NAVIGACE

F4U Corsair byl jedním z nejúspěšnějších stíhačů druhé světové války - Corsairy US Navy a USMC provedly v Pacifiku 64 051 bojový vzlet a sestřelily 2140 japonských letadel při ztrátě 189 vlastních. Byl naplánován s nejsilnějším motorem a největší vrtulí, jaké byly do té doby u americké stíhačky použity; prototyp jako první americký letoun přesáhl rychlost 640 km/h (400 mph) a výkony překonal tehdejší americká letadla. Byl to rychlý stroj, nicméně trpěl problémy s řízením a první verze měly dík příliš tuhému podvozku tendenci k odskakování. Proto byla také omezena jeho činnost zprvu jen na pozemní letiště jednotek US Marine Corps. Všechny jednotky USMC operující v Pacifiku jím byly vybaveny v druhé polovině roku 1943. Po některých úpravách začal být používán pro námořní akce i jako palubní letoun, řízení však stále vyžadovalo jistou opatrnost. Největší část Corsairů startovala z pozemních základen. F4U měl lomená křídla do tvaru písmene W a aerodynamický trup s kruhovým průřezem. Kabina byla umístěna příliš vzadu a omezený výhled byl tak vážným problémem.
Po válce byly Corsairy vyráběny dál (už s celokovovými křídly a kanónovou výzbrojí), vzniklo také 110 kusů bombardovací verze AU-1, nasazených v Koreji (letouny nesly 1810 kg pumu při rychlosti 384 km/h). Poslední F4U sjel z výrobní linky v prosinci 1952 a až do nástupu F-4 Phantom byl nejdéle vyráběnou americkou stíhačkou.
Celkem bylo postaveno 12 571 strojů, z toho 4017 firmou Goodyear jako typ FG a 735 firmou Brewster jako typ F3A.

Jirka Wagner