zpět bezpilotní americké vojenské letouny

Bezpilotní americké vojenské letouny

NAVIGACE
HOME PAGE
Diskuse
Naše inzerce

Aukce.Military.cz


LoFLYTE
Accurate Automation, USA

Připravil Lukáš Visingr


LoFLYTE čeká na start

Podivné slovo "LoFLYTE" je samozřejmě zkratka, a to zkratka označení Low Observable Flight Test Experiment. Pod tímto názvem se skrývá velice obskurní bezpilotní letoun, který společně sponzorují a provozují USAF a NASA. Jedná se o 3 metry dlouhé samokřídlo tvaru dvojitého delta se dvěma svislými plochami (vztlakové těleso). Poprvé byl představen veřejnosti 2. srpna 1996, v den, kdy poprvé vzlétl k obloze ze základny Oshkosh ve Wisconsinu. Program se odehrává převážně na základně Dryden, což je hlavní letové testovací středisko NASA. Letoun má v zásadě dva úkoly: Jednak slouží pro testy nového profilu křídla, jednak pro zkoušky revolučního systému řízení. Co se týče prvního úkolu, jedná se o profil křídla (resp. v tomto případě celého letounu), který umožňuje klouzat po rázové vlně, kterou letoun sám vytváří. Anglicky se tato koncepce nazývá roztomilým slovem "waverider".

Teď si asi ťukáte na čelo v domnění, že si z vás dělám blázny. Vypadá to jako perpetuum mobile, že? Ale kdepak, jedná se prostě o využití Machova kužele, tj. rázové vlny, která vzniká při překročení rychlosti zvuku. Nerad bych zabíhal do fyzikálních podrobností (to přenechám expertům v teoretické aerodynamice), které popisují chování předmětů v transsonické, resp. supersonické, případně hypersonické oblasti rychlostí. Stručně řečeno, správným vytvarováním horních i spodních ploch letounu lze docílit toho, že rázová vlna nebude mít tvar kužele (jako je tomu u běžného letounu), nýbrž bude letoun jakoby "obtékat" a vytvářet za ním a pod ním zónu přetlaku, takže letoun bude "tlačen" vpřed a vzhůru, což pochopitelně výrazně přispěje k jeho výkonům. Fungování tohoto systému bylo potvrzeno teoretickými výpočty, počítačovými simulacemi i pokusy v aerodynamickém tunelu, takže zbývalo už "jen" vyzkoušet jej "naostro".

Druhým, minimálně stejně vyspělým prvkem je řízení stroje. Lze jej sice ovládat dálkově, ale většinu času je řízen počítačem, u něhož lze bez nadsázky hovořit o umělé inteligenci. Počítač se doslova "učí napodobováním", tj. opakuje povely, které dříve zadával lidský operátor, ale navíc využívá své výpočetní kapacity ke zdokonalení a zpřesnění pohybů. Jak je to možné? Řídící počítač využívá tzv. neuronovou síť (anglicky "neural network"), což není nic jiného, než digitální napodobení činnosti biologického mozku. Mozek se skládá z nervových buněk (neuronů) a proces učení se děje vytvářením nových spojů mezi buňkami. Právě tak neuronový počítač má ve své paměti tzv. matematické neurony, což jsou úseky programového kódu, které se během "učení" také propojují (tj. vytvářejí se mezi nimi odkazy). Výsledkem toho je, že počítač dokáže řídit letoun mnohem lépe než kterýkoli člověk. Možnosti takového systému jsou pak v praxi omezeny pouze fyzickou výdrží draku letounu.

O efektivitě takového systému řízení svědčí následující informace. Americké ozbrojené síly již umělé neuronové sítě využívají pro řízení "nepřátelských" sil při počítačových simulacích bojů. Když televize Discovery Channel natáčela dokument o těchto "válečných hrách", jeden důstojník poznamenal: "S těmihle systémy je jeden velký problém. Z jakéhosi důvodu nedokážeme jejich proces učení efektivně regulovat, takže po několika bitvách jsou absolutně neporazitelné, my je musíme resetovat a začít znovu..."

LoFLYTE je samozřejmě pouze začátek. Malý letoun (který váží 32 kg, takže jej bez potíží přenese jeden člověk) je poháněn proudovým motorem firmy SWB Turbines a létá rychlostí pouze 440 km/h. Podle Roberta Pegga, který vede Úřad hypersonických letounů v Langley, však lze v blízké budoucnosti očekávat návrh "velkého" letounu se zmíněným profilem křídla a neuronovým řízením. Podle předběžných výpočtů bude schopen ve výšce 27 400 m udržovat rychlost Mach 5 a jeho dolet se bude pohybovat okolo 13 000 km. Technologie a profil LoFLYTE využívá i bezpilotní superrychlý experimentální letoun X-43 Hyper-X, který by měl v blízké budoucnosti dosáhnout rychlosti Mach 10, čímž se stane nejrychlejším atmosférickým létajícím tělesem. A já si nemohu odpustit poznámku, že většinu teoretických výpočtů už provedl ve 40. letech profesor Eugen Sänger pro svůj projekt kosmického bombardéru...






Prameny:


All Rights Released.


 

 


Pokud najdete v článku chyby, pište autorovi článku. Jeho jméno je uvedeno v záhlaví či na konci stránky.

V případě jiných dotazů, nápadů nebo problémů,  napište mail sem

Copyright © 2017 All Rights Reserved

Bez písemného souhlasu autorů není dovoleno využívat zveřejněné informace ke komerčním účelům.


Naše další stránky: Agile Factory | Experio | Beatles