letouny MiG

Ruské letouny MiG

NAVIGACE

MiG-31 Foxhound

Mikojan/Gurjevič, SSSR

Od roku 1972 byla vyvíjena modernizovaná dvojmístná verze MiG-25 pod označením MiG-25 MP. První prototyp E-155 MP vzlétl poprvé 16.září 1975. Sériové letouny dostaly označení MiG-31. Vychází z MiG-25, ale velice se od něj odlišuje. Byly pro něj vyvinuty nové motory a také avionika je kompletně nová. Je schopen operovat v libovolné výšce a za jakéhokoliv počasí. Jeho drak byl přizpůsoben možnosti letu nadzvukou rychlostí v malé výšce. Podíl klasických nikl-ocelových částí byl snížen z 80% na 49%, titanových vzrostl z 8% na 16%, hliníkových z 11% na 33% a 2% konstrukce tvoří kompozitní materiály.
Největší předností Mig-31 není jeho obratnost nebo rychlost (i když jde o velice rychlý stroj), ale jeho zbraňové vybavení v čele se špičkovým radarem Zaslon. Anténa radaru je nepohyblivá, paprsek je vychylován elektronicky. Toto umožňuje využít celý průměr trupu pro anténu o průměru 1,1 m. Rozměry antény jsou velice důležité pro velikost sledovaného území. Změna směru paprsku radaru ovládaná elektronicky je také mnohem rychlejší než mechanická změna směru celé antény. MiG-31 je zatím jediný sériově vyráběný letoun na světě s tímto typem radaru. Letadlo je schopné sledovat až deset cílů i na výrazně nižších letových hladinách a současně útočit na 4 z nich. Umožňuje i bojový režim typu "vystřel a zapomeň". Palubní počítač automaticky vyhodnocuje, které čtyři cíle jsou nejnebezpečnější. Mig-31 dokáže vést boj proti cílům na větší ploše než to dokáže jeho americký ekvivalent F-14. Díky skvělému radaru, rychlosti a AAM zbraním dlouhého doletu je schopen Mig-31 střežit poměrně velké území. Při nasazení čtyř strojů Mig-31, které si navzájem vyměňují informace, lze pokrýt území dlouhé až 900km. Letadlo také může sloužit jako AWACS, řídící činnost dalších bojových letounů s méně výkonými palubními RL.
MiG-31 je schopen účině zasáhnout i proti malorozměrným cílům jako jsou střely s plochou dráhou letu, proti vrtulníkům i výškovým vysokorychlostním letounům. Je určen pro každé počasí i pro podmínky silného radioelektronického rušení. Kromě šestihlavňového 23 mm kanónu může nést i čtyři PLŘS R-33 dalekého dosahu s doletem 110 km.
Sériová výroba se rozběhla v roce 1979. V kódu NATO dostal jméno Foxhound. Do služby byl v SSSR zařazen od roku 1983 a nahrazoval Tu-28P, MiG-23, Su-15 a starší varianty MiG-25. Ke konci roku 1995 bylo vyrobeno přes 500 kusů.

Verze

MiG-31 B
Tato verze je vybavena nástavcem pro tankování za letu.
MiG-31 M
Tato verze má modernizovanou avioniku a mohutnější výzbroj. Ve službě je od roku 1990

Uživatelé

Mig-31 je výhradně používán ruskými vzdušnými silami. Spolu se Su-27 tvoří páteř letectva PVO.

Bojové nasazení

TTD MiG-31