| NAVIGACE |
|
|
|
|
připravil ing. Radek Valkovič
Největší válečnou lodí Španělského námořnictva se už brzy stane výsadková letadlová loď Juan Carlos I. Španělsko od začátku 70. let 20. století vlastnilo letadlovou loď Dedalo (ex Cabot), kterou v 80. letech nahradila lehká letadlová loď Principe de Asturias (R11).
Už po jejím dokončení velení španělského námořnictva požadovalo druhou jednotku, škrty vojenských rozpočtů po skončení studené války to ale neumožnily. Přechod NATO od organizace na obranu Evropy na organizaci snažící se udržovat mír ve světě probíhá pomalu, ale postupně se daří měnit strategii nasazení vojsk NATO, úsilí se soustředí na mírové mise potlačující nepokoje už v místech jejich vzniku a na nasazení v místech humanitárních katastrof. Pro tyto účely Španělé v 90. letech postavili dvojici dokových výsadkových lodí Galicia a Castilla o výtlaku 13 000 t. Přesto velení španělského námořnictva požadovalo větší dokovou vrtulníkovou výsadkovou loď.
Proběhlo několik studií, nakonec bylo přijato rozhodnutí postavit univerzální letadlovou výsadkovou loď vybavenou dokem. Nabízený projekt francouzského typu Mistral byl odmítnut a španělé si vyprojektovali loď přesně podle svých představ a potřeb. Při srovnání s italskou Cavour nejde o výkonnou lehkou letadlovou loď upravenou pro přepravu výsadku, ale o opačný přístup - dokovou výsadkovou loď schopnou plně provozovat letadla kategorie STOVL (short take-off and vertical landing). Nejpodobnější je americkým výsadkovým lodím třídy Wasp nebo Tarawa, hlavním rozdílem je menší velikost a ski-jump, který umožňuje plnohodnotný provoz Harrierů a jejich nástupce, F-35B Lightning.
Loď není ve španělském loďstvu označována jako letadlová nebo výsadková, ale jako loď pro strategickou projekci (přítomnost a působení), v originále Buque de Proyección Estratégica (BPE), strategic projection vessel.
Projekt byl schválen v září 2003 a představoval velkou, 231 m dlouhou loď o výtlaku až 27 000 tun. Stavba lodi začala v květnu 2005 v loděnici Navantia ve Ferrolu. Loď byla spuštěna na vodu 10. března 2008 za přítomnosti královny Sofie, která loď pokřtila jménem současného španělského krále Juan Carlos I. Po dokončení a vybavení začaly zkušební plavby v listopadu 2009, do služby má vstoupit v roce 2011.
Hlavním úkolem bude přeprava španělských jednotek námořní pěchoty, loď je schopna vézt až 1200 mariňáků, tedy dvakrát víc než Galicia. Na dvou palubách, hangárové a těžké garážové, o celkové ploše 6000 m2 může vézt vozidla, kontejnery s nákladem nebo obrněné transportéry. Na těžkou (dolní) garážovou palubu je možné naložit těžkou bojovou techniku - samohybná děla nebo tanky kategorie Leopard 2. Celkem může být na palubách uloženo až 6000 tun nákladu. Na zádi jsou vrata doku, která zároveň slouží jako rampa typu RO-RO (Roll on, Roll off), mají šířku 16,8 m a výšku 11,5 m, garážová paluba má ještě na levoboku jednu a na pravoboku dvě rampy pro vozidla. Za záďovými vraty je zaplavitelný dok o délce 69,3 m a šířce 16,8 m, do kterého se vejdou 4 výsadkové čluny LCM-1E nebo LCM-8. Moderní LCM-1E o výtlaku 110 tun přepraví tank Leopard 2 nebo odpovídající náklad, výkonné diesely umožňují plavbu rychlostí až 22 uzlů. Španělé si jich v letech 2006-08 postavili 12, po 4 pro každou dokovou výsadkovou loď. Starší LCM-8 měly výtlak až 95 t a rychlost 12 uzlů.
Současně s LCM může být v doku 4 až 6 rychlých člunů Supercat typu RIB pro přepravu malých jednotek. Do doku se v případě potřeby vejde jedno těžké výsadkové vznášedlo LCAC. Před dokem je garážová paluba pro těžký náklad o ploše 1400 m2, ze které mohou vozidla najet na výsadkové čluny. Garážová paluba má kapacitu 29 tanků (MBT), pokud bude dok suchý a využitý pro přepravu tanků, plocha vzroste o 975 m2 a kapacita tanků na 46 kusů. Hangárová paluba začíná za příďovými ubytovacími prostory, hlavní hangár a současně prostor pro lehká vozidla s plochou 2046 m2 je uprostřed a na zádi je hangár pro 12 vrtulníků nebo až 7 letadel, také využitelný pro přepravu nákladu. Přepážka oddělující oba prostory je otvíratelná a funguje také jako protipožární. Letová paluba o délce 202 m a šířce 32 m se 12° ski-jumpem na přídi je vybavena dvěma výtahy (dostatečně velké pro F-35), kapacita hangáru a paluby umožňuje provoz až 30 letadel a vrtulníků, hangár samotný pojme 11 letadel a 12 vrtulníků. Počítá se s 8 Harriery nebo F-35B a vrtulníky, na palubě je 6 startovacích bodů pro vrtulníky kategorie Sea King/NH-90, nebo 4 body pro těžké vrtulníky CH-47 Chinook (do hangáru se jich vejde až 10). Zadní startovací bod umožňuje přijímat a provozovat dokonce jeden V-22 Osprey - stejně jako s LCAC se počítá s podporou akcí USA.
Při nasazení ve funkci letadlové lodě bude celá horní paluba sloužit jako hangár a dolní garážová paluba a dok jako sklad nutného materiálu, letový personál pak bude výrazně posílen na úkor vojáků výsadku. Ubytovací prostory lodi nabízejí širokou paletu možností pro každou variantu nasazení, například pro výsadkové operace se počítá s posádkou pouhých 243 osob, k tomu 103 příslušníků štábu, 902 vojáků výsadku, 23 příslušníků skupiny pro vyloďování nákladů a 172 osob letového personálu, celkem tedy 1443 osob. Počty se můžou lišit podle úkolu mise, doby nasazení a převážené techniky, například dalších až 300 vojáků může být ubytováno v obytných kontejnerech na garážové palubě.
Pro použití v humanitárních akcích je palubní nemocnice vybavena 2 operačními sály, jednotkou intenzívní péče, sálem zubařské péče, pokojem pro nemocné, a dalšími pokoji pro konzultace, první pomoc a třídění raněných, uzavřeným infekčním oddělením, rentgenem a lékárnou. Nemocnice je i s ubytovacími prostory posádek vozidel umístněna uprostřed lodě nad garážovou palubou pod hangárem, tato paluba je ukončena v místě, kde začíná dok. Přístup do nemocnice ze všech palub včetně letové zajišťuje vlastní výtah, zdravotnickou kapacitu lodě můžou znásobit lékařské kontejnery umístněné na garážové palubě. Při zakotvení v oblasti katastrofy může pohonný systém zásobovat elektřinou městečko o 5000 lidí a v odsolovací jednotce pro ně vyrábět pitnou vodu. Dlouhý a úzký ostrov na pravoboku je tvarován pro snížení radarového odrazu, obsahuje komín, prostory řízení lodě a letového provozu, radary a spojovací systémy. Trup lodě s vysokými boky je tvarován se snahou o omezení RCS odrazu, vzhledem k velkosti lodě ale účinek nebude nijak významný, přispěje ale ke ztížení identifikace lodi.
Pohonný systém lodě poprvé ve španělském námořnictvu tvoří diesel-plyno-elektrický pohon. Dva diesely a plynová turbína pohání generátory a vyrábí elektřinu, kterou jsou poháněny dva pody - otočné závěsy obsahující elektromotory a dvojici lodních vrtulí (zdroje se liší v tom, zda je na každém podu jedna nebo dvě vrtule). Každý otočný pod má výkon 11 MW, dodavatel je ABB a Siemens-Schottel, loď tak nepotřebuje kormidlo a má zajištěnu výbornou obratnost, při manévrování v přístavu pomáhají ještě dvě vrtule umístněné kolmo na osu lodě v příďové hrušce. Pohon pomocí podů má velkou výhodu v absenci dlouhých a těžkých hřídelí a převodů, díky použití kabelů pro přenos elektrické energie nebyl problém propojit oba diesely a turbínu přes dva 6,6 kV rozvodné skříně s pody tak, že jediný pohonný zdroj může pohánět oba pody, přitom každý pod má dva na sobě nezávislé přívodní kabely. To zabraňuje vyřazení lodi jediným zásahem protilodní střely. Diesely jsou typu IZAR MAN 32/40 16V, společný výkon 7820 kW při 720 otáčkách za minutu, turbína General Electric LM-2500 dává až 19750 kW při 3600 otáčkách za minutu.
Loď nebude dosahovat vysoké rychlosti jako ostatní letadlové lodě, při použití v této funkci s výtlakem 24660 t dosahuje rychlosti 21 uzlů. Loď je vybavena dvěma páry křídlových stabilizátorů, které umožňují provoz letadel i za silného vlnobití. Při nasazení ve funkci výsadkové lodi je při výtlaku 27079 t nejvyšší rychlost 19,5 uzlu. Španělé považují rychlost za dostatečnou pro všechny plánované úkoly, menší rychlost lodi pro start Harrierů vyrovnává delší letová paluba. Podařilo se tím ušetřit nemalé prostředky za výkonné turbíny, jejich systémy a drahý provoz.
Kvůli snížení ceny je na minimum sníženo vybavení lodi moderními bojovými prostředky. Loď tak je vybavena jen základními systémy pro provoz letadel, řízení letového provozu a spojení, 3D přehledovým radarem (typ se mi nepodařilo zjistit), dvojicí navigačních a hladinových radarů Aries a radarem pro řízení letového provozu. Radary Aries, elektronický a počítačový systém jsou domácího původu - dodává je španělská firma Indra. Ve výzbroj zatím budou jen ručně ovládané zbraně - 4 kulomety ráže 12,7 mm (M2HB)a 4 kanóny ráže 20 mm (Oerlikon Contraves). Na lodi má být umístněn výkonný protiraketový/protiletadlový systém krátkého dosahu, buď typu RAM nebo ESSM. Zatím ale není jasné, kdy k tomu dojde. Vzhledem k tomu, že čínské protilodní rakety kategorie Exocet má ve výzbroji například libanonský Hizballáh, je protiraketová výzbroj u moderních lodí nutná. Další vybavení zahrnuje výmetnice klamných cílů a rušičku torpéd SLQ-25 Nixie.
Konstrukce lodi je promyšlená a praktická, proto se stejně jako u Principe de Asturias objevil zahraniční zájemce o podobnou loď, Austrálie objednala dvojici výsadkových lodí jako třídu Canberra. Stavba první lodi už ve Ferrolu začala, obě lodi mají být dokončeny v Austrálii v letech 2012-15. Po vstupu Francie (projekt Mistral) do programu nových dokových výsadkových lodí ruského námořnictva oslovili Rusové v září 2009 i Španělsko, přesněji loděnici Navantia. To výrazně zkomplikovalo situaci Francii, protože Španělé jsou schopni nabídnout Rusku mnohem nižší cenu při srovnatelné kvalitě. Rusko nemá ani nechystá provoz letadel kategorie STOVL (Jak-38M i Jak-141 jsou nenávratně ztraceny), takže loď nebude vybavena ski-jumpem, ale přibude tak 1 startovací bod pro vrtulníky. Elektroniku a zbraňové systémy by Rusové instalovali vlastní. Zatím se počítá se stavbou 3-4 lodí, půjde tak o významný kontrakt. Uvidíme, zda zvítězí politický vliv Francie nebo ekonomická stránka.
Náklady na stavbu Juana Carlose I. dosáhly zatím zhruba 360 miliónů Eur, což je velmi málo, není v tom ale zahrnut bojový systém, elektronika a náklady na zprovoznění lodě. Stejně velký Cavour stál 1,5 miliardy Eur - hlavně kvůli výkonným zbraňovým a pohonným systémům a vyšším nákladům na stavbu v Itálii. Původně se očekávalo, že loď ponese označení LHD-1 jako doková výsadková loď, ale při křtu nesla prosté označení L61. Španělsko si tak udržuje výkonné a moderní námořnictvo, srovnatelné s Itálií a silnější než mnohem bohatší Německo, výsadkové kapacity pak bude mít největší v Evropě, větší než Velká Británie nebo Francie.
Rozměry: Délka 230,8 m, šířka 32 m, ponor 6,9 / 7,2 m.
Výtlak: 27075 t výsadková loď, 24660 t letadlová loď
Pohon: turbína GE LM-2500 (19,75 MW), 2 diesely Izar MAN 32/40 16V (7,86 MW), nejvyšší
stálá rychlost 21 nebo 19,5 uzlu, dojezd 9000 mil při 15 uzlech.
Výzbroj: 30 letadel a vrtulníků (AV-8B, F-35, NH-90, CH-47, SH-3, AB-212, V-22), 4
kulomety 12,7 mm M2HB, 4 děla 20 mm Oerlicon Contraves.
Posádka: vlastní 243 osob, celkem až 1500 osob.
Válečné lodě 6, autoři: Pejčoch, Novák, Hájek.
http://www.naval-technology.com/projects/juan-carlos/
http://en.wikipedia.org/wiki/Juan_Carlos_I_(L61)
http://www.armada.mde.es/ArmadaPortal/page/Portal/ArmadaEspannola/conocenos_modernizacion/02_jc_i
http://muhlicek.sweb.cz/carriersNATO/carriers-esp.html
Copyright © All Rights Reserved