zpět letouny Lavočkin

Ruské letouny Lavočkin

NAVIGACE
HOME PAGE
Diskuse
Naše inzerce

La-15 / La-174 Fantail

Lavočkin, SSSR

připravil Jiří Kučírek

 
La-15 Fantail

Poprvé se tento lehký frontový stíhač objevil v roce 1947 na moskevském letišti leteckého zkušebního institutu. Do vzduchu se vznesl v roce 1948, ještě pod označením La-174, po snadných letových zkouškách byl přeznačen na La-15 a byl doporučen k sériové výrobě. Díky snadné pilotáži a elegantnímu tvaru dostal od sovětských pilotů jméno "Lastočka" (vlaštovka). V kódu NATO nese označení "Fantail" (pávek nebo též vějířovitý ocas).

Lavočkin La-15 je samonosný hornoplošník se šípovitým křídlem a šípovitými ocasními plochami. Svým tvarem nápadně připomíná MiG-15, ale je podstatně menší. Trup poloskořepinové konstrukce je kruhového průměru. Celková konstrukce draku je o poznání lehčí než u MiGu-15 nebo Jaku-23, tato vlastnost však byla vykoupena pracnější výrobou. Několik profilů muselo být totiž zhotovováno z celých bloků materiálů a rovněž některé spojovací uzly byly složité.
Křídla letounu byly také velmi podobná křídlům použitým u MiGu-15, ale měla poněkud větší štíhlost a samozřejmě i menší plochu. Křídlo, hornoplošného umístění bez podvozkových šachet, získalo větší tuhost a pevnost, což odstranilo nebezpečí v podobě pružných deformací při velkých rychlostech. Samovolná klonění letouny na křídlo, mohou vlivem této deformace přivést stroj až k pádu do vývrtky. Tento nedostatek prováděl i první série MiGu-15. Směrové kormidlo bylo žebronosníkové konstrukce a aerodynamickým a osovým vyvážením. Vodorovné ocasní plochy byly umístěny vysoko na kýlu.
Vstupní kanál v přídi letounu byl rozdělen svisle na dvě poloviny. V této přepážce byl zabudován světlomet FS-155 a nad ním fotokulomet S-13. Překryt kabiny byl dvojdílný. Skládal se z pevného větrného štítku a doprava odklápěného krytu. Čelní štítek měl tloušťku 10 mm, uprostřed byl však zesílen 100 mm pancéřovým sklem.
Tříkolový podvozek příďového typu se zatahoval hydraulicky do trupu. Bržděná kola hlavního podvozku měla rozměr 600 x 155 mm a příďového 400 x 150 mm.
Pohon byl tvořen jedním licenčně vyráběným motorem Rolls-Royce “DERWENT 5”, a sice RD-500, s dvoustranným radiálním kompresorem, devíti přímými spalovacími komorami a jednostupňovou axiální turbínou, o maximálním tahu 15,59 kN. Zásoba paliva v trupových nádržích činila 1 110 l, mohla být doplňována aerodynamicky tvarovanou přídavnou nádrží na 605 l, zavěšovanou pod trup. V praxi nebyla přídavná nádrž příliš využívána.
Elektronické vybavení bylo tvořeno radiostanicí RSI-6K a radiopolokompasem – odpovídačem RPKO-10M. Zajímavostí byla pro noční lety UV zářením osvětlovaná přístrojová deska a kontrolní světla s regulací jasu.
Výzbroj se stávala z automatického, gyroskopického zaměřovače ASP-1N, fotokulometu S-13 a hlavně trojicí 23 mm kanónů NR-23, které byly nesymetricky rozmístěny v dolní části přídě, přičemž dva nalevo a jeden vpravo.

Sériová výroba La-15 začala v srpnu 1948 v Gorkém (Nižnij Novgorod), jen několik málo měsíců po zahájení sériové výroby letounu MiG-15, prvního sovětského letounu se šípovitým křídlem. Plánovalo se i rozšíření výroby do dalšího leteckého závodu. V roce 1949 byla postavena dvojmístní cviční verze, označená jako Lavočkin La-15UTI, která byla poháněna stejným motorem RD-500 a vyzbrojená jedním kulometem BS ráže 12,7 mm. Zbraně střílely pouze všechny najednou.
Sovětské letectvo mělo přání nasadit La-15 jako doplňující stroje, pro MiGy-15 bojující v Koreji, které měly útočit na vícemotorová letadla (B-29, B-50 a B-36), zatímco by hbitější a obratnější La-15 vstupovaly do soubojů s americkou stíhací ochranou v podobě F-86 Sabre. Bohužel frontová letiště na území Koreji brzy odhalila hlavní slabinu letounu, a sice nedostatečnou stabilitu při přistávání na nezpevněných terénech. A vzhledem k tomu, že byly při přistání zničeny čtyři stroje, ostatní byly odeslány zpět do Ruska.
Celkem bylo vyrobeno asi 600 letounů základní verze. Definitivní tečku za působením La-15 udělal rok 1954, kdy byly tyto stroje vyřazeny z výzbroje VVS SSSR. Jejich neslavné “dožití” bylo předvedeno v instruktážních filmech demonstrujících účinky pokusných jaderných výbuchů na leteckou techniku.

Verze

La-174
První prototyp z roku 1947.

La-15 Fantail
Základní, jednomístná verze letounu z roku 1948.


Několik dalších fotografií La-15

La-15UTI
Dvojmístná cvičná verze vybavená jedním 12,7 mm kulometem BS-12,7. První stroj této verze byl postaven v roce 1949. Následné zkoušky dvou exemplářů Lavočkin La-15UTI skončily v září téhož roku, sériové výroby se však nedočkaly.


Lavočkin La-15UTI

Uživatelé

Byl používán pouze sovětským letectvem.

Bojové nasazení

V době Korejské války bylo vysláno do Severní Koreje 22 letounů La-15. Frontová letiště brzy odhalila hlavní slabinu letounu, a sice nedostatečnou stabilitu při přistávání na nezpevněných terénech. Během krátké doby byly při přistání zničeny čtyři letouny, ostatní byly odeslány zpět do Ruska.

TTD La-174

Motor:       1x Dervent 5; 15,59 kN
Délka: 9,41 m
Rozpětí: 8,64 m
Výška: ? m 
Prázdná hmotnost: 2 310 kg 
Maximální hmotnost: ? kg 
Maximální rychlost: 970 km/h 
Dostup: 13 500 m 
Dolet: 960 km 
Výzbroj: 
  • 3x 23 mm kanón NR-23

TTD La-15

Motor:       1x RD500; 15,59 kN
Délka: 9,56 m
Rozpětí: 8,83 m
Výška: 3,35 m 
Prázdná hmotnost: 2 575 kg 
Maximální hmotnost: ? kg 
Maximální rychlost: 1 026 km/h 
Dostup: 13 500 m 
Dolet: 1 170 km 
Výzbroj: 
  • 3x 23 mm kanón NR-23

TTD La-15UTI

Motor:       1x RD500; 15,59 kN
Délka: 9,56 m
Rozpětí: 8,83 m
Výška: 3,35 m 
Prázdná hmotnost: 2 805 kg 
Maximální hmotnost: ? kg 
Maximální rychlost: 960 km/h 
Dostup: 12 750 m 
Dolet: 910 km 
Výzbroj: 
  • 1x 12,7 mm kulomet BS-12,7

 


Pokud najdete v článku chyby, pište autorovi článku. Jeho jméno je uvedeno v záhlaví či na konci stránky.

V případě jiných dotazů, nápadů nebo problémů,  napište mail sem

Copyright © 2017 All Rights Reserved

Bez písemného souhlasu autorů není dovoleno využívat zveřejněné informace ke komerčním účelům.


Naše další stránky: Agile Factory | Experio | Beatles