zpět britské stíhačky druhé světové války

Britské stíhačky
druhé světové války

připravil Jirka Wagner

NAVIGACE

de Havilland D.H.98 Mosquito

Firma de Havilland Aircraft Co. plánovala letoun Mosquito v říjnu 1938 jako neozbrojený vysokorychlostní denní bombardér, jehož přitažlivost měla ještě zvýšit skutečnost, že měl dřevěnou konstrukci a neměl tudíž nároky na materiál pro Británii tehdejší doby deficitní. Po dlouhém odkládání přišel od ministerstva letectví souhlas s jeho výrobou až v roce 1940 s tím, že jedinou odpovídající rolí pro neozbrojený letoun může být průzkum. První prototyp byl napůl tajně postaven a žlutý prototyp poprvé vzlétl 25. listopadu 1940 a položil tak základ dlouhé řady 7781 nejpozoruhodnějších letadel postavených v Británii, Kanadě a Austrálii.

Překvapivě adaptabilní tvar letounu umožňoval používat jej nejen pro průzkum, ale i pro denní a noční stíhání, denní a noční bombardování i k protilodním útokům. Nejpočetnější byla stíhací a bombardovací verze FB.VI, nejúčinnější pak poslední verze NF.30, jejíž rychlosti neodolalo - s výjimkou proudových - žádné letadlo Luftwaffe. Bombardovací verze Mk.IV donesla stejný náklad pum nad vzdálený cíl jako americký čtyřmotorový Boeing B-17 Flying Fortress. Mosquita byla také používána společností British Overseas Airways Corporation (BOAC) k udržování komunikace s neutrálním Švédskem a dovozu strategických výrobků jako byla např. kuličková ložiska. Pasažér, byl-li nějaký, byl převážen v pumovnici.

Výčet hlavních verzí
PR.I Neozbrojená fotoprůzkumná verze s křídly prodlouženými z původních 15,9 m u prototypu na 16,5 m, stále ještě ale s krátkými motorovými gondolami.
NF.II Noční stíhací letoun se sedadly pilota a pozorovatele vedle sebe, s čelním štítkem z plochého neprůstřelného skla, s prodlouženými motorovými gondolami (které od té doby zůstaly u všech verzí; klapky byly kvůli nim rozděleny na vnější a vnitřní část). Letoun byl následně vybaven radarem AI Mk.IV nebo V, příp. vyhledávacím světlometem Turbinlight.
T.III Dvojmístný cvičný letoun; poprvé vzlétl 15.5.1942, vyráběn byl především až po válce (poslední kusy byly dodány v roce 1949).
B.IV Neozbrojený bombardér nesoucí čtyři 227 kg pumy v pumovnici; poprvé byly dodány tyto stroje v listopadu 1941 105. peruti, která s nimi podnikla první nálet (Kolín n.R. ráno po prvním nočním náletu tisíce bombardérů) 31.5.1942. Některé letouny byly vybaveny zvětšenou pumovnicí pro 1814 kg pumu.
FB.VI Stíhací bombardér a denní a noční těžký stíhací letoun, výzbroj viz tabulka. Celkově byly vyrobeny 2584 letouny; větší množství než kterékoliv jiné verze.
B.VII V Kanadě postavené letouny verze Mk.IV. Používané pouze v Severní Americe.
PR.VIII Průzkumná přestavba verze B.IV s výkonnějšími motory Merlin 61.
Mk.IX Důležitý vývojový stupeň bombardérů (B.IX) i průzkumných letounů (PR.IX); výkonné motory s dvoustupňovými kompresory, kapacita pumovnice zvětšena na 1814 kg nebo mimořádnou zásobu paliva, značně stoupla hmotnost, nové vrtule a nová avionika (Rebecca, Boozer, Oboe nebo H2S Mk.VI).
NF.XII Přestavba verze NF.II s "náprstkem" na přídi obsahujícím nový centimetrový radar AI Mk.VIII místo kulometů Browning.
NF.XIII Verze shodná s Mk.XII; dva typy překrytu na přídi, křídla jako u verze Mk.VI s možností nést přídavné nádrže nebo jiný náklad. Stroj poprvé vzlétl v srpnu 1943.
NF.XV Výškový stíhací letoun s křídly prodlouženými na 17,98 m, přetlakovou kabinou, odlehčenou konstrukcí, radarem AI Mk.VIII v přídi a spodním kontejnerem se čtyřmi 7,7 mm kulomety Browning pro boj proti výškovým Junkers Ju-86P.
Mk.XVI Další důležitý vývojový stupeň s dvoustupňovými motory Merlin, zvětšenou pumovnicí a přetlakovou kabinou. Verze PR.XVI poprvé vzlétla v červenci1943; B.XVI v lednu 1944. Dvanáct set letounů bylo použito pro výškové nálety s 1814 kg pum.
NF.XVII Noční stíhací letoun s novým radarem AI Mk.X nebo SCR.720 (některé letouny měly i radar kontrolující zadní polosféru); čtyři 20 mm kanóny, každý s 500 náboji.
FB.XVIII Přezdívaný "Moucha tse-tse", víceúčelový letoun velitelství pobřežního letectva s hloubkovými motory a s 57 mm šestiliberním kanónem Molins s 25 náboji, čtyřmi 7,7 mm kulomety Browning, osmi 27 kg raketami nebo pumami.
NF.XIX Přestavba verze Mk.XIII s radarem AI Mk.X nebo SCR.720 v nové, zvětšené přídi a s hloubkovými motory Merlin 25.
B.XX V Kanadě stavěná verze B.IV (USAAF označení F-8).
FB.21 až T.29 Kanadská označení letounů s motory Packard V-1650 (Merlin).
NF.30 Noční stíhačka s dvoustupňovými motory, novými vrtulemi, radarem AI Mk.X a nejrůznější pátrací, zaměřovací a rušicí avionikou; verze postavená na základě Mk.XIX.
PR.32 Průzkumná verze se zvětšeným rozpětím a motory Merlin 113/114.
Mk.33 První námořní D.H.98 Sea Mosquito se skládacími křídly, hlavním podvozkem s olejovými tlumiči, hloubkovými motory pohánějícími čtyřlisté vrtule, záchytným hákem, čtyřmi 20 mm kanóny, torpédem (nebo nejrůznější raketovou a pumovou výzbrojí), americkým radarem ASH a startovacími raketami JATO.
PR.34 Strategická průzkumná verze s motory Merlin 113/114, zásobou paliva zvýšenou na 5765 litrů (906 litrové přídavné nádrže) a přetlakovou kabinou.
B.35 Totéž, bombardovací verze, možnost zástavby průzkumného zařízení nebo vlečení vzdušných terčů.
NF.36 Poválečná stíhací verze s motory Merlin113/114 a radarem AI Mk.X.
TF.37 Stíhací a torpédová verze; postavena na základě Mk.33 s radarem AI Mk.XIII.
NF.38 Poslední stíhací verze, hlavně na export; radar AI Mk.IX, kabina v přídi.
TT.39 Přestavba firmy General Aircraft jako stroj k vlečení vzdušných terčů.
FB.40 Australská verze Mk.VI s možností přestavby na průzkumnou verzi PR.40.
PR.41 V Austrálii odvozená verze od PR.IX a Mk.40.
T.43 Australská cvičná verze; všechny australské stroje měly motory Packard.

Stručná charakteristika Mosquito FB Mk. VI
Základní funkce Stíhací a bombardovací letoun
Pohon Dva ,otory Rolls-Royce Merlin XXI
Výkon 1635 HP 1220 kW
Rozpětí 54,2 ft 16,51 m
Délka 40,9 ft 12,47 m
Výška 15,25 ft 4,65 m
Plocha křídel 454 sq ft 42,18 čtv. m
Hmotnost prázdná 14 300 lb 6486 kg
max. 22 300 lb 10 115 kg
Rychlost 380 mph 611 km/h
Dostup 36 090 ft 11 000 m
Dolet 1205 mil 1940 km
Výzbroj 4x 20mm kanón, 4x 7,7mm kulomet; 2x 227 kg bomb nebo 2x 227 lt ( or 2x 454 lt) ext. nádrž nebo 8x 27 kg rakety
Posádka 2
Datum výroby 1943

 

 

Jirka Wagner

 


Copyright © All Rights Reserved