NAVIGACE

L-5 byl vojenskou verzí Stinsonova modelu 105 Voyager. Šest Voyagerů bylo zakoupeno USAAF (jako YO-54) v roce 1941 a objednávky na sériové stroje začaly přicházet v roce 1942. Letadla byla zprvu označována jako O-62, v dubnu 1942 bylo značení změněno na "L" (jako liaison, styk). V letech 1942-45 bylo americkými leteckými silami objednáno 3590 strojů L-5, z nichž se postupně staly jedny z nejpoužívanějších letounů tohoto typu. Neozbrojený L-5 se schopností krátkého startu a přistání byl používán pro průzkum, převoz nosítek s pacienty z oblasti frontových bojů, shazování zásob izolovaným jednotkám, pokládání komunikačních linek, pozorování nepřátelských cílů pro letecké útoky, transport osob, pomoc vojskům Spojenců ve vzdálených oblastech, také plnil funkci lehkého bombardéru.
V jeho označování panoval nepořádek, ale dá se říci že pod různým označením (O-54, O-62, L-5, L-9, AT-19 a U-19) jich bylo vojenskými složkami během druhé světové války používáno více než 3700.
U jednotek USAF v Asii a Pacifiku vydržely poslední letouny L-5 ve službě až do roku 1955.

Jirka Wagner