| NAVIGACE |
|
|
|
|
Vympel, SSSR
připravil Zdenek Kussior
V polovině 60. let vyvinula konstrukční kancelář Vympel leteckou protileteckou střelu středního doletu K-23 pro stíhací letouny MiG-23. V roce 1972, po testech na prototypech MiGů-23, započatých roku 1968, byla certifikována jako standardní zbraň MiGů-23M.
Je to střela klasické konstrukce s destabilizátory na přídi a s tandemově uspořádanými křídly a stabilizátory. Raketový motor na tuhé palivo jí udává letovou rychlost okolo M=3. R-23, charakteristikami odpovídající americké AIM-7E, vznikla v základních variantách R-23R (Izdělije 340) s poloaktivním radarovým navedením, použitelná za všech atmosférických podmínek, a R-23T (Izdělije 360) s pasivním infračerveným navedením, pouze pro použití v případech optické viditelnosti. Před nimi neexistovala žádná jiná radarově naváděná střela schopná zničit nízkoletící cíl oproti pozadí země a žádné infračervená střela, co by dokázala sestřelovat cíle z přední polosféry. Mohly napadat rozličné cíle – stíhací letouny, bombardéry a taktické střely manévrující s přetížením do 5 g ve výškách 40 m až 25 km z obou polosfér. Pro účely výcviku vznikla cvičná varianta R-23UT. Střely, licenčně vyrobené v Rumunsku, se značily A-911. Pro zamíření raket musí být letoun vybaven radiolokátorem RL-23 (Safir-23). Odpal se uskutečňuje z kolejnicového zařízení APU-23, umístěného po jednom pod každým křídlem letounu-nosiče. Chlazení čidla infračervené hlavice u R-23T zvyšuje citlivost na tepelné vyzařování o jedenapůl až dvojnásobek. Pravděpodobnost zničení cíle jedinou střelou je 0,7.
Pozdější letouny MiG-23ML a MiG-23MLD nesly v roce 1976 vyvinuté střely R-24 se stejnou konstrukcí jako typ předchozí, ale se zlepšenými charakteristikami – lepší manévrovací schopnosti (maximální přetížení cíle se zvětšilo na 8 g), větší a účinnější bojová hlavice a hlavně dolet zvětšený až na 50 km (díky schopnosti zaměřit se na cil až po vypuštění). R-24 také vznikla v RL a IR verzi – R-24R (Izdělije 140) a R-24T (Izdělije 160).
V roce 1968 získali sověti americkou AIM-7M Sparrow, patřící do stejné kategorie jako vyvíjená R-23. Tým Vympel ji zkopíroval pod prototypovým názvem K-25. Několik těchto střel bylo otestováno, ale pro sériovou výrobu uspěla pouze R-23, práce na K-25 byly zastaveny v roce 1971. R-23 a R-24 měly oproti K-25 „Sparrowski“ větší dolet, lepší obratnost, odolnost proti rušivým vlivům a mimo jiné také kvalitnější zpracování přijímaného signálu. Přesto analýza střely Sparrow velkou měrou pomohla při vývoji nových R-27 – např. použití oddělených hydraulických servomechanismů pro ovládání celootáčecích řídících ploch.
TTD
| Název | R-23R | R-23T | R-24R |
| Délka | 4,46 m | 4,16 m | 4,8 m (4,6 m R-24T) |
| Průměr | 0,2 m | 0,2 m | 0,2 m |
| Rozpětí | 0,97 m | 0,97 m | 0,97 m |
| Hmotnost | 225 kg | 217 kg | 244 kg |
| Bojová hlavice | 25 kg | 25 kg | 35 kg |
| Pohon | TPH | TPH | TPH |
| Způsob navedení | poloaktivní RL | pasivní IR | poloaktivní RL |
| Rychlost letu | M=3 | M=3 | M=3 |
| Přetížení cíle | 5 g | 5 g | 8 g |
| Výška cíle | 40 – 25000 m | 40 – 25000 m | |
| Dolet * | 27/15 km | 20+ km | 50/20 km |
* první číslo u doletu je vzdálenost při vstřícném letu letounu-nosiče i cíle, druhé číslo je dolet při útoku na cíl ze zadní polosféry
Zdroje:
Copyright © All Rights Reserved