letouny MiG

Ruské letouny MiG

NAVIGACE

MiG-39/1.42/1.44

Mikojan/Gurjevič, SSSR

Zatím nejmodernější známý model letounu konstrukční kanceláře Mikojan-Gurjevič. Je znám také jako MFI (Mnogofunkcionalnyj Frontovoj Istrebitěl, anglicky MFF Multi-role Frontline Fighter) a nebo pod označením MiG 1.42. Označení 1.42 se používalo pro projekt. Pro prototypy se používá označení 1.44.
Hlavním úkolem tohoto stroje páté generace je dosažení vzdušné převahy, podobně jako u americké F-22. Podle šéfkonstruktéra MAPO MiG Belocvetova má MiG 1.44 větší akční rádius (dolet), větší maximální rychlost než F-22 a je univerzálnější. Stejně jako F-22 má schopnost supercruise - let nadzvukovou rychlostí bez použití přídavného spalování.
Na počátku osmdesátých let začal vývoj amerického stíhače pro 21.století, následníka F-15. Tento program dostal označení ATF (Advanced Tactical Fighter). Jeho výsledkem je letoun F-22 Raptor. Jako odpověď na tento krok začal SSSR v konstrukční kanceláři MiG od roku 1983 projektovat a od roku 1986 konstruovat nový letoun schopný nahradit stroje čtvrté generace Mig-29 Fulcrum a Su-27 Flanker. V prosinci roku 1994 provedl MiG 1.44 pojížděcí zkoušky až do zvednutí příďového podvozku. 12.ledna 1999 byl MiG 1.44 představen odborné veřejnosti na Žukovského testovací letecké základně. První let vykonal 29.února 2000.
Pro letoun byl vyvinut nový motor Saturn-Ljulka AL-41F s řízeným vektorem tahu ve dvou rovinách. Tyto motory by prý měly dokonce umožnit MiG 1.44 zavěsit se nehybně ve vzduchu, což je důležité pro přesné zásahy pozemních cílů.
Stálou a klasickou výzbrojí letounu je kanón ráže 30 mm. Podobně jako F-22 také MiG 1.44 může mít zbraňové systémy umístěné vně nebo uvnitř letounu. Ve zbraňové šachtě je místo pro 12 až 14 raket.
Konstrukce draku má značný podíl kompozitních materiálů (kompozity představují 30% z celkového podílu konstrukčních materiálů, slitiny hliníku a lithia 35%, slitiny kovu 30% a 5% sklo a pryž). Pozornost byla věnována i ochlazování výstupních plynů z motorů. Použity byly rovněž špičkové nátěry absorbující elektromagnetickou energii.
Letoun by měl být osazen impulzním dopplerovským radiolokátorem páté generace s plošnou fázovanou anténou. Bude umožňovat automatické sledování více než 20 vzdušných i pozemních cílů na vzdálenostech mnohonásobně převyšujících hranici vizuální dohlednosti.
Většina technologií, použitých na letounu byla vyvinuta před 8 až 10 lety a přesto některé z nich nemají dodnes ve světě konkurenci. Specialisté se shodují v tom, že MFI je reálným důkazem o tom, že Rusové mají asi 5 až 6 letý náskok před USA.
Představitelé konstrukční kanceláře uvedli, že letoun v současné podobě představuje jakousi létající laboratoř budoucích technologií a letoun v této podobě pravděpodobně nebude nikdy zaveden do operačního použití ve vojenském letectvu. MFI je základem, na němž má být postaven zcela nový perspektivní bojový letoun, který má být znatelně menší a levnější, nikoliv však horší než MFI.
Celá situace kolem vývoje tohoto stroje je nepřehledná plná nepřesností, polopravd i lží. Jisté však je, že projekt má potíže spíše ekonomického než technického rázu. Cena jednoho letounu je 70 mil.dolarů. Je docela možné, že jeho další vývoj finančně podpoří Čína a Indie.

TTD MiG 1.44

Motor:	2x Ljulka Saturn AL-41F, 2x 125 kN
Délka:	20 m
Rozpětí:	15 m
Výška:	? m
Hmotnost:	30 000 kg
Max.rychlost:	2 500 km/h
Dostup:	? m
Dolet:	? km

Výzbroj:
1x 30 mm kanón raketová nebo pumová výzbroj na závěsnících nebo ve zbraňové šachtě

Zdroje: