NAVIGACE

Hawker Typhoon

Počátek stíhačky Typhoon (vyvíjené paralelně s typem Tornado) byl takřka katastrofou. Při projektování silného bojového letounu se totiž tvůrci místo na motory Centaurus a Griffon soustředili na složité a nevyzkoušené pohonné jednotky Vulture a Sabre. Díky problémům s motorem Vulture byl opuštěn předchozí R-typ pojmenovaný Tornado s motorem Rolls-Royce a projekt N-typu (s motorem Napier) pojmenovaného Typhoon se opozdil o šest měsíců, protože Británie v té době zoufale potřebovala stíhačky Hurricane. Nakonec byla v roce 1941 výroba po bolestivém vývoji rozběhnuta a v září téhož roku se první stroje typu Typhoon dostaly do výzbroje dvou perutí.

Motor Napier Sabre byl ale nespolehlivý, letoun měl špatnou stoupavost a výkony ve větších výškách, navíc se stále odtrhávala zadní část trupu. Tyto nedostatky málem přivodily zastavení celého programu, naštěstí ale byly problémy postupně odstraňovány. V listopadu 1942 Hawker Typhoon prokázal své kvality, když zachycoval a ničil stíhací bombardéry Luftwaffe, které se podle taktiky "hit and run" (udeř a uteč) vydávaly na hloubkové nálety nad Británii. "Tiffy" perutě vyzbrojené tímto typem byly schopny v roce 1943 paralyzovat cokoliv, co se pohnulo v severní Francii či v Nizozemsku. V roce 1943 velel 198. peruti vyzbrojené Typhoony československý pilot Jiří Maňák.

V létě 1944 stovky letadel Hawker Typhoon - nyní již plně osvědčené a schopné operace za jakýchkoli podmínek - vytvořily páteř 2. taktické letecké armády, svrhly a vypálily milióny granátů, raket a těžkých pum a pouze během jednoho dne zcela zničily ve falaiské kapse 175 tanků. Z 3332 celkem vyrobených strojů byla u 3000 kusů rámová kabina s automobilovými dveřmi na každé straně nahrazena kapkovitým krytem.

Jirka Wagner