zpět letouny MiG

Ruské letouny MiG

NAVIGACE
HOME PAGE
Diskuse
Naše inzerce

Aukce.Military.cz


MiG-19 Farmer

Mikojan/Gurjevič, SSSR

připravil Martin Jurečka

Vznikl na základě požadavku z července 1951 na dálkový stíhací letoun, který měl být použitelný i jako přepadový stíhač a měl být schopný provozu za všech povětrnostních podmínek. V soutěži o armádní zakázku s ním soupeřily Jak-25 a La-200B.

Bylo to první sériově vyráběné a do řadové služby zařazené nadzvukové latadlo na světě. Svými letovými výkony i vlastnostmi, zejména maximální rychlostí, stoupavostí, ovladatelností a menévrovatelností výrazně překonával jiné letouny své třídy.
Konstrukčně vychází z experimentálních letadel I-340 (SM-1) a I-350 (M). Nejsou to ale jeho prototypy. Mikojan dostal za úkol, vyvinout na bázi MiG-17 dálkový doprovodný stíhací letoun, poháněný dvěma motory, schopný dosahovat nadzvukové rychlosti v přímém letu s plnou výstrojí a výzbrojí. Experimentální letoun I-360/SM-2 poprvé vzlétl 24.května 1952. Měsíc po prvním letu dosáhl SM-2 ve vodorovném letu nadzvukové rychlosti ( 1 192 km/hod; M 1,04). Původně navržené ocasní plochy ve tvaru T se ukázaly nevýhodné, protože VOP se dostávala do úplavu za křídlem a ztrácela na účinnosti. Proto byla VOP přesunuta na horní stranu boků zádě trupu. Byl dále vylepšen a 5.ledna 1954 vzlétl nový prototyp nazývaný SM-9. Již 19.března vyrovnal sovětský rychlostní rekord 1 452 km/hod (1,33 M).
Ještě před ukončením zkoušek byl SM-9 pod označením MiG-19 zařazen do sériové výroby a od roku 1954 do služby. Do výzbroje byl zařazen s dostatečným předstihem před zavedením jeho protivníka F-100A Super Sabre (první let 25.května 1953).
Veřejnosti byl poprvé představen na letecké přehlídce v Tušinu 3.července 1955.
Ve výzbroji SSSR jej nahradil Su-9. Část vyřazených "19" sloužila jako bezpilotní létající terče.

Při jednom ze zkušebních letů došlo k poruše obou motorů. Tak letoun předvedl další důležitou vlastnost. V rukou zkušeného pilota se dokáže udržet poměrně dlouhou dobu (na proudový letoun) i v klouzavém bezmotorovém letu a bezpečně dosednout na přistávací dráhu.
Pro lety ve velkých výškách byl vyvinut nový kompenzační oblek, který měl zaručovat pilotovi nutnou ochranu při dehermetizaci kabiny i při katapultáži v nadzvukové rychlosti a ve velké výšce. Letoun má na spodku zádě trupu pouzdro s přistávacím padákem.
Vývoj probíhal ve dvou větvích. První - verze bez palubního radiolokátoru, druhá - verze s palubním radiolokátorem určené pro přepadové stíhání za všech povětrnostních podmínek.

V SSSR se vyráběl od roku 1955 do roku 1960.
Licenčně se v ČSSR vyráběla od roku 1958 frontová verze MiG-19 S pod označením S-105. Celkem vyrobil podnik Aero pro vlastní letectvo 103 ks těchto letounů.
Licenční výrobu spustilo i Polsko pod označením Lim-7.
V Číně se vyráběl od roku 1958 MiG-19 S/SF pod označením Šenjang J-6, MiG-19 PF (J-6A), MiG-19 PM (J-6B), vylepšený J-6 označený J-6C a dodávaný do Pákistánu jako F-6C, vylepšený J-6A označený J-6Xin. Postavili také cvičnou dvoumístnou verzi JJ-6 dodávanou do Pákistánu pod označením FT-6 a průzkumý stíhač JZ-6. Výroba J-6 skončila v roce 1981.
Na základě J-6 vyvinuli Číňané vlastní útočný letoun Nanchang Q-6 (exportní označení A-5), který se vyráběl ještě v roce 1995.

Mimo Čínu bylo celkem vyrobeno asi 2 500 kusů MiG-19.

V naší armádě sloužil od konce 50.let do druhé poloviny let osmdesátých. Byl to náš první nadzvukový stíhač.

V polovině 90.let stále ještě ve 14 zemích sloužily čínské J-6, ale pouze Kuba jich měla významné množství (kolem 30).

Potenciální protivníci

Porovnání MiG-19 s jeho potenciálními protivníky není jednoduché. Především proto, že stíhací letoun stejné třídy na Západě neexistoval. Často porovnávaný americký F-100 Super Sabre není ani ve své nejvýkonnější verzi F-100 D plně srovnatelný. A nikdy ke střetu těchto dvou letounů ani nedošlo. Navíc Super Sabre neměl v letectvu USA takový význam jako MiG-19 v letectvech zemí Varšavské smlouvy. Verze pro vybojování a udržení vzdušné nadvlády F-100 A byla vyrobena pouze ve 203 kusech a sloužila pouze od roku 1955 do roku 1958. Mnohem rozšířenější (1 750 kusů) byly stíhací bombardéry F-100 C a D.
Méně násilné je srovnání s francouzským M.D.454 Super Mystére IV B-2, který se i svými rozměry MiG-19 více blíží.

F-100 Super Sabre M.D.454 Super Mystére IV

 

Relativní srovnání MiG-19 s F-100 a Super Mystére
  MiG-19 P F-100 D Super Mystére IV B-2
 
Rozpětí 1,00 1,31 1,17
Délka 1,00 1,18 1,09
Výška 1,00 1,23 1,13
Tah motoru 1,00 1,18 0,69
Stoupavost 1,00 1,07 ?
Dostup 1,00 0,87 0,97
Max.rychlost 1,00 0,96 0,83
Max.dolet 1,00 1,38 0,51
Max.hmotnost 1,00 1,80 1,14
Kanónová výzbroj 2x 23mm 4x 20mm 2x 30mm

Verze

Uživatelé

SSSR, Polsko, ČSSR, Bulharsko, Kuba, Maďarsko, Rumunsko, Albánie, Alžírsko, Somálsko, Súdán, Tanzánie, Kongo, Uganda, Zambie, Egypt, Sýrie, Írák, Írán, Afghánistán, Pákistán, Čína, Bangladéš, Kambodža, KLDR, Indonésie.

Pákistánský Šenjang F-6

Bojové nasazení

TTD

  MiG-19 S MiG-19 P
Motor: 2x Tumanskij RD-9B, 31,85 kN
Délka: 12,54 m 12,90 m
Rozpětí: 9,00 m 9,00 m
Výška: 3,88 m 4,02 m
Prázdná hmotnost: 5 760 kg 5 468 kg
Maximální hmotnost: 8 832 kg 8 738 kg
Rychlost: 1 452 km/hod / 10 000 m 1 445 km/hod / 10 000 m
Dostup: 17 500 m 17 600 m
Stoupavost: 9 090 m/min 5 405 m/min
Dolet: 2 200 km 2 318 km
Vzletová dráha: 515-900 m ? m
Dojezdová dráha: 610 - 1 090 m ? m
Výzbroj:
  • 1x 30 mm kanón NR-30 v trupu,
    55 nábojů
  • 2x 30 mm kanón NR-30 v křídle,
    po 75 nábojích
  • 2x raketnice na vnějších závěsnících
  • 2x 23 mm kanón NR-23 v křídle,
    po 120 nábojích
  • 2x raketnice na vnějších závěsnících
  • 2x PLŘS vzduch-vzduch na vnějších
    závěsnících

Zdroje:

 

 


Pokud najdete v článku chyby, pište autorovi článku. Jeho jméno je uvedeno v záhlaví či na konci stránky.

V případě jiných dotazů, nápadů nebo problémů,  napište mail sem

Copyright © 2017 All Rights Reserved

Bez písemného souhlasu autorů není dovoleno využívat zveřejněné informace ke komerčním účelům.


Naše další stránky: Agile Factory | Experio | Beatles