zpět izraelské námořní síly

Izraelské námořní síly

NAVIGACE
HOME PAGE
Diskuse
Naše inzerce

Aukce.Military.cz


Vznik a vývoj

připravil ing. Radek Valkovič

Izraelské námořnictvo je jednou z nejpozoruhodnějších námořních sil světa. Jeho krátká historie je plná událostí, které měnili strategii a taktiku největších námořních mocností, nebo které se svou neobvyklostí zapsaly ho dlouhé historie námořní války. V této části se seznámíme s údernou silou povrchového námořnictva, izraelské ponorky jsou námětem samostatného článku.

Nedílnou součástí každého loďstva (izraelské nevyjímaje) jsou i další válečné lodě, např. hlídkové čluny, výsadková plavidla, minolovky a celá plejáda pomocných lodí : zásobovací lodě, tankery, hasicí lodě, remorkéry, bagry atd.

Zrod izraelského námořnictva (ISN) spadá do období Války za nezávislost 1947-48. Vzhledem k nedostatku peněz, které byly přednostně určeny pro pozemní armádu a letectvo, byly počátky velmi skromné. Pro obranu pobřeží tak bylo k dispozici pouze několik narychlo ozbrojených hlídkových člunů, ale používaly se i nekonvenční prostředky. Prvním velkým úspěchem tak bylo potopení egyptské lodi El Amir Farouk výbušným člunem 22.10. 1948. Větší válečné lodě koupil Izrael v letech 1950-51 ve Velké Británii – šlo o tři fregaty třídy River postavené v Kanadě a dvě korvety třídy Flower.
Lodě třídy River nesly jména Mivtakh (28, ex Orkney), Misnak (32, ex Hallowell) a Misgau (30, ex Strathadam) a sloužily do roku 1959. Výtlak 1310-1460 t, rozměry 91,8 x 11,2 m, rychlost 21 uzlů, výzbroj 2 děla ráže 102 mm a několik 20 a 40 mm děl, vrhače a skluzavky hlubinných pum, posádka 140 mužů. Mivtakh a Misnak sloužily od roku 1959 se jmény Gajabahu a Mahazena v námořnictvu Srí Lanky, Mahazena do roku 1964 a Gajabahu až do roku 1978.
Korvety třídy Flower nesly jména Wedgewood (ex Colon) a Haganah (ex Balboa), sloužily do roku 1956. Výtlak 980-1170 t, rozměry 63,5 x 10,1 m, rychlost 16,5 uzlů, výzbroj 1 dělo 102 mm, 1 x 40 mm, vrhače a skluzavky hlubinných pum, posádka 85 – 100 mužů.

Izrael koncem 40. let koupil 3 torpédové čluny typu 70ft Vosper (vyřazeny začátkem 60. let), v letech 1951 až 1952 postavil čtyři 62 t torpédové čluny a v letech 1956 až 1957 nechal v Itálii postavit tři 40 t čluny, výzbroj všech tvořily 2 torpéda ráže 457 mm, 1 dělo ráže 40 mm a několik 20 mm děl. Jeden z těchto člunů se zúčastnil tragického incidentu 8. června 1967. To odpoledne totiž izraelská letadla zjistila u sinajského poloostrova přítomnost neznámé lodě. Nákladní loď ve vojenské šedi neměla vyvěšenu žádnou vlajku a neodpovídala na výzvy k identifikaci. Protože 4. den zuřila Šestidenní válka, izraelské Mystéry před příď vypálily varovné výstřely a když ani poté loď nereagovala, napadly ji neřízenými raketami. Poškozená loď nadále neodpovídala, takže povolaný torpédový člun dostal příkaz k útoku, velitel sice nahlásil, že na boku lodi jsou latinkou psaná písmena (ne však jméno lodi), ale velení nechtělo riskovat nějaké nepříjemné překvapení a tak nařídilo útok, při kterém byla neznámá loď zasažena 457 mm torpédem. Teprve teď toho měl její velitel (Commander Wiliam McConagle) dost a vyvěsil vlajku USA. Později se zjistilo, že šlo o speciální průzkumnou loď USS Liberty (GTR 5), která vybavená špičkovou elektronikou pro radiotechnický průzkum sloužila pro NSA (Národní bezpečnostní agenturu). Vyrojila se spousta spekulací o jejích úkolech, nejpravděpodobnější ale je, že pro USA zjišťovala parametry jak sovětské elektroniky používané Egypťany, tak i izraelských systémů a prostředků elektronického boje. Každopádně přehnaná snaha o utajení vedla ke zbytečné smrti a zranění několika desítek amerických námořníků.

V roce 1955 byly koupeny dva britské torpédoborce třídy Z : Eilat (40, ex Zealous) a Yaffa (42, ex Zodiac). Výtlak 1800 t standard, 2530 t plný, rozměry 110,6 x 10,9 m, rychlost 36 uzlů, výzbroj 4 x 114 mm, 2 x 40 mm, 6 x 20 mm, dva čtyřnásobné 533 mm torpédomety, posádka 180 mužů.
Třetím torpédoborcem Izraele se stal egyptský Ibrahim El Awal, který v půl čtvrté ráno 31.10. 1956 ostřeloval Haifu. Po vypálení 220 granátů na přístav a rafinerii ustoupil před hlídkujícím francouzským torpédoborcem Crescent a schoval se mezi neutrální plavidla, pronásledovat ho vyrazily oba izraelské torpédoborce, které naváděla Dakota hlídající egyptskou loď od 5 : 00. V 5 : 27 došlo ke kontaktu a Ibrahim byl několikrát zasažen, prchající loď v 6 : 38 napadly dvě izraelské stíhačky Ouragan patřící 113. tajeset (peruti), vypálily 32 neřízených raket, ze kterých 4 loď zasáhly, jedna pod čarou ponoru. Vyřazena byla jedna dělová věž, levá palivová nádrž a zhroutil se elektrický systém lodě. Kapitán toho měl dost a loď se vzdala (ze 153 mužů posádky byli 4 zabiti a 18 raněno). V 7 : 00 na palubu vstoupili izraelští námořníci a Eilat loď odtáhl do Haify. Původní posádka se záhy vrátila domů, loď ale zůstala jako válečná kořist v Izraeli.
Po opravách sloužil torpédoborec od ledna 1957 pod jménem Haifa. Patřil k britské eskortní třídě Hunt type 1. Výtlak 1000 t standard, 1490 t plný, rozměry 85,3 x 8,8 m, rychlost 29 uzlů, výzbroj 4 x 102 mm, 5 x 40 mm, 1 skluzavka a 2 vrhače hlubinných pum.
Eilat se zapsal do historie 21.10. 1967, bohužel pro Izrael však tím, že byl při hlídkování před egyptským přístavem Port Said zasažen a potopen dvojicí střel Styx odpálenou z raketových člunů sovětské třídy Komar, které se ani neobtěžovaly vyplout z přístavu. Tato událost kompletně změnila taktiku námořní války, konstrukci, určení a výzbroj lodí po celém světě. Haifa a Yaffa byly vyřazeny ze služby v roce 1972, kdy už páteř Izraelského námořnictva tvořili moderní raketové čluny třídy Saar.

Raketové čluny třídy Saar


V 60 . letech se cílem vedení námořnictva stalo vybudování flotily rychlých člunů vyzbrojených vyvíjenými protilodními střelami Gabriel (vývoj Gabrielů začal v roce 1962). V roce 1965 německá firma Lursen Werfr. v Brémách vyprojektovala pro Izrael třídu rychlých útočných člunů, podobných třídě Jaguar. Stavbou 6 lodí třídy Saar 1 byla pověřena francouzská firma CMN v Cherbourgu. První tři lodě (Mitrach, Miznag a Mifgau) byly postaveny ještě z německých dílů, po dokončení připluly kvůli zhoršující se situaci do Izraele ještě v roce 1967. Lodě ale neměly výzbroj a tak se nezúčastnily Šestidenní války. Zbylá trojice (Haifa, Eilath a Akko) dorazila i přes embargo Francie v roce 1968. Původní výzbroj měly tvořit 3 děla ráže 40 mm, 2 kulomety 12,7 mm a čtyři 324 mm protiponorkové torpédomety, radary Thomson C5F Neptune a střelecký Selenia Orion, sonar Elac. Po potopení torpédoborce Eilath ale byl vývoj střel Gabriel urychlen a tak byly čluny koncem 60. let přezbrojeny mnohem účinnější výzbrojí, tu tvořilo 6 raket Gabriel Mk 1 s doletem 20 km, italský kanón OTO Melara Compact ráže 76 mm a dva 12,7 mm kulomety, u některých hlavňovou výzbroj tvořili dva 40 mm kanóny a kulomety, lodě pak byly označeny jako třída Saar 3 a zúčastnily se Yom-Kippurské války v říjnu 1973. V 80. letech došlo k dalšímu přezbrojení, výzbroj tvořily 3 rakety Gabriel Mk 3 (dolet 36-40 km), dvě nebo čtyři střely Harpoon, 76 mm dělo a 2 kulomety 12,7 mm, u tří lodí byl znovu namontován sonar a protiponorkové torpédomety.
Dalších 6 lodí třídy Saar 2 bylo objednáno u stejného výrobce v roce 1966, jeden člun byl dodán spolu s trojicí třídy Saar 1 v roce 1968. U ostatních ale byla situace mnohem složitější vzhledem k francouzskému embargu a zhoršujícím se izraelsko-francouzským vztahům, dlouho tak bylo nejasné, co se s dostavěnými čluny stane. Izraelská tajná služba ale fungovala bezchybně a tak o Vánocích 1969 došlo k operaci, při které bylo všech pět člunů v noci z 24. na 25.12. „uneseno“ z Cherbourgu a v lednu 1970 dorazily do Izraele. Jejich výzbroj tvořilo 8 raket Gabriel, 1 kanón ráže 76 mm a 2 půlpalcové kulomety (12,7 mm). V 80. letech byly přezbrojeny raketami Harpoon stejně jako lodě třídy Saar 3. V roce 1989 byly Hamit a Hetz prodány Chile s výzbrojí 1 x 76mm, 2 x 12,7 mm, 6 Gabriel Mk 2. Ostatní lodě obou tříd byly vyřazeny ze služby v polovině 90. let a sešrotovány, INS Soufa byla v květnu 1994 potopena 4,5 km jižně od přístavu Eilath jako lákadlo pro potápěče, trup leží v hloubce asi 22 m. Protože jméno Soufa používá moderní loď třídy Saar 4,5, nese vrak jméno Satil.

Saar 1(3) a 2:
Mitrach (311), Miznag (312), Mifgau (313), Haifa (322), Eilath (321) a Akko (323).
Saar (331), Soufa (332), Gaash (333), Herev (341), Hamit (342) a Hetz (343).

Technická data : výtlak 220 t standard, 250 t plný. Rozměry 44,9 x 7,0 m.
Výzbroj: viz text, lodě dále nesou 4 až 8 dvanáctihlavňových raketometů pro rušící a osvětlovací rakety.
Pohon: čtyři diesely Maybach-Mercedes 518B o 12 000 HP (8,95 MW) byly vyměněny za motory MTU MD 871 o 13 500 HP (10 MW), maximální rychlost 42 uzlů, při 30 uzlech 1000 mil, při 15 uzlech 2500 mil.
Posádka 35 mužů.

Lodě třídy Saar se první bojové akce zúčastnili 9. až 10. dubna 1973, když lodě Mitrach, Miznag, Mifgau, Eilath, Akko, Saar, Soufa, Gaash a Herev (3/4 loďstva) provedly výsadek speciálních jednotek Sayeret Mat´kal, námořního komanda yami a parašutistů nedaleko libanonského Tripolisu (severně od Bejrútu). Při útoku jednotky zničily teroristickou školu v Nahr El Baredu a zničily palestinský výcvikový tábor v El Badawi, kde zlikvidovaly tři vysoké funkcionáře Al Fatáhu odpovědné za masakr izraelských olympioniků v Mnichově.
Čluny třídy Saar se spolu se dvěma čluny třídy Reshef zúčastnily Yom-Kippurské války v říjnu 1973. Na jejím začátku situace pro Izraelské námořnictvo nevypadala moc dobře, egyptské a syrské raketové čluny byly totiž vyzbrojeny raketami Styx SSN-2B s dostřelem 40 km, zatímco Gabriely měli dolet 20 km. Vypracovaná taktika a rušící prostředky byly nevyzkoušené a tak bylo velkou otázkou, jak boje dopadnou. Hned 6. října vyplulo 5 člunů z Haify na sever k útoku na syrské námořnictvo. První obětí izraelských děl se stal ještě v noci syrský hlídkový člun, který byl potopen palbou 76 mm děla Hamitu. 7. října ráno skupina u syrské Latakie narazila na syrskou minolovku (výtlak 560 t), ale vzápětí musela čelit útoku šesti raket Styx. Díky manévrování a rušení ani jedna střela nezasáhla. Potom byly na řadě Izraelci, salva střel Gabriel ze člunu Reshef zničila minolovku a svaz vyplul proti raketovým člunům, po odražení poslední salvy Styxů (1 sestřelen děly) odpálily Saary salvu Gabrielů – dva čluny třídy Komar byly potopeny hned, třetí poškozený třídy Osa byl potopen děly. Svaz se potom beze ztrát vrátil do přístavu. Šlo o první bitvu v dějinách mezi loděmi vyzbrojenými řízenými raketami. Dne 8. října vyplula druhá flotila 6 člunů k Egyptu, aby rozdělena na dvojice pročesala pobřežní vody a nilskou deltu. Těsně před půlnocí došlo ke kontaktu se čtyřmi egyptskými čluny třídy Osa, které odpálily střely Styx. První salva k izraelským lodím kvůli velké vzdálenosti (47 km) nedolétla, druhé a třetí salvě Saary unikly rušením a manévrováním, to už vzdálenost klesla na 30 km a egyptské lodě začaly rychle unikat. Izraelci je ale pronásledovali a brzy byli na dostřel Gabrielů, salva potopila dva čluny, třetí byl poškozen a najel na břeh, kde ho Saary zničily děly. Jen čtvrtý unikl. Potom se svaz beze ztrát vrátil domů.

Třída Reshef (Saar 4)


O stavbě nových, podstatně větších raketových člunů bylo rozhodnuto v roce 1968. Stavba z dodaných dílů proběhla v loděnici v Haifě, přičemž první člun pojmenovaný Reshef vstoupil do služby v dubnu 1973, druhý Keshet pak v září 1973, takže se oba zúčastnili říjnové Yom-Kippurské války. Romach vstoupil do služby v březnu 1974, Kidon v říjnu 1974, Tarshish v březnu a Yaffo v dubnu 1975. Původní výzbroj tvořilo 6 střel Gabriel Mk 1, 2 děla ráže 76 mm, 2 děla 20 mm a 4 půlpalcové kulomety (2 x II). Radary a další elektroniku dodaly USA. Začátkem roku 1978 byla výzbroj změněna, místo dvou Gabrielů byly namontovány 4 střely Harpoon, Yaffo a Tarshish dostaly plošinu pro vrtulník Bell 206 Jet Ranger nebo MD-500 a Gabriely verze Mk 3. Zatímco Yaffo zůstal ve Středomoří, ostatních 5 se obeplutím Afriky dostalo do Rudého moře. U většiny lodí byl na místo příďového 76 mm kanónu namontován 20 mm Phalanx. Čluny Reshef (v roce 1997), Keshet (1981) a Romach (1979) byly po zpětném přezbrojení na 2 x 76 mm, 4 Gabriel a 2 x 20 mm prodány Chile. V průběhu druhé poloviny 90. let byly zbylé čluny vyřazeny a sešrotovány.

Reshef, Keshet, Romach, Kidon, Tarshish, Yaffo.

Technická data : Výtlak: 415 t standard, 450 t plný. Rozměry 58,1 x 7,6 m, ponor 2,8 m.
Výzbroj: viz text, lodě dále nesou 8 dvanáctihlavňových raketometů pro rušící a osvětlovací rakety.
Pohon: 4 diesely MTU 16V538 TB91 (po 3380 HP, celkem 10 MW), 4 vrtule, maximální rychlost 33 uzlů, dosah 4800 mil při 19 uzlech, 2200 mil při 30 uzlech.
Posádka 45 mužů.

V roce 1974 byla s Jihoafrickou republikou uzavřena smlouva o prodeji lodí této třídy. První tři čluny byly postaveny v Haifě, dalších šest pak v Jihoafrickém Durbanu. Lodě stavěné v Haifě vstupovaly do služby v letech 1977-78, čluny z Durbanu v letech 1978-83. Kontrakt se realizoval i přes pozdější vyhlášení embarga OSN na dovoz zbraní do JAR kvůli apartheidu, za což si Izrael vysloužil vlnu kritiky. Lodě nesla označení P1561-1569 a jména Jan Smuts, P.W. Botha, Frederick Creswell (přejmenován na Adam Kok), Jim Fouche, Franz Erasmus, Oswald Pirow, Hendrik Mentz, Kobie Coetzee a Magnus Malan. První tři lodě byly v letech 2000 až 2003 vyřazeny a sešrotovány. Některé další lodě byly po skončení apartheidu přejmenovány : O. Pirow na Rene Sethren (vyřazen 2001), F. Erasmus na Isaac Dyobha, H. Mentz na Galeshewe, K. Coetzee na Job Masego a M. Malan na Makhanda. Postupně jsou vyřazovány i zbylé čluny, protože páteř jihoafrického námořnictva budou tvořit čtyři zbrusu nové stealth fregaty MEKO A-220AN postavené v Německu. Od izraelských lodí se třída Jan Smuts liší posádkou 40 námořníků a 7 důstojníků, výzbroj tvoří 6 raket Skorpioen (licenční Gabriel Mk 2), 2 děla OTO Melara ráže 76 mm, dvouhlavňový 20 mm kanón a čtyři 12,7 mm kulomety.

Třída Nitzahon

V lednu 1975 bylo rozhodnuto o stavbě čtyř nových raketových člunů. Stavba probíhala stejně jako u dalších lodí v izraelských loděnicích v Haifě. Do služby vstoupil Nitzahon v březnu 1978, Komemiut v září 1979, Atsmout v listopadu 1979 a Moledet v květnu 1979. Ve srovnání s třídou Reshef mají větší délku a výtlak, liší se modernějším vybavením. Nejstarší už byly vyřazeny, ostatní přestavěny na standard třídy Saar 4,5.

Nitzhahon, Komemiut, Atsmout a Moledet.

Technická data : Výtlak: 450 t plný. Rozměry 61,7 x 7,6 m, ponor 2,8 m.
Výzbroj: 4 rakety Harpoon, 5 Gabriel Mk 3, 1 dělo 76 mm, 1 dělo Breda 40 mm, 2 kanóny 20 mm a 6 kulometů 12,7 mm, 8 dvanáctihlavňových raketometů.
Pohon: 4 diesely, 4 vrtule, maximální rychlost 34 uzlů, jinak totožné s třídou Reshef.
Posádka : 45.

Moledet se proslavil 13.4. 1985, když severně od Suezu potkal neoznačenou loď, která nereagovala na dotaz k identifikaci a neúspěšně se snažila uniknout. Při pronásledování se její posádka pokusila zasáhnout Moledet pancéřovkou RPG-7, takže dělostřelecký důstojník raketového člunu sešlápl pedál spouště 76 mm děla a po několika zásazích se loď (původně řecká Attaviros) potopila. Z vody bylo vytaženo osm osob, jejich výslechem bylo zjištěno, že měli provést útok na štáb izraelské armády a tehdejšího ministra obrany. Iniciátor útoku, Arafatův přítel a spolupracovník známý pod jménem Abu Jihad tak na sebe poprvé, nikoliv však naposledy upozornil pracovníky izraelských tajných služeb. Se jménem Abu Jihada jsou ale spojeny hlavně lodě třídy Aliya.

Třída Aliya


Slouží jako vůdčí lodě svazu raketových člunů, proto mají bohatší elektronické vybavení a plošinu pro vrtulník Bell 206 (Kiowa) nebo lehký bitevní MD-500 Defender. Do služby vstoupila Aliya v srpnu a Geoula v prosinci 1980, Romat v září 1981 a Keshet v roce 1982. Původní výzbroj tvořily 4 rakety Gabriel Mk 3, jedno dělo ráže 40 mm, 2 děla 20 mm a 4 půlpalcové kulomety. V 80. letech byl na Geoulu instalován systém PCM-30 s dvojčetem Oerlikon ráže 30 mm. Ze člunů Romat a Keshet odstranili plošinu a vybavení pro vrtulník a novou výzbroj tvořilo 8 střel Harpoon, 2 Gabriely, 76 mm dělo a protiraketový kanón Phalanx (CIWS ráže 20 mm). Aliya a Geoula po přestavbě nesou 4 Harpoony, 2 (podle jiných zdrojů 4) Gabriely Mk 3, 20 mm Phalanx, 2 x 20 a 4 x 12,7 mm, plošinu a hangár pro vrtulník AS-565 Panther.

Aliya, Geoula, Romat a Keshet.

Technická data : Výtlak: 430 t standard, 500 t plný. Rozměry 61,7 x 7,6 m, ponor 2,8 m.
Výzbroj: viz text, dále dvanáctihlavňové raketomety, 12,7 mm kulomety.
Pohon: 4 diesely MTU 538 (po 3380 HP, celkem 10 MW), 4 vrtule, maximální rychlost 33 uzlů, dosah 4800 mil při 19 uzlech, 2200 mil při 30 uzlech.
Posádka 53 mužů.

Po několika teroristických útocích došlo v roce 1985 k odvetě izraelských sil při leteckém útoku na palestinské výcvikové tábory v Tunisu, následovaly však další teroristické akce a Intifáda. V té době už byl Abu Jihad (vlastním jménem Chalil Ibrahim Mahmud Al-Wazir) považován za cíl číslo 1 a byla připravována operace na jeho likvidaci, obtíže působilo to, že se zdržoval v Tunisu vzdáleném 2300 km od Izraele. Dne 10.3. 1988 byl plán operace schválen. V noci z 15. na 16.4. 1988 speciální jednotky vysazené z lodí u tuniského pobřeží vnikly do domu Abu Jihada a zabily ho i s jeho třemi tělesnými strážci. Celou operaci řídil ze vzduchu velitelský Boeing 707, další Boeingy 707 sloužily pro doplňování paliva za letu pro čtyři stíhací F-15, tvořící vzdušné krytí. Pro přímou podporu v případě neočekávaných problémů se na člunech Aliya a Geoula vezly dva bitevní vrtulníky AH-1S Cobra („Tzeffa“) a další vrtulník Bell 206 („Saifan“) měl sloužit pro případnou přepravu raněných. Akce se zúčastnili celkem čtyři raketové čluny (třídy Saar 4 – Aliya) a byla to nejdelší bojová mise, jaké se Izraelské námořnictvo zúčastnilo.

Saar 4,5 (Nirit)


Třídy Nitzahon a Aliya byly také označovány jako třída Saar 4. V 90. letech došlo k přestavbě části těchto lodí na třídu Saar 4,5. INS Hetz byla první nově postavená loď standardu Saar 4,5, dokončená v roce 1991. Další tři lodě nesou jména Herev, La Hav a Soufa. Vzhledem k utajování není jisté, zda byly pro Izrael postaveny ještě další nové čluny této třídy. Hlavním viditelným rozdílem je mohutný uzavřený stožár, který je klimatizován, protože se v něm nachází elektronika, tvarován je s ohledem na snížení radarového odrazu – RCS. Trup je vyroben z oceli, nástavby z hliníkových slitin a materiálů se sníženým radarovým odrazem. Diesely jsou pro nižší zranitelnost umístněny ve dvou oddělených prostorách. Výzbroj je posílena protiletadlovým a protiraketovým systémem Barak, instalována je nejmodernější elektronika izraelské výroby. Další výzbroj tvoří Phalanx na přídi, 76 mm kanón na zádi, rakety Gabriel a Harpoon, raketomety pro osvětlovací a rušící rakety, půlpalcové kulomety. Izraelský systém Barak patří k nejlepším na světě, 98 kg raketa s 22 kg hlavicí má dálkový dosah od 500 metrů do 10 km, při zkouškách raketa Barak dokázala sestřelit protitankovou raketu TOW. Lodě třídy Saar 4,5 nesou 32 raket Barak (4 x 8násobný vertikální kontejner – VLS). Kontejnery zapuštěné v palubě jsou na přídi člunu za Phalanxem.

V současné době slouží v Izraelském námořnictvu 2 lodě třídy Aliya vybavené plošinou pro vrtulníky a 10 raketových člunů třídy Saar 4,5, část nově postavených, část modernizovaných z třídy Saar 4.

Technická data: Rozměry 61,7 x 7,62 m, 2,8 m ponor, výtlak 430 t standard, 488 t plný.
Pohon: čtyři diesely MTU 16V 396 po 2560 kW (3430 HP, celkem 10,24 MW), čtyři třílisté vrtule, maximální rychlost 33 uzlů, maximální cestovní rychlost 30 uzlů, 4800 mil při 19 uzlech, 2200 mil při 30 uzlech. Lodě mohou operovat i na otevřeném moři až do úrovně hladiny 5.
Výzbroj: 32 raket Barak (4 x 8), 8 Harpoonů (2 x 4), 6 raket Gabriel Mk 3 – běžně čluny vozí jen polovinu raket. 76 mm (L62) OTO Melara Compact (má 80 nábojů v zásobníku, ostatní ve skladu pod čarou ponoru), 20 mm Phalanx, 2-4 kulomety 12,7 mm. Raketomety pro rušící a osvětlovací rakety, dva systémy Elbit Deseaver (72 násobné rušicí raketomety).
Vybavení: Automatický univerzální radar (AMDR) Elta EL/M-2228S nebo X, detekce raket na vzdálenost 15 km, letadel na 30 km a povrchových cílů až po horizont, slouží taky pro řízení palby děl a navádění raket Barak. Je doplněn pulzním dopplerovským radarem EL/M-2221. Radary jsou odolné proti rušení a jsou plně funkční i při velkém vlnobití. Systém elektronického boje Rafael SHARK je domácího původu, umožňuje současně rušit velké množství cílů. Dále je loď vybavena elektrooptickými prostředky pro denní a noční podmínky, zahrnující CCD kamery, FLIR, LLTV a laserové dálkoměry. Systém je plně integrován s radary, bojovými prostředky a palubním digitálním systémem (CMS).
Posádka: 45 mužů.

Raketové čluny třídy Shinrit (Zivanit)


V loděnici na Floridě byly pro Izrael postaveny 3 křídlaté raketové čluny Grumman Mk II M 161. Shinrit byl dokončen 26.5. 1981, Snapirit v roce 1983, Livnit v roce 1985. Pro pohon maximální rychlostí na křídlech slouží plynová turbína, pro běžnou plavbu cestovní rychlostí se sklopenými křídly dieselový motor. Lodě jsou označovány jako třída Zivanit a jde o nejrychlejší raketová plavidla ve výzbroji Izraele.

Shinrit, Snapirit a Livnit.

Výtlak: 67 t standard, 101,6 t plný. Rozměry 25,6 x 7,3 m.
Výzbroj: 4 rakety Harpoon, 2 Gabriely Mk 3, systém PCM-30 se dvěma děly 30 mm, 2 kulomety 12,7 mm, dvanáctihlavňové raketomety.
Pohon: plynová turbína Rolls Royce, diesel, maximální rychlost 48 uzlů (na křídlech).
Posádka ? mužů.

Korvety třídy Eilat Saar 5


Největší bojové lodě Izraelského námořnictva, dokončené v 90. letech. Lodě byly stavěny ve spolupráci s firmou Northrop Grumman Ship Systems (dříve Litton). INS Eilat byl spuštěn na vodu v únoru 1993 a předán námořnictvu 21.5.1994, Lahav spuštěn v srpnu 1993, předán 23.9. 1994 a Hanit spuštěn v březnu 1994, dodán 7.2. 1995. Lodě mají trup tvarován podle technologie Stealth a nejmodernější elektronické vybavení. Výzbroj tvoří rakety Gabriel (po obou stranách na střeše nástavby), Harpoon (před komínem), systém Barak (VLS před můstkem a za komínem), místo 76 mm kanónu byl na příď instalován 20 mm Phalanx. Výzbroj doplňují 12,7 mm kulomety. Na zádi je přistávací plošina a hangár pro palubní vrtulník AS-565 Panther („Atalef“). V případě potřeby z lodi může operovat vrtulník Kaman SH-2F Seasprite nebo Sikorsky S-76N.

Výtlak: 1000 t standard, 1227 t plný. Rozměry 85,64 x 11,88 m, ponor 3,17 m.
Výzbroj: 8 raket Harpoon, 8 Gabriel Mk 3, 1 Phalanx ráže 20 mm, 20 mm děla nebo 12,7 mm kulomety, šest 324 mm torpédometů, tři výmetnice klamných cílů Elbit Deseaver (72násobné).
Vybavení: radary EL/M-2218S, EL/M-2221, trupový sonar EDO Typ 796 a tažený sonar firmy Rafael.
Tažená rušička torpéd AN/SLQ-25 Nixie, rušící systém Elisra NS-9003A/9005, rušič Rafael (SHARK ?).
Pohon: CODOG (diesely nebo turbíny) – dva diesely MTU 12V 1163 TB82 (celkem 6600 hp), turbína GE LM 2500 (30000 HP, 22,4 MW), maximální rychlost 33 uzlů, dosah 4000 mil při cestovní rychlosti 20 uzlů.
Posádka: 61 (z toho 25 důstojníků) a 10 členů letecké složky (obsluha a posádka vrtulníku).

Zdroje:
Válečné lodě 5, 6 a 7.
Chel Ha Avir – Izraelské letectvo.
Izraelská válečná mašinerie.
Encyklopedie 20. století.
http://www.military-info.de/Streitkraefte/israel.htm
http://www.taucher.net/redaktion/22/show.html?topic=4
http://www.hazegray.org/worldnav/
http://www.us-israel.org/jsource/Society_&_Culture/saar5.html
http://www.israeli-weapons.com/israeli_weapons_naval.html
http://www.all-model.com/list1/SAAR/SAAR5.html
http://www.jjma.com/Documents/Services/ShipDesign/intnat/saar5.htm
http://www.naval-technology.com/projects/index.html

 

 


Pokud najdete v článku chyby, pište autorovi článku. Jeho jméno je uvedeno v záhlaví či na konci stránky.

V případě jiných dotazů, nápadů nebo problémů,  napište mail sem

Copyright © 2017 All Rights Reserved

Bez písemného souhlasu autorů není dovoleno využívat zveřejněné informace ke komerčním účelům.


Naše další stránky: Agile Factory | Experio | Beatles