back letouny Suchoj

Ruské letouny Suchoj

NAVIGACE
HOME PAGE
Diskuse
Naše inzerce

Aukce.Military.cz


Su-9 / Su-11 Fishpot

Suchoj, SSSR

připravil Jiří Kučírek


Již delší dobu vysloužilý Su-9 sovětského stíhacího letectva

Suchoj Su-9, i přes svoji mohutnost, byl koncipován jako stíhací letoun PVO pro každé počasí. Jeho vývoj začal již v roce 1955 nedlouho po otestování prototypu Su-7.

Když byly prototypy Suchoje Su-9 v roce 1956 poprvé představeny na letecké přehlídce v Tušinu, měl jeden z prototypů označený jako T-3 ještě malý kónický radom na vrchu přídě. Druhý prototyp T-2, který byl téhož dne představen měl tento malý radom umístěný již ve středovém kuželu v nasávacím otvoru. Oba dva stroje se vyznačovaly charakteristickým deltakřídlem velice podobným tomu, které bylo použito u MiGu-21. Prototyp T-2 byl testován souběžně s prototypem S-1, z kterého později vznikl Suchoj Su-7, se šípovitým křídlem.
Pro další vývoj Su-9 posloužila druhá varianta radomu, i když byl vývoj poněkud složitý. Zástavba motoru Ljulka L-7F byla naprosto stejná jako u jeho předchůdce Su-7. Vzhledem k tvarové podobnosti, byla pravděpodobně i většina dílů použita z jeho předchůdce. Když byl Su-9 poprvé spatřen západními pozorovateli, byl letoun schopný nést pouze dvojici neřízených střel typu vzduch-vzduch AA-1 "ALKALI". Byl však vybaven 6 závěsníky, čtyřmi podkřídlovými a dvěma podtrupovými. Podtrupové závěsníky byly určeny pro přídavné palivové nádrže.
Další verzí, která byla vyráběna, byla dvoumístná cvičná verze s označením Su-9 U, která vznikla z prototypu U-43. Tento prototyp a následně i Su-9 U (v kódu NATO nesoucí označení "Maiden") se lišil hlavně prodlouženou přídí, kvůli umístění druhého pilotního prostoru a tudíž i delším překrytem kabiny. Později byl prototyp upraven na létající laboratoř - LL Su-9 U. Následovníkem verze Su-9 se stal vylepšený Suchoj Su-11.

Su-11 vznikl celkovým zjemněním draku Su-9. Pro jeho vývoj se stal důležitý prosinec 1960, když bylo rozhodnuto použít prototyp T-47-8 jako vzor pro výrobu sériových letounů Su-11. Vyznačoval se delší a zároveň mírně zúženou přídí s podstatně větším radarem umístěným v kuželu uvnitř nasávacího otvoru v přídi. Jeho pohonnou jednotkou byl nový proudový motor Ljulka AL-7F-2 vážící přes 10 tun. Kvůli novému motoru přibyl na bocích zadní části trupu dva aerodynamické kryty, skrývající kabely. Su-11 nebyl rovněž vybaven kanónovou výzbrojí. Dále dostal letoun nové nádrže umístěné v kořenech křídel, tím se zvýšil i jeho celkový dolet na 1 125 km.

Oproti MiGu-21 byl od začátku letounem pro každé počasí, tedy spíše pro noc a déšť. Avšak s omezeným akčním rádiem, vytrvalostí v letu a výzbrojí.

Prvních 40 strojů bylo dokončeno v červnu 1962. V květnu 1964 bylo prvních šest sériových zařazeno do služby u PVO. V roce 1976 zastával Su-11 celou čtvrtinu z celkového počtu 2 500 strojů stíhacího letectva IA-PVO. Záhy však byl nahrazen modernějšími letouny Su-15, MiGy-23 P, MiGy-23 ML a MiGy-23 PD.
Letounů s označením Su-9 a Su-11 všech verzí bylo vyrobeno přes 2 000 kusů. V kódu nato dostal Su-9 označení "Fishpot-B", Su-11 "Fishpot-C" a Su-9 U společně s Su-11 U nesly označení "Maiden".

Verze

Su-9 Fishpot-B
Základní verze letounu vzniklá z prototypu T-43. Měl stejnou konfiguraci jako famózní MiG-21. Byl však větší a mnohem těžší. Byl charakterizován jako stíhač PVO pro každé počasí. Pod označením Su-9 bylo vyrobeno asi 1 000 strojů.


Další ze sovětských Su-9

Su-9 U Maiden
Dvoumístná plně bojeschopná cvičná verze vzniklá z lehkými úpravami prototypu U-43. Letoun byl schopný nést reálnou výzbroj. Od začátku výroby v roce 1961 do konce výroby v roce 1962 bylo vyrobeno 50 letounů.


Dvoumístný cvičný Su-9 U

LL Su-9 U
Létající laboratoř. Tato verze vznikla přestavbou prototypu U-43.

Su-11 Fishpot-C
Verze, která vnikla z prototypu T-47-8. Byl pokračovatelem Su-9. Jeho výroba začala v prosinci 1961, v únoru 1962 byl oficiálně přijat pod označením Su-11-8M. Od verze Su-9 se lišila větším radarem a jinak tvarovanou přídí a aerodynamickým krytem kabelů na zadní části trupu.


Su-11 sovětského letectva v nejčastější z podob

Su-11 U Maiden
Dvojmístná cvičná verze.

Protoypy

T-3
Jeden ze dvou prototypů představených v roce 1956 na přehlídce v Tušinu. Tento stroj měl radom umístěný na vrchu přídě. Poháněn byl motorem Ljulka Al-7F-1. Bylo na něm dosaženo třech rekordů.


T-3, první prototyp Suchoje Su-9

T-43
Druhý prototyp, narozdíl od  T-3 měl radar umístěný v kuželu v nasávacím otvoru. Poháněn byl dvojicí motorů. Letoun posloužil jako vzor pro sériovou výrobu Suchoje Su-9.


T-43, druhý prototyp Su-9

T-43-1
Později byl letoun T-3 upraven. Dostal nový radar umístěný v překonstruované přídi. Výzbroj byla zdvojena.

U-43
Prototyp dvoumístné plně bojeschopné cvičné verze z roku 1960, který poprvé vzlétl 25. Ledna 1961, nesoucí označení U-43 (Učebnyj T-43). Trup byl oproti Su-9 prodloužen o 600 mm kvůli umístění druhého pilotního prostoru, pro instruktora. Překryt pilotního prostoru byl složený. Odklopitelné části se odklápěly dozadu. Řízení a veškeré ovládací prvky (displej radaru a zbraňové kontroly) byly zdvojeny. Stal se podkladem pro sériovou verzi Su-9 U.

PT-7 / T-47-3
Tento prototyp vznikl přepracováním návrhu prototypu T-3. Po aerodynamických zkouškách byl přeznačen na T-43-3 a stal se prvním prototypem stíhacího Su-11. Později byl překonstruován.

PT-8 / T-47-2
Přepracováním návrhu prototypu T-3 vznikla další prototyp označený PT-8. Po předběžných aerodynamických testech dostal interní označení T-47-2. Byl zničen při nehodě v říjnu 1958. Později byl překonstruován.

T-47-4
Je nový stíhač vypracovaný na bázi T-3. V dubnu 1959 se stal následovníkem T-47-3. Později byl překonstruován.


Zkušební prototyp T-47-4

T-47-5
Rovněž nový stíhač vypracovaný na bázi prototypu T-3, tentokrát z června 1959. Později byl překonstruován.


Další z řady T-47, tentokrát T-47-5

T-47-6
Neúčastnil se přímo programu vývoje Su-11, i když stejně jako všechny prototypy řady T-47 vznikla z typu T-3. Sloužil jako testovací stroj pro střely K-9, zamýšlené pro nový stíhací prototyp T-37. Později byl překonstruován.

T-47-7
Spolu s prototypem T-47-8 se účastnil zkoušek nových řízených střel K-8M. Později byl překonstruován.

T-47-8
Spolu s prototypem T-47-7 se účastnil zkoušek nových řízených střel K-8M. Později byly na tomto prototypu provedeny další změny. Překonstruovaná příď a větší pod křídly umístěné střely vyžadovaly zástavbu nového výkonnějšího motoru. Tím se stal motor Ljulka AL-7F-2. Dále dostal letoun nové nádrže umístěné v kořenech křídel. V dubnu 1960 byly všechny letouny řady T-47 přestavěny na tento standart. Zlomovým bodem se stal prosinec téhož roku, když bylo rozhodnuto použít tento prototyp jako vzor pro sériový Su-11. V červenci 1961 byl T-47-8 na přehlídce v Tušinu představen širší veřejnosti.


Zkušební prototyp T-47-8

 

Uživatelé

SSSR, ?

Bojové nasazení

V roce 1960 byl vyslán proti americkému špionážnímu stroji U-2 letícímu nad územím SSSR. Letoun nedosáhl potřebné výšky a tudíž účinně nezasáhl. Americký letoun byl nakonec sestřelen raketou protivzdušné obrany.

TTD Su-9

Motor: 1x AL-7F-1, ? kN 
Délka: 16,70 m 
Rozpětí: 8,43 m 
Výška: 4,90 m 
Prázdná hmotnost: 8 750 kg 
Maximální hmotnost: ? kg 
Rychlost: 1 915 km/h 
Dostup: 15 500 m 
Dolet: 1 000 km 

Výzbroj: 

TTD Su-11

Motor: 1x AL-7F-2, ? kN 
Délka: 17,37 m 
Rozpětí: 8,43 m 
Výška: 4,90 m 
Prázdná hmotnost: ? kg 
Maximální hmotnost: ? kg 
Rychlost: 1 910 km/h 
Dostup: 17 000 m 
Dolet: 1 125 km 

Výzbroj: 

 

 


Pokud najdete v článku chyby, pište autorovi článku. Jeho jméno je uvedeno v záhlaví či na konci stránky.

V případě jiných dotazů, nápadů nebo problémů,  napište mail sem

Copyright © 2017 All Rights Reserved

Bez písemného souhlasu autorů není dovoleno využívat zveřejněné informace ke komerčním účelům.


Naše další stránky: Agile Factory | Experio | Beatles