NAVIGACE

Německé miniponorky 2. světové války typu Biber

připravil: Filip Svatý

Poměrně důležitou, avšak jak se často stává opomíjenou a málo zmapovanou úlohu, měly v druhé světové válce miniponorky.

HISTORIE MINIPONOREK:
Snahy o vytvoření miniponorek, schopných nepozorovaně připlout k lodi a vyhodit ji do povětří sahají až do války za nezávislost USA. V ní byla použita miniponorka nazvaná "Turtle" (želva). Sestrojil ji Američan David Bushnell. Pohon zajišťoval jeden člověk, jenž musel najednou dělat několik věcí - navigovat, řídit ponorku a nohama ovládat pedály, které otáčely šroubem pro pohyb vpřed. Jakmile se ponorka dostala blízko k cíli, musela se pomocí druhého šroubu ponořit pod loď, našroubovat do jejího trupu minu a uniknout do bezpečí. První ponorkový útok v historii byl proveden v roce 1776 ve snaze uvolnit blokádu newyorkského přístavu. Ponorku pilotoval seržant Erza Lee. Velký rozmach miniponorek však znamenala až válka Jihu proti Severu. V té době se obě strany snažily o zkonstruování ponorky na lidský pohon. Vzniklé stroje vypadaly velmi bizarně a často se při první plavbě potopily, avšak některé z nich se osvědčily a zasadily protivníkovi tvrdé údery.

Ale zpátky k Německé miniponorce typu Biber (bobr). Tato miniponorka byla zkonstruována jako reakce na očekávanou spojeneckou invazi do Evropy.

Konstrukce této ponorky dlouhé devět a široké 1,6 metru byla poměrně novátorská, její hydrodynamický tvar znamenal jak zvětšení rychlosti, tak i zvýšení dosahu. Stroj obsluhoval jeden muž, což nebylo ideální vzhledem k tomu, že jeho ovládání piloti označovali za velmi náročné. Jedinou výzbroj tvořily dvě torpéda ráže 533 mm, zavěšená na stranách v snaze minimalizovat koeficient hydrodynamického odporu ponorky. Pohon byl dvojí - na hladině to byl 32 k dieselmotor Opel, pod hladinou pohon obstarával 16 k elektromotor Siemens. Akční rádius byl při plavbě na hladině 130 námořních mil, při ponoření jen 8,6nm. Z toho vyplývá, že většinu času musela ponorka plout na hladině, čímž se zvyšovalo riziko jejího odhalení a potopení.

 Výtlak 6,3 tun není příliš velký, takže i s výše jmenovanými a poměrně slabými motory byla ponorka relativně rychlá a hbitá - vynořená měla max. rychlost 6.5 uzlů, ponořená 5.3 uzlů. Maximální hloubka ponoření 20m není příliš velká, vzhledem k jejímu poslání (napadání a ničení vyloďovacích plavidel a ostatních spojeneckých lodí) je však více než dostačující.

Miniponorky typu Biber byly navrhnuty a postaveny spěchu, přesto však byly kvalitní a potopily nejedno plavidlo. Celkem jich bylo postaveno 324.

TTD