back ruské rakety typu vzduch-zem

Ruské rakety vzduch-zem

NAVIGACE
HOME PAGE
Diskuse
Naše inzerce

Aukce.Military.cz


KS-1 Kometa (AS-1 Kennel)

Mikojan, SSSR

připravil Zdenek Kussior

Historie první ruské do výzbroje přijaté řízené střely začala rokem 1946. Na katedře radiolokací Vojenské akademie v Leningradě byl založen diplomový projekt, ve kterém byl představen komplex obrany, skládající se z letounu-nosiče a z něj vypouštěné řízené střely s radiopovelovým a poloaktivním radiolokačním systémem navedení. Autorem diplomového projektu byl Sergo Lavrentěvič Berija, syn Lavrentija Pavloviče Berija. Projekt byl přirozeně založen na osnovách německých prací. V poválečném období se jevila jaderná obrana SSSR nutností. O pracích na jaderné bombě v USA podal Berija v roce 1942 zprávu Stalinovi, později sám vedl práce svázané s jadernou obranou.

Po iniciativě L. P. Berija bylo 8. září 1947 rozhodnuto o sestavení prototypu protilodní letounové střely s doletem 100 km. Za několik dní vznikla pro tento účel Speciální Kancelář SB-1, podřízená třetímu hlavnímu velitelství při SSSR. Třetí i první hlavní velitelství vedl L. P. Berija. Ředitelem SK-1 (později KB-1) byl P. N. Kuksjenko, hlavním inženýrem Sergo Berija. S nosným letounem bylo vše jasné. Za nejvhodnější byl vzat čtyřmotorový bombardér Tu-4. Naskýtalo se více variant vývoje.

Dne 8. září 1948 byl upřednostněn návrh na bázi raket 10X a 14X. Na pokusné variantě 14X-K-1, odlišující se od standardních 14X zvětšením plochy křídla, byl použit pulzní motor D-6. V prvním pololetí 1948 připravovali v závodě KB č.51 druhý skicový projekt, mající mnoho společného s letounem MiG-9, nepodařil se však nepodařilo dokončit. Vedení SB-1 rozhodlo proti použití pulzačního motoru, který raketě nemohl dát potřebnou rychlost. Projektováním nového plánu byla pověřena OKB-155 Minoboronproma, které velel A. I. Mikojan. Projektování rakety prováděl M. I. Gurevič. 3. listopadu představila OKB-155 nový skicový projekt letounové střely. Byla velice podobná zmenšené kopii MiGu-15. Základní odlišností střely od stíhačky bylo křídlo s malou plochou a úhlem šípovitosti 57,5°. Pro urychlení vývoje byly čtyři pokusné vzorky řízeny pilotem. Na místě bojové části byla postavena kabina pilota s ručním ovládáním. 4. ledna 1952 provedl první let zkušební letec Amet-Chan Sultan. Celkem bylo provedeno na 150 pilotovaných letů, v květnu 1952 začaly lety bezpilotní.

KS-1 byla oficiálně přijata do výzbroje v roce 1953, třebaže sériová výroba začala už v roce 1952. Během války v Koreji se prozkoumávala otázka použití prvních padesáti sériových raket proti americkým jednotkám u břehů Koreje, předpokládalo se využití dvou pluků bombardérů Tu-4. Technicky by to bylo splněno. ale nabídka byla odložena, protože existovalo riziko přerostu lokální války ve válku celosvětovou.

video vypuštění (677kB)
zdroj http://legion.wplus.net/guide/air/b/

Dvě střely KS-1 byly podvěšeny pod křídly bombardéru Tu-4KS, vybaveného palubním radiolokátorem K-1M, pracujícím s vlnovou délkou 3 cm v režimu vyhledávání námořních cílů. Po nalezení cíle na něj operátor namíří úzký paprsek radaru, ve kterém střela musela letět. Vypuštění KS-1 se z bombardéru Tu-4 provádí ve výšce 3 – 4 km při rychlosti ne větší než 360 km/h. Motor se spouští ještě před uvolněním od letounu. Nicméně se střela po opuštění letounu propadne o 600 až 800 m, což působí určité problémy s vedením rakety zpět do úzkého paprsku letounového radaru K-1M. V druhé etapě letu palubní systém řízení udržuje střelu uvnitř paprsku (s kontrolou barometrického výškoměru). Výška letu je obyčejně 400 m nad vodní hladinou a rychlost 1060 – 1200 km/h. Na vzdálenost 10 – 20 km od cíle se radiolokátor K-2, umístěný nad vstupem vzduchu do motoru střely, začne navádět na paprsek stanice K-1 odražený od cíle – pracuje v poloaktivním radiolokačním režimu samonavedení. Střední kruhová odchylka dopadu letecké ŘS KS-1 je několik desítek metrů. Střely byly od srpna 1954 neseny po dvou také bombardéry Tu-16K Badger-B.


pobřežní SSC-2b Samlet


polní SSC-2a Salish

KS-1 byly v roce 1961 exportovány do Indonésie a Egypta, ve stejném roce je také odhalilo NATO. Na jejím základě vznikly dvě pozemní varianty se západním kódovým označením SSC-2. Polní SSC-2a Salish je vypouštěna z transportního vozíku, taženého tahačem KrAZ-214. Se svým autopilotem dosahuje proti pozemním cílům střední kruhové odchylky více než 1 km. Druhou variantou je pobřežní SSC-2b Samlet, která se ovšem ze svého transportního vozíku, taženého tahačem ZK-157V, nevypouští – musí se přemístit na velké kolejnicové odpalovací zařízení. Tento typ se používal také v Polsku a ve Východním Německu.



Střely KS-1 na bombardéru Tu-16

TTD

Typ

KS-1 Kometa

pilotovaný prototyp

Délka

8,29 m

8,29 m

Průměr

1,2 m

1,2 m

Rozpětí křídla

4,72 m

 

Hmotnost – prázdná

1651 kg

2068 kg

     - vzletová

2760 kg

2453 – 2550 kg

     - bojové části

500 kg

-

     - užitečného nákladu

-

385 kg

     - paliva

 

284 kg

Motor

proudový motor RD-500K s tahem 14,7 kN (1500 kg)

Letová rychlost

1060 – 1200 km/h

1060 km/h (ve 3000 m)

Přistávací rychlost

-

270 – 290 km/h

Výška vypuštění

3 – 4 km

 

Rychlost letounu při vypuštění

< 360 km/h

 

Střední výška letu v cílové oblasti

400 m

 

Dolet

80 km

 

Zdroje:

 

 


Pokud najdete v článku chyby, pište autorovi článku. Jeho jméno je uvedeno v záhlaví či na konci stránky.

V případě jiných dotazů, nápadů nebo problémů,  napište mail sem

Copyright © 2017 All Rights Reserved

Bez písemného souhlasu autorů není dovoleno využívat zveřejněné informace ke komerčním účelům.


Naše další stránky: Agile Factory | Experio | Beatles