zpět ruské námořní síly

Ruské námořní síly

NAVIGACE
HOME PAGE
Diskuse
Naše inzerce

Třída Kirov/Ušakov

připravil Václav Chmelíř

Ruské těžké raketové křižníky (rus. atomny raketnij krejser) třídy Kirov (Projekt 1144 Orlan) jsou největší křížníky na světě. Když si odečteme letadlové lodě, jde o největší válečná plavidla postavená od konce 2. světové války, přesněji od francouzské bitevní lodě Jean Bart z roku 1949. Kirov je často zařazován do kategorie bitevní křižník, neboť se má za příliš rozměrný na křižník a je příliš slabě pancéřovaný (v reaktorovém prostoru 100 mm, paluba 50 mm) na bitevní loď.

Specifikace pro třídu byly schváleny MO SSSR v roce 1971. Lodě byly vyvinuty týmem konstrukční kanceláří Severnoje. Hlavním konstruktérem byl B. I. Kupenskij, od 1981 pak V. A. Perevalov. Původně jsou navržené jako velké protiponorkové lodě k vyhledávání a ničení nepřátelských ponorek s balistickými raketami. Jinak jsou schopné udržovat kontakt s nepřátelskou silou a úspěšně s ní bojovat. Také jsou určeny k operacím ve vzdálených oblastech moří a oceánů, aby ničily raketové jaderné ponorky a hladinové lodě nepřítele. Doprovází konvoje a vyloďovací plavidla během jejich tranzitu k místům vylodění a zajišťují podporu při vyloďování.

Továrnou č. 189 (Baltijske Objedinenije) v Petrohradě byly dostavěny celkem čtyři z rozpracovaných pěti jednotkek třídy. Byly nazvány po významných sovětských komunistických funkcionářích - Kirov, Frunze, Kalinin, Jurij Andropov, Džerdžinský. Po pádu komunistického režimu v bývalém Sovětském svazu byla tato jména již politicky neúnosná, tudíž obdržely 22. dubna 1992 nová. Škrty v rozpočtech na konci studené války vedly k zastavení výstavby poslední páté jednotky třídy Kirov. Mezi jednotlivými plavidly třídy jsou podstatné rozdíly ve vybavení dle zavádění nových bojových systémů.

Pohon

Lodní automatizovaný pohonný systém CONAS (Combined Nuclear And Steam propulsion system) je založen na kombinaci nukleárního zdroje a parní turbíny. Jedná se o dva nukleární reaktory KN-3 se dvěmi turbínama, každá z nich o výkonu 70 000 koní, a dvěmi pomocnými kotli, které při vypnutých reaktorech zajišťují rychlost 17 uzlů a operační dosah 1000 mil. Při požadavku vyšší rychlosti je pára vytvářená nukleární částí znovu ohřáta konvenčními kotli, čímž se dosahuje rychlosti až 31 - 32 uzlů. Hlavní strojní zařízení je umístěno ve třech odděleních: jedno oddělení ukrývá dva jaderné reaktory, druhé převody turbíny a parní kotle. Loď má čtyři plynové turbogenerátory (každý o výkonu 3000 kW), a také čtyři generátory po 1500 kW.

Výzbroj

Křižníky třídy Kirov disponují ohromným arzenálem výzbroje. Pro boj proti loďstvu protivníka je základním prostředkem  raketový systém dlouhého dosahu P-500 Granit (SS-N-19 Shipwreck), který zahrnuje 20 střel instalovaných pod horní palubou pod úhlem 60°. Mají značnou přesnost proti velkým   nepřátelským plavidlům na vzdálenost 500 km. Systém řízení palby lodě, zásobovaný daty komplexem označování cílů, může používat střely na jejich plnou vzdálenost dostřelu. Střely mají mnohovariantní útočný program. Vedoucí střela dosáhne vyšší letové hladiny umožňující zvětšit kapacitu nalezení cíle, zatímco ostatní střely letí níže. Jestliže je vedoucí střela zničena, jedna z ostatních automaticky převezme její roli. Vedle P-500 lodě používají také ještě další protiloďní/protiponorkový systém: a to buď RPK-2 Vijoga (SS-N-15 Starfish), RPK-4 Musson (SS-N-14 Silex) nebo 20 šachet pro RPK-6 Vodopad-NK (SS-N-16 Stallion). Ty mohou využívat jak střely, tak torpéda.

Křížník je také opatřen mohutnou protivzdušnou výzbrojí. Zahrnuje dva otočné raketové systémy S-300F Riff (Fort)   (SA-N-6 Grumble) s 12 podpalubními odpalovači bubnového typu pro verikální vystřelování raket středního doletu, jichž je instalováno 93 ks. Můžou ničit jakýkoliv typ vysokorychlostního manévrujícího cíle na výškách od 25 m do 30 km a na vzdálenost do 90 km. S-300F je u křižníku Petr Veliký nahrazen modernějším systémem S-300FM RiffM (námořní verze S-300MP). Další součástí protivzdušné obrany jsou systémy OSA-MA (SA-N-4 Gecko) či 9M-330 Kinžál (SA-N-9 Gauntlet). Tyto systémy ještě na posledních dohotovených jednotkách doplňuje ještě šest kusů hybridních systémů Kaštan (CADS-N-11), každý sestávající z dvou 30 mm rotačních děl AK-630 a osmi protiletadlových střel 3M-88 Kortika (SA-N-11) a z detekčního radaru 3P37(Hot Flash). Je schopen symultálního sledování cílů a střel v radarovém a televizně-optickém modu při plné automatizaci procesu řízení boje od zaměření až do destrukci. Střely umístěné v odpalovacích kontejnerech mohou zasáhnout cíle na vzdálenost až 8 km a 30mm automatické kanony do 5 km s minimální hladinou letu (na letové hladině 4000 m je to 1,5 km).

Šest CADS-N-11 nahradilo šest z původních osmi instalovaných rotačních kanonů AK-630 ráže 30 mm, řízený systémem MR-123 Vympel (Bass Tilt). Jsou určené jak na boj s protiloďními střelami, tak i s malými plavidly nebo jinými lehce pancéřovanými cíly. Dalšími dělostřeleckým systémy jsou buď dvě věže s jedním kanonem AK-100 ráže 100 mm s dostřelem přes 20 km a systémem řízení palby MR-145 u první postavené jednotky, či 130 mm víceúčelovým kanonem AK-130 v jedné věži na všech dalších jednotkách. Je určen k palbě proti námořním a pobřežním cílům a zajištění palebné podpory námořním výsadkům. Používá několik typů kompletních nábojů: HEF s nárazovým a radiovými zapalovači atd. Systém řízení palby MR-184 může zaměřovat a útočit na dva cíle najednou. Zahrnuje dvoupásmový zaměřovací radar, TV kameru, laserový dálkoměr, zařízení pro výběr pohybujících se cílů a prostředky odolné rušení. Systém zajišťuje příjem dat o cílech z lodních prostředků cílové detekce, jako přesné změření pohybových parametrů vzdušných, hladinových a pobřežních cílů, určení úhlu náměru a azimutu během střelby na hladinové cíle s přihlédnutím na vlny. Dostřel je přes 22 km a rchlost střelby 35 nábojů za minutu.

                                                           

Lodě mají na palubě také různé protiponorkové a protitorpédové raketové systémy: šestihlavňový RPK-5 Leevyen (RBU-1000), RBU-UDAV-1, dvanáctihlavňový RPK-8 Zapad (RBU 6000) či desetihlavňový RBU 12000.

Sonarová zařízení

Polinom/MG-342 Orion (Horse Jaw) - Je umístěn v trupu v cibulovitém krytu. Má dosah 29, 6 km, pracuje v pasivním i aktivním řežimu. Může sledovat až 8 cílů najednou.

MG-335 Platina (Horse Tail) - Využívá taženou anténu. Jeho dosah je 139, 9 km, systémy jsou aktivní ( a pasivní?). Může sledovat až 16 cílů najednou. Hloubka dle rychlosti 150 - 200 m.

Řídící, radarové a další systémy

Křižník je osazen systémem, zahrnující radary s automatickým primárním zpracováním přijatých dat  o detekovaných cílech. Automatizovaný systém řízení boje je vybaven informačním kontrolním systémem. Jsou instalována tato zařízení:

Přehledový radarový systém MR-800 Voschod (Top Pair) tvoří jeden 3D vyhledávací radar dalekého dosahu, instalováný na předním stěžni: Zachytí na 200 námořních mil (366 km) cíl velikosti bombardéru a na 100 námořních mil (183 km) cíl o velikosti 2 m2. Může sledovat až 64 cílů současně a může navádět až 24 současně. Podle jiných zdrojů je dosah 300 námořních mil (555, 6 km). Dále naváděcí radar  na nízko letící a povrchové cíle MR-710 Fregat (Top Steer). Je to 3D vyhledávací radar, umístěný na hlavním stěžni. Pak má loď dva (tři?) navigační radary Palm Frond, taktéž na předním stěžni. Pro letecký provoz je k dispozici systém Flyscreen A nebo B.

Tyto systémy podplňují radary pro protiletadlová zařízení jako dva MR-360 Podkat (Cross Sword) pro SA-N-9, dva Volna (Top Dome) pro SA-N-6 (1 x na Petru Velikém), dva MPZ-301 Baza (Pop Group) pro SA-N-4, a také ještě systémy pro CADS-N-1, AK-630, AK-100, AK-130, dále systémy pro ovládání protiponorkových zbraní a protiloďních střel.

Loď má i optický sledovací systém (4x Tin Man), radiokomunikační systém, datalinky (2x Bell Crown a 2x Bell Push), satelitní komunikační (2x Punch Bowl C) a satelitní navigační (4 x Low Ball) systémy atd.

Ve výbavě nechybí ani prostředky pro REB, 2 návnadové automaty PK-2 se 400 raketami (či  12x PK-10 na Petru Velikém), zařízení pro detekci nepřátelského radaru na 125% vzdálenosti jeho dosahu atd.

Vrtulníky

Loď je vybavena třemi vrtulníky Kamov Ka-27PL Helix nebo Ka-25RT Hormone, uloženými v podpalubním hangáru, muničních skladem pro leteckou munici, výtahem a startovací rampou pro vrtulníky. Jsou vybaveny protiponorkovým vybavením se povrchovým vyhledávacím radarem, sonobójemi, sonarem a detektorem magnetických anomálií. Vrtulníky mohou útočit torpédy, bombami, raketami a i pomocí  min.

Výtlak (t):    
  standartní: 24,300-25,860 t
  plný: 25,396-26,396 t
Rychlost:   32 uzlů
Rozměry (m):    
  délka: 251,2-252 m
  šířka (palubnice): 28,5 m
  ponor:      9,0-10,33 m
Posádka:   727
  letecká posádka: 15 (jiné zdroje: 18)
  štáb vlajkové lodě: 15

  

Jednotky

Projekt #1144.1

   Admirál Ušakov (ex-Kirov)

Severní flotila
Kýl položen 27.3. 1974, spuštěn 27.12. 1977. Dokončen 30. 12. 1980. Roku 1990 se na jeho palubě stala nukleární nehoda, od ní není v aktivní službě. Roku 1999 byla započata generální oprava a snad se vrátí do služby.
Výzbroj*: 20x Granit, 12x S-300F, 4x OSA, 2x Musson, 2x 100 mm, 8x30mm AK-630, 10x 533 mm torpéda (2x5), 1x RBU 6000, 2x RBU 1000

 

Projekt #1144.2

  Admirál Lazarev (ex-Frunze)

Severní flotila.
Kýl položen 27.7. 1978, spuštěn 26. 5. 1981, dokončen 31. 10. 1984. 1990 vyřazen v Severomorsku, je neaktivní od poloviny 90. let. Měl být sešrotován, když se nenajdou peníze na opravy, ale podle některých zpráv modernizována výzbroj.
Výzbroj*: 20x Granit, 12x S-300F, 8x Kinžál, 4xOSA, 2x130 mm, 8x30 mm,10x Vodopad (dříve osazen SS-N-15 Starfish), 1xRBU 6000, 2x RBU 1000

 

Projekt #1144.3

  Admirál Nachimov (ex-Kalinin)

Pacifická flotila
Kýl položen 17. 5. 1983, spuštěn 24. 4. 1986, dokončen 30. 12. 1988. Znovuozbrojen 1994. Naposled na moři byl v lednu 1997. Roku 1999 odtažen do Severodvinska k doplnění paliva.
Výzbroj*: 20x Granit, 12x S-300F, 6x Kinžal, 4x OSA, 2x130 mm, 6x Kaštan, 10x Vodopad, 1x RBU 12000, 2x RBU 1000

 

Projekt #1144.4

Petr Veliký (ex-Jurij Andropov)

Severní flotila
Kýl položen 25. 4. 1986, spuštěn 25. 4. 1989, spuštěn 18. 4. 1998. První námořní zkoušky proběhly v listopadu 1995. Během zkoušek 27. 10. 1996 se přihodila nehoda v přední kotelně. Trubka vedoucí z portubí hlavní turbíny k bezpečnostnímu ventilu, explodovala díky vysokému tlaku přehřáté páry o 300 °C. Pět členů posádky zahynulo. Poté byl na opravách v suchých docích. Od počátku roku 1997 se opět konaly námořní zkoušky, ale se vlekly kvůli nedostatku peněz. 1998 křižník navštívil Boris Jelcin. 1999 vstoupil do aktivní služby v Severomorsku a byl měl být  k převeden k Tichomořské flotile oproti rozhodnutí z 1996 pro Pacifickou flotilu, ale nyní aktivní v Severní flotile. Plánovalo se rozmístit Petra Velikého ve Středomoří s letadlovou lodí Admirál Kuzněcov v listopadu 2000, k čemuž nedošlo. Zúčastnil se roku 2000 cvičení při němž došlo 12. 8. k potopení ponorky Kursk, za což byl někdy obviňován. Asistoval také při pokusech o její záchranu.
Výzbroj*: 20x Granit, 12x S-300FM, 6x Kinžál, 4x OSA, 2x130 mm, 6x Kaštan, 10x Vodopad, 1x RBU 12000, 2x 6 RBU-Udav-1 (podle jiných zdrojů Kinžál nahradil systém OSA)

 

Projekt #1144.5 Kuzněcov (ex- Džerdžinský)  
Stavěn od 1989. 1992 (1991?) sešrotován před spuštěním.

      * výzbroj jednotlivých jednotek převážně podle Pejčoch - Novák - Hájek

                   

     

Zdroje

 


Pokud najdete v článku chyby, pište autorovi článku. Jeho jméno je uvedeno v záhlaví či na konci stránky.

V případě jiných dotazů, nápadů nebo problémů,  napište mail sem

Copyright © 2017 All Rights Reserved

Bez písemného souhlasu autorů není dovoleno využívat zveřejněné informace ke komerčním účelům.


Naše další stránky: Agile Factory | Experio | Beatles