Ruské námořní síly

NAVIGACE

Třída Udaloj

Torpédoborce třídy Udaloj (Projekt 1155 Fregat I) byly navrženy jako lodě specializované na protiponorkový boj sovětskými konstruktéry kanceláře Severnoje společně se vzájemně se doplňující třídou Sovremennyj, která má oproti nim specializaci na boj proti hladinovým plavidlům. Ruské zařazení Udaloje je bolšoj protivolodochnyj korabl (BPK), velká protiponorková loď. Velení sovětského námořnictva dalo příkaz k jeho vývoji v roce 1972. Jedná se vlastně o následovníky třídy Kronštadt, ale jsou založeny na fregatách třídy Krivak. Třída Udaloj má právě napravit nedostatky programu Krivak, především jeho omezené vrtulníkové prostředky, omezené schopnosti sonaru a lehkou protivzdušnou obranu. Jde o sovětský ekvivalent americké třídy Spruance. Důraz na protiponorkovou výzbroj nechal tyto lodě s omezenou protihladinovou výzbrojí. Bylo postaveno 12 jednotek této třídy loděnicemi č. 190 (Viceadmirál Kulakov, Maršál Vasilevskij, Admirál Zacharov, Admirál Tribuc, Maršál Šapošnikov, Admirál Levčenko) a č. 820 (Udaloj, Admirál Spiridonov, Severomorsk, Admirál Vinogradov, Admirál Charlamov, Admirál Pantělejev). Výstavba byla posléze zastavena ve prospěch modernější, víceúčelové třídy Projekt 1155.1. Torpédoborce třídy Udaloj se stejně jako mnohé jiné lodě po pádu SSSR ukazují západní veřejnosti i v blízkosti svých bývalých nejhorších nepřátel a v jejich přístavech. Například viz

Pohon

Lodě jsou poháněny systémem COGAG, což je kombinace plynových turbín. Jde o 2 plavební plynové turbíny M62 (15000 koní) (10 MW) a 2 pomocné plynové trubíny M8KF ( 45000 koní) (40,8 MW). Hřídele jsou dvě.

Výzbroj

Vzhledem ke své specializaci je hlavní zbraní této třídy 8 střel URK-5 Rastrub (SS-N-14 Silex). SS-N-14 je primárně protiponorkový raketový systém, zkonstruovaný k tomu, aby vypouštěl ze dvou čtyřnásobných odpalovačů KT-106 akusticky naváděná padákem bržděná torpéda (jaderná o 5 kT, Typ 40 nebo torpéda Typ E53-72) až do vzdálenosti 55 km při rychlosti 0,95 Machu. Střely mohou být také osazeny hlavicí (500 kg) pro protiloďní boj s dosahem 35 km. Tento hlavní protiponorkový systém doplňují dva dvanáctihlavňové vrhače RPK-8 Zapad (RBU 6000). K dispozici je také osm torpédových hlavní ráže 533 mm ve dvou čtyřnásobných odpalovačích, které používají torpéda Typ 53. Protivzdušnou obranu zahrnuje osm vertikálních odpalovačů RZ-130 Kinžál (SA-N-9 Gauntlet), se střelami (celkem 64 ks) aktivně radarově naváděných do vzdálenosti až 12 km. Jedná se o námořní verzi systému Tor (SA-15 Gauntlet). Protiletadlové střely ještě mohou doplnit čtyři 30 mm rotační kanony AK-630, které můžou pálit na vzdušné i hladinové cíle, s jejich systémem řízení palby Bass Tilt. Na námořní i pobřežní cíle můžou útočit dva 100 mm kanony AK-100, umístěné ve dvou věžích na přídi. Mají kadenci 60 nábojů za minutu na 15 km. Hmotnost náboje činí 16 kg. Na lodi jsou také kolejnice pro 26 min.

Radary

MR-760MA Fregat-MA (Top Plate)- 3D vzdušný vyhledávací radar

MR-320M Topaz-V (Strut Pair) - vzdušný a povrchový vyhledávací radar

3 povrchový vyhledávací radary Palm Frond

Sonary

Polinom/MG-342 Orion (Horse Jaw) - Aktivně-pasivní vyhledávací-útočný sonarový systém zabudovaný v trupu. Pracuje na nízkých a středních frekvencích..
Platina (Horse Tail) (Mouse Tail?) - sonar s měnitelnou hloubkou ponoru

Systémy řízení palby a další zařízení

Systémy jsou: bojový systém Lesorub-5, radarový a optronický systém MP-145, 2 systémy navádění protiloďních střel Drakon (Eye Bowl), dva systémy MR-360 Podkat (Cross Sword) pro SA-N-9, MR-145 pro kanony AK-100, MR-123 Vympel (Bass Tilt) pro AK-630, 2 rušičky Bell Squat, 2 datalinky Bell Crown a Round House C, 6 laserových výstražných systémů Half Cup (na Admirálu Levčenkovi směřující dopředu), 2 návnadové automaty PK-2, 10 návnadových automatů PK-10 na pozdějších jednotkách (oboje "chaffs"), 2 tacany Round House. Systémy identifikace vlastní/cizí jsou Salt Pot A a Salt Pot B, Box Bar A a Box Bar B. Lodě mají ještě aktivní stabilizátory, zařízení pro snižování hluku atd.

Vrtulníky

Lodě nesou dva vrtulníky Ka-25 (Ka-27 Helix A?). Má dva hangáry pro vrtulníky, umístěné vedle sebe, s vraty, které slouží také jako rampa ke vzletové ploše.

Výtlak (t):
	standartní:	6700
	plný:	8500
Rychlost:		30 uzlů
Rozměry (m):
	délka:	162,2
	šířka (palubnice):	19
	ponor:	7,7
Posádka:		249 (29 důstojníků)

Jednotky

Číslo	Jméno (původní jméno)	Dislokace	Kýl položen	Spuštění	Dokončení	Další údaje
	Udaloj	Severní flotila	16. 7. 1977	5. 2. 1980	31. 12. 1980	V rezervě. Pravděpodobně se nevrátí do služby.
	Viceadmirál Kulakov	Baltská flotila	5. 11. 1977	16. 5. 1980	10. 1. 1982	Od 1990 v generální opravě. Pravděpodobně se nevrátí do služby.
	Maršál Vasilevskij	Severní flotila	29. 4. 1979	30. 12. 1981	8. 12. 1983
	Admirál Spiridonov	Pacifická flotila	11. 4. 1982	28. 8. 1984	4. 3. 1985	V rezervě. Pravděpodobně se nevrátí do služby.
552	Admirál Tribuc		19. 4. 1980	26. 3. 1983	30. 12. 1985	1994 v rezervě. V září 1995 vypukl ve strojovně požár. V polovině 1999 se vrátil do služby, ale zřejmě sešrotován.
	Admirál Zacharov		16. 10. 1981	4. 11. 1982	18. 1. 1984	V březnu 1992 vyhořel, 1994 vyřazen a sešrotován.
543	Maršál Šapošnikov	Pacifická flotila	25. 5. 1983	27. 12. 1984	30. 12. 1985	V roce 2003 se zúčastnil rusko- indického cvičení.
619	Severomosk (ex Simferopol, ex Maršál Žukov, ex Maršál Buďonnyj	Severní flotila	6. 4. 1984	29. 12. 1985	30. 12. 1987	V červnu 1998 byl dán na opravy do Petrohradu, jenž byla dokončena r. 2000. V srpnu 2001 se podílel na záchranné operaci ponorky Kursk.
605	Admirál Levčenko (ex Chabarovsk)	Severní flotila	27. 1. 1982	21. 2. 1985	30. 9. 1988	V listopadu 1999 dán do opravy, dokončen asi 2001.
572	Admirál Vinogradov	Pacifická flotila	5. 2. 1986	4. 7. 1987	30. 12. 1988	Roku 2000 se srazil s jiným plavidlem, ale byl rychle opraven.
678	Admirál Charlamov	Severní flotila	7. 8. 1986	29. 7. 1988	30. 12. 1989	V srpnu 2001 se podílel na záchranné operaci ponorky Kursk.
548	Admirál Pantělejev	Pacifická flotila	28. 1. 1988	7. 2. 1990	19. 12. 1991	V roce 2003 se zúčastnil rusko- indického cvičení.