zpět letouny Iljušin

Ruské letouny Iljušin

NAVIGACE

Il-28 Beagle

Iljušin, SSSR

připravil Martin Jurečka

Práce na tomto typu taktického bombardéru zahájil S.V.Iljušin po ukončení prací na typech Il-22/Il-24. Souběžně s Il-28 pracovala Tupolevova konstrukční kancelář na konkurenčním typu Tu-14.
Jako pohonné jednotky pro Il-28 byla zvolena dvojice britských Rolls-Royce Nene. Snaha zamezit nasátí cizích předmětů do motoru vedla k tomu, že motory nebyly zavěšeny na pylonech, ale byly zabudovány do motorových gondol přiléhajících ke spodní ploše křídla. První let absolvoval Il-28 8.července 1948 pilotován zkušebním pilotem V.K.Kokkinakim. Prototyp byl poháněn motory Rolls Royce Nene. 30.prosince 1948 začly tovární zkoušky se sériovými tuzemskými motory RD-45F - licenční variantou Nene. 14.května 1949 bylo vládou rozhodnuto zvýšit rychlost letadla na 900 km/hod zástavbou výkonnějších motorů VK-1. Již za tři měsíce, 8.srpna 1949 vzlétl první takto upravený Il-28.
Veřejnosti byl letoun poprvé představen na prvomájové vojenské přehlídce v Moskvě v roce 1950.

Pro zkrácení vzletu bylo možno instalovat pomocné raketové motory. Ty byly v činnosti 13 sekund a po vzletu se odhazovaly.
Posádka - pilot, navigátor-bombometčík a střelec-radista - seděla v hermetizovaných kabinách. Pro nouzové opuštění letounu měli pilot a navigátork dispozici katapultovací sedačky.
Il-28 byl vybaven nejmodernějším odledovacím zařízením a špičkovou avionikou: autopilot, radiokompas, radiovýškoměr, systém pro přistání na slepo, odpovídač vlastní-cizí.


Střelecká věž Il-K6 na zádi Il-28

Na základě analýzy možných způsobů obrany bombardéru před stíhači, byla zvolena zadní střelecká věž Il-K6. Byla to první v SSSR zkonstruovaná dvouhlavňová elektrohydraulická střelecká věž. Hlavně se pohybovaly ve svislé rovině v úhlech +40 -60° a ve vodorovné rovině v úhlech +-70°. Maximální rychlost pohybu byla 36°/s. Ve srovnání s věží bombardéru B-29 byla o 50 kg lehčí a měla větší rozsah pohybu. Tato věž byla použita i u řady dalších sovětských bombardérů.

Il-28 se v SSSR vyráběl 6 let (1949-1955) a za tu dobu se ve třech závodech v Moskvě, Voroněži a Omsku vyrobilo 6 316 Il-28 v různých modifikacích. Byl to první sovětský proudový bombardér vyráběný ve velkém množství. Protějškem Il-28 na druhé straně Železné opony byla britská Canberra.

V 50. a 60. letech byl nejdůležitějším lehkým bombardérem zemí Varšavské smlouvy. Na počátku 60.let začal význam Il-28 upadat. Přispěly k tomu nové typy univerzálních nadzvukových letounů, jež mohou bojovat jako stíhací a přitom být vyzbrojeny jadernými zbraněmi.
SSSR zařadil Il-28 do služby v roce 1949 a vyřadil jej v roce 1980. Licenčně byl vyráběn u nás pod označením B-228. V našem letectvu sloužil ke konci 50.let. Výrobní licenci dostaly i Polsko a Čína, která jej vyráběla až do roku 1984 a to pod označením Harbin H-5 (H=Hong=bombardér). Čína kromě toho obdržela více než 500 letounů ze SSSR. První sériový čínský H-5 se vznesl v dubnu 1967. V září téhož roku byla postavena verze pro nesení jaderné pumy. První pokusný shoz se uskutečnil 27.prosince 1968. Čína měla po SSSR druhý nejpočetnější park Il-28.
Koncem 80.let sloužil ještě v 10 zemích. A v Číně jich i v 90. létech stále létá asi 300 a další čínské H-5 létají v Severní Koreji a Rumunsku.

Verze

Uživatelé

Afghánistán, Bulharsko, Maďarsko, Vietnam, NDR, Egypt, Indonézie, Írák, Jemen, Čína, KLDR, Maroko, Nigérie, Polsko, Rumunsko, Sýrie, Somálsko, Československo. Kromě toho sloužil i ve Finsku, které čtyři Il-28 (jeden bombardér a tři průzkumné) provozovalo od roku 1960 do roku 1981.

Bojové nasazení

TTD Il-28

Motor: 2x Klimov VK-1 A (Rolls-Royce Nene), tah 2 700 kg
Délka: 17,65 m
Rozpětí: 21,45 m
Výška: 6,70 m
Prázdná hmotnost: 12 890 kg
Maximální hmotnost: 23 200 kg
Rychlost: 906 km/hod / 4 500 m
Dostup: 12 500 m
Na 5000 m vystoupá za 6 až 7 minut
Dolet: 1 135 km
Maximální přeletová vzdálenost: 3 070 km
Vzletová dráha: 875 až 965 m
Dojezdová dráha: 960 až 1170 m
Výzbroj:
  • 4x 23mm kanón
    • dva pevné v přídi (2x 100 nábojů)
    • dva v otočné věži na zádi (2x 225 nábojů)
  • v pumovnici až 3 000 kg bomb
    (12x FAB-100, 8x FAB-250, 4x FAB-500, 1x FAB-1500, 1x FAB-30000)


Foto: Vladimír Čereba

Zdroj: http://legion.wplus.net/index_r.html

 


Copyright © All Rights Reserved