zpět bojové helikoptéry

Ruské helikoptéry

NAVIGACE
HOME PAGE
Diskuse
Naše inzerce

Mi-10 Harke

Mil, SSSR

připravil Jiří Kučírek


Demonstrace užitečnosti vrtulníku Mil Mi-10

Úspěchy vrtulníku Mi-6 z milovy konstrukční dílny umožnily začátkem 60. let vznik nového typu s označením Mil Mi-10. Tento stroj dostal v označení NATO název "Harke" (název pravděpodobně přejatý z němčiny znamenající hrábě). Veřejnosti byl představen v roce 1961 na letecké přehlídce v Tušinu. Sloužil také jako psychologický konkurent proti americkému stroji Sikorski S-64 "Skycrane".

Má stejné pohonné jednotky (dvojice turbohřídelových motorů Solověv D-25V) a totožné uložení rotoru jako Mi-6. Stejný je i pětilistý hlavní rotor a na levé straně trupového nosníku uchycená čtyřlistá stabilizační vrtule. Vedle dvojice hlavních motorů je vrtulník vybaven malou pomocnou plynovou turbínou AI-8 sloužící k pohonu elektrických a hydraulických soustav. Celková konstrukce trupu a podvozku jsou přizpůsobeny k přenášení rozměrných nákladů mimo prostor nákladní kabiny. Břemena mohou být nesena buď na závěsu pod trupem, nebo na zvláštní nákladní plošině o rozměrech 8,5 x 3,5 m. Vzhledem k světlosti podvozku, může být výška nákladu až 3,1 m. Převzetí nákladu do 15 000 kg zabere tomuto stroji dvě minuty. Tato vlastnost zvyšuje jeho pohotovost nejen v civilní, ale především ve vojenské dopravě. Mohutný spletitý podvozek je tvořen čtyřmi podvozkovými nohami se zdvojenými koly, z nichž přední jsou na zemi řiditelná. Na vzpěrovém systému levého předního podvozku je umístěn žebřík pro nástup osádky. Rozchod předních kol činí 6 m, zadních kol 6,90 m. Na rozdíl od Mi-6 nemá pod rotorem umístěná rozměrná křídla. Osádka může být až tříčlenná, nákladní prostor skýtá pohodlí pro 28 cestujících. V trupu nese vrtulník nádrž na 585 kg a ve dvou bočních gondolách nádrže o celkové hmotnosti 5 605 kg paliva.
Stroje jsou na svou dobu vybaveny kvalitním navigačním vybavením, které jim dovoluje činnost v každých meteorologických podmínkách. Ovládání nákladního jeřábu usnadňují televizní kamery a obrazovka umístěná na přístrojové desce pilota. Mil Mi-10 nenese žádnou výzbroj.
V roce 1966 vznikla nová verze tohoto typu, označená jako Mi-10 K.
Vrtulníky Mi-10 byly používáni k přepravě různých ocelových konstrukcí, potrubních součástí a dokonce motorových záchranných člunů nebo lehkých montovaných domků pro děníky na stavbách v neosídlených oblastech Sovětského svazu. S tímto typem bylo překonáno několik mezinárodních rekordů, jako například v nesení zátěže 25 105 kg do výšky 2 800 m. Rekordy byly překonány až pozdější vylepšenou verzí Mi-10 K a dopravním vrtulníkem Mi-12. Celkem bylo vyrobeno asi šedesát kusů obou verzí. Většinu z nich tvořily stroje verze K. Mnoho z nich zůstalo ve službách Aeroflotu a ruských vzdušných sil řadu let, některé stroje slouží dodnes.

Verze

Mi-10 Harke-A
Základní verze vrtulníku z roku 1960.

 
Verze Mi-10 se vyznačuje spletitou soustavou podvozkových noh

Mi-10 K "Kran" Harke-B
Verze "Kran" (jeřáb) byla vyráběna od roku 1966. Je téměř identická, až na dva podstatné rozdíly, které slouží zároveň jako hlavní rozpoznávací znaky od verze Mi-10, a to především značně nižší jednoduchý podvozek a jeřábová kabina, která je umístěná mezi nohama předního podvozku pod pilotní kabinou. Tato kabina má všechny řídící funkce a sedadlo otočené dozadu. Tak může být Mi-10 K obsluhován dvěma piloty současně, přičemž pilot v gondole může řídit vrtulník při nakládání, vykládání a stoupání vrtulníku. Snížením podvozku se snížila i výška na 7,80 m. Nosnost jeřábového zařízení se díky výkonnějším motorům zvýšila z původních 8 000 kg na 11 000 kg.


Mi-10 K s jeřábní kabinkou a výrazně nižším podvozkem


Mi-10 K s jiným, větším typem jeřábní kabinky

Prototypy a sériově nevyráběné verze

V-10 (prototyp 1)
První prototyp vrtulníku Mi-10.


V-10

Mi-10 (prototyp 2)
Druhý prototyp vrtulníku Mi-10.

 
Několik fotografií druhého prototypu Mi-10

Mi-10 K (prototyp 1)
První prototyp verze Mi-10 K


Mi-10 K

Mi-10 R
Rekordní typ Mi-10 R z roku 1965. Narozdíl od ostatních verzí Mi-10 se vyznačuje třínohým podvozkem použitým z vrtulníku Mi-6.


Rekordní Mi-10 R

Mi-10 P
Elektronická měřící verze z roku 1970. Veškerá aparatura je umístěna v kontejneru pod trupem.


Mi-10 P

Mi-10 PP
Verze používaná v sovětském letectvu pro radioelektronický boj.

Mi-10 RVK
Transportní nosič jaderných hlavic.

Dva pohledy na Mi-10 RVK

Mi-10 UPL
Univerzální létající laboratoř. Stejně jako Mi-10 P se od běžné verze Mi-10 liší instalovaným kontejnerem.


Mi-10 UPL

Uživatelé

Byl pouze používán v tehdejším Sovětském svazu.

Bojové nasazení

Byl sice používán vojenským letectvem, ale nikdy se aktivně neúčastnil přímého boje.

TTD Mi-10

Motor:        2x Solověv D-25V; 4 101 kW 
Délka trupu:: 32,85 m 
Průměr rotoru: 35,00 m 
Výška: 9,90 m 
Prázdná hmotnost: 27 000 kg 
Maximální hmotnost: 43 450 kg 
Rychlost: 235 km/h 
Dostup: 3 000 m 
Dolet: 650 km 

Zdroje:

 


Pokud najdete v článku chyby, pište autorovi článku. Jeho jméno je uvedeno v záhlaví či na konci stránky.

V případě jiných dotazů, nápadů nebo problémů,  napište mail sem

Copyright © 2017 All Rights Reserved

Bez písemného souhlasu autorů není dovoleno využívat zveřejněné informace ke komerčním účelům.


Naše další stránky: Agile Factory | Experio | Beatles