podrobná historie

Z archivu Martina Jurečky

McDonnell F-101 Voodoo dvoumotorový stíhač byl původně určen jako doprovodný stíhač pro dálkové bombardéry. Nikdy ale tuto úlohu neplnil. Používal se jako taktický průzkumný, záchytný stíhač velkého doletu a jako jaderný úderný letoun.
Jako první sériový letoun dosahoval v přímém letu rychlost nad 1600 km/h (1000 mil/h). Pouze průzkumná verze se dočkala bojového nasazení - ve Vietnamu.
Předcházející McDonellův typ - doprovodný stíhač F-88 byl neúspěšný. USAAF rozhodla, že výkon B-47 a B-52 je dostatečný a nepotřebují ochranu doprovodného stíhače. Avšak v Koreji udělala USAAF zkušenost, že Republic F-84 Thunderjet doprovázející bombardéry B-29 za řeku Yalu nejsou schopny je účinně chránit před útoky rychlejších MiG-15. Lepší F-86 Sabre neměl zase potřebný dolet a vytrvalost. Jako doprovodný stíhač chtěla USAAF původně použít Republic F-84F Thunderstreak. Avšak Strategic Air Command (SAC) očekávalo stíhač s mnohem větším doletem, který by byl schopen doprovázet mezikontinentální bombardér Convair B-36. V únoru 1951 vznesla USAF požadavek na takovýto letoun.
Lockheed, North American, Northrop, Republic a McDonnell ti všichni zareagovali na výzvu letectva. Lockheed typy F-90 a F-94, North American F-93 a Northrop doprovodnou verzí záchytného stíhače pro každé počasí F-89 Scorpion. Republic přišel s F-91 Thunderceptor, F-84F a další verzí F-84F poháněnou turbovrtulovým motorem. McDonnell představil větší a výkonnější verzi prototypu doprovodného stíhače XF-88.
V květnu 1951 vyhrál konkurz McDonell. Bylo rozhodnuto přeskočit fázi prototypu a hned začít sériovou výrobu. Případné změny by byly okamžitě promítány do vyráběných letadel. Tato strategie umožňuje podstatně zkrátit dobu do operačního nasazení nového typu letounu, ale je též velice riskantní v případě objevení se vážných nedostatků, které by si vyžádaly významnější změny konstrukce. Protože F-101 byl spíše zvětšený F-88 než zcela nový typ, bylo toto riziko únosné.
 
30.listopadu 1951 dostal letoun označení:

F-101

Letoun měl být poháněn dvěma motory Allison J71, které měly téměř trojnásobný tah než Westinghouse J34 použité u XF-88A a dvakrát větší tah než Westinghouse J46 uvažované pro sériové F-88. Avšak letectvo mínilo, že ani tento výrazně vyšší výkon nebude dostatečný a požadovalo motory Pratt & Whitney J57. To si ale vyžádalo změny v draku letounu. Nasávací otvory musely být překonstruovány tak, aby byly schopny dodávat větší množství vzduchu. Protože nové motory měly i vyšší spotřebu byl prodloužen a rozšířen trup. Tak se ztrojnásobila kapacita vnitřních palivových nádrží. SOP byla tvaru T s plovoucím výškovým kormidlem. Letoun byl vybaven zařízením pro doplňování paliva za letu. A to jak ráhnem tak plnícím otvorem.
F-101A byl osazen radarem APS-54 a vyzbrojen čtyřmi 20 mm kanóny, třemi střelami vzduch-vzduch Falcon a 12 neřízenými raketami. Při dlouhých přeletech bylo možno nahradit munici pro 20 mm kanóny 855 litrovou přídavnou nádrží.
Maketa byla schválena v červenci 1952. 28.května 1953 objednala USAF prvních 39 F-101A. Prototyp se nevyráběl.
Po podepsání příměří v Koreji v červenci 1953 změnila USAF určení nového letounu. Vyzvala McDonell k přepracování F-101 tak, aby mimo doprovodných úkolů mohl nosit i jaderné zbraně.
První F-101A (53-2418) byl hotov v srpnu 1954, přesně podle plánu. První let absolvoval na Edwardsově AFB 29.září 1954. Pilotoval jej McDonnellův zkušební pilot Robert C. Little. Dosáhl rychlosti 0.9 M na 10 000 m. Po necelém měsíci se podařilo rychlost zvýšit na 1.4 M. Mezitím USAF přehodnotilo své požadavky. I zvýšený dolet F-101A nestačil na doprovod strategických bombardérů po celou dráhu jejich letu k cíli. Velitelství strategického letectva ztratilo zájem o doprovodný stíhač. Vypadalo to, že F-101A bude sdílet osud svého předchůdce XF-88. Naštěstí taktické letectvo vzneslo požadavek na stíhací bombardér schopný nést jaderné zbraně. Tak se z F-101 stal letoun dvojího určení s dvěma bojovými systémy. Radarem APS-54 a systémem řízení palby MA-7 pro účely vzdušného boje a systémem LABS (Low-Altitude Bombing System) pro úkoly jaderného bombardování.
Do konce roku 1954 byly vyrobeny první tři F-101A a hned byly předány k letovým testům. Objevily se problémy s kompresorem. Překonstruování nasávacích otvorů tento problém odstranilo. V polovině roku 1956 se ukázala celá řada dalších problémů. V květnu 1956 USAF pozastavila sériovou výrobu. Dokonce roku provedl McDonell 300 konstrukčních změn požadovaných USAF a dalších 2000 svých.
První operační jednotkou která dostala F-101A byla 2.května 1957 27. Strategic Fighter Wing v Bergstromu. 1.července 1957 byla 27.Strategic Fighter Wing převedena pod Tactical Air Command a stala se 27.Fighter-Bomber Wing. Dříve zde sloužily F-84F Thunderstreak. F-101A zde sloužily jako úderné stroje nesoucí jednu jadernou pumu na centrálním podtrupovém závěsníku.
25.září 1958 přelétl F-101A 3051 km mezi Carswell AFB v Texasu na Bermudy. Utvořil tak rekord v nonstop letu bez tankování.
F-101A začal být z výzbroje USAF vyřazován v letech 1965-66, kdy bylo 27 letounů převedeno do výzbroje Air National Guard.
Devátý F-101A (52-2426) byl převezen k Pratt & Whitney kde sloužil pro testování mnohem výkonnějšího motoru J57-P-55 plánovaného pro F-101B - záchytný stíhač. Dostal označení JF-101A, "J" indikuje dočasnou změnu na testovací letoun. Nový motor sliboval s forsáží tah 7 257 kg. Na tomto letounu ustavil major Adrian E.Drew 12.prosince 1957 nový rychlostní rekord - 1943 km/h. Odebral tak rekord britskému Fairey Delta FD-2.
První F-101A byl roku 1958 předán General Electric pro test nového motoru J79-GE-1. Tento letounu byl označen NF-101A. "N" označuje stálou změnu na testovací letoun. Po testech v letech 58-59 byl předán na Amarillo AFB v Texasu jako cvičný stroj pro pozemní údržbu.
V roce 1965 bylo 18 vyřazených F-101A (sériová čísla 54-1445, 4119, 1452, 1455, 1457, 1461, 1462, 1463, 1468, 1469, 1470, 1472, 1475, 1479, 1481, 1482, 1484 a 1485) modifikováno Lockheed Aircraft Service Company na neozbrojenou průzkumnou verzi RF-101G pro Air National Guard. RF-101G měl ve srovnání s F-101A měl delší a širší příď. Poslední průzkumné Voodoo bylo vyřazeno z výzbroje ANG v roce 1979.

TTD F-101A:

Motory: 2x Pratt & Whitney J57-P-13 , 6 800 kg
Rozpětí: 12.08 m
Délka: 20.54 m
Výška: 5.48 m
Max.rychlost: 1 623 km/h / 10 670 m
Počáteční stoupavost: 13 440 m/min
Bojový dostup: 15 070 m
Dolet normální: 3 060 km; maximální: 4 707 km
Hmotnost prázdná: 11 330 kg; bojová: 17 915 kg; max.vzletová: 22 680 kg
Palivo vnitřní nádrže: 8 860 l + 3 přídavné: 13 124 l
Výzbroj: 4x 20-mm Pontiac M-39 kanón v přídi, 200 nábojů na hlaveň; 1x jaderná puma na podtrupovém závěsníku

 

RF-101A fotoprůzkumná verze

V lednu 1953, požádala USAF McDonnell o vývoj neozbrojené fotoprůzkumné verze F-101A jako náhradníka Republic RF-84F Thunderflash.
Pro přestavbu byly použity draky 16. a 17. F-101A (54-149 a 54-150). Příď byla prodloužena a upravena tak, aby mohla být osazena čtyřmi kamerami pro fotografování z malých výšek. A za kabinu do bývalého prostoru pro munici byly zamontovány dvě kamery pro výškové snímky.
První YRF-101A poprvé letěl 30.června 1955.
35 sériových strojů dostalo označení RF-101A. Byl to první nadzvukový fotoprůzkumný letoun USAF. První RF-101A dostala 17.Tactical Reconnaissance Squadron 363. Tactical Reconnaissance Wing v Shaw AFB v South Carolina 6.května 1957 jako náhradu za podzvukový RF-84F. Další sériové stroje byly ve verzi RF-101C, které bylo vyrobeno 166 kusů.
27.listopadu 1957 překonala čtveřice RF-101A několik transkontinentálních rychlostních rekordů.
Od pobřeží k pobřeží východním směrem: 3:07:43 (1 258 km/h)
Od pobřeží k pobřeží západním směrem: 3:36:33 (1 090 km/h)
Los Angeles->New York->Los Angeles: 6:46:36 (1 161 km/h)
RF-101A/C 363. Tactical Reconnaissance Wing létaly nad Kubu během Kubánské krize v říjnu 1962 a fotografovaly sovětské rakety. První let se uskutečnil 23.října 1962.
V roce 1959 bylo několik RF-101A předáno Taiwanu, kde sloužily až do roku 1970.
V červnu 1970 začalo vyřazování RF-101A z výzbroje USAF.

TTD RF-101A:

Motory: 2x Pratt & Whitney J57-P-13 , 6 800 kg
Rozpětí: 12.08 m
Délka: 21.13 m
Výška: 5.49 m
Maximální rychlost: 1628 km/h / 10 670 m
Počáteční stoupavost: 14 200 m/min
Dostup: 17 000 m
Bojový dostup: 15 700 m
Normální dolet: 1 770 km
Maximální dolet: 3 532 km
Prázdná hmotnost: 11 490 kg
Bojová hmotnost: 17 910 kg
Maximální vzletová: 22 680 kg
Palivo - vnitřní nádrže: 8517 l + tři podtrupové nádrže 11 924 l
Výzbroj: bez výzbroje

 

F-101B dvojmístný záchytný stíhač pro každé počasí

Byl verzí F-101 vyrobenou v největším množství - 479 kusů.
Vývoj začal v roce 1952, ale byl pro příliš velké náklady ukončen. V létě 1953 byla ale myšlenka záchytného stíhače obnovena. V té době jako dálkový záchytný stíhač sloužil F-86D s relativně malým doletem. USAF opět od požadavku na vývoj záchytného stíhače ustoupila, neboť očekávala příchod 2 machového Convair F-102B (později přeznačeného na F-106A).
Během roku 1953 došlo ke zdržení programu F-102B a navíc SSSR v srpnu téhož roku odpálil svou vodíkovou bombu. Proto USAF obnovila požadavek na dálkový záchytný stíhač - mezityp mezi podzvukovým Northrop
F-89 Scorpion a dvoumachovým F-102B.
Northrop nabídl zdokonalenou verzi F-89 Scorpion, North American upravený F-100 Super Sabre a McDonnell upravený F-101 Voodoo. V červnu 1954 vyhlásilo USAF jako vítěze firmu McDonnell.
McDonnell experimentoval jak s jednomístným tak s dvojmístným provedením a zkoušelo motory General Electric J79, Pratt & Whitney J57 a J75 nebo Wright J67. V listopadu se rozhodl pro dvojmístnou variantu a motory Wright J67. Byl to licenční britský Bristol Olympus. Systém řízení palby byl Hughes MG-13 vylepšená verze systému E-6 instalovaného v Northrop F-89D Scorpion.
První vzlet se očekával v polovině roku 1956 a zavedení do služby v roce 1958. Původní označení bylo F-109, ale v srpnu 1955 bylo změněno na F-101B.
Problémy s motory Wright J67 zpožďovaly celý program. Proto se jak McDonell tak USAF rozhodly pro motory Pratt & Whitney J57-P-55 což byla výkonnější verze motorů J57-P-13 jež poháněly jednomístná Voodoo.
F-101B od F/RF-101 zdědil střední a zadní část trupu, křidlo a ocasní plochy. Do přídě byl zabudován systém řízení palby MG-13 s automatickým vyhledáváním a sledováním cílů. Kokpit byl tandemový - vpředu pilot, vzadu operátor radaru. Kapacita vnitřních palivových nádrží byla zmenšena, aby se získal prostor pro elektroniku a výzbroj. Protože F-101B byl těžší než F-101A měl větší pneumatiky. Výzbroj tvořilo šest poloaktivních radarem naváděných střel Hughes GAR-1 nebo IČ GAR-2 Falcon. Střely byly neseny a vypouštěny ze závěsu v trupové pumovnici. Letoun neměl palubní kanón.
První let dvojmístného Voodoo (NF-101B, sériové číslo 56-232) se uskutečnil 27.března 1957. K 15.březnu 1959 skončilo testování letounu. Systém řízení palby MG-13 se ukázal jako nedostatečný, ale jeho náhrada za systém MA-1 plánovaný pro F-106 nebyla provedena, protože by byla příliš nákladná. Byl pouze vylepšen počítač systému.
5.ledna 1959 dostala první F-101B 60. Interceptor Squadron na Otis AFB v Massachusetts.
Pozdější sériové F-101B byly vybaveny modifikovaným systémem řízení palby a byly schopné nést dvě neřízené jaderné střely Douglas MB-1 Genie, které nehradily dvě střely Falcon. V roce 1961 byly na tento standard upraveny i starší F-101B – projekt Kitty Car. Systém řízení palby MG-13 byl schopen odpálit raketu, otočit letoun únikovým manévrem a odpálit jadernou hlavici v určeném čase. V letech 1963-1966 bylo mnoho F-101B vybaveno IČ senzorem (Project Bold Journey). Dalším vylepšením byla ochrana draku letounu před elektromagnetickým impulsem a systém řízení palby byl upraven tak, aby mohl řídit palbu na nízkoletící cíle.
Ze záchytného stíhače F-101B byl vyvinut cvičně bojový F-101F. Původně byl označen TF-101B. 79 F-101F mělo dvojí řízení, ale neslo tu samu výzbroj jako F-101B a byly plně bojeschopné. I tyto stroje byly vybaveny IČ senzory.
Poslední z 480 F-101B byl předán v březnu 1961.
V rámci programu Operation Queens Row bylo 56 F-101B v letech 1961-62 předáno Kanadě. Kanada dostala i cvičné stroje F-101F (v Kanadě označen jako CF-101F).
F-101B zůstaly ve službě u USAF až do roku 1969, kdy začaly být předávány ANG. Poslední operační jednotka F-101 byla deaktivována v dubnu 1971. Poslední Voodoo které bylo vyřazeno ze služby bylo (F-101B-105-MC 58-300) 2. Fighter Interceptor Training Squadron v Tyndall AFB na Floridě. Bylo vyřazeno 21.záři 1982.
U ANG sloužily F-101B od listopadu 1969 do roku 1981.
 

TTD F-101B:

Motory: 2x Pratt & Whitney J57-P-55 , 7 665 kg s forsáží
Rozpětí: 12.08 m
Délka: 20.54 m
Výška: 5.49 m
Maximální rychlost: 1 825 km/h / 10 670 m (1.72 M)
Počáteční stoupavost: 14 996 m/min.
Dostup: 17 800 m
Bojový dostup: 15 540 m
Normální dolet: 2 450 km
Maximální dolet: 3 106 km
Prázdná hmotnost: 13 140 kg
Bojová hmotnost: 18 530 kg
Maximální vzletová: 23 770 kg
Výzbroj: : 6x Falcon AAM v pumovnici (obvykle 3 GAR-1 (AIM-4) poloaktivní radarem řízená a 3 GAR-2 (AIM-4B) IČ). Pozdější verze - 2x neřízená jaderná raketa AIR-2A Genie na vnějších závěsnících

 

RF-101B

Poté co se 22 Kanadských CF-101B vrátilo do USA byly modifikovány na dvoumístný průzkumný letoun. Výzbroj a systém řízení palby v přídi F-101B byly nahrazeny sadou kamer. Většina vybavení kabiny operátora lokátoru byla demontována.
Takto modifikovaný letoun byl přeznačen na RF-101B. Tyto práce probíhaly od září 1971 do ledna 1972. Sériová čísla byla 59-391, 397, 398, 402/404, 410, 424, 436, 411, 447, 448, 450,452, 457, 459, 463, 467, 477, a 481/483.
RF-101B byly předány do výzbroje Nevadské Air National Guard, kde sloužily relativně krátce. Do roku 1975 kdy byly nahrazeny RF-4C Phantom.

F-101C

F-101A nebyl dobře uzpůsoben pro údery na nízkých výškách protože drak letounu byl konstruován pouze pro přetížení do 6,33 g. F-101C byla pokročilá verze jednosedadlového F-101A, který má zpevněný drak jenž dovoluje manévry s přetížením do 7,33 g. Z vnějšku byl F-101C identický s F-101A a měl podobné vnitřní vybavení a výzbroj. F-101C byl o 230 kg těžší než A, právě kvůli zesílení draku. F-101C měl i odlišnou palivovou soustavu, která umožňovala prodloužit dobu použít forsáže z 6 na 15 minut. Verze C a A lze odlišit pouze podle sériového čísla a ani pilot nepozná zda pilotuje verzi A nebo C.
F-101C poprvé vzlétl 21.srpna 1957 a poslední z 47 exemplářů byl předán v červnu 1958. Začal sloužit u 27.Fighter Bomber Wing na Bergstrom AFB. Fighter-bomber wings byly přejmenovány na tactical fighter wings 7.července 1958.
Obvykle býval jeden ze čtyř 20-mm kanónů vymontován a na jeho místě bylo instalováno navigační zařízení TACAN.
V roce 1958 přeletěla F-101A/C Voodoo 27.TFW na Taiwan v důsledku zvýšeného napětí mezi Taiwanem a Čínou.
Voodoo 81.TFW měly za úkol v případě války dopravit jadernou bombu nad cíle v SSSR a východní Evropě. Bylo velice pravděpodobné, že by šlo o cestu bez návratu a proto byli piloti velice pečlivě vycvičeni v umění přežít, pokud by se s letounem nemohli vrátit zpět domů.
Systém řízení palby MA-7 použitý u F-101A/C byl primárně určen pro plnění úkolů v souboji vzduch-vzduch. Časem byl upraven tak, že mohl být použit i pro mapování terénu a využit tak i při boji vzduch-země. Byl rovněž instalován systém pro bombardování z malých výšek MA-2 Low-Altitude Bombing System (LABS). F-101 měly i navigační systém ASN-6 a autopilota MB-1. A řadu dalších přístrojů pro řízení bombardování.
Sloužily až do let 1965-66, kdy byly nahrazeny typem McDonnell F-4C Phantom. Po vyřazení ze služby u USAF byly F-101C přestavěny na neozbrojenou průzkumnou verzi RF-101H, která sloužila u ANG. Tak bylo upraveno 31 F-101C (sériových čísel 54-1486/1488, 1491 a 1493, plus 56-1/4, 6, 10/12, 14, 16, 18-20, 22/23, 25/27, 29, 30, 32/36 a 39).
Poslední průzkumný Voodoo byl od ANG vyřazen v roce 1979.

TTD F-101C:

Motory: 2x Pratt & Whitney J57-P-13 ,6 800 kg
Rozpětí: 12.08 m
Délka: 20.57 m
Výška: 5.49 m
Maximální rychlost: 1628 km/h / 10 670 m
Počáteční stoupavost: 13 716 m/min
Dostup: 16 790 m
Bojový dostup: 15 710 m
Normální dolet: 2 116 km
Maximální dolet: 3 420 km
Prázdná hmotnost: 11 920 kg
Bojová hmotnost: 17 910 kg
Maximální vzletová: 23 130 kg
Výzbroj: 4x kanón 20-mm Colt-Browning M38, 1x jaderná zbraň na podtrupovém závěsníku (Mk 7, 1.5 t,
1 Mt TNT); nemohl nést konvenční bomby.

 

RF-101C

RF-101C byly jedinou verzí Voodoo které skutečně bojovaly. Byl to nevyzbrojený fotoprůzkumný letoun vyvinutý z jednomístného F-101C. Spojoval v sobě pevnější drak F-101C s kamerovým vybavením RF-101A. Navíc mohl v případě potřeby nést jadernou zbraň. Jinak byl stejný jako RF-101A a lze je rozlišit jen podle sériových čísel.
Celkem bylo vyrobeno 166 kusů RF-101C.
První RF-101C byly dodány 20. a 29. peruti 432. Tactical Reconnaissance Group v Shaw AFB v North Carolina v září 1957. Poslední RF-101C dostala USAF 31.března 1959.
V Evropě se RF-101C poprvé objevily na jaře 1958, kdy jimi byl přezbrojen 66. Tactical Reconnaissance Wing (32. a 38. TRS) v Laon AB ve Francii. Nahradil dosud sloužící RF-84F. 66.TRW byl deaktivován 1.dubna 1970.
RF-101A/C 363. Tactical Reconnaissance Wing létaly nad Kubu během Kubánské krize v říjnu 1962 a fotografovaly sovětské rakety. První let se uskutečnil 23.října 1962.
RF-101C se jako jediná verze F-101 zúčastnil války ve Vietnamu. Od podzimu 1961 podnikal z Jižního Vietnamu (Tan Son Nhut AFB u Saigonu) průzkumné lety nad Jižním Vietnamem a Laosem. Tyto lety se prováděly do léta 1964. Nad Severní Vietnam létaly RF-101C z Thajska - Udorn AFB. RF-101C provedly také průzkumný let při prvním úderu F-100 na Severní Vietnam 8.února 1965.
RF-101C byly dostatečně výkonné na to, aby unikly severovietnamským stíhačům MiG-17. Ale na MiG-21 již nestačily. Po sestřelu RF-101C MiGem-21 v září 1967 byl RF-101C nahrazen typem McDonnell RF-4C Phantom II. Voodoo pak létaly již jen nad Laosem a Jižním Vietnamem, kde riziko střetu s nepřátelskými stíhači bylo mnohem menší. Poslední RF-101C opustil Saigon 16.listopadu 1970.
V JV Asii bylo v boji zničeno 33 RF-101C - čtyřiadvacet AAA a pěchotními zbraněmi, pět střelami země-vzduch, jeden MiGem-21, jeden při útoku partyzánů na základnu Tan Son Nhut AFB u Saigonu, a dva z neznámých příčin. Šest bylo zničeno ne v přímém boji. Během své služby bylo zničeno dalších více než 30 RF-101C - většinou v důsledku chyby pilota.
Podle plánu měly být RF-101C od začátku roku 1965 nahrazovány typem McDonnell RF-4C Phantom II a vyřazené stroje měly přejít do výzbroje ANG. Avšak válka ve Vietnamu prodloužila dobu jejich služby o více než 4 roky.
Air National Guard dostala své první RF-101C až začátkem roku 1969. A poslední 16.února 1971. U ANG sloužily RF-101C relativně krátce, poslední byl vyřazen v roce 1975.

TTD RF-101C:

Motor: 2x Pratt & Whitney J57-P-13
Rozpětí: 12.08 m
Délka: 21.13 m
Výška: 5.49 m
Maximální rychlost: 1628 km/h / 10 670 m
Počáteční stoupavost: 13 870 m/min
Dostup: 16 855 m
Bojový dostup: 15 710 m
Normální dolet: 2 760 km
Maximální dolet: 3 452 km
Hmotnost prázdná: 11 855 kg; bojová: 17 910 kg; max.vzletová: 23 133 kg
Výzbroj: bez výzbroje

 

F-101D, F-101E

Tato označení byla vyhrazena pro projektovaná Voodoo poháněná motorem General Electric J79. Nikdy se neuskutečnilo.

 

F-101F konverzní cvičný

Souběžně s výrobou záchytného stíhače F-101B byla vyvinuta cvičná a konverzní verze F-101F. 79 F-101F bylo vybaveno dvojím řízením. Výzbroj zůstala zachována a letoun byl plně bojeschopný. Přesto sloužil většinou pouze pro výcvik. Většina F-101F měla IČ senzory a zdokonalený systém řízení palby. Z vnějšku je F-101F shodný s F-101B. Sloužil i v Kanadě pod označením CF-101F.
 

TTD F-101F:

Motor: 2x Pratt & Whitney J57-P-55 ,7 670 kg
Rozpětí: 12.08 m
Délka: 20.54 m
Výška: 5.49 m
Maximální rychlost: 1825 km/h / 10 670 m
Počáteční stoupavost: 14 996 m/min
Dostup: 17 800 m
Bojový dostup: 15 540 m
Normální dolet: 2 450 km
Maximální dolet: 3 106 km
Hmotnost prázdná: 13 140 kg; bojová: 18 530 kg; max.vzletová: 23 770 kg
Výzbroj: : 6x Falcon AAM v pumovnici (obvykle 3 GAR-1 (AIM-4) poloaktivní radarem řízená a 3 GAR-2 (AIM-4B) IČ). Pozdější verze - 2x neřízená jaderná raketa AIR-2A Genie na vnějších závěsnících

 

RF-101G

Po vyřazení z aktivní služby u USAF v roce 1965 bylo 11 F-101A (sériová čísla 54-1445, 4119, 1452, 1455, 1457, 1461, 1462, 1463, 1468, 1469, 19470, 1472, 1475, 1479, 1481, 1482, 1484 a 1485) modifikováno na nevyzbrojený fotoprůzkumný letoun pro ANG. Radar a výzbroj byly demontovány a do přídě byly instalovány kamery. Tento letoun byl přejmenován na RF-101G. Od RF-101A (konverze z F-101A) se liší kratší a širší přídí.

RF-101H

Po vyřazení z aktivní služby u USAF v roce 1965 bylo 31 F-101C (sériová čísla 54-1486/1488, 1491, a 1493, 56-1/4, 6, 10/12/ 14, 16, 18-20, 22/23, 25/27, 29, 30, 32/36, 39) modifikováno na nevyzbrojený fotoprůzkumný letoun pro ANG. Radar a výzbroj byly demontovány a do přídě byly instalovány kamery. Tento letoun byl přejmenován na RF-101H. Od RF-101G (konverze z F-101A) se liší jen pevnějším drakem.
Poslední průzkumné Voodoo bylo vyřazeno z výzbroje ANG v roce 1979.