NAVIGACE

Lockheed U-2R/U-2S

připravil Jirka Wagner

U-2 provádí nepřetržité průzkumné lety stanovených oblastí ve velmi vysokých výškách za dne nebo v noci, bez ohledu na počasí. Letadlo je schopno střežit pohyb jednotek během všech fází konfliktu, během období míru či v místech lokálních nepokojů. S ohledem na letovou hladinu musí pilot používat přetlakový oblek.

U-2 byl jednomístný jednomotorový letoun pohybující se ve velké výši (kolem 21 km). Jeho charakteristickým znakem jsou dlouhá rovná úzká křídla, u původního typu se jednalo v podstatě o větroň poháněný proudovým motorem. Prototyp vzlétl v srpnu 1955 a do služby byl zařazen v roce 1956. 14. října 1962 vyfotografovalo jedno U-2 instalaci sovětských vojenských raket na Kubě. V polovině 60. let však bylo mnoho U-2 ztraceno, zejména v důsledku špatné ovladatelnosti.

V roce 1966 byl proto vyvinut vyspělejší model U-2R s prodlouženým doletem, zlepšenými letovými vlastnostmi a zvýšeným užitečným zařízením. U-2R byla celkově nová koncepce, korigující původně špatné sladění motoru s drakem a dovolující větší zatížení snímacím zařízením. Zlepšila se zejména ovladatelnost v menších výškách a konstrukce měla s modelem U-2 společný jen motor J75-P-13B a křídelní část nosné plochy. U-2R poprvé vzlétl 28. srpna 1967. Od roku 1981 je také v používání NASA demilitarizovaná verze nazvaná ER-2. 1. srpna 1981 následoval první z 32 jednomístných operačních letounů (sedm strojů U-2R a 25 kusů TR-1A) a tří dvoumístných cvičných (jeden U-2RT a dvou TR-1B) pro USAF. Od původního U-2R se TR-1A fyzicky odlišuje pouze v méně významných systémech. Velký rozdíl je však v jeho primární úloze - přehledné pozorování válčiště se provádí radarem s vysokou rozlišovací schopností (Hughes ASARS-2), který umožňuje hlídkovat po mnoho hodin za vlastními liniemi, přičemž radar pátrá po soustředěních nepřátelských tanků a dalších objektech na dlouhou vzdálenost v šikmém směru.

Stroje TR-1A si uchovávají schopnosti pro strategický průzkum a často je lze vidět se "záhony" sběrných antén Comint a Elint nebo okny pro optické snímače. Byl pro ně vyvinut rovněž Systém přesné lokalizace úderu (PLSS) pro zaměření nepřátelských zdrojů radarových vln. V prosinci 1991 se USAF rozhodlo přeznačit řadu TR-1 na řadu U-2, takže se z TR-1A a TR-1B staly U-2R a U-2RT V r. 1992 byly všechny U-2R modernizovány a označeny jako U-2S/ST. První U-2S obdrželo Air Force v říjnu 1994. Další vývoj je zaměřen na vybavení stroje novým dvouproudovým motorem General Electric F118 pro zvýšení tahu, vyšší spolehlivost a sníženou spotřebu paliva.

Podrobný článek o letounu U-2/TR-1