NAVIGACE

B-25 Mitchell byl pojmenován na počest nebojácného důstojníka amerického vojenského letectva, který byl v roce 1924 postaven před vojenský soud pro svou - pro úředníky - únavnou víru v letecké síly.
B-25 se vyráběl ve větším množství než jakékoliv jiné americké dvoumotorové letadlo a často je uváděn jako nejlepší letoun svého druhu ve druhé světové válce. První stroje měly pouze jeden 12,7mm kulomet na zádi, po jednom 7,62mm kulometu na bocích a v přídi a unesly 1361 kg pum. Verze B už měla hřbetní a spodní věž, zadní střeliště bylo odstraněno. 18. února 1942 uskutečnilo šestnáct B-25B plukovníka Jimmyho Doolittla překvapivý a odvážný nálet na Tokio, přičemž bombardéry odstartovaly z letadlové lodi USS Hornet (1280 km od cíle).
Verze C měla větší kapacitu palivových nádrží, vnější závěsníky a další zdokonalení a dodávala se zejména RAF, Číně a Sovětskému svazu. Verze G z roku 1942 už měla silnější výzbroj (hlavně 75mm ručně nabíjený kanón s 21 střelami v přídi a čtyřmi kulomety kolem), B-25H už měl 75mm kanón a celkem 14 12,7mm kulometů a unesl 1415 kg pum nebo 907kg torpédo. Nejvíce se ale vyrobilo verze B-25J s prosklenou přídí, třinácti 12,7mm kulomety a nosností 1814 kg pum. Rovněž byla vyráběna i neozbrojená průzkumná verze F-10. CB-25 byl poválečný dopravní letoun a válečné cvičné AT-24 byly přejmenovány na poválečné TB-25 a po roce 1947 doplněny dalšími asi 900 bombardéry přestavěnými na TB-25J, K, L a M. Mnoho z nich dosloužilo pro účely výzkumu, jako vlečné a jeden vozil i filmaře společnosti Cinerama.

Jirka Wagner