zpět obsah Military

Military in English

Military

NAVIGACE
HOME PAGE
Diskuse
Naše inzerce

Aukce.Military.cz


Ruské zbraně

Co se stalo roku 1969 na Sibiři?

Připravil Lukáš Visingr

Čínsko-sovětský pohraniční konflikt z roku 1969 patří k těm místům historie, o nichž se ve většině učebníc a encyklopedií mnoho nedozvíte. Většinou můžete být rádi, když se o nich daná kniha vůbec zmiňuje. Jen málo lidí si je vědomo toho, že tato událost je plně srovnatelná s kubánskou raketovou krizí - svět se v obou případech ocitl na pokraji jaderné války. Navíc existují tvrzení o tom, že sovětská armáda tehdy použila zbraně, které patří spíše do oblasti sci-fi. Pokud vás nezjímá politický a historický kontext, můžete tyhle kecy přeskočit.

Ačkoli to tak nevypadá, Čína a Rusko se nikdy neměly příliš v lásce. Asi proto, že v 12. století jakýsi Čingischán dobyl nezanedbatelnou část Ruska. V roce 1949 skončila čínská občanská válka, nacionalisté uprchli na Tchaj-wan, kde založili Čínskou republiku, zatímco komunisté pod vedením Mao Ce-tunga vytvořili Čínskou lidovou republiku. Čína byla tehdy se SSSR zdánlivě jedna ruka, ale brzy se začaly objevovat známky neshod. Ve skutečnosti šlo o sporná území při hranicích obou zemí, o které se bojovalo zhruba od roku 1600 do roku 1860; v roce 1951 pak byla podepsána smlouva stanovující jako hraniční čáru tok řek Amur a Ussuri (čínsky Chej-lung-ťiang a Wu-su-li-ťiang). Zdálo se, že konečně bude klid.

To by ovšem nesmělo jít o Čínu. Teď nechci vypadat jako rasista, ale čínská mentalita je prostě úplně jiná než evropská, a to je asi důvod, proč v Číně komunismus jakž-takž funguje, zatímco všude jinde stoprocentně zkrachoval. Když po Stalinově smrti nastoupil poněkud rozumnější Chruščov a snažil se nastolit se Západem alespoň zdánlivě přátelské vztahy, začala Čína protestovat. Od poloviny 50. let se datují občasná narušení sovětského (a mongolského) území čínskými vojáky, která však nikdy nepřekročila kritickou mez.

Chruščovovi se podařilo dostat Číňany k jednacímu stolu, ale když v roce 1963 Mao Ce-tung obvinil SSSR z imperialismu, jednání byla ukončena bez výsledku. Následujícího roku byl umírněný Chruščov nahrazen stalinistou Brežněvem, což na stabilitě rozhodně nepřidalo. Brežněv opakovaně sdělil světu, že se mu vývoj v Číně nelíbí, neustále zvyšoval počet vojáků na Dálném Východě a podepsal smlouvu o přátelství s Mongolskem, na jejímž základě se tři sovětské divize přesunuly do Mongolska.

Zřejmě poslední kapkou, po níž pohár přetekl, byla sovětská invaze do Československa v srpnu 1968. Brežněv otevřeně prohlásil, že SSSR cítí jako povinnost zasáhnout ve kterékoli socialistické zemi, v níž se socialismus ocitne v nebezpečí kontrarevoluce. Číňanům rychle došlo, že Sověti by mohli k takovému závěru dojít i v případě Číny. Napětí na hranicích opět vzrostlo a do února 1969 bylo zaznamenáno několik desítek roztržek mezi sovětskými a čínskými pohraničníky.

Situace se však stala kritickou až v 9.00 místního času 2. března 1969, když asi 30 čínských vojáků proniklo na Damanský ostrov (čínsky Zhen Bao). Tento neobydlený kus země o délce asi 2,5 kilometru a šířce asi 800 metrů byl vždy sporným územím, protože ležel právě uprostřed hraniční řeky Ussuri. Sovětští pohraničníci se snažili Číňany vypudit, ale náhle Číňané na ostrově i na čínské straně řeky spustili palbu a zabili nejméně 30 Rusů včetně velitele jednotky. Čína později tvrdila, že byla Sověty ke střelbě vyprovokována.

V následujích dnech obě země soustředily na pobřeží řeky několik divizí a Číňané posílili svou přítomnost na ostrově až na úroveň 300 mužů. Očekávali totiž, že SSSR nenechá narušení svých hranic bez trestu. Nemýlili se. V 8.40 ráno 15. března 1969 po dělostřelecké přípravě se na ostrově vylodilo nejméně 200 sovětských vojáků, podporovaných asi 35 tanky a 25 dalšími obrněnými vozidly. Číňané odpověděli ostřelováním sovětských jednotek na druhé straně řeky. Obě strany utrpěly v bojích těžké ztráty a stáhly se z ostrova.

Následovaly další podobné srážky a incidenty, z nichž nejvýznamnější se odehrál 13. srpna 1969, ovšem tisíce mil daleko, přesněji řečeno na hranicích Kazachstánu a čínské provincie Xinjiang. O něm je toho známo podstatně méně; je jisté, že byly nasazeny i těžké zbraně a obrněná vozidla. Horší ovšem bylo, že obě země si začaly připravovat na jadernou válku. Sovětské taktické jaderné střely na Dálném Východě byly uvedeny do maximálního stavu pohotovosti, tj. byly plně připraveny k palbě. Sovětský svaz rovněž sdělil Číně, že v případě napadení nebude váhat s jaderným útokem proti základnám čínských nukleárních raket.

Nakonec však (překvapivě) zvítězil zdravý rozum a obě strany si dokázaly sednout ke společnému stolu. Když se v září 1969 sovětský premiér Alexej Kosygin vracel z pohřbu Ho Či Mina, navštívil Peking, kde jednal se svým čínským protějškem Čou En-lajem. Po několikadenních rozhovorech se dohodli na potvrzení řek Ussuri a Amur jako hraniční čáry s tím, že ostrovy (z nichž tak jako tak nikomu nekyne žádný užitek) budou považovány za nedotknutelné pro obě strany.

Konečně se dostávám k tomu, kvůli čemu tento článek vznikl, tedy k dohadům o sci-fi-like zbraních, které prý Sověti tehdy použili. Jedna neoficiální verze, která se občas vypráví, zní takto:

Někdy v roce 1969 asi 50 000 čínských vojáků napochodovalo na Sibiř, protože zřejmě měli důvod si myslet, že jim ona část Ruska patří. A aby toho nebylo dost, zajali mnoho ruských civilistů a hnali je před sebou jako živý štít. Když tak pochodovali, najednou si všimli, že se na obou křídlech jejich jednotky objevují ruská obrněná vozidla, která za sebou táhnou jakési kabely. A ve chvíli, kdy zajatí Rusové překročili úroveň těchto vozidel, si čínští vojáci v zadních řadách všimli, že přední řady se doslova vypařují. Během několika okamžiků byla vetšina Číňanů prostě fuč. Zůstaly po nich jenom perleťové knoflíky z uniforem.

Druhá verze říká toto: Dvojtečka, uvozovky dole.

Blíže neurčené množství čínských vojáků vstoupilo na území SSSR a opevnilo se na jakémsi kopci. Sovětská armáda je oblehla, ale nezahájila palbu; snažila se Číňany vyhnat bez použití zbraní. Patová situace trvala až do večera, kdy sovětští vojáci obdrželi zvláštní rozkaz: Stáhnout se. Uposlechli jej, a když se ráno vrátili na místo, nenašli ani Číňany, ani kopec.

Druhá verze je (ač se to na první pohled nezdá) poměrně snadno vysvětlitelná. Je známo, že Sovětský svaz v té době zavedl do výzbroje palivo-vzdušné bomby (viz článek Zdeňka Kussiora), které podle řady zdrojů při srážkách s Čínou použil. Dále je třeba vědět, že v oblasti Sibiře se často vyskytují tzv. bulguňachy, což jsou velké kopce s ledovým jádrem, vlastně spíše hory ledu pokryté tenkou slupkou půdy. Když si tohle dáte dohromady, dává to perfektně smysl: Pokud se čínští vojáci opevnili na bulguňachu, tak nejen že palivo-vzdušné bomby je téměř beze zbytku zlikvidovaly, ale svou vysokou teplotou způsobily roztání ledového jádra - kopec opravdu "zmizel". Rovněž jsem se setkal s vysvětlením, že Sověti tehdy použili taktickou jadernou zbraň, což se mi ale zdá velice nepravděpodobné, protože atomový výbuch by byl ihned zaznamenán po celém světě, a navíc by následujícího rána nikdo neposílal lidi do místa exploze.

S první verzí je to už složitější. Zarážející je už samotný počet Číňanů. Padesát tisíc se mi zdá opravdu dost. Jistě můžete namítnout, že čínská Lidová osvobozenecká armáda má tři milióny mužů a může povolat asi 100 miliónů záloh, takže taková ztráta je pro ni vcelku zanedbatelná, ale i tak se mi to číslo jeví příliš vysoké. Je ovšem dobře známo, že komunistická propaganda vlastní ztráty deseti dělí a nepřátelské zase násobí, takže přesný počet se nejspíš nikdy nedozvíme. Leda bychom spočítali ty perleťové knoflíky... :-)

Zajímavější je ale technologie oné zbraně, která měla vypaření způsobit. Když jsem tento příběh slyšel poprvé, tak mi bylo řečeno, že šlo o laser. To jsem však od počátku pokládal za nesmysl, a to hned z několika důvodů.
1. Theodore Maiman spustil první laser roku 1969. Že by Rusové za devět let měli funkční laserovou zbraň?
2. I kdyby ji měli, tak by těžko způsobila odpaření byť jen několika desítek lidí. To by byl problém asi i dnes.
3. I kdyby se to podařilo, proč musela ta vozidla stát na obou stranách? Coapk laser se posílá od něčeho k něčemu?
Laser to tedy být nemohl, ale jiné vysvětlení jsem neznal. Tedy až do doby, kdy jsem byl během teoretických cvičení z fyziky konfrontován s příkladem, který se celé události nepřímo týká (pro zájemce: učebnice Fyzika od Hallidaye, Resnicka a Walkera, kapitola 27 - Proud a odpor, příklad 11Ú na straně 712). Vyučující se tehdy zmínil, že slyšel o události, kterou popsala Svobodná Evropa zhruba takto: "Sovětská armáda nalákala Číňany za řeku Amur a otevřela na ně jakýsi umělý van Allenův pás..." Není snad třeba dodávat, že jsem vyskočil málem až do stropu.

K pochopení tohoto pojmu je třeba poněkud odbočit do fyziky. Jak asi všichni vědí, Slunce vyzařuje částice a elektromagnetické vlny na všech frekvencích. Ovšem na Zemi dopadá jen malá část celého spektra. Proč? Protože Země má magnetické pole, které značnou část vyzařovaného spektra odchyluje stranou. Důkazem tohoto je např. polární záře, která vzniká jako důsledek průchodu protonů v tzv. slunečním větru skrze atmosféru. Polární záře, ačkoli může být pozorována třeba i v Česku, může vzniknout jen poblíž pólů, přesněji řečeno v tzv. van Allenových pásech, v nichž je magnetosféra oslabena a nevychyluje tudíž sluneční vítr dostatečně.

Co kdyby se někomu podařilo magnetosféru na daném místě zrušit - vytvořit umělý van Allenův pás? Někdy se říká, že americký elektromagnetický systém HAARP to dokáže, otázkou ovšem je, zda to mohli dokázat Sověti před více než třiceti roky. Pokud ano, pak to vysvětluje, proč muselo být vozidel s oním zařízením několik; vyrušení magnetosféry funguje jako elektromagnetická vlna (samozřejmě vyžadující vysílač a přijímač), která je oproti proudění v zemském magnetickém poli fázově posunutá, což vyvolá fázovou interferenci a součtem obou vlnění je nula. Dejme tomu, že se to podařilo; nyní je ale třeba rozřešit otázku, co přesně prošlo oním "oknem" a způsobilo následné vypaření Číňanů.

Tady však narážíme na problém. Při zkoumání celé události jsem požádal o pomoc zmíněného vyučujícího, docenta Liedermanna (UFYZ na FEKT VUT Brno, tedy Ústav fyziky na Fakultě elektrotechniky a komunikačních technologií Vysokého učení technického v Brně). Relativně podrobně jsme celou událost zkoumali po fyzikální stránce, ale nepodařilo se nám najít uspokojivé vysvětlení. Zdánlivě nejjednodušší příčina, totiž elektrický proud vytvářený oněmi protony ve slunečním větru, by možná dokázal někomu ublížit, ale v žádném případě by ani zdaleka nestačil na odpaření čehokoli. Zvažovali jsme také kinetickou energií těchto protonů, ale i ta je příliš nepatrná. Rovněž jsme rozebírali působení ultrafialového a gama záření, které by snad mohly způsobit rakovinu nebo nemoc z ozáření, ale ty by se projevily až za poměrně dlouhou dobu.

Celý problém tak zůstáva nerozřešený. Pokud vás napadne jakákoli myšlenka, která by mohla rozluštění této záhady napomoct, neváhejte a kontaktujte mě.

A nakonec jedna perlička: Jestli se Sovětům něco takového opravdu podařilo, tak to dává úplně nový význam oblíbenému sloganu "Okna vesmíru dokořán"...

 

Poté, co se na zde objevil můj článek o sovětsko-čínském pohraničním konfliktu a možném použití exotických zbraní na straně Rusů, obdržel jsem poměrně zajímavé množství reakcí, přesněji řečeno šest. Jedna z nich mě dosti agresivně opravuje ohledně skutečnosti, že jsem Čingischána označil za Číňana, zatímco ve skutečnosti byl Mongol. Ano, tento omyl přiznávám.
Tímto se omlouvám všem Mongolům, že jsem upřel jejich národu právo na velkého hrdinu, geniálního vojevůdce a statečného dobyvatele, a všem Číňanům, že jsem k nim přiřadil krutého primitiva, masového vraha žen a dětí a šíleného megalomana. :-)

Nyní se budu zabývat zbývajícími pěti e-maily, které se dotýkají problematiky exotických zbraní. Jelikož pisatelé by pravděpodobně neměli přílišnou radost, kdybych jejich jména a adresy zveřejnil, neučiním to. Jinak jim samozřejmě všem ještě jednou děkuji za velice cenné informace.

Nejrozsáhlejší reakci si dovoluji použít v nezkrácené verzi:

O použití různých geofyzikálních zbraní a případně infračervených laserů se v těchto pohraničních srážkách traduje hodně a nepřikládám tomu příliš smysl, pokud se jednou neotevřou archivy KGB nebo GRU. Nemožné to přirozeně není...
Nicméně, není potřeba chodit tak příliš daleko ke sci-fi. Skutečně je pravděpodobné použití aerosolové munice 2. generace (a vývojových typů na této velké a ničím neomezené střelnici), a to nejenom jako letecké. V té době zažívaly boom všechny vojenské technologie (inspirované probíhajícími kampaněmi ve Vietnamu a "úspěchy" těchto zbraní 1. generace, které tam byly nasazeny). Z této doby se na sovětské straně tradují první pokusy s použitím organokovových složek zápalných hmot, směsí bílého fosforu s alkalickými kovy, aerosoly pro "kašovité" náplně, první pokusy s ethylenoxidem a řízenou explozí ve velkých leteckých pumách apod. Do výzbroje začaly být zaváděny nové typy munice, které (i co do hlediska účinku), mohly dosti snadno velmi nevzdělané ruské a čínské vojáky velmi zmýlit, protože hodně z nich četlo science-fiction (většina Rusů), nebo ve svém životě viděla pouze rýžová pole a slyšela pověsti o nebeských dracích (Číňani), ale nikdo z nich neviděl explosi aerosolu nebo použití plamenometných verzí tanků s novými typy náplní nebo raketomety s prvními verzemi "kašovitých" aerosolů. Jen si vzpomeňte, z čeho všeho obviňovali Čečenci ruskou armádu, když tyto zbraně použila (např. byl "testován" TOS, je o něm článek na webu) - a to byla informovanost o dost vyšší - byla 90. léta. A přesto se objevovala obvinění o použití jaderné munice, tajných zbraní apod.
On totiž plamenometný tank s náplní ztuženého triethylaluminia a okysličovadel udělá svoje. Pro popis - místo červeného a "mastného" plamene, tak jak to znali vojáci z předchozí války, se z "roury" objeví zářící modrobílý a oslepující plamen, jehož teplota se pohybuje opravdu vysoko a nechráněné cíle se jaksi už neobjeví. Nebo jim na hlavu spadne "soudek" s podobným účinkem... Jde o levnější řešení než exotické zbraně, ale psychologický účinek je podobný. Taky přirozeně existují plamenometné nástrahy (miny-fugasy) se směrovým účinkem a zaminování prostoru zas tak náročné není.
Ostatně - pokud máte přístup ke starým a "nehumánním" armádním zásobám, nechte si u chemiků nabít FOGG-2 se zahnutou hlavní obyčejným benzínem a trochou rozptýleného hliníkového nebo hořčíkového prachu. Výsledek se bude podobat zřejmě tomu, co ti vyděšení vojáčci asi viděli - akorát s "profesionálnější" náplní a o dost vyšším výkonem.
Možná byly použity geofyzikální zbraně... Ale spíše se přikláním k tomu, že se poprvé v tomto regionu použily tehdy nesmírně moderní, ale v podstatě klasické zbraňové systémy. Mj. (zpět ke sci-fi) vzpomínám si, že v těch letech se hojně experimentovalo s použitím vysoceenergetické plasmy pro zbraňové účely, ta by podobný efekt mohla vytvářet, nicméně ty pokusy až tak úspěšné nebyly - obrovská energetická náročnost takových systémů by asi každého pro praktické použití odradila.
Takže si opravdu myslím, když se vžiju do kůží těch vojáků, co tam byli, že to bylo jen něco "neznámého" a neobvyklého. A zničujícího.

Mimochodem, autor e-mailu si toho možná nevšiml a já vím, že samochvála páchne, ale ten článek o raketometu TOS je taky můj... :-) Rozsáhlé pojednání o aerosolových a "kašovitých" výbušninách najdete zde.
Dovolil bych si však polemizovat s označením výsledků použití aerosolové munice ve Vietnamu za "úspěchy" (ty uvozovky asi mají ve skutečnosti znamenat "neúspěchy"). Američané tam tehdy nasadili pumy BLU-82, kterým se přezdívalo "Daisy Cutter" ("sekačka sedmikrásek" - narážka na kompletní destrukci veškeré vegetace, které se využívalo k vytváření přistávacích ploch pro vrtulníky). Tyto obludnosti o hmotnosti 6 750 kg se shazují z dopravních letounů C-130 Hercules a jejich účinky jsou skutečně zničující: Výbuch naprosto vyhladí kruhovou plochu o poloměru asi 65 metrů, na vzdálenost 300 metrů od epicentra zabíjí a ještě na 500 metrů způsobuje těžká zranění. Pokud vím, tato zbraň se ve Vietnamu velice osvědčila, takže mi není jasné, proč to označovat za neúspěch.
Dalšího použití se BLU-82 dočkala v Pouštní bouři, kdy se dokonce postarala o menší zmatek. Její výbuch, dosti podobný jadernému, totiž viděl příslušník jakési speciální jednotky, který hned oznámil do vysílačky: "Vypadá to, že naši staří právě shodili na Kuvajt atomovou bombu!" Zatím naposledy se BLU-82 předvedla během operace Enduring Freedom v Afghánistánu; její exploze beze zbytku vymazala výcvikový tábor Al-Kaidy.
A ještě poznámku k Čečensku: Jeden generál v hlavním štábu ruské armády (nějaký Bulgakov, Bulganin nebo tak nějak) už se nechal veřejně slyšet, že kdyby mohl, tak by proti čečenským povstalcům nejraději použil nervové plyny a taktické jaderné zbraně. Vzhledem k chaosu, který v ruských ozbrojených silách vládne, bych nebyl příliš překvapen, kdyby k něčemu takovému skutečně došlo. Rozumějte, nejsem žádným obdivovatelem prezidenta Putina, ale rozhodně jej nepovažuji za blázna. Na druhou stranu, o některých lidech z jeho okolí (to se týká zejména "staré gardy" ex-komunistických generálů) už to v žádném případě říct nemůžu.

Další odpověď hovoří o jakési bombě s náplní blíže neurčených plynů, která měla explodovat v atmosféře, což na okamžik způsobilo otevření atmosféry a průnik přímého slunečního záření. Zřejmě se jedná o narážku na jednu část geofyzikálního arzenálu, s níž (alespoň laboratorně) experimentovali Sověti i Američané. Jak známo, povrch Země chrání před škodlivým ultrafialovým zářením ozónová vrstva, což je část atmosféry ve výšce cca 25 kilometrů. Ozón, jak asi víte, je fakticky trojmocný kyslík (O3). Dá se vyrobit poměrně snadno, stačí silné elektromagnetické pole; jistě znáte tu zvláštní "vůni" po silné bouřce. Bohužel pro život na Zemi se ozón dá také velice snadno zničit, jak se ukazuje v souvislosti se ztenčováním ozónové vrstvy, které se už naštěstí zastavilo.
Pokud by tedy ve velké výšce explodovala nějaká "chemická puma", která by udělala v ozonosféře "díru", dopadalo by na povrch Země ultrafialové záření. Nicméně, je tu stejný problém, který jsem nastínil v původním článku. Přímé UV záření by sice lidem hodně ublížilo, ale ten efekt by se projevil přinejmenším za několik dnů. Kromě toho, tahle "díra" by samozřejmě nezůstala na místě a určitě by byla zaznamenána. Ozón totiž takovou trhlinu samovolně zaplní nejdříve za 48 hodin.

Třetí zdroj uvádí dvě zajímavá tvrzení. Říká, že osobně viděl fotografii ohořelého tanku s ohnutou hlavní, vedle něhož ležel šikmooký voják. Bylo mu sděleno, že fotografie pochází z konfliktu mezi SSSR a Čínou, ale jiného než na řece Ussuri (takže se zřejmě jedná o incident na hranicích s Kazachstánem). A dále říká, že kolem roku 1975 se jeden sovětský generál (po notném posílení vodkou) chlubil, že "na ty americký satelity mají laser..."

Zdroj číslo čtyři dodal mimořádně působivou informaci, která (pokud je pravdivá) by mohla na celý případ vyřešit. Údajně totiž existuje filmový záznam oné události! Měl být promítán špičkám tehdejšího "socialistického" Československa. Jsou na něm vidět sovětští výsadkáři, kteří pronikají ze stran do týla čínské obrněné formace, a následně používají cosi, co je označeno za laserovou zbraň. Film doslova ukazuje, jak se čínské bitevní tanky rozpadají v prach.
I pisatel však hned dodává, že podle toho, co o fyzice ví, by laser vyloučil. Jako příklad toho, co by to být mohlo, uvádí směrovaný infrazvuk, tedy akustické vlnění o nízké frekvenci. O něm je skutečně známo, že na lidi může mít účinek až smrtící a lze jej použít i proti budovám, letadlům apod.
Když začala sílit angloamerická bombardovací ofenzíva proti nacistickému Německu, hledali Němci nejrůznější a nejpodivnější způsoby, jak bombardéry zneškodnit. Laboratoře doktora Zippermeyera vyrobily tzv. Schallkanone (doslova "zvukové dělo"). Toto zařízení ve speciálně tvarované komoře spalovalo metan se vzduchem a výsledné vlnění bylo pomocí dvou parabolických kusů kovů ("zvukových zrcadel", chcete-li) směrováno na cíl. Pokud série explozí následovaly po sobě dostatečně rychle, vznikl neslyšitelný, ale mimořádně pronikavý tón, který mohl na vzdálenost až 300 metrů usmrtit člověka či způsobit takové vibrace draku letounu, že by to vedlo k jeho rozlomení. K bojovému použití však nedošlo, a to ze dvou důvodů. Především se ukázalo, že efektivní "dostřel" roste jen podle druhé odmocniny síly explozí, takže prakticky nebylo možné dopravit výše popsané efekty do výšek, v nichž se Spojenci pohybovali. Druhým problémem pak byla skutečnost, že výkon infrazvuku se dá jen velice obtížně směrovat. Po jednom testu bylo zjištěno, že vibrace zahubily stádo krav na blízké pastvině, ačkoli "kanón" mířil do oblak.
V nejnovější výbavě protiteroristických a speciálních jednotek najdeme i akustické generátory, které vydávají zvukové vlny o síle stovek decibelů na frekvenci 10 Hz. Člověk je nejprve pociťuje jako nepříjemné vibrace po celém těle, ale rychle se dostaví břišní nevolnost a závrať. To proto, že vibrace narušují tekutinu v labyrintu středního ucha a zasahují i orgány v břišní dutině.

Následující e-mail mě potěšil i tím, že jeho autor se označuje za mého fandu. :-) Důležitější však je, že předkládá poněkud odlišnou verzi politického pozadí celé události. Hovořil o incidentu na ostrově Damanskij s jedním důstojníkem.
Důležitou roli měl hrát fakt, že sporná řeka Ussuri teče v oné oblasti mezi horami. Číňané se bavili tím, že přes hory ostřelovali ruskou železnici BAM (Bajkalsko-amurská magistrála), což se Rusům moc nelíbilo. Číňané postupně navyšovali svoji vojenskou přítomnost, načež se vylodili na ostrově, kde se opevnili. Na ostrov se následně přeplavily sovětské tanky a byla zahájena "kulometná výměna názorů" (doslovná citace). Sověti však své jednotky podpořili jakýmsi zařízením na oněch kopcích, které čínské pozice zlikvidovalo; snad se jednalo o laser, ale i můj "fanda" zaznamenal zmínku o možném "otevření atmosféry".

Teď k dalšímu e-mailu. Snad se nebude pisatel zlobit, když jako potvrzení jeho důvěryhodnosti upřesním, že studuje na Vojenské akademii v Brně a následující informace získal od tamních pedagogů. Jistý učitel taktiky, který byl za minulého režimu velitelem tankového pluku, se zúčastnil cvičení v Sovětském svazu, kde se Rusové trošku rozpovídali. V konfliktu s Číňany byl prý použit protipěchotní laser, zbraň tvořená několika obrněnými transportéry - na jednom byl zřejmě samotný generátor laserového svazku a na zbytku snad obsluha a vezené akumulátory. Účinky zbraně měly být pouze oslepující, a to jen dočasně, protože do světa nepronikly žádné informace o "slepých veteránech". Sekundárním, zřejmě ještě významnějším efektem bylo podlomení psychiky a strach. Tolik pisatel.
S trochou morbidního humoru lze ovšem říci, že laser mohl být i smrtící - pak by taky nepronikly žádné informace o "slepých veteránech", protože dotyční veteráni by takříkajíc splynuli s loňskými sněhy. :-)
Ale teď vážně. Oslepující lasery už byly zcela jistě použity minimálně ve dvou válečných konfliktech. Během války o Falklandy r. 1982 byl na palubě britské fregaty HMS Plymouth instalován přístroj zvaný DEC, který měl mířeným a kmitajícím laserovým paprskem oslňovat piloty útočících argentinských letadel. Oficiálně však žádný výsledek nebyl oznámen.
Během irácko-íránské války bylo spolehlivě zdokumentováno nejméně 4 000 případů íránských vojáků, jejichž oči byly zasaženy cíleným laserovým paprskem, ale přišlo se na to vlastně náhodou. Někteří Íránci se totiž léčili v nemocnicích ve Velké Británii, a to zejména z účinků iráckých chemických zbraní (k jejichž získání mimochodem pomohly Husajnovi i některé britské firmy). Lékaři se původně domnívali, že poruchy zraku souvisejí s chemií, ale pak se ukázalo, že to bylo jinak. Britští odborníci později konstatovali, že irácké lasery byly typu Nd:YAG (aktivní látkou je plyn neodym), které byly efektivní na vzdálenost až 5,5 km. Neodymový laser vyzařuje na vlnové délce 1,06 mikrometru, což je záření infračervené, a pro člověka tudíž neviditelné, což jeho nebezpečnost jen zvyšuje.
Během inspekcí OSN v Iráku se veřejnost (a to i odborná) soustředila téměř výhradně na zbraně hromadného ničení. Nelze se proto divit, že jen minimální zájem vyvolala zpráva inspektorů, která hovoří o úrovni laserových technologií v Iráku. Podle ní disponuje Irák kompletním sortimentem taktických vojenských laserů, tj. nejen zaměřovači a dálkoměry, ale i systémy určenými k poškození sítnice a přechodnému narušení zraku. Nesporně zajímavý je i fakt, že se jedná o zařízení jak z Východu, tak ze Západu.
Protiteroristické jednotky ve vyspělých zemích mají již nyní k dispozici lasery, které mohou na vzdálenost několika kilometrů oslepit člověka (dočasně) nebo vyřadit systémy nočního vidění (trvale). Kromě toho existují vysílače světelných záblesků v přesně určené sekvenci a rytmu, což působí na zraková čidla zadního mozku a rozpoutává bouři elektrické aktivity blížící se epileptickému záchvatu.

Nuže, pokud vám výše uvedené principy zbraní připadají tak nějak "přitažené za vlasy", pak mohu posloužit ukázkou z Vojensko-politického slovníku. Tato kouzelná publikace, velmi poplatná době, kdy vznikla, uvádí pod heslem Geofyzikální válka tyto položky (pochopitelně jen na straně imperialistů; mírumilovný Sovětský svaz by přece k takové špinavosti nikdy nesáhl!):
Umělé změny klimatu na velkém prostoru, vyvolání dlouhotrvajících dešťů, sucha, změn teplotního režimu, směru a intenzity cyklonů; destrukce ozónové vrstvy; změna elektromagnetických poměrů atmosféry, její toxikace na základě přeměny atmosférického kyslíku v ozón za použití "superpumy"; změny fyzikálních poměrů v mořích a oceánech, zvláště za účelem paralyzování činnosti ponorek; radioaktivní zamoření vod; zaplavení přímořských oblastí a přístavů umělým vlnobitím, zátopy zemského povrchu; vyvolání umělého zemětřesení a vulkanických výbuchů s využitím aktivních tektonických vrstev, porušení soutěsek, změny toků řek; velké požáry; oteplení věčně zmrzlé půdy, jež povede ke zničení objektů; ničení rostlinné zeleně a vrchní vrstvy zemského povrchu; usměrnění letu a dopadu asteroidů (sic!).


Prameny:


All Rights Released.


 

Podívejte se na čtenářské komentáře k této stránce a přidejte svůj komentář!


Pokud najdete v článku chyby, pište autorovi článku. Jeho jméno je uvedeno v záhlaví či na konci stránky.

V případě jiných dotazů, nápadů nebo problémů,  napište mail sem

Copyright © 2012 All Rights Reserved

Bez písemného souhlasu autorů není dovoleno využívat zveřejněné informace ke komerčním účelům.


Naše další stránky: Military Video | Agile Factory | MiniAukce | Experio | Beatles | Blanensko