zpět ruské dělostřelectvo

Ruské dělostřelectvo

NAVIGACE
HOME PAGE
Diskuse
Naše inzerce

Samohybná houfnice 2S1 Gvozdika

připravil Martin Faix

Vývoj samohybné houfnice 2S1 Gvozdika byl v Sovětském svazu zahájen v roce 1967. Prototyp vozidla spatřil světlo světa v roce 1969 pod označením Izdělije 26. Sériová výroba se rozběhla v roce 1972 a první vozidla obdržela Sovětská armáda v roce 1974.

Samohybná houfnice 2S1 Gvozdika je určena především k ničení živé síly nepřítele, boření obranných objektů, boji s dělostřelectvem nepřítele, boji s tanky a mechanizovanými prostředky. Mimo tyto hlavní  úkoly může nadále zřizovat pomocí výbuchu dělostřeleckých granátů průchody v minových polích a plnit úkoly propagandy pomocí letáků dopravovaných v agitačních granátech.

Pro konstrukci této samohybné houfnice byl použit upravený podvozek z MT-LB. Úprava tohoto podvozku spočívala  v přidání jednoho pojezdového kola na každou stranu vozidla.

Jako hlavní výzbroj byla zvolena modifikovaná verze houfnice D-30. Kanón 2A31  má ráži 122mm a ke střelbě používá tříštivotrhavou munici s dostřelem 15300m nebo také může používat kumulativní granáty, které mají účinný dostřel 1000m a jsou schopny při kolmém zásahu cíle probít pancíř do tloušťky 460mm. Odměr kanónu je 360°,  náměr dosahuje hodnot  -3° až + 70°. Při použití granátů s raketovým pohonem může dostřel dosahovat vzdálenosti 21900 m. Kromě toho je možné použít i speciální munici jako jsou například: chemické, osvětlovací a agitační granáty. Gvozdika může střílet i laserem naváděný granát Kitolov-2M. Tento granát je navržen k tomu, aby efektivněji ničil stacionární a pohyblivé obrněné cíle. Dostřel při použití této munice dosahuje vzdálenosti  až 12000 metrů. Ve vozidle je vezena zásoba 40 kusů munice. Kanón je opatřen kolimátorem K-1 a dvoukomorovou  ústňovou brzdou. Palba z kanónu může být vedena pouze při zastavení vozidla.

 


Laserem naváděný granát Kitolov-2M s přístrojem pro ozařování cíle

Pohon Gvozdiky zajišťuje přeplňovaný osmiválcový motor JaMZ-238N, který umožňuje vozidlu dosahovat maximální rychlosti 61 km/h na silnicích a  v terénu rychlosti do 32 km/h. Vozidlo je plně obojživelné, pohyb ve vodě mu zabezpečují pásy. Podmínkami pro plavbu s 2S1 jsou rychlost proudu vodního toku do 0,6 m/s, vlny do výšky 15 cm, maximálně 30 ks vezené munice. Šířka překonávaného vodního toku může být maximálně 300 metrů.

Osádku vozidla tvoří řidič, který sedí vpředu vlevo, střelec, velitel a nabíječ kteří sedí ve věži. Motorový prostor se nachází napravo od řidiče.

Vozidlo je vybaveno pro činnost v zamořeném prostoru při použití zbraní hromadného ničení. Zařízení pro ochranu proti účinkům zbraní hromadného ničení je kolektivní, zabezpečující ochranu osádky a vnitřního vybavení před účinky otravných a radioaktivních látek. Filtrační a ventilační zařízení slouží jako zdroj pro vytvoření přetlaku a k čištění vzduchu dodávaného do vnitřního prostoru vozidla od otravných a radioaktivních látek.

1. Vzduchový systém                                                  8. Prostor pro uložení munice               15.Rozvodka
2. Uložení pro dělo při přepravě                                  9. Výstupek měřícího přístroje             16. Hnací kolo
3. Řídící ústrojí věže, spojky a brzd                             10.Vzduchový filtr
4. Řídící páky pro ovládání vozidla                              11. Hydraulika
5. Pozorovací periskop řidiče                                      12. Kapalinový tlumič
6. Systém předehřívání motoru                                    13. Chladící systém
7. Hlavní převodovka                                                  14. Redukční převodovka

Vozidlo je vybaveno optoelektronickými přístroji pro činnost v nočních podmínkách. Velitel je vybaven denně-nočním přístrojem TKN-3B s pětinásobným zvětšením  při denním pozorování a čtyřapůlnásobným zvětšením při nočním pozorování, který mu umožňuje pozorovat cíle do vzdálenosti 300-400 metrů.Střelec má k dispozici zaměřovač PG-2. Řidič pak má k dispozici přístroj pro noční vidění TVN-2, který mu umožňuje pozorovat okolí do vzdálenosti maximálně 60 metrů. Posádce je k dispozici VKV radiostanice R-123M a pro komunikaci uvnitř vozidla slouží tankové hovorové zařízení R-124.

Vozidlo je určeno k vedení především nepřímé palby. Souřadnice cíle jsou poskytnuty obsluze samohybné houfnice dělostřeleckými pozorovateli.Obsluha poté nastaví příslušné parametry. Gvozdika má nízkou siluetu a poměrně malou hmotnost. Její měrný tlak na půdu je pouze 0,49 kg/cm2. To umožňuje vozidlu dobře operovat v rozmoklém nebo málo únosném terénu. Při působení vozidla v těžkém terénu lze dokonce změnit jeho výšku úpravou závěsného ústrojí. Vozidlo je díky nízké výšce a váze vhodné pro přepravu vzduchem. Podle pramenů je 2S1 kompatibilní pro přepravu letadly An-12 a Il-76.

Celkem bylo vyrobeno přes 11 000 kusů vozidel.Výroba probíhala mimo Sovětský svaz, v Polsku a Bulharsku. V Polsku se licenční výroba rozběhla v roce 1984 v závodě Hucie Stalowa Wola, kde byla po deseti letech výroby v roce 1994 ukončena. Produkce vozidla byla v Rusku ukončena v roce 1991.

Gvozdika dodnes slouží v mnoha zemích. Do své výzbroje ji v roce 1976 zařadila i tehdejší Československá lidová armáda. První čtyři kusy obdržel dělostřelecký oddíl 49. motostřeleckého pluku Mariánské Lázně. Původní záměr počítal s pořízením 640 vozidel, které by nahradily ve výzbroji dělostřeleckých oddílů, motostřeleckých, dělostřelecký a tankových útvarů, tažené houfnice vz. 38/74. V roce 1977 ale byly původní plány přehodnoceny a dále bylo rozhodnuto zakoupit pouze 340 vozidel z Bulharska. Nakonec bylo dovezeno 148 kusů vozidel. Armáda České republiky měla ve výzbroji 2S1 zhruba do roku 2000. Jelikož se Česká republika stala signatářem odzbrojovacích smluv, byla část vozidel zlikvidována a zbytek byl vyvezen do Uruguaye. Slovenská armáda má ještě stále ve výzbroji 49 vozidel.

Verze

UR-77 "Meteorit"- odminovací vozidlo na podvozku 2S1, na nástavbě vozidla je umístěna odpalovací rampa pro tři rakety,po odpalu za sebou raketa vleče drát který je tvořen 8 kg plastické trhaviny.Jeden drát může vyčistit prostor šířce o 6 metrů a dlouhý 75-90 metrů.

RKhM – vozidlo chemického a radiačního průzkumu jehož podvozek vychází z Gvozdiky

RKhM-K

Írán

Raad-1 - Íránská modifikace Gvozdiky umístěná na podvozku obrněného vozidla Boragh

Bulharsko

BMP-23 – bojové vozidlo pěchoty vyzbrojené 23mm kanónem 2A14 a protitankovým raketovým kompletem 9K11 Maljutka( AT-3 Sagger), vozidlo využívá komponenty z obrněného transportéru MT-LB a samohybné houfnice 2S1 Gvozdika, které Bulharsko na základě licence vyrábělo

BMP-23D – modernizovaná verze vybavená zadýmovacími granátomety a protitankovým raketovým kompletem 9K11 Fagot (AT-4 Spigot)

BMP-30 – vozidlo je stejné BMP-23 ale má oproti němu věž z BVP-2, bylo vyrobeno pouze 10 exemplářů

Uživatelé

Alžírsko, Angola, Arménie, Ázerbajdžán, Bosna a Hercegovina, Bělorusko, Bulharsko, Etiopie, Finsko, Gruzie, Írán, Irák, Jemen, Kazachstán, Libye, Polsko, Rumunsko, Srbsko, Slovensko, Sýrie, Ukrajina, Uruguay, Uzbekistán, Zimbabwe

Bojové nasazení

Irák- První Válka v Perském zálivu(1990-1991)
Konflikt na Balkáně (1991-2001)
Čečensko- Druhá Čečenská válka( 1999-2006)

Takticko-technická data

Ráže: 122 mm 
Bojová hmotnost vozidla: 15 700 Kg 
Délka vozidla: 7 260 mm 
Výška vozidla: 2 725 mm 
Šířka vozidla: 2 850 mm 
Výkon motoru: 221 kW 
Kapacita nádrže: 550 litrů 
Měrný tlak na půdu: 0,49 kg/cm2  (0,048 MPa)
Maximální rychlost palby: 8 ran za minutu

 

 

Zdroje:

Odpověď pana Pavla Minaříka na dotaz č.668 http://vojenstvi.cz
Wikipedia
www.forecastinternational.com
http://naoruzanje.paracin.co.yu

 


Pokud najdete v článku chyby, pište autorovi článku. Jeho jméno je uvedeno v záhlaví či na konci stránky.

V případě jiných dotazů, nápadů nebo problémů,  napište mail sem

Copyright © 2017 All Rights Reserved

Bez písemného souhlasu autorů není dovoleno využívat zveřejněné informace ke komerčním účelům.


Naše další stránky: Agile Factory | Experio | Beatles