Poválečné americké vojenské letouny
 
Lockheed F-104 Starfighter
připravil Jirka Wagner
F-104 Starfighter byl první operačně nasazený stíhač dosahující rychlosti přes
  Mach 2. 
  Původně měl Starfighter sloužit pouze krátce a v relativně malém počtu. Nakonec
  vyhrál veliký kontrakt NATO pro víceúčelový stíhač nové generace schopný nést
  jaderné zbraně. Ve velkém počtu ho stavělo evropské konsorcium firem z Německa,
  Itálie, Belgie a Nizozemí stejně jako Kanada a USA. Byl významným letounem NATO v 60.
  a 70. letech. Sloužil v letectvech Dánska, Holandska, NSR, Itálie, Belgie, Řecka,
  Turecka, Kanady, Španělska, Norska, Japonska, Jordánska, Taiwanu a Pákistánu.
  Licenčně se vyráběl v Japonsku. V současnosti slouží ještě u pěti
  italských letek jeho zmodernizovaná podoba Aeritalia (Lockheed) F-104S ASA Starfighter.
  
  Bylo vyrobeno celkem 2580 Starfighterů, což z něj dělá jeden z nejdůležitějších
  západních poválečných letounů. Jeho nástup do služby i provoz byl bohužel
  provázen řadou nehod. Ukázalo se, že příčinou nehod nebyla chybná konstrukce, ale
  neodpovídající a nedostatečná vycvičenost posádek. 
  Po řadě různých návrhů vznikla na jaře 1953 varianta označovaná jako Lockheed
  L-246 nebo Model 83. Měla malé lichoběžníkové křídlo s úhlem šípu náběžné
  hrany pouze 18°. Tenké přímé křídlo bylo výhodné při letu s malými úhly
  náběhu a vysokých rychlostech, ale způsobovalo vysoký odpor při velkých úhlech
  náběhu a při velkém přetížení. Nebezpečí aeroelasticity bylo eliminováno malým
  rozpětím křídla a montáží přídavných nádrží na jejich konce. Letoun měl
  povolen let nadzvukovou rychlostí pouze tehdy, byly-li nádrže (nebo střely
  vzduch-vzduch) namontovány. 
  První YF-104A (55-2955) byl hotov v únoru 1956 a za přísného utajení byl převezen
  na 
Edwards
  AFB. Zde poprvé vzlétl 17.února 1956 a 14.října 1956 byly objednány první
  sériové F-104A. 
  F-104A měl původně od roku 1956 nahrazovat 
F-100 Super Sabre.
  Nakonec, přes změnu požadavků letectva a přes značné problémy Starfighteru
  samotného, bylo díky zpoždění programu dvoumachového záchytného stíhače 
F-106 Delta Dart přijato rozhodnutí použít jako dočasnou
  náhradu F-104A. I když neměl potřebnou vytrvalost a nebyl určen pro provoz za
  každého počasí, upoutal svou vysokou stoupavostí. 
  První jednotka dosáhla operační způsobilosti 20.února 1958. 
    
    
      Stručná charakteristika F-104A 
       | 
    
    
      | Pohon | 
      proudový motor General Electric J79-GE-3A/3B | 
    
    
      | Rychlost | 
      max.  | 
      1047 mph | 
      1669 km/hod | 
    
    
      | min. | 
      195 mph | 
      314 km/hod | 
    
    
      | Poč. stoupavost | 
      1006 ft/s | 
      307 m/s | 
    
    
      | Dostup | 
      64 830 stop | 
      19 760 m | 
    
    
      | Dolet | 
      běžný | 
      730 mil | 
      1 174 km  | 
    
    
      | maximální | 
      1400 mil | 
      2 250 km  | 
    
    
      | Rozpětí | 
      21 stop 9 palců | 
      6,6 m | 
    
    
      | Délka | 
      54 stop 8 palců | 
      16,7 m | 
    
    
      | Výška | 
      13 stop 5 palců | 
      4 m | 
    
    
      | Hmotnost | 
      prázdná | 
      13 184 lb | 
      5 980 kg | 
    
    
      | max. vzletová | 
      25 840 lb | 
      11 720 kg | 
    
    
      | Posádka | 
      jeden | 
    
    
      | Výzbroj | 
      jeden 20mm kanón M61A1,
      725 nábojů; 2x AIM-9B
      Sidewinder na koncích křídel | 
    
  
  Podrobnější
  historie letounu F-104 
  
  Další obrázky
  
 
Copyright © All Rights Reserved