|
Mobilizace září 1938
Nástup nacistů k moci v Německu v roce 1933,
ve spojení s neúspěchem jednání na odzbrojovací konferenci v Ženevě v témže
roce, představoval zásadní kvalitativní přelom v zahraničně-politickém postavení
Československa.
Rostoucí napětí druhé poloviny 30. let nakonec
vyvrcholilo v roce 1938, kdy vzrůstající agresivita sousedního Německa vedla nejprve
k přijetí mimořádných opatření v době 20. května do 22. června a nakonec k
vyhlášení všeobecné mobilizace 23. září 1938.
Válečná armáda a nástupový plán
Pro řízení vojenských operací na strategické úrovni bylo
určeno Hlavní velitelství, které vzniklo současně s vyhlášením mobilizace
v noci 23. září. Jeho předsunutý sled se okamžitě přemístil do Klánovic u Prahy.
Dne 26. září večer se přesunulo do Vyškova a jeho jednotlivé složky se rozptýlily
ve městě a po okolních obcích. Hlavní velitel armádní generál Ludvík Krejčí (1890 - 1972)
sídlil společně s operačním oddělením štábu na
zámku v Račicích u Vyškova.
Na základě rozboru 2. (zpravodajského) oddělení štábu
Hlavního velitelství ze dne 25. září byla za nejnebezpečnější považována
možnost vstřícného úderu ze severu přes Liberec a z Horního Rakouska přes jižní
Čechy (s navazujícím prostorem Jihlavska) s následnou možností odříznutí jádra
I. armády postupem protivníka na Pardubice a Havlíčkův Brod. Odhadovalo se, že
německé velení v této době již upustilo od původní myšlenky položit hlavní
důraz na vstřícný postup svých vojsk z Dolního Rakouska a Horního Slezska a
zaměřilo se spíše na úder směrem do Čech. Vzhledem k tomu došlo k přijetí
upravené varianty XIII nástupového plánu VII, spočívající v posílení
uskupení čs. vojsk severních a jižních Čechách a rovněž tak na jihozápadní
Moravě, na úkor svazků původně předurčených pro obranu severní a zejména
jihovýchodní Moravy, za současného využití záloh Hlavního velitelství. Posunutí
těžiště obrany směrem na západ neznamenalo, jak se někdy uvádí, příklon k
obraně pohraničí, ale bylo reakcí na předpokládané soustřeďování německých
vojsk v Horním Rakousku, Bavorsku a Lužici.
Operační sestava mobilizované armády
arm.gen.Ludvík Krejčí
Pásmo činnosti II. armády (4 divize) na severní
Moravě bylo vymezeno městem Králíky na západě a Jablunkovským průsmykem na
východě. Velitelem armády byl divizní generál Vojtěch Luža (1891 - 1944),
sídlící v Olomouci. U II. armády byla pozornost velitelů věnována především
přehrazení možných útočných směrů v IV. sboru na Zábřeh a u Hraničního pásma
XIII na Bruntál. Zásah polské armády nebyl považován za příliš pravděpodobný,
nicméně obrana s ním taktéž počítala.
V případě IV. armády (9 divizí) se západní i
východní hranice pásma její činnosti během zaujímání obranné sestavy měnily.
nejprve měla bránit pouze Moravu od česko-moravské zemské hranice po
moravsko-slovenskou zemskou hranici. Později došlo na západě k převzetí obranného
úseku až po ohbí řeky Vltavy na sever u Vyššího Brodu a na východě k Devínu. V
čele armádního velitelství sídlícího v Brně stál armádní generál Lev Prchala (1892 - 1963).
Velitelství IV. armády věnovalo hlavní pozornost organizování
obrany v pásmu 3. sboru na směru Slavonice - Jihlava a koordinaci ústupu VI. sboru v
jižních Čechách. Útok vedený od Znojma na Brno či překročení dolního toku řeky
Moravy u Hraničního pásma XIV byly považovány za méně pravděpodobné.
Mimo obranných postavení k ochraně státní hranice na severní
a jižní Moravě začala po vyhlášení mobilizace výstavba dvou vnitrozemských
obranných linií procházejících napříč Českomoravskou vrchovinou a východní
Moravou. Řízení obranných prací na tzv. druhé vnitrozemské obranné příčce,
vedoucí přibližně po trase Králíky - Letohrad - Litomyšl - Žďár nad Sázavou -
Želetava převzalo velitelství "ČV", jehož čele stál divizní generál
Robert Rychtrmoc (1875 - 1946), a na třetí vnitrozemské obranné příčce, vedoucí
po trase Opava - Hranice - Holešov - Napajedla - Kúty, velitelství "M",
kterému velel armádní generál Josef Bílý (1872 - 1941).
Za obranu Slovenska a Podkarpatské Rusi zodpovídala po
vyhlášení mobilizace III. armáda (7 divizí). Pásmo činnosti armády bylo
od 27. září vymezeno na západě Devínem na dolním toku řeky Moravy, odkud vedlo
přes hřebeny Malých Karpat k Bílým Karpatům, kde se napojovalo na zemskou hranici.
Na východě jej tvořila československo - rumunská státní hranice. Velení armády
převzal armádní generál Josef Votruba (1879 - 1959), který si za velitelské
stanoviště zvolil město Kremnicu.
Velení III. armády při plánování bojových operací věnovalo
pozornost zejména eventuálnímu útoku ze strany Maďarska, s úmyslem udržet prostor
Levice - Krupina - Lučenec a nepřipustit postup protivníka Podunajskou nížinou k
Nitře. Zabezpečeno bylo rovněž spojení s Rumunskem. Na ochraně jihozápadu Slovenska
před případnou aktivitou německých vojsk se spolupodílela IV. armáda. Vzhledem k
potřebě mít možnost zasahovat do průběhu vedení operací vševojskových svazů,
posilovat je, provádět vystřídání vojsk či přehrazovat průlomy do operační
hloubky obrany vlastních vojsk, si Hlavní velitelství vytvořilo poměrně silnou
zálohu. Rozhodující část tzv. ústřední zálohy tvořily především
vševojskové svazky (9 divizí). Ty byly nasazeny na nejdůležitějších směrech,
kde mohlo dojít k prolomení obrany našich vojsk. Tímto způsobem došlo k vytvoření
dalšího operačního sledu na rozhraní jižní Moravy a Slovenska (3 divize), na
jihozápadní a severovýchodní Moravě (2 divize a 3 divize) a ve východních
Čechách (1 divize).
V záloze Hlavního velitelství se dále nacházela
letecká brigáda, jejíž pluky, vyzbrojené převážně těžkými bombardovacími
letouny, byly připraveny provádět bombardování mobilních svazků nepřítele
přibližujících se k čs. státní hranici zejména z Horního Rakouska a dále ze
Saska a Lužice. Při prolomení čs. obrany měla zabraňovat v postupu německých vojsk
do operační hloubky. Přitom se předpokládala úzká součinnost se skupinami
bojového letectva jednotlivých armád, v nichž byly soustředěny lehké bombardovací
letouny a část sil stíhacího letectva. Zároveň bylo připraveno vše pro přijetí 2
perutí francouzského letectva (40 letadel), jak předpokládaly úmluvy z roku 1934.
Protivzdušnou obranu zápolí zajišťovaly tzv.
teritoriální obrany proti letadlům (TOPL), zahrnující veškeré útvary
protiletadlového dělostřelectva, společně se zbývající částí stíhacího
letectva. sestava TOPL zahrnovala celkem 26 bráněných míst, z čehož většinu
tvořily průmyslové závody. Hlavním bráněným místem bylo město Praha, na jehož
obranu bylo soustředěno 25 % protiletadlových baterií. Na obraně zápolí se
podílely i některé zbrojní podniky (zejména závody ve Vsetíně, Považské
Bystrici, Uherském brodě, Stranicích a Brně), které si z vlastních prostředků
zakoupily menší množství lehkých kulometů. Poměrně slabá TOPL, ale nebyla jako
celek schopna čelit nadvládě protivníkova letectva ve vzduchu a zabránit provádění
úderů na městské aglomerace nebo průmyslové závody.
Tragický konec
Po léta pracně budovaný bezpečnostní systém Československa
se ovšem na přelomu září 1938 zhroutil a země samotná se ocitla v silné
mezinárodní izolaci. Z Malé dohody zůstalo věrné jen Rumunsko. Hlavní spojenec
Francie nás nutil k podrobení se Německu a netajil se tím, že vojenskou pomoc
nehodlá poskytnout. Pomoc Sovětského svazu, sama ostatně dost problematická, byla
podmíněna postojem Francie. Další státy tj. Maďarsko a Polsko, jen čekaly, kdy
budou moci získat také něco pro sebe. O osudu Československa se tak rozhodlo na
schůzce čtyř mocností v Mnichově. Ani armáda, jakkoliv odhodlaná a relativně
dobře vyzbrojená, nemohla zachránit situaci. Stav připravenosti na válku samotné
československé armády a celého státu nehrál nakonec při posuzování možnosti
obrany hlavní roli.
mjr. Dr. Pavel Minařík, CSc.
|
Počty válečné armády po ukončení mobilizace dosáhly 1 128
000 osob, z toho 48 000 důstojníků a 9 000 rotmistrů. Armáda se následně skládala
z 12 hraničních oblastí, 21 divize, 1 okrsku, 4 rychlých divizí, 2 skupin v síle
divize a jedné skupiny v síle brigády, tvořících 4 armády a zálohu hlavního
velitelství. K vedení boje mohla využít téměř 350 tanků, 5 000 dělostřeleckých
hlavní a 950 bojových letounů. Kromě toho k 23. září bylo stavebně dokončeno a z
velké části i vyzbrojeno 263 těžkých objektů a
9632 objektů lehkých.
