NAVIGACE

Raketové fregaty

připravil ing. Radek Valkovič

Třída Brooke FFG 1

První třída raketových fregat, postaveno 6 lodí na základě objednávky ze 4. ledna 1962. Stavba probíhala v loděnici Lockheed v Seattlu mezi prosincem 1962 a květnem 1968, kdy do služby vstoupila poslední loď. Tato třída vznikla změnou projektu tehdy stavěných fregat třídy Garcia FF (tehdy DE) 1040, kde místo zadní věže 127 mm děla byla instalována odpalovací rampa střel General Dynamics RIM-24 Tartar, které byly v 70. letech nahrazeny moderními Standard SM-1 MR (RIM-66). Původně instalovaný systém DASH používající bezpilotní dálkově řízený vrtulník byl nahrazen praktičtějším systémem LAMPS Mk 1 používajícím vrtulník Kaman SH-2D Seasprite. Lodě tedy měly silnou protiponorkovou výzbroj tvořenou třemi výkonnými systémy – vrtulníkem pro dálkové akce, systémem ASROC, který na vzdálenost 9 (později 14 km) dopravoval 324 mm samonaváděcí torpéda nebo jadernou hlubinnou pumu a konečně z 324 mm torpédometů pro boj na krátkou vzdálenost. Ze služby u US Navy byly všechny vyřazeny v roce 1988, USS Brooke, Talbot, R.L. Page a J.A. Furer v letech 1989 až 1994 sloužili v Pákistánském loďstvu. Odstrojený Schofield byl jako cvičný cíl potopen 2. listopadu 1999 u pobřeží jižní Kalifornie, Ramsey byl potopen 15.1. 2000 při cvičení RIMPAC 2000.

Brooke FFG 1, Ramsey FFG 2, Schofield 3, Talbot 4, Richard L. Page 5 a Julius A. Furer 6.

Rozměry: Délka 126,3 m (414,4 ft), šířka 13,5 m (45 ft), ponor 7,9 m (26 ft).
Výtlak: 2643 t standard, 3426 t plný.
Pohon: 2 kotle, 1 turbína Westinghouse 35 000 HP, 1 šroub, 27 uzlů, 4000 mil při 20 uzlech.
Výzbroj:
1 dělo Mk 30 ráže 127 mm (hlaveň dlouhá 38 ráží), 1 odpalovací zařízení Mk 22 pro PLŘR Tartar (v 70. letech nahrazeny střelami Standard, celkem 16 raket), 2 x 3 protiponorkové torpédomety ráže 324 mm, jedno osminásobné OZ Mk 16 systému ASROC (celkem 16 střel). Plošina a hangár pro vrtulník SH-2D nebo F Seasprite systému LAMPS.
Posádka: 17 důstojníků, 219 námořníků.

Třída Knox (FF 1052)

Rozsáhlá výstavba fregat této třídy zajistila posílení protiponorkových sil a nahrazení přestavěných druhoválečných torpédoborců. Objednávky na první lodě byly podepsány 22.6. 1964, další série pak ještě v roce 1964, v roce 1965 a poslední 25.8. 1966. Celkem bylo v loděnicích Avondale, Lockheed, Todd Seattle a Todd San Pedro postaveno 46 fregat, které do služby vstupovaly v letech 1969 až 1974. Lodě byly silně vyzbrojeny, protiponorkové zbraně zahrnovali výkonný systém ASROC, vrtulník systému LAMPS a 324 mm torpédomety. Protiletadlovou výzbroj tvořil kontejner s 8 střelami Sea Sparrow na zádi, který byl v 80. letech u některých lodí nahrazen systémem Phalanx (CIWS), což nebylo moc šťastné řešení, u některých lodí byly údajně instalovány 4násobné kontejnery střel Harpoon, u ostatních se daly odpalovat z kontejneru střel ASROC. 127 mm kanón má hlaveň dlouhou 54 ráží. Nedostatkem lodí je zranitelný pohonný systém, v případě poruchy nebo zničení turbíny je loď ochromena. Po skončení studené války už nebylo potřeba udržovat tak silné protiponorkové síly, proto byla tato třída vyřazena ze služby v US Navy v letech 1991 až 1994, většina lodí byla prodána nebo předána spřáteleným státům. Část lodí byla sešrotována, některé ještě čekají na zájemce a jiné skončily svou pouť mnohem zajímavějším způsobem.

Dne 5. července 2002 při cvičení RIMPAC 2002 byl odstrojený Rathburne 1057 napaden děly a potom zasažen 2 Harpoony z letounu P-3C Orion, takže se potopil, 10.7. byl ještě potopen Harold E. Holt 1074. Hepburn 1055 byl potopen 4. června 2002, Downes 1070 15.8. 2003, Badger 1071 byl 21.7. 2003 postupně zasažen střelami Penguin, Hellfire, Maverick a Harpoon, potopil se ale až v noci. Z Knoxu má být muzeum.

Postaveno 46 lodí:
Knox FF 1052, Roark FF 1053, Gray 1054, Hepburn 1055, Connole 1056, Rathburne 1057, Meyerkord 1058, W.S. Sims 1059, Lang    1060, Patterson 1061, Whipple 1062, Reasoner 1063, Lockwood 1064, Stein 1065, Marvin Shields 1066, Francis Hammond 1067, Vreeland 1068, Bagley 1069, Downes 1070, Badger 1071, Blakely 1072, Robert E. Peary 1073, Harold E. Holt 1074, Trippe    1075, Fanning 1076, Ouellet 1077, Joseph Hewes 1078, Bowen 1079, Paul 1080, Aylwin 1081, Elmer Montgomery 1082, Cook 1083, McCandless 1084, Donald B. Beary 1085, Brewton 1086, Kirk 1087, Barbey 1088, Jesse L. Brown 1089, Ainsworth 1090, Miller 1091, Thomas C. Hart 1092, Capodanno 1093, Pharris 1094, Truett 1095, Valdez 1096 a Moinester 1097.

Řada lodí se dostala do ciziny:
Řecku sloužil Connole v letech 1995 – 2003, Vreeland od roku 1993 a Trippe od r. 1995.
Turecku slouží Reasoner, Elmer Montgomery a Thomas C. Hart od roku 1993, McCandless a Ainsworth od r.1994, Fanning, Bowen, Paul a Capodanno od roku 1995, D.B. Beary od r. 1998, W.S. Sims a Miller (ten jen na náhr. díly) od roku 1999.
Mexiko koupilo Pharris v roce 1992, Stein a Marvin Shields v roce 1997.
Taiwan vlastní Barbey od r. 1994, Robert E. Peary, Aylwin, Cook, Brewton, Kirk a Valdez od r. 1999 a Joseph Hewes.
Thajsko odkoupilo v roce 1996 Ouellet a v r. 1999 Truett.
Egypt dostal Jesse L. Brown a Moinester v r. 1998.

Výtlak: 3200 t standard, 4200 t plný.
Rozměry: 438 ft (133,5 m) délka, šířka 47 ft (14,4 m), ponor 25 ft (7,6 m)
Pohon: 2 kotle, 1 turbína Westinghouse 35 000 HP, 1 vrtule, 27 uzlů, 4000 mil při 22 uzlech.
Výzbroj:
1 vrtulník SH-2F nebo G Seasprite systému LAMPS.
ASROC – osminásobné OZ Mk-16, ze kterého se dají vypouštět i Harpoony.
Mk 25 Sea Sparrow (u většiny) nebo Phalanx.
Dělo Mk 42 ráže 127 mm.
4 torpédomety 324 mm.
Systémy:
AN/SPS-40 – dvoudimenzionální dálkový protivzdušný vyhledávací radar.
AN/SPS-67 – protilodní vyhledávací radar s omezenou schopností zjišťovat nízkoletící cíle.
AN/SLQ-32 EWS – systém elektronického boje.
AN/SQS-26 – sonar s aktivním a pasivním módem.
AN/SQS-35 IVDS – jen u některých lodí byl instalován aktivní / pasivní vlečený sonar.
AN/SQR-18 TASS – vlečený pasivní sonar u většiny lodí.
Mk 68 FCS – pro řízení palby děla
Mk 114 ASW FCS – systém řízení protiponorkového boje.
Mk115 Missile FCS – systém řízení palby raket (ASROC).
Posádka: plný (bojový) stav 285 osob (18 důstojníků, 267 námořníků), mírový stav 10 důstojníků a 165 námořníků, lodě v rezervě 9 a 141.

Třída Oliver Hazard Perry

Fregaty této třídy byly stavěny od poloviny 70. let jako náhrada zastarávajících fregat (např. třídy Garcia a Brooke). Stavba lodí začala v roce 1975, do služby vstupovaly od prosince 1977 do srpna 1989. Stavba probíhala v loděnicích Bath Iron Works, Todd Seattle a Todd San Pedro. Hlavní rolí je protiponorkový boj a doprovod. Moderní konstrukce se zálohováním systémů a pancéřováním důležitých částí (hliníkový a kevlarový pancíř o tloušťce 19 mm, ocelový o tloušťce 16 mm), části nástaveb jsou z hliníkových slitin. Pohonný systém tvoří dvě plynové turbíny GE LM 2500, pohánějící 1 vrtuli. Nouzový pohonný systém tvoří dvě vysunovací vrtule v přední části trupu zajišťující rychlost až 6 uzlů. Rampa Mk 13 na přídi umožňuje odpalovat střely Standard a Harpoon, protiletadlové Standardy byly určeny proti letadlům a jednotlivým PLR letícím ve středních výškách, proti nízkoletícím raketám byl původní systém se střelami SM-1MR VIA a FCS Mk 92 Mod 2 málo účinný. První lodě trpěly různými technickými nedostatky, jejich odstranění spolu se zavedením nových systémů způsobilo nárůst výtlaku z původních 3600 t, přičemž se mírně zhoršila stabilita lodí. FFG 8, 28, 29, 32, 33, 36-61 mají delší letovou palubu a nesou vrtulníky SH-60B Seahawk systému LAMPS III, ostatní nesou SH-2F/G Seasprite systému LAMPS I – tyto byly buď prodány nebo vyřazeny. Lodě nesoucí SH-60 jsou vybaveny stabilizačními ploutvemi a systémem RAST pro přistání vrtulníku při velkých vlnách.
17.5. 1987 se stal USS Stark (FFG-31) cílem útoku Irácké Mirage, která si spletla cíl a odpálila na loď 2 Exocety, ve 22:10 první zasáhl nástavbu a druhý udeřil do levého boku lodě. Explodoval naštěstí jen jeden, v trupu po výbuchu zůstala trhlina velká 3 x 4 m a vypukl požár, hořící hliník ještě poškození zvětšil. V noci byl naštěstí požár dostán pod kontrolu, ale ztráty byly těžké – 37 mrtvých a 21 raněných, cena za opravu lodi dosáhla podle některých pramenů 142 miliónů dolarů. Zatímco o následcích útoku je známo dost, o tom, co předcházelo vlastnímu zásahu toho moc zveřejněno není. Po této události ale došlo k rozsáhlým změnám ve vybavení lodí, takže lze odhadnout příčiny. Všechny lodě byly vybaveny novým FCS Mk 92 Mod 6 a střelami SM-1MR VIB, takže jsou použitelné i proti nízkoletícím PLR. Upraveny byly systémy elektronického boje a rozšířeny frekvenční rozsahy výstražných radarových přijímačů, upraveny byly také radiolokátory. Proč nebyl při útoku zapnut systém Phalanx není známo. Vzhledem k tomu, že se loď pohybovala ve válečné oblasti, je ale část viny i na důstojnících lodi – vystřelení klamných cílů spolu s rušením a použitím Phalanxu by zásah s největší pravděpodobností odvrátilo.
14.4. 1988 najel USS Samuel B. Roberts (FFG-58) v Perském zálivu v mezinárodních vodách na Iránskou minu, byl těžce poškozen jak samotným výbuchem, tak i následným požárem (opět škody zvětšil hořící hliník), byl ale zachráněn a opraven, naštěstí se celá událost obešla bez obětí. Tedy na straně US Navy, Írán (na rozdíl od Iráku) nejen že nezaplatil škody, ale pokračoval v útocích zejména na Kuvajtské tankery, to po schválení prezidentem Reaganem vedlo US Navy k provedení operace Praying Mantis, při které byla jedna Iránská fregata potopena, druhá těžce poškozena, zničeno bylo několik dalších Íránských lodí a ozbrojených plošin. Roberts se k opravě do Bath Iron Works v Maine vrátil naložený na palubě holandské transportní lodě Mighty Servant 2.
Trvající omezení fregat v boji proti nízkolétajícím cílům je taky jeden z důvodů, proč stavbou Ingrahamu na dlouho skončila stavba amerických fregat. Pro oceánské operace slouží a budou sloužit křižníky třídy Ticonderoga a torpédoborce třídy Arleigh Burke, příbřežní operace budou zajišťovat lodě programu LCS (Littoral Combat Ship). Podle spolehlivých zpráv (Defense News, 31.5. 2004)   velikostí a výtlakem rozhodně LCS budou patřit do fregat. Stavět se budou ve dvou provedeních, jedna jako trimaran od General Dynamics Bath Iron Works, rozměry 417 ft x 99,7 ft, 47 uzlů, druhá s klasickým trupem firmy Lockheed Martin Maritime, 379 x 43 ft, ponor 12,1 ft, výtlak 2840 t, 45 uzlů. Objednány jsou dvě dvojice lodí, dodávky v letech 2007-10.
Se službou novějších fregat se u US Navy počítá ještě v příští dekádě, proto v současné době probíhá na části fregat demontáž rampy Mk 13 a patrně dojde k instalaci moderního protiraketového systému - RAM nebo ESSM.

Pro US Navy bylo postaveno 51 fregat :
FFG 7 Oliver Hazard Perry, FFG 8 McInerney, FFG 9 Wadsworth, 10 Duncan, 11 Clark, 12 George Philip, 13 Samuel Eliot Morison, 14 Sides, 15 Estocin, 16 Clifton Sprague, 19 John A. Moore, 20 Antrim, 21 Flatley, 22 Fahrion, 23 Lewis B. Puller, 24 Jack Wiliams, 25 Copeland, 26 Gallery, 27 Mahlon S. Tisdale, 28 Boone, 29 Stephen W. Groves, 30 Reid, 31 Stark, 32 John L. Hall, 33 Jarrett, 34 Aubrey Fitch, 36 Underwood, 37 Crommelin, 38 Curts, 39 Doyle, 40 Halyburton, 41 McClusky, 42 Klakring, 43 Thach, 45 De Wert, 46 Rentz, 47 Nicholas, 48 Vandegrift, 49 Robert G. Bradley, 50 Taylor, 51 Gary, 52 Carr, 53 Hawes, 54 Ford, 55 Elrod, 56 Simpson, 57 Reuben James, 58 Samuel B. Roberts, 59 Kauffman, 60 Rodney M. Davis, 61 Ingraham.

Část těchto lodí se od konce 90. let dostala do ciziny :
Wadsworth a Clark (FFG-9 a 11) slouží v Polsku jako Naczelnik Tadeusz Kosciuszko (273) a General Kasimir Pulaski (272). Poláci lodě získali zadarmo, vrtulníky si ale koupili.
Duncan (10) byl předán Turecku na náhradní díly pro 8 zakoupených lodí : Samuel E. Morison (F 496 Gokova), Estocin (F 497 Gosku), Clifton Sprague (F 490 Gaziantep), John A. Moore (F 495 Gediz), Antrim (F 492 Gemlik), Flatley (F 491 Giresun), Mahlon S. Tisdale (F 494 Gokceada) a Reid (F 493 Gelibolu).
Egypt zařadil do služby 4 fregaty : Fahrion (F 901 Sharm El-Sheik), Lewis B. Puller (F906 Toushka), Copeland (F 911 Mubarak) a Gallery (F 916 Taba)
Bahrajn koupil loď Jack Wiliams (90 Sabha).

Další čtyři lodě byly vyrobeny pro Austrálii : trupy číslo 17, 18, 35 a 44 byly dokončeny jako HMAS Adelaide, Canberra, Sydney a Darwin (FFG01 až 04), další dvě lodě už byly postaveny v Austrálii: HMAS Melbourne a Newcastle (FFG05 a 06).
Pro Španělsko byly od roku 1982 v loděnici E.N. Bazan stavěny fregaty Santa Maria, Victoria, Numancia, Reina Sofia, Navarra a Canarias (F81 až F86), do služby vstoupily v letech 1986 až 1994. nesou 32 střel Standard a 8 Harpoon, místo Phalanxu je Španělský systém Meroka s 12 spřaženými kanóny ráže 20 mm.
Taiwan postavil v 90. letech 8 lodí : Cheung Kung (1101), Cheng Ho (1103), Chi Kuang (1105), Yueh Fei (1106), Tzu I (1107), Pan Chao (1108), Chang Chien (1109) a Tian Dan (1110, dokončován).

US Navy má 33 fregat ve službě, 10 z nich slouží u námořních rezerv – hlídky u Haiti a protinarkotické.
Celkem bylo tedy postaveno 71 fregat třídy O.H. Perry.

Technické parametry

Výtlak: 2750-3091 t standard, 3658-4100 t plný.
Rozměry: délka 445 / 453 ft (133,5 / 135,9 m), 45 ft (13,5 m) šířka, ponor 22-24,6 ft (6,6-7,5 m).
Pohon: 2 plynové turbíny LM 2500 (odvozeny z jádra turbín GE CF6 (TF-39) používaných na letounech DC-10, MD-11, A-300, B 747 a 767), 41000 HP, jeden šroub, 29 uzlů, 4200 nm při 20 uzlech. 587 t paliva, až 64 t paliva pro vrtulníky.
15 důstojníků a 179 námořníků (198?).

Vybavení

AN/SPS-49 dvoudimenzionální protivzdušný vyhledávací radar, 6-12 otáček za minutu, dosah 0,5 až 225 mil, dálková přesnost 0,03 mil, azimut 0,5°. Verze SPS-49(V) má větší odolnost proti rušení, dosah 250 mil (463 km) a při 12 ot/min vyhledává nízkoletící PLR.
AN/SPS-55 Surface Search Radar. Od 50 yardů do 50 mil, 16 ot./min.
Mk92 Mod 2 Fire Control System je americká varianta Holandského systému řízení palby WM-25 z roku 1975, používány byly střely SM-1 BLK VIA. Nová verze Mk 92 Mod 6 CORT je na FFG-61 a zpětně byl instalován na dalších 11 nejmladších lodí, používá střely SM-1 BLK VIB. Spolupracuje jek s OZ Mk 13, tak i s dělem Mk 75, současně sleduje až 4 cíle jak vzdušné, tak povrchové, navíc schopnost track-while-scan (vyhledávání dalších cílů při sledování zjištěných).
AN/SLQ-32V(2) Electronic Warfare System – přidáním rušiče Sidekick a dalšími úpravami změněn na verzi –32V(5).
AN/SQS-56 trupový sonar, pracuje v aktivním nebo pasivním módu.
Mk36 SRBOC vrhač klamných cílů – radiolokační a infračervené.
AN/SQR-19 Towed Array Sonar System – pasivní dálkový vyhledávací sonar, vlečen je až 1 nm za lodí, je součástí systému:
AN/SQQ-89 ASW Integration Systém – koordinuje a zpracovává činnost jak sonarů, tak i sonobójí z SH-60, systém použit i na lodích třídy Spruance, Ticonderoga a Arleigh Burke.
T Mk6 Fanfare rušička torpéd (vlečná).
NTDS (Naval Tactical Data System).

Výzbroj

Paluba a hangár pro dva vrtulníky vyzbrojené jak 324 mm torpédy, tak i PLR Penguin Mk 2 Mod 7.
OZ Mk 13 Mod 4, celkem 40 střel – kombinace střel Standard SM-1MR (protiletadlové s dostřelem 25 – 30 km) a Harpoon (obvykle 36 a 4), 8 sekund trvá nabití, navádění na dva cíle současně.
Dělo Mk 75 ráže 76 mm (licenční OTO Melara Compact 76 / 62cal), kadence 80 ran/min, 6,4 kg projektil, účinný dostřel 12/6 km. Dělo je netradičně na střeše nástavby před hangárem.
CIWS Phalanx ráže 20 mm (kadencí 3000 nebo 4500 ran/min), na střeše hangáru.
2 x 3 PP torpédomety ráže 324 mm (torpéda Mk 46 nebo výkonnější Mk 50, celkem 24).
Španělské fregaty nesou 32 střel Standard a 8 Harpoon, místo Phalanxu je systém Meroka s 12 spřaženými kanóny ráže 20 mm.
Taiwanské lodě nemají ve výzbroji střely Harpoon, nesou 2 x 4 střely Hsiung Feng II (licenční Izraelské Gabriely).

Zdroje

Válečné lodě 5, 6 a 7.
http://www.chinfo.navy.mil/navpalib/factfile/ships/ship-ffg.html
www.fas.org/man/dod-101/sys/ship/index.html
http://www.fact-index.com/o/ol/oliver_hazard_perry_class_frigate.html
http://navysite.de/frigates.htm
www.globalsecurity.org/military/systems/ship/ff-1052.htm
www.futura-dtp.dk/FLEET/Skibe/Perry.html

---