zpět izraelské rakety typu vzduch-vzduch

Izraelské střely vzduch-vzduch

NAVIGACE
HOME PAGE
Diskuse
Naše inzerce

Aukce.Military.cz


Python-4

Rafael Missile Division, Izrael

Připravil Lukáš Visingr

Zhruba v polovině 90. let se začaly v odborném tisku objevovat informace o nové střele vzduch-vzduch krátkého dosahu, kterou je vyzbrojeno izraelské letectvo. Až v roce 1998 byla tato střela částečně (zdůrazňuji "částečně") odtajněna. A její charakteristiky všem doslova vyrazily dech.

Izraelský zbrojní průmysl zatím vyvinul v rámci každé generace PLŘS krátkého dosahu jeden typ. První a druhou generaci reprezentovaly typy Shafrir 1 a 2 (vycházející z americké AIM-9 Sidewiner a ruské K-13 alias AA-2 Atoll). V roce 1978 byl zaveden Python-3, který posléze zaznamenal významný úspěch v bojích se syrským letectvem nad údolím Bikaa.

Koncem 80. let se objevila ruská R-73 (AA-11 Archer), vysoce výkonná střela, která bez diskusí předstihovala všechny západní typy a představuje zřejmě vrchol vývoj střel 3. generace. Nové modely řady R-73, jenž jsou nyní ve vývoji, pak spadají do čtvrté, nebo snad již páté generace!

Izraelské ministerstvo obrany žádalo střelu, která by ve všech aspektech dokázala R-73 překonat. Firma Rafael vyhověla, a výsledkem je střela Python-4, zatím jediný do výzbroje zavedený typ čtvrté generace. Mimo jiné obdržela prestižní ocenění časopisu Flight International, který ji označil za nejpokrokovější střelu své kategorie na světě.

Co je tedy na Pythonu-4 tak unikátního? Lze říci, že fenomenálních schopností bylo dosaženo kombinací špičkového navádění, zcela nezvyklé konstrukce a vysoce výkonného raketového motoru.

Naváděcí systém, přesněji řečeno jeho parametry, jsou stále utajovány. Podle názoru odborníků jde o víceprvkový systém pracující ve třech odlišných pásmech (infračervené, viditelné a ultrafialové) a disponující schopností "uzamčení" cíle, což zajišťuje ignorování klamných cílů a rušičů. Snímací hlava detektoru je pohyblivá a stabilizovaná ve třech směrech (nahoru, dolů a otáčení kolem podélné osy). Pásmo "No Escape Zone" (bez úniku) tak zahrnuje téměř 90 stupňů, tedy celou přední polosféru! V současné době je samozřejmostí přímé propojení zaměřovače střely s přilbou pilota - odtud reklamní heslo: "Where Looks Will Kill".

Nezvyklá konstrukce je dána především tím, že Python-4 je zřejmě první aerodynamicky nestabilní střela v historii. Střela je i z vnějšího pohledu nezvyklá abnormálně vysokým počtem aerodynamických ploch. Na přídi je čtveřice nepohyblivých trojúhelníkových ploch, jejichž úkolem je usměrňování proudu vzduchu. Na ně navazují další čtyři poněkud větší kormidla, tentokrát již pohyblivá. Za nimi je dvojice obdélníkových plošek pro další ovládání pohybu kolem podélné osy. Následuje čtveřice podélných, relativně dlouhých vztlakových ploch, které mimo jiné zlepšují ovladatelnost při vysokých úhlech náběhu. Na zádi se pak nachází čtveřice ploch, které se volně otáčejí okolo výtokové trysky motoru. Funkci tohoto prvku, který je mimochodem zcela unikátní, mi objasnil jeden ze zaměstnanců firmy Rafael: "Konstruktéři se nemohli dohodnout, jestli mají být plochy na konci střely ve tvaru + nebo X." (tím mínil uspořádání buď shodné s plochami na přídi, nebo pootočené o 45 stupňů). "Ale v Izraeli je demokracie, takže jsme se rozhodli to udělat takhle..." :-)

Motor zcela vybočuje z řady tím, že nemá vektorování tahu, které je u vyvíjených střel 4. generace téměř pravidlem. Podle názoru izraelských konstruktérů však tento prvek výrazně omezuje manévrovací schopnosti střely v závěrečné fázi hoření motoru, tedy v okamžiku, kdy se blíží k cíli a musí tedy manévrovat co nejlépe. Python-4 však i bez vektorování dosahuje fantastických výkonů, zejména díky výše popsané aerodynamické konstrukci. Motor zanechává jen minimální kouřovou stopu, což výrazně znesnadňuje detekci střely.

Co všechno tedy Python-4 dokáže? Stručně řečeno, v blízkém manévrovém vzdušném souboji se zdá být zatím nepřekonatelnou zbraní. Jak již bylo uvedeno, je první střelou 4. generace, která je zavedena ve výzbroji, a také první střelou, která využívá princip navedení Type 2. Starší střely se navádějí podle Type 1, tj. sledují relativní přímku střela-cíl. Pokud cíl v závěrečné fázi provede prudký manévr, pravděpodobnost zásahu tím značně klesá. Oproti tomu Python-4 po vypuštění k cíli tuto přímku opouští a drží se stále mimo trajektorii cíle, kterou tak vlastně sleduje v jakémsi pomyslném trychtýři. Jakýkoli prudký manévr cíle jej přivede přímo do dráhy střely.

Upřímně řečeno, i kdyby Python-4 pracoval podle navedení Type 1, zřejmě by stále dosahoval skvělých výsledků. Jeho manévrovací schopnosti jsou skutečně fenomenální: podle sdělení zaměstnanců firmy Rafael je schopen provést obrat do protisměru za 2 sekundy, což při odhadované letové rychlosti cca Mach 3,5 odpovídá přetížení 70 g (nejde o chybu - skutečně sedmdesát)! Maximální dolet je okolo 15 kilometrů, což se stalo předmětem kritiky. Tito kritici však jaxi opomněli skutečnost, že Python-4 je vytvořen pro vzdušný boj na krátkou vzdálenost. Nepřísluší mu napadání cílů, které jsou v dosahu raket středního dosahu. Pokud se ale cíl dostane do vzdálenosti několika kilometrů od letounu nesoucího střely Python-4, bude prakticky jistě sestřelen.

Osobně jsem měl možnost shlédnout videozáběry ze zkušebních střeleb, konkrétně útok na cíl, který míjel izraelskou F-16 v protisměru. Střela Python-4 ihned po vypuštění provedla obrat o 180 stupňů a zaútočila na cíl. První pokus byl neúspěšný (minula o několik metrů), takže pokračovala dál, otočila se asi tak o 100 stupňů a navedla se ze strany na cíl, který právě začal stoupat.

Pravděpodobně vás zarazila vsuvka "minula o několik metrů" - tato vzdálenost přece znamená zásah, protože bezkontaktní zapalovače a fragmentované hlavice by měly zaručit zničení cíle až na vzdálenost 20 metrů. Technicky sice ano, i Python-4 má laserový dálkový detonátor, ovšem ten slouží spíše pro nouzové případy - střela je kontruována pro přímý kontaktní zásah cíle.

Pokud máme věřit prohlášením izraelského ministerstva obrany (a já nevidím důvod, proč ne), tak Python-4 je zaveden ve výzbroji od roku 1992, a to na letounech F-15, F-16 a snad i Kfir-C7. Kromě toho byl vyvezen do Singapuru a jedné jihoamerické země. S pravděpodobností 99 % se jedná o Chile, protože za vlády Pinocheta měl Izrael s Chile velice dobré vztahy, které zřejmě přetrvávají. O nákupu uvažovala i Jihoafrická republika (šuškalo se i cosi o licenční výrobě), ale ta se nakonec rozhodla pro vývoj vlastní střely V-3E A-Darter.

Lze očekávat další významné exportní úspěchy střely Python-4, a to mimo jiné díky tomu, že je zpětně kompatibilní s řadou AIM-9 Sidewinder. Závěsníky jsou identické, je třeba doplnit pouze jeden čip, aby si senzory letadla a senzory střely mohly "povídat".

Jaká je konkurence Pythonu-4? Fakticky lze říci, že k datu napsání tohoto článku žádná. Všichni potenciální protivníci jsou dosud ve vývoji. Navíc se zdá, že všechny vyvíjené střely čtvrté generace s ním budou v nejlepším případě rovnocenné, ale určitě jej nijak zásadně nepřekonají, ať už se jedná o evropské IRIS-T a ASRAAM, americkou AIM-9X Advanced Sidewinder, nové verze ruské R-73 a další. Pokud je známo, ve vývoji jsou nyní i tři střely 5. generace, a to jihoafrická V-3E Agile-Darter (přetížení 100 g!), ruská R-74 (odpalovaní dozadu a podobné skopičiny), ale především Python-5. Skutečně si nedokážu představit, co bude umět...
Dodatek z 6.6.2005: přečtěte si článek o další generaci Python-5

 

Prameny:
Internet: http://www.army.cz
Internet: http://www.rafael.co.il
propagační materiály firmy Rafael
rozhovor se zástupci firmy Rafael na výstavě IDET 2001
časopis ATM 10/2001


All Rights Released.

 

 


Pokud najdete v článku chyby, pište autorovi článku. Jeho jméno je uvedeno v záhlaví či na konci stránky.

V případě jiných dotazů, nápadů nebo problémů,  napište mail sem

Copyright © 2017 All Rights Reserved

Bez písemného souhlasu autorů není dovoleno využívat zveřejněné informace ke komerčním účelům.


Naše další stránky: Agile Factory | Experio | Beatles