zpět mezinárodní projekty - letouny a helikoptéry

Mezinárodní projekty

letouny a helikoptéry

NAVIGACE

Jaguar

SEPECAT, Francie/Velká Británie

připravil Martin Jurečka

Začátkem 60.let hledalo francouzské letectvo Armée de l'Air náhradu za cvičné Lockheed T 33 a Fouga Magister, jakož i za taktický stíhač Mystére IV. V dubnu 1964 byly vyzváni francouzští výrobci, aby předložili návrhy dvoumotorového bitevního letounu s charakteristikami STOL (krátký start a přistání). Společnost Dassault předložila model Cavalier a Breguet přišel s modelem Br 121 odvozeným z prototypu lehkého bojového letounu Br.1001 Taon. Jako pohonná jednotka byla zvolena dvojice motorů navržená anglo-francouzským konsorciem Rolls-Royce/Turboméca. Přední část motoru vycházela z Turbomeca T.260 a střední a zadní část z Rolls-Royce RB 172-45. 30.června 1964 byl vítězem soutěže vyhlášen návrh firmy Breguet a projekt Cavalier byl ukončen.
V roce 1963 vydala RAF požadavek na nový cvičný letoun, který by v roce 1974 nahradil typy Folland Gnat a Hawker Hunter. Zájem o společný vývoj měla z politických důvodů především Velká Británie. A tak byla nakonec 17.května 1965 uzavřena dohoda o společném vývoji a výrobě cvičného a bitevního letounu. Předběžně bylo objednáno 300 letounů: 150 cvičných pro RAF, a 75 cvičných a 75 bitevních pro Armée de l'Air. V roce 1970 již po vzletu prototypu Británie své požadavky přehodnotila a rozhodla se změnit specifikaci letounu na hloubkový taktický bombardér. Objednala 165 jednomístných a jen 35 dvojmístných Jaguárů. Úlohu cvičných strojů měly zastávat Hawker P.1182 (později známé jako Hawk).
Za francouzskou stranu se projektu účastnil Breguet Aviation a za britskou British Aircraft Corporation. Jako zastřešující orgán vznikla v květnu 1966 společnost SEPECAT (Société Europénne de Production de l'Avion d'Ecole de Combat et d'Appui Tactique, Evropská společnost pro výrobu letounu pro školní účely a taktickou bitevní podporu). V červnu 1967 se Breguet Aviation sloučil se společností Dassault.
Jaguar byl prvním anglo-fracouzským bojovým letadlem a prvním letadlem RAF, které mělo celou výrobní dokumentaci v metrických jednotkách. Jméno Jaguar dostal letoun v roce 1965 na pařížské letecké přehlídce a motor byl pojmenován Adour.
První prototyp francouzský cvičný dvoumístný (E-01) provedl roll-out 17.dubna 1968. První let byl naplánován na 15.června, ale kvůli organizačním průtahům se uskutečnil až 8.září 1968. V únoru 1969 následoval prototyp E-02 a 23.března 1969 vzlétl první jednomístný Jaguar A-03. Hned při prvním letu překonal rychlost zvuku. Další A-04 vzlétl 27.května 1969. Jediný palubní prototyp M-05 vzlétl 14.listopadu 1969.
První britský jednomístný Jaguár S-06 vzlétl 12.října 1969. Byl osazen britskou avionikou a výzbrojí a měl zabudováno zařízení pro tankování za letu. Následoval S-07 12.června 1970. Osmý prototyp dvoumístný B-08 označovaný jako předsériový stroj vzlétl 30.srpna 1971.
Potíže ve spolupráci zapříčiněné chybějícím hlavním kontraktorem, a změny v definici určení letounu zapříčinily oddálení operačního nasazení. První sériový letoun sjel z výrobní linky závodu v Toulouse v červnu 1971, dodávky letectvu začaly v květnu 1972 a první jednotka dosáhla operační způsobilosti v červnu 1973. Francouzské Jaguáry (označené Jaguar A) byly společně s Dassault Mirage III E páteří francouzských jaderných sil.
První sériový britský Jaguár sjel z výrobní linky závodu ve Wartonu v polovině roku 1973. K jednotkám RAF byl Jaguár (verze GR.1) zařazován od června 1973 a nahrazoval typ MDD F-4 Phantom II v roli stíhacího bombardéru. První jednotka dosáhla operační způsobilosti v březnu 1974. Většina britských jaguárů byla rozmístěna v Německu jako součást taktického bombardovacího letectva NATO. V devadesátých letech byly Jaguáry nahrazeny letouny Panavia Tornado a Jaguáry zůstaly pouze v Británii na základně v Coltishallu.


Sonda pro doplňování paliva za letu

Současné určení letounu je ničení pozemních cílů v rámci taktické podpory pozemních jednotek, dále pak pokračovací a operační výcvik. Britské letouny se používají i pro průzkum.
Letoun má vysoký podvozek s dvojitými koly. To z něj činí letadlo vyjímečně vhodné pro polní letiště, odkud může operovat i s těžkým nákladem podvěšených zbraní. Po celé délce odtokové hrany jsou dvouštěrbinové vztlakové klapky, které podstatně zkracují nároky letounu na délku VPD. Během letových ztkoušek bylo kromě jiného nad odtokovou hranu křídla podle pravidla ploch přidáno pouzdro, které obsahuje hlavní výměník tepla. Letoun je vyzbrojen dvěma 30 mm kanóny. Britské cvičné T.2 a exportní stroje mají pouze jeden 30 mm kanón. Na jeden podtrupový (nosnost 1134 kg) a čtyři podkřídlové závěsníky (vnitřní 1134 kg, vnější 567 kg) je možno zavěsit variabilní výzbroj do celkové hmotnosti 4 536 kg.
Jednomístné letouny mohou být vybaveny nástavci pro tankování paliva za letu.

Obě národní verze se od sebe značně liší vybavením. Každá země používá komponenty svých výrobců a každá země měla na letoun zcela rozdílné požadavky.

Výzbroj britských Jaguárů tvoří kontejnerové pumy BL755, klasické pumy o hmotnosti 455 kg, neřízené rakety ráže 68 mm, kontejnery s průzkumným nebo rušícím vybavením a až tři přídavné nádrže o objemu po 1200 litrů. Pro účely navigace a přesného bombardování je letoun vybaven systémem NAVWASS - navigation and weapon-aiming sub-systems. Jeho součástí je laserový dálkoměr a značkovač cílů a průhledový (head-up) displej, který dovoluje pilotovi let v přizemní výšce za všech povětrnostních podmínek aniž by musel odvracet pohled na palubní přístroje. Britské letouny mají navíc v horní části SOP zabudovaný varovný RL přijímač. Část britských letounů byla dodatečně opatřena dalším párem závěsníků na horní ploše křídla pro dvojici protiletadlových řízených střel AIM-9 SIDEWINDER.
V současnosti procházejí britské jaguáry omlazovací kůrou, jejíž součástí je i instalace zařízení pro noční vidění a tomu odpovídajíci osvětlení kabiny a zabudování FLIR (Forward Looking Infra-Red).

Francouzské jaguáry neměly původně žádné laserové vybavení a použitá sedačka neumožňuje katapultáž při rychlostech menších než 167 km/hod. Nyní jsou nasazovány s laserem naváděnou protizemní ŘS AS-30L a střeleckým kontejnerem pro vyhledávání cílů a navádění výzbroje ATLIS. Francouzské letouny jsou kromě běžných vybaveny i kontejnerovými pumami BULOUGA a mohou nést taktickou jadernou pumu AN 52. Další možné kombinace výzbroje jsou: jedna protiradarová řízená střela AS.37 MARTEL a dvě přídavné nádrže nebo 8 kusů 454 kg pum, a nebo kombinace PLŘS, pum, nádrží, raketnic a průzkumných kontejnerů.

Jaguáry ještě stále vyrábí v licenci Indie (firma HAL - Hindustan Aeronautic Ltd.). Prvních 46 letounů bylo smontováno z dílů dodaných Velkou Británií. Další v Indii postavené Jaguáry mají o něco pokročilejší avioniku. Jsou vybaveny systémem DARIN. Ten zahrnuje kombinovanou mapu a elektronický displej Ferranti, inerciální navigační systém, head-up displej. Zůstává zachován laserový zaměřovač označených cílů. V indickém letectvu (IAF) má přezdívku Shamsher - lev.

Ekvivalentem Jaguaru je sovětský MiG-27.

 

Verze

 

Uživatelé

Celkem bylo objednáno téměř 600 letounů.

země Jaguar S/A Jaguar B/E Jaguar M slouží od
Francie 160 40   1972
Británie 165 35   1973
Omán 24   1977
Ekvádor 10 2   1978
Indie 104 37 12 1984
Nigérie 13 5   1985
Jaguáry Ománu a Ekvádoru





Bojové nasazení

 

TTD Jaguar GR.Mk 1A

Motor: 2x Rolls-Royce/Turbomeca Adour Mk 104, 35,75 kN
Délka jednomístné verze: 15,52 m
Délka dvojmístné verze: 16,83 m
Rozpětí: 8,69 m
Výška: 4,89 m
Prázdná hmotnost: 7 000 kg
Maximální hmotnost: 15 700 kg
Maximální kapacita vnitřních nádrží 4 200 l
Rychlost: 1 350 km/h / 0 m
1 593 km/h / 11 000 m
Dostup: 14 020 m
Stoupavost: 101,6 m/s
Bojový dolet: 580 - 1400 km
Maximální přeletová vzdálenost: 4 200 km

Výzbroj:


Na závěsnících zprava:
výmetnice klamných IČ/RL cílů, laserová puma, přídavná nádrž, laserová puma, rušící kontejner



Zdroje:

 


Copyright © All Rights Reserved