NAVIGACE

Mi-4 Hound

Mil, SSSR

Práce na novém vrtulníku zahájil Milův tým v říjnu 1951, pod vlivem úspěšného nasazení amerických výsadkových vrtulníků v korejské válce (1951-1953). První let prototypu VD-12 (věrtaljot děsantnyj - výsadkový vrtulník, 12 místný) se uskutečnil již v květnu (červnu ?) 1952, v témže roce byla zahájena sériová výroba a do služby v sovětské armádě byl zařazen v srpnu 1953.
Byl to první transportní vrtulník ve službách sovětské armády.

Sikorsky S-55

Jeho návrh již na první pohled vychází ze Sikorského S-55 (první let 1949). V porovnání s ním je ale Mi-4 mnohem výkonější.
V přední části trupu byl umístěn šikmo uložený motor, nad ním pilotní kabina pro dvě osoby a reduktor rotoru. Vojenské verze měly podtrupový výběžek. Ten sloužil především pro pozorovatel, který obsluhoval 12,7 mm kulomet s 200 náboji a rozsahem pohybu 55° dolů a 30° vlevo/vpravo. Místo kulometu zde mohla být zabudována avionika.
Ve střední čáti trupu byla kabina pro cestující nebo náklad. V zadní části trupu byly dveře pro nakládku a vykládku bojové techniky.

Hlavní rotor byl čtyřlistý, vyrovnávací třílistý. Čtrnáctiválcový motor měl bohatou výkonovou rezervu. To mu umožňovalo provoz ve všech klimatických podmínkách, od žhavých pouští až po polární oblasti.

V 50.letech patřil k nejvýkonějším vrtulníkům ve své kategorii. Vytvořil řadu mezinárodních rekordů. V roce 1958 dostal Mi-4 na Světové výstavě v Bruselu zlatou medaili.

Do ukončení výroby v roce 1969 bylo v Kazani postaveno 3200 Mi-4; z toho 700 na export do 24 zemí. Kromě SSSR se od roku 1959 licenčně vyráběl v Číně pod označením Harbin Z-5. Čína do ukončení výroby v roce 1979 vyrobila 545 kusů Z-5.

Verze

• Mi-4A
  Základní verze pro vojenskou dopravu a výsadek živé síly a lehké bojové techniky. V nákladní kabině může převážet až 14 výsadkářů nebo vozidlo do hmotnosti 1650 kg. Může být rovněž použit k odsunu raněných a pro štábní službu. Ve výzbroji zemí Varšavské smlouvy byl v 50.-70. letech.
• Mi-4 S,PS (spasitělnyj)
  Vojenské záchranářské verze s navijákem o nosnosti 156 kg, radiokompasem, autopilotem, přídavnýmí palivovými nádržemi, záchranným člunem a dalším vybavením.
• Mi-4 M
  Protilodní verze z roku 1959, do výzbroje zařazená v roce 1963. Byl vybaven hydroakustickým senzorem Baku a magnetometrem APM-60. Mohl nést 18 radioakustických bójí. Vyzbrojen byl hlubinnými pumami.
• Mi-4 ME
  Exportní provedeni verze M.
• Mi-4 T
  Protiponorková verze vzniklá vývojem z verze M. Byl to jeden z prvních protiponorkových vrtulníků vůbec. Neměl magnetometr, ale byl vybaven vyhledávacím radiolokátorem na zádi trupové gondoly, a radioakustickými bójemi. Zvětšená palivová nádrž prodloužila dolet na 500 km.
  Výzbroj tvořil kontejner s torpédy a nebo hlubinné pumy různého kalibru o celkové hmotnosti do 500 kg.
• Mi-4 AB
  

  Ozbrojená varianta verze M. První sovětský vrtulník určený k přímé podpoře pozemních vojsk. Kromě střelecké věže pod trupem měl po bocích trupu 6 závěsníků pro 4 letecké bomby po 250 kg, 4-6 raketnic a nebo 4 protitankové řízené střely Falanga.
  Na variantu AB bylo v letech 1967-1968 přestavěno 200 Mi-4A.
  

• Mi-4 P
  Verze z roku 1964 pro civilní dopravu. Uveze 10 osob. V Moskvě se používal pro dopravu cestujících z letišť do středu města.
  Existovala i luxusní varianta pro 6 osob a sanitní úprava.
• Mi-4 L
  Hasičská verze pro hašení lesních požárů. V nákladní kabině byly dvě nádrže po 500 l.
• Mi-4 SCH (selskochozjajstvennyj)
  Zemědělská verze pro postřik používaná i pro hašení požárů.
• Mi-4 létající jeřáb
  S vnějším závěsem o nosnosti 2000 kg.

Všechny verze mohly létat s obojživelným přistávacím zařízením (plováky).

Uživatelé

Prodával se i na Západ. Ještě v roce 1995 sloužilo 555 Mi-4. Kromě socialistických států byly jeho uživateli: Afghánistán, Alžírsko Belgie, Finsko (3 kusy, 1961-1979), Indonézie, Írák, Itálie, Jemen, Rakousko, Egypt, Súdán, Sýrie, Švýcarsko.

Bojové nasazení

• Maďarsko 1956
  
• Indie 1961-1962
  
• Pákistán 1965
  
• Írák 1960-1975
  
• Etiopie 1971-1980
  
• SSSR
  V Afghánistánu (1978). Zde byl rychle nahrazen modernějšími Mi-8 a Mi-24.

TTD Mi-4

Motor:	1x pístový Švecov AŠ-82V, 1250 kW
Průměr nosného rotoru:	21,0 m
Průměr vyrovnávacího rotoru:	3,6 m
Délka s otačejícími se rotory:	25,02 m
Délka trupu:	16,79 m
Výška:	5,18 m
Šířka trupu:	2,0 m
Prázdná hmotnost:	5 390 kg
Maximální hmotnost:	7 550 kg
Max.rychlost:	210 km/h
Cestovní rychlost:	160 km/h
Dostup statický:	2 000 m
Dostup dynamický:	5 500 m
Na 3000 m vystoupá za:	13 min
Dolet:	400 km
Dolet s 11 cestujícími:	250 km

Zdroje:

• Václav Svoboda, Vrtulníky - Naše vojsko 1979
• http://www.geocities.com/CapeCanaveral/Lab/3782/milmi4.html
• http://www.jasu.cz/petrz/vrtulnik/
• http://www.cofe.ru/avia/M/M-113.htm
• http://www.geocities.com/CapeCanaveral/Cockpit/2996/
• http://avia.russian.ee/helix/russia/index.html