejméně jedna výsadková loď třídy San Giorgio, proto není nutné omezovat letovou kapacitu ve prospěch transportu vozidel.

Po dokončení v roce 2006 a vstupu do služby v roce 2008 dojde k definitivnímu vyřazení křižníku Vittorio Veneto, který je od listopadu 2003 v rezervě. Proběhne taky generální oprava LL Garibaldi. LL Cavour se na dlouhou dobu stane vlajkovou lodí italského námořnictva.

Rozměry: délka 244 m, šířka 39 m (34,5 m při složeném výtahu), ponor až 8,7 m.
Výtlak: 21 160 t prázdný, 22 290 t standard, 27 100 t plný bojový.
Pohon: 4 turbíny Fiat LM 2500 o celkem 120 000 HP, 29-30 uzlů, 7000 mil při 16 uzlech.
Posádka: 1210 = 451 obsluha lodi + 203 letectvo + 140 štáb + 465 vojáků.
Výzbroj: 20 letadel a vrtulníků, 6800 m2 plocha letové paluby, 134x21 m hangár o 2800 m2.
32 raket Aster 15, 3 děla 25 mm, (2 děla 76mm Super Rapid), 2 výmetnice SCLAR-H, 2 vějičky SLAT.
3 výsadkové čluny.

Zdroje

 

 


Pokud najdete v článku chyby, pište autorovi článku. Jeho jméno je uvedeno v záhlaví či na konci stránky.

V případě jiných dotazů, nápadů nebo problémů,  napište mail sem

Copyright © 2017 All Rights Reserved

Bez písemného souhlasu autorů není dovoleno využívat zveřejněné informace ke komerčním účelům.


Naše další stránky: Agile Factory | Experio | Beatles