zpět ruské ponorky

Ruské ponorky

NAVIGACE
HOME PAGE
Diskuse
Naše inzerce

Aukce.Military.cz


Nehoda na ponorce Něrpa

připravil ing. Radek Valkovič

V sobotu 8. listopadu 2008 došlo na nové ruské ponorce K-152 Něrpa k závažné nehodě. Po nečekaném spuštění hasícího systému zemřelo 20 osob a dalších 21 se přiotrávilo. Po několika zmatených zprávách o otravě chlórem nebo freonem se zprávy vyjasňovaly, potom přibylo obvinění člena posádky ze záměrného spuštění, později ze špatného nastavení systému. Pomalu a postupně se tak odvádí pozornost od ostatních viníků tragédie.

Ponorky třídy Ščuka B, projekt 971 (někdy nesprávně Bars, v kódu NATO Akula II) jsou nejmodernější ruské ponorky, jejich výroba byla v 90. letech zdržována nedostatkem peněz. Ještě před rokem se uvádělo, že první z nich, Vepr vstoupil do služby v roce 1995, druhá Něrpa vstoupila do služby u Tichomořské floty v roce 2000 a třetí Gepard do Severní floty v srpnu 2001. Je otázkou, jestli ponorky opravdu byly dokončené a provozuschopné. Zajímavý je ohlášený kontrakt na pronájem Něrpy na 10 let indickému námořnictvu. Překvapující je hlavně skutečnost, že nejnovější ruská loď má sloužit ve státě, u kterého je velká šance, že někdo z členů posádky bude agentem Velké Británie. Buď byl kontrakt tak finančně zajímavý, že to Rusové i z politických důvodů snesou – mluví se o 2 miliardách dolarů za celý kontrakt - pronájem dvou ponorek na 10 let včetně výcviku 300 členů posádek a opce pro následný prodej ponorek. Pravděpodobnější je, že Něrpa, přestože je nejnovější, nebyla při urychleném dokončení (přestavbě?) pro tento kontrakt vybavena nejmodernější technikou, ale standardními 20 let starými systémy z původních Akul, takže je možné ji zapůjčit do Indie, kde má sloužit pod názvem INS Čakra. Dne 27. října 2008 vyplula poprvé Něrpa na zkušební plavbu.

Na palubě Něrpy při osudné zkušební plavbě bylo 208 lidí, z toho 81 členů posádky, zbylých 127 byly technici dokončující práce na ponorce, přítomnost Indů při havárii nebyla potvrzena. Z 20 mrtvých bylo 17 techniků a 3 námořníci, což svědčí o tom, že posádka, víceméně vycvičená, situaci zvládla a stihla si masky nasadit, technici z loděnic v Komsomolsku na Amuru (dok Bolšoj Kamen) bez potřebného dlouhodobého intenzivního výcviku stresovou situaci nezvládli a zemřeli. Hlavní příčinou tragédie byla přítomnost masy nedostatečně vycvičených osob na palubě – na nové ponorce, na kterou si teprve zvyká posádka, nemá velké množství techniků co dělat. Pokud nebyla ponorka dokončená a připravená k plavbě s posádkou a 10-20 důkladně vycvičenými a zkušenými techniky, neměla vyplout na moře. Technici byli sice oficiálně vycvičeni, ale nějaké krátké školení před vyplutím se nedá srovnávat s mnohatýdenním drilem posádky. Při poplachu se technici nedokázali rychle vzpamatovat a správně reagovat. Příběh technika, který zachránil svého otce a pak zahynul při pokusu zachránit ostatní, protože se vrátil bez dýchací masky do zamořených prostor, je typickým případem nedostatečného výcviku člověka, kterého nikdy neměli na ponorku pustit. Takové příběhy se sice stávají, omluvitelné jsou ale jen u civilistů, profesionálové (a nikdo jiný na jadernou ponorku nepatří) si takové chyby dovolit nemohou. Nemůžete zachraňovat ostatní, když nejste vybaven ani na to, aby jste ochránil sám sebe. Také se dá úspěšně pochybovat, jestli dotyčný technik znal ponorku tak dobře, aby se v ní za zhoršené viditelnosti a ve stresu bezpečně pohyboval davem přiotrávených a vyděšených techniků.

Trojnásobek normálního počtu osob posádky je příliš – ponorka pro ně není dimenzovaná, všechny průlezy, žebříky, únikové koridory a schodiště takové množství nejsou schopné zvládnout. V krizové situaci se průchody ucpou a posádka včetně zkušených námořníků nemá šanci. Několikahodinový pobyt na palubě je sice možný, ale pořád nebezpečný. Dlouhý pobyt jako na Něrpě byl ale nezodpovědným hazardem, jehož příčinou byla snaha o co nejrychlejší dokončení ponorky pro zahájení výcviku Indů, údajně už Rusko muselo dvakrát posunout termín z důvodu nedokončení lodě.

Další příčinou byla nevhodná koncepce hasícího systému – tento systém byl na ruských ponorkách zaveden jako reakce na tragické, smrtící požáry zuřící na ruských ponorkách za dob studené války. Požáry byly metlou nejen na ponorkách, např. potopení Komsomolce v dubnu 1989, ale i na hladinových lodích, např. na torpédoborci Otvažnyj 31. srpna 1974 vypukl velký požár, který pronikl do skladů munice, následný výbuch zničil loď a zabil téměř celou posádku - počet obětí nebyl dodnes potvrzen, některé zdroje mluví jen o 24 obětech, jiné o 200-300 mrtvých. Zkázu Kursku vlastně také způsobil požár – po úniku okysličovadla z torpéda vypukl požár, který vedl k výbuchu torpéda a ochromení ponorky, požár se pak rozšířil na celý sklad a jeho výbuch ponorku zničil, tady systém nezafungoval – v samotném torpédometu nebyl hasící systém a výbuch torpéda vyřadil hasicí systémy v přídi Kursku.

Požáry přiměly ruskou admiralitu a konstruktéry přijmout opatření, kdy záchrana lodi je nadřazena životům posádky – tedy okamžité spuštění freonových hasicích systémů po detekci požáru bez zdržování s vyhlašováním poplachu nebo ověřováním, zda požár skutečně vypukl. Posádka si je této skutečnosti vědoma a intenzivním výcvikem ji dokáže vyřešit – dýchací masky jsou vždy po ruce a jejich natažení a spuštění je otázka několika sekund. Smrt tří členů posádky naznačuje, že výcvik posádky Něrpy nebyl dostatečný. Samotný koncept okamžitého hašení je odůvodněný v nebezpečných prostorech – muničních skladech, centrále a reaktorovém a pohonném úseku. V úseku, kde spí posádka a technici, by měl spuštění hasícího systému předcházet poplach a výstraha, stačilo by 5 nebo 10 sekund předem. To by dalo posádce čas probrat se a reagovat. Problémem je, že posádka spí ve skladu torpéd, což je na ponorkách běžné. Vzhledem k tomu, že Něrpa téměř jistě nebyla vyzbrojena a sklad torpéd na přídi byl tedy vyplněn lůžky techniků a nikoliv torpédy, měl být systém okamžitého hašení vypnutý nebo spíše přeprogramovaný. Dodnes není jisté, v kterých prostorech Něrpy byl systém spuštěn, mluví se o dvou úsecích ze sedmi, jistý je jen přední prostor posádky.

Podle svědectví samotného obviněného Dmitrije Grobova, měl být ovladač odpojen a on jen zkoušel nastavit teplotu čidel na 74°C, přičemž teplota pro spuštění hasicího systému je 64°C. Podle některých ruských novin musí být vypuštění freonu ručně potvrzeno, což nezní věrohodně, patrně musí být potvrzena nastavená hodnota teploty. Kódy pro schválení byly kvůli zkouškám údajně napsány přímo na ovladačích. S chybou člověka se musí vždy počítat, obzvlášť na ponorce musí každý krok někdo zkontrolovat a ověřit správnost vykonání, nějaké pohrávání si se systémy nesvědčí o profesionalitě. Na druhou stranu, Grobov špatně nastavil systém, ale vůbec se nemluví o tom, že kdyby došlo k poruše čidla, samotného systému nebo vypukl opravdový požár, stalo by se totéž. Samotný freon posádku neotrávil, vytlačuje kyslík, takže oběti zemřeli na hypoxii – nedostatek kyslíku způsobený jeho vytlačením freonem. Přiotrávených 21 osob to také může mít těžké – dlouhý nedostatek kyslíku vede k poškození mozku. Samotná ponorka žádné poškození neutrpěla.

Když si celou událost shrneme, k této tragédii nemuselo dojít, pokud by velení (ponorky, flotily a loďstva) dodržovalo základní, jednoduchá pravidla, která by měla být samozřejmá – na ponorce nesmí být víc lidí, než pro kolik je stavěná, na palubě při plavbě nesmí být nikdo, kdo není důkladně vycvičen a vyškolen, nebo o koho se důkladně vyškolený člen posádky postará. Odpovědní důstojníci (velitel lodi a velitel flotily) byly očividně tlačeni do urychleného dokončení testů lodi, aby bylo možné dodržet termíny uzavřeného kontraktu s Indií (o nemalé provizi nemá smysl pochybovat), to vedlo k porušení bezpečnostních předpisů a přítomnosti příliš velkého počtu lidí na palubě. Systémy použité pro ochranu lodi musí být postaveny tak, aby nenapáchaly víc škody než užitku, obzvlášť při plavbách nevyzbrojené ponorky. V prostorech, kde posádka vyčerpaná dlouhou službou spí a kde nehrozí, že o 5 nebo 10 vteřin opožděné hašení požáru zničí loď, nemají co dělat systémy, které bez varování otráví posádku. Samotná chyba námořníka už byla jen tím posledním krokem, o tom ale nikdo nemluví. Dlouhodobý nedostatek peněz v ruském námořnictvu v posledních 20 letech vedl k zaostávání, tragédie Kursku a ostuda tím způsobená, ani prozatím nalité peníze ale očividně nestačily napravit špatnou situaci. Současná ekonomická krize znovu brzdí snahy o zefektivnění a modernizaci ruského námořnictva, i v budoucnu tak můžeme podobné události a zprávy z Ruska očekávat. Bůh ochraňuj ruské námořníky, když toho jejich velitelé pořád nejsou schopni.

Poznámka k výzbroji ponorek třídy Akula II (Ščuka B)
Výzbroj tvoří 4 torpédomety ráže 533 mm, 4 ráže 650 mm a 6 vnějších jednorázových torpédometů ráže 533 mm, které se dají znovu nabít až v přístavu. Jsou umístněné nahoře na přídi, očividně nezasahují do tlakového trupu. Naval-technology.com uvádí 4 x 650 a 6 x 533 mm. Celkem je možné naložit až 40 kusů torpéd nebo střel. Ve výzbroji ruských ponorek může být až 16 letounových střel (SLCM) Granat (SS-N-21 Sampson) s jadernou hlavicí a dostřelem až 3000 km odpalovaných z torpédometů, v Indii místo nich budou ponorky vyzbrojeny střelami 3M-54 Klub s doletem 300 km a konvenční hlavicí, tyto střely Indie už koupila pro své diesel-elektrické ponorky třídy Kilo. Obranu proti protiponorkovým vrtulníkům při plavbě na hladině nebo v periskopové hloubce zajišťují protiletadlové rakety Strela SA-N-5/8. Ponorky třídy Akula II se můžou plavit rychlostí 33-35 uzlů, nouzový diesel-elektrický systém umožňuje plout rychlostí 3-4 uzlů a maximální ponor je 600 m.

 

 


Pokud najdete v článku chyby, pište autorovi článku. Jeho jméno je uvedeno v záhlaví či na konci stránky.

V případě jiných dotazů, nápadů nebo problémů,  napište mail sem

Copyright © 2017 All Rights Reserved

Bez písemného souhlasu autorů není dovoleno využívat zveřejněné informace ke komerčním účelům.


Naše další stránky: Agile Factory | Experio | Beatles