zpět ruské ponorky

Ruské ponorky

NAVIGACE
HOME PAGE
Diskuse
Naše inzerce

Aukce.Military.cz


Sovětské a ruské ponorky - jaderné nosiče letounových střel

připravil ing. Radek Valkovič

Typ 659 - třída Echo (I)

Současně s diesel-elektrickými nosiči letounových střel třídy Juliett (Typ 651) vznikl projekt na třídu Echo - Typ 659. Díky přednosti při vývoji a výrobě vstupovala třída Echo do služby jako první. Ponorky byly stavěny v Komsomolsku na Amuru, stavba první ponorky K-45 začala 28.12.1957, spuštěna na vodu byla 12. května 1959 a do služby vstoupila 18. září 1960. V roce 1961 se stala první jadernou ponorkou Pacifické floty, velitelem byl kapitán V.G. Delašev. Dvě další ponorky vstoupily do služby 10.12. 1961, poslední dvě v roce 1962, celkem tedy vzniklo 5 ponorek této třídy. Konstrukce vycházela z jaderné třídy November (Kit) a třídy Juliett, tlakový ocelový trup se dělil na 9 úseků. Letounové střely vypouštěné z kontejnerů při plavbě na hladině umožňovaly napadnout hlavně přístavy a jiné pevné cíle. Na rozdíl od třídy Juliett nebyly ponorky vybaveny radary pro napadení lodí, ty mohly napadnout pouze torpédy. Výzbroj tvořilo 6 střel P-5D Pjaťorka (SS-N-3c Shaddock) s jadernou hlavicí, doletem až 500 km, výškou letu 100-400 m a rychlostí M 0,9. Vzhledem k cílové kruhové odchylce 3 km byla nutná jaderná hlavice RDS-4 o váze 930 kg a pravděpodobně 350 kt TNT. Dále pak byly ponorky vyzbrojeny 4 příďovými torpédomety ráže 533 mm a 4 nebo 2 záďovými ráže 406 mm pro protiponorková torpéda. Kvůli zastaralosti byly letounové střely v 70. letech vyřazeny ze služby a ponorky byly převedeny mezi klasické stíhací a označeny jako typ 659T. Pravděpodobně na K-66 plující poblíž Okinawy vypukl 21.srpna 1980 požár, který zabil 9 mužů a došlo k úniku radiace, ponorka pak byla vyřazena ze služby. Na lodi K-122 vypukl 21.8.1983 požár, který byl sice uhašen, ale zahynulo 14 osob. Ponorka pak byla také vyřazena ze služby. Tyto dvě nehody jsou někdy považovány za jedinou, ruské zdroje ale jasně mluví o dvou ponorkách vyřazených v těchto letech. Ostatní byly vyřazeny až na začátku 90. let.

Lodě: K-45, K-59, K-66, K-122, K-259.

Výtlak: 3731 / 4920 t.
Posádka: 100-120.
Rozměry: 111,2 m délka, 9,2 m šířka, 7,6 m ponor.
Výzbroj: 6 střel P-5D (protizemní), 4 torpédomety 533mm, 4 (2) ráže 406mm pro lehká protiponorková torpéda.
Pohon: 2 reaktory, 2 turbíny, 25 000 hp, 2 vrtule, 20 / 25 uzlů.

Typ 675 - třída Echo II



Zdokonalená verze třídy Echo, ponorky byly stejně jako třída Juliett vybaveny radarovým systémem Front pro napadení lodí, cílem měly být hlavně americké letadlové lodě. Trup byl prodloužen o 5 metrů, takže výzbroj vzrostla na 8 střel P-6 (SS-N-3a Shaddock), každá z nich měla dolet 400 km a rychlost M 1,2. Letounové střely byly vybaveny buď jadernou, nebo konvenční hlavicí o váze 1000 kg. Podle odhadů NATO vynoření pro odpal všech střel trvalo asi 20 minut. Po vynoření totiž musel být vyklopeny kontejnery se střelami a radar ve věži. Po odpálení střel musela ponorka nějakou dobu zůstat na hladině pro odeslání zpřesněných dat o poloze cíle střelám. Dlouhá doba strávená na hladině výrazně snižovala šance ponorky na přežití, taky rakety byly díky výšce letu snadno zranitelné PLŘR z lodí a stíhaček, jejich radar nebyl odolný proti rušení. Význam připisovaný této třídě sovětským vedením jasně vyplývá z celkem 29 postavených ponorek. Dvouplášťový trup byl vyroben z nízkomagnetické oceli, ponorka se mohla ponořit do 240 m, nouzově až do 300 m. Trup byl rozdělen na 10 úseků: 1. přední torpédový, 2. s akumulátory a důstojnickou jídelnou, 3. strojní, řídící a rádiový, 4. úsek se systémy řízení reaktoru, 5. s diesel-generátorem a výrobníkem vody, 6. reaktory, 7. turbíny, 8. elektromotory, 9. prostory posádky a kuchyně a 10. úsek s torpédy a systémy řízení. V polovině 80. let 20. století bylo 10 ponorek přezbrojeno modernějšími střelami P-500 Bazalt (SS-N-12 Sandbox) s rychlostí M 2,5 a doletem 500 km, což zvýšilo bojovou hodnotu zastaralých a hlučných ponorek. Třída Echo II má na svém „kontě“ velké množství různých nehod, které si příliš často vyžádaly oběti na životech. V 60. letech byly ponorky nové a sloužily na nich výborně vycvičení námořníci, postupně ale se zaváděním nejnovějších lodí klesala kvalita posádek (nejlepší dostávaly nové lodě) a také rostla četnost poruch, což byla špatná kombinace.

20. června 1970 se u Kamčatky srazila K-108 s ponorkou SSN-639 Tautog třídy Sturgeon, která ji sledovala, K-108 přišla o jeden šroub, ale dokázala se vrátit na základnu a nedošlo k žádnému úmrtí. K-56 se 13. června 1973 při plavbě na hladině srazila s lodí Akademik Berg, která ponorce prorazila tlakový trup v 1. a 2. úseku v délce 4 m, okamžitě byly uzavřeny přepážky, ale mořská voda zaplavila nárazem poškozené akumulátory a uvolněný plynný chlór zabil všechny osoby v 2. úseku, 22 osob v uzavřeném prvním úseku bojovalo se zaplavením, nakonec zůstaly naživu ve vzduchové kapse, ze které byly zachráněni poté, co kapitán s lodí najel na břeh. Ve druhém úseku zahynulo 27 členů posádky (z toho 15 důstojníků a 1 civilní technik). 26. září 1976 vypukl na K-47 v Barentsově moři požár v 8. úseku, který zabil 8 námořníků. Na K-131 vypukl požár 18. června 1984 opět v 8. úseku, když se ponorka vracela na základnu na ostrově Kola. Jednomu z členů posádky se při práci na elektrickém systému vznítily šaty, požár se rozšířil i do 7. úseku, celkem zahynulo 13 námořníků. 10.srpna 1985 (Wikipedia udává datum 13. ledna 1986, Bellona prosinec 1985) v zátoce Časma došlo při výměně paliva na K-431 k tepelnému výbuchu reaktoru - 10 mrtvých, 10 silně ozářených a 39 mírně, množství uniklé radiace je srovnáváno s Hirošimou. 25. června 1989 při návratu ponorky K-192 Norským mořem k poloostrovu Kola byl objeven únik radioaktivní vody z primárního chladícího okruhu. Unikající voda byla pumpována do moře, její ztrátu nahrazoval přívod pitné vody ze zásob ponorky, reaktor posádka nevypnula. Vodu dodávala taky sovětská nákladní loď a později ji nahradila zásobovací loď Amur, která se postarala i o odběr kontaminované unikající vody. Byl vypnut reaktor a posádka se ho pokusila opravit, přitom byl odpojen přívod chladicí vody z Amuru. Když šla posádka na oběd, nikdo chlazení znovu nespustil, v reaktoru došlo k enormnímu nárůstu teploty a po znovuotevření chlazení studená voda způsobila popraskání reaktoru a masivní únik radiace, reaktor se podařilo uchladit velkým množstvím mořské vody, která pak kontaminována unikala přímo do moře, protože na Amuru došlo k poruše dekontaminačního systému. Pravděpodobně nikdo nezahynul, ale část posádky byla ozářena. K-192 kotví v doku, palivo z poškozeného reaktoru není možné odstranit běžnými postupy a tak se čeká, jestli se najde někdo, kdo složitou demontáž zaplatí. 10.4.1968 došlo na K-172 k zamoření ponorky rtuťovými výpary a přiotrávení posádky, naštěstí prý bez úmrtí. Na K-36 vybuchla 7.12.1975 část akumulátorů, jen dva muži byli zraněni. Beznadějně zastaralé ponorky této třídy byly vyřazeny začátkem 90. let.

Lodě: Severní flota
K-166 (původně K-71, první Echo II), K-144 (pův. K-104), K-86, K-47, K-1, K-428 (pův. K-28), K-74, K-22 Krasnogvardějec, K-35, K-125, K-192 (pův. K-131).
Pacifická flota
K-127 (původně K-7), K-172, K-175, K-184, K-189, K-135, K-128, K-108, K-116, K-90, K-94, K-48, K-56, K-557 (pův. K-57), K-431 (pův. K-31), K-134 (pův. K-34 Kefal), K-10, K-23.

Výtlak: 4500 / 5760 t
Posádka: 130-137.
Rozměry: 115 m délka, 9,3 m šířka, 7,5m ponor.
Výzbroj: 8 střel P-6 (protilodní), 4 příďové 533 mm torpédomety (použitelné do hloubky 100 m), 2 nebo 4 záďové ráže 406mm (použitelné až do 250m).
Vybavení
Pohon: 2 reaktory VM-A 2 x 70 MW tepelný výkon, 2 turbíny, 30 000 hp, od K-172 výkon 35 000 hp, 2 pětilisté vrtule, 20 / 25 uzlů. Vytrvalost 50 dní.

Typ 670 - třída Charlie I (Skat)

Třída Skat (Charlie) byla plánována jako doplněk k titanovým ponorkám třídy Papa. Bylo jasné že sovětský průmysl není schopen třídu Papa stavět ve větším počtu a třída Echo I/II s nutností vynoření při odpalu a letu střel je velmi zranitelná. Po zamítnutí stavby dalších ponorek třídy Papa se výroba soustředila jen na třídu Charlie. V letech 1967-72 bylo postaveno celkem 11 ponorek v loděnice Krasnoje Sormovo v Gorkém. Ponorky nové generace měly kontejnery se střelami zabudované v přídi, poprvé bylo možné odpálit střely pod vodou v periskopové hloubce. Výrazně se tak zvýšila hrozba pro americké letadlové lodě. Ponorky měli jen jeden reaktor typu VM-4, takže mohly dosáhnout rychlosti jen 24 uzlů, což bylo dost málo pro sledování rychlých svazů. Ponorky poháněné jednou vrtulí byly schopné ponoru až do hloubky 300 m a celkově byly menší než ponorky třídy Echo. Poprvé také mohly přijímat údaje z první generace námořních průzkumných satelitů, ty ale nebyly nijak úspěšné, takže většinu dat poskytovali klasické průzkumné letouny a průzkumné „rybářské“ lodě. Střely Ametyst P-70 (SS-N-7) měli menší dolet, ale odpadala nutnost vyslat údaje pro korekci dráhy a tedy sledovat cíl i rakety výkonným radarem. Střely letěly níž nad mořem rychlostí M 0,9, hlavice vážila 500 kg, dolet byl 50-65 km. Původně se plánovalo vyzbrojení lodí raketami Malachit (SS-N-9), jejich vývoj se ale zdržel. Na ponorce K-320 došlo při stavbě 18.1.1970 k neřízenému startu reaktoru, což vedlo k úniku radioaktivní vody. Na K-313 v prosinci 1985 také unikla radioaktivní voda, obě nehody ale byly bez vážnějších následků. Největší smůlu měla ponorka K-429, ještě v loděnici v Nižném Novgorodu (Gorkij) na ní v roce 1970 došlo k neřízenému startu reaktoru, který způsobil požár a únik radiace. V noci z 23. na 24. června 1983 na ní došlo k nehodě, když při zkušebním ponoření na periskopovou hloubku v zátoce Saranaja u přístavu Petropavlovsk Kamčatskij došlo k zaplavení všech balastních nádrží ponorky a ta klesla na dno do hloubky 39 m. Vlastními silami se nemohla dostat na hladinu, protože chybnou manipulací přišla o většinu tlakového vzduchu a navíc ventilačními otvory otevřenými kvůli svařování při opravě vniklo do reaktorového úseku asi 400 t vody, utopilo se 14 námořníků. Velení přístavu přitom o ničem nemělo tušení, z ponorky ráno 25., tedy po asi 30 hodinách, vyplavali dva námořníci, kteří museli v arktické vodě doplavat na břeh, kde je rychle zatkla vojenská policie. Teprve v poledne se jejich hlášení dostalo k veliteli přístavu a ten vyhlásil poplach. Večer 25. ponorku našla záchranná loď a před půlnocí byla posádka zachráněna - ovšem tím způsobem, že námořníci museli vyplout přes torpédomety na hladinu, kde je záchranné čluny vylovili. Při tom zahynuli další dva námořníci. 6. srpna byla ponorka odvlečena na mělčinu a 8. vytažena do suchého doku. Velitel Suvorov dostal 10 let, velitel 5. úseku Lichovozov 8 let vězení, celkem zemřelo 16 námořníků. Přitom měla většina posádky vlastně štěstí. Opravovaná ponorka byla totiž urychleně vyslána na cvičení, přitom polovinu její posádky se nepodařilo z dovolené svolat a tak za ni zaskočili námořníci z 5 dalších lodí. Třetina posádky (na palubě bylo 120 osob) tak nikdy předtím na K-429 nebyla. Kapitán se rozhodl provést zkušební ponor (v souladu s řádem) a porušil tak přímý rozkaz, podle kterého měl plout přímo na místo zkoušek. Pokud by se ponorka ponořila podle rozkazu až ve zkušební oblasti s hloubkou 2000 m, byla by ztracena s celou posádkou. Takto se ponorku podařilo rychle opravit. Je téměř neuvěřitelné, že o dva roky později, 13. září 1985, došlo k téměř stejné nehodě - ponorka se potopila u mola, přitom se nemohla vynořit. Tentokrát údajně zahynuli 2 námořníci. Unikátem v historii jaderných ponorek bylo zapůjčení K-43 Indii od ledna 1988 do ledna 1991, sloužila pod jménem Čakra. Indové na ní získali praktické zkušenosti s jadernou ponorkou. Ponorky třídy Skat (Charlie I) sloužily jen u Pacifické floty, všechny byly vyřazeny do poloviny 90. let.

K-43, K-212 (původně K-87), K-25, K-121, K-313, K-308, K-320, K-302, K-325, K-429, K-201.

Výtlak: 3574 / 4980 t
Posádka: 100.
Rozměry: 94,3 m délka (104?), 9,9 m šířka, 7,5m ponor.
Výzbroj: 8 střel Ametyst P-70 (protilodní SS-N-7 Starbright), 4 příďové 533 mm torpédomety (12 torpéd nebo střely Vyjuga), 2 ráže 406mm.
Vybavení: radar Snop Tray.
Pohon: 1 reaktor OK-350 s jádrem VM-4, 89 MW tepelný výkon, 1 turbína, 18 800 hp, 1 pětilistá vrtule, rychlost 16 / 24 uzlů.

Typ 670M - třída Charlie II (Skat-M)

V letech 1973 až 1982 bylo vyrobeno a dodáno 6 ponorek vylepšené třídy Skat-M (670M). Jsou delší a větší, mají ve výzbroji střely P-120 Malachit (SS-N-9) s doletem 70 až 110 km a 500 kg hlavicí, rychlost byla původně M 0,9, později údajně až M 1,4. Hlavice byla buď konvenční 500 kg nebo jaderná o 200 kt TNT. Ocelový tlakový trup byl stejně jako u třídy Skat (Charlie I) rozdělen na 7 vodotěsných úseků: 1. torpédový, 2. ubytovací s akumulátory, 3. centrála a akumulátory, 4. s elektromechanismy, 5. reaktorový, 6. turbínový a 7. s mechanizmy a řízením. Byly to ve své době moderní ponorky se sníženou hlučností. Hloubka ponoru zůstala na 300 m. Všechny sloužily v Severní flotě, v další stavbě lodí této třídy se nepokračovalo, protože se začala stavět nové mnohem výkonnější nosiče třídy Oskar. Třídu Skat-M postihly jen lehké nehody beze ztrát na životech. Drobná nehoda postihla K-508 v roce 1984 - došlo k úniku radioaktivní vody. V dubnu 1984 na ní vypukl malý požár. Na K-503 v lednu 1984 došlo k průniku vody do reaktorového úseku. Také tyto ponorky byly v polovině 90. let vyřazeny.

K-452 Berkut, K-458, K-479, K-503, K-508, K-209.

Výtlak: 4372 / 5500 t
Posádka: 98.
Rozměry: 104,9 m délka, 9,9 m šířka, 7,8 m ponor.
Výzbroj: 8 střel P-120 Malachit (SS-N-9 Siren), 4 příďové 533 mm torpédomety (12 nebo 14 torpéd, střely Vyjuga, až 26 min), 2 torpédomety ráže 406mm.
Vybavení: radar Snop Tray, sonary a dva periskopy.
Pohon: 1 reaktor OK-350 s jádrem VM-4 89 MW tepelný výkon, 1 turbína, 18 800 hp, 1 vrtule, 24 uzlů.

Typ 661 - třída Papa (Ančar)

Jediná postavená ponorka této třídy K-222 byla původně značena K-162, tlakový titanový trup se dělil na 9 úseků. Byla postavena v Severodvinsku jako rychlá experimentální ponorka s rychlostí až 42 uzlů, cenou za rychlost byla značná hlučnost. Hloubka ponoru byla nejméně 400 m. Na rozdíl od stíhací třídy Alfa měla klasické tlakovodní reaktory. Už v průběhu stavby se ukazovalo, že cena za stavbu bude nepřijatelně vysoká a že původně plánovaná sériová výroba nebude. Hlavní výzbrojí bylo 10 šachet pro střely P-120 Malachit (SS-N-9 s doletem 70 km) v přední části ponorky, střely se odpalovaly při plavbě v periskopové hloubce. Stavba začala 28. prosince 1963, do služby loď vstoupila 31. prosince 1969. Náklady na provoz a údržbu byly vysoké. 30. září 1980 došlo při kontrole reaktorů v Severodvinsku k nehodě, posádka odešla na oběd a na palubě zůstali jen dělníci. Chybou v postupu dělníků a poruchou automatického systému došlo k neřízenému startu reaktoru, jádro reaktoru tak bylo poškozeno. Rozsah úniku radiace ani počet ozářených není znám, ponorka už nebyla opravena a byla vyřazena ze služby.

Výtlak: 5200 / 7000 t
Posádka: 82.
Rozměry: 106,9 m délka, 11,6 m šířka, 8,2 m ponor.
Výzbroj: 10 střel P-120 Malachit (SS-N-9 Siren), 4 nebo 6 torpédometů 533mm.
Vybavení: radar, sonary, 2 periskopy.
Pohon: 2 tlakovodní reaktory VM-5m, 177,4 MW tepelný výkon, 2 turbíny, 80 000 hp, 2 vrtule, rychlost 25 uzlů na hladině, 42 uzlů.

Výtlak: 5197/7000 tun. Posádka 82. Rozměry 106,9 x 11,5 x 8,2 m.
Výzbroj: 10 x P-120 Malachit, 4(6) x 533 mm.
Pohon: 2 R., 2 T., 80 000 hp, 25/42 uzlů.

Typ 667AR - třída Yankie Notch (Groša)

Balistická ponorka K-420 třídy Yankee (projekt 667) byla přestavěna pro střely SS-N-24 Meteorit. Délka a šířka ponorky vzrostla na 153 a 16 m, hrb pro rakety za věží zmizel. Vně tlakového trupu bylo 12 šachet pro střely. Přestavba začala v prosinci 1982 a skončila v prosinci 1983. Několik dalších ponorek třídy Yankee I bylo v letech 1982 až 1991 vybaveno 20-40 šachtami pro střely SS-N-21 Granat (AS-15 Kent, CH-55), tyto ponorky nesly označení 667AT (Yankee Notch), jejich nástavba pro rakety za věží nebyla upravena, délka vzrostla na 140 m a výtlak na 11 500 t. Tyto ponorky byly vyřazeny do roku 1994.

Typ 949 - třída Oskar I (Granit) a Typ 949A - třída Oskar II (Antej)

Tato dvojtřída je podrobně popsána jinde.

Poznámka k havárii ponorky Kursk:
Ponorka bývá vyzbrojena 24 letounovými střelami P-700 Granit. Tyto velké protilodní střely dlouhé 10 metrů o váze 7 tun jsou vybaveny jadernou nebo konvenční hlavicí. Poháněny náporovým motorem dosahují rychlosti Mach 2,5 a doletu 550 km.Vzhledem k tomu, že každá bojová ponorka atomových mocností vyplouvá na moře vždy plně vyzbrojena, je velmi pravděpodobné, že i na palubě Kursku se nacházejí jaderné hlavice. Vzhledem k velkému množství pojistek a k složitosti atomových zbraní je však riziko zanedbatelné. Pokud atomová puma není odpálena správným způsobem, k jadernému výbuchu nemůže dojít. Toto není teorie, ale realita potvrzená několika skutečnými případy. K nim patří havárie bombardéru B-52 v 60.letech, kdy se letoun srazil s tankovacím letounem KC-135. B-52 nesl 4 vodíkové bomby, přičemž v jedné z nich explodovala trhavina sloužící ke spuštění řetězové reakce. Došlo k zamoření části území plutoniem a uranem, ale k jadernému výbuchu nedošlo.

K ruskému tvrzení o srážce Kursku s britskou jadernou ponorkou je nutno říct, že jde o totální blud. Žádné jaderné ponorky s balistickými střelami (SSBN) se nikdy nesmí dostat tak blízko ke břehu do mělkých vod . Kursk leží v hloubce 105 metrů, SSBN operují v hloubkách 200 až 300 metrů. Britské jaderné ponorky mají výtlak (na hladině/ponořené):

SSBN třídy Resolution 7500 / 8400 tun. SSBN třídy Vanguard 15850 tun pod hladinou.

Jediné ponorky, které hrají s ruskými hru na kočku a myš, při které hrozí srážka, jsou jaderné stíhací SSN (viz film Hon na ponorku). Ty jsou však podstatně menší:
Britské SSN třídy Valiant 4000/4900 tun (už vyřazeny), SSN třídy Swiftsure 4200/4500 tun.
SSN třídy Trafalgar 4800/5300 tun. Jak by dopadla srážka 5 300 tun těžkého Trafalgaru s 18 000 tun těžkým Kurskem si jistě každý dovede představit.

Zdroje informací

http://spb.org.ru/bellona/ehome/russia/nfl/nfl2-2.htm
http://www.globalsecurity.org/military/world/russia/ship.htm
http://worldnavy.info/photogallery/nuclear_submarines/index.html
http://www.paolopizzi.com/paolopizzi/reviews/kursk/kursk.htm
http://reference.info.com/reference?qkw=K-429&source_id=2222&source_key=Soviet+submarine+K-429

 

 


Pokud najdete v článku chyby, pište autorovi článku. Jeho jméno je uvedeno v záhlaví či na konci stránky.

V případě jiných dotazů, nápadů nebo problémů,  napište mail sem

Copyright © 2017 All Rights Reserved

Bez písemného souhlasu autorů není dovoleno využívat zveřejněné informace ke komerčním účelům.


Naše další stránky: Agile Factory | Experio | Beatles