zpět poválečné letouny USAF

Poválečné americké vojenské letouny

NAVIGACE

Lockheed F-104 Starfighter

připravil Jirka Wagner

F-104 Starfighter byl první operačně nasazený stíhač dosahující rychlosti přes Mach 2.
Původně měl Starfighter sloužit pouze krátce a v relativně malém počtu. Nakonec vyhrál veliký kontrakt NATO pro víceúčelový stíhač nové generace schopný nést jaderné zbraně. Ve velkém počtu ho stavělo evropské konsorcium firem z Německa, Itálie, Belgie a Nizozemí stejně jako Kanada a USA. Byl významným letounem NATO v 60. a 70. letech. Sloužil v letectvech Dánska, Holandska, NSR, Itálie, Belgie, Řecka, Turecka, Kanady, Španělska, Norska, Japonska, Jordánska, Taiwanu a Pákistánu. Licenčně se vyráběl v Japonsku. V současnosti slouží ještě u pěti italských letek jeho zmodernizovaná podoba Aeritalia (Lockheed) F-104S ASA Starfighter.
Bylo vyrobeno celkem 2580 Starfighterů, což z něj dělá jeden z nejdůležitějších západních poválečných letounů. Jeho nástup do služby i provoz byl bohužel provázen řadou nehod. Ukázalo se, že příčinou nehod nebyla chybná konstrukce, ale neodpovídající a nedostatečná vycvičenost posádek.
Po řadě různých návrhů vznikla na jaře 1953 varianta označovaná jako Lockheed L-246 nebo Model 83. Měla malé lichoběžníkové křídlo s úhlem šípu náběžné hrany pouze 18°. Tenké přímé křídlo bylo výhodné při letu s malými úhly náběhu a vysokých rychlostech, ale způsobovalo vysoký odpor při velkých úhlech náběhu a při velkém přetížení. Nebezpečí aeroelasticity bylo eliminováno malým rozpětím křídla a montáží přídavných nádrží na jejich konce. Letoun měl povolen let nadzvukovou rychlostí pouze tehdy, byly-li nádrže (nebo střely vzduch-vzduch) namontovány.
První YF-104A (55-2955) byl hotov v únoru 1956 a za přísného utajení byl převezen na Edwards AFB. Zde poprvé vzlétl 17.února 1956 a 14.října 1956 byly objednány první sériové F-104A.
F-104A měl původně od roku 1956 nahrazovat F-100 Super Sabre. Nakonec, přes změnu požadavků letectva a přes značné problémy Starfighteru samotného, bylo díky zpoždění programu dvoumachového záchytného stíhače F-106 Delta Dart přijato rozhodnutí použít jako dočasnou náhradu F-104A. I když neměl potřebnou vytrvalost a nebyl určen pro provoz za každého počasí, upoutal svou vysokou stoupavostí.
První jednotka dosáhla operační způsobilosti 20.února 1958.
 

Stručná charakteristika F-104A

Pohon proudový motor General Electric J79-GE-3A/3B
Rychlost max. 1047 mph 1669 km/hod
min. 195 mph 314 km/hod
Poč. stoupavost 1006 ft/s 307 m/s
Dostup 64 830 stop 19 760 m
Dolet běžný 730 mil 1 174 km
maximální 1400 mil 2 250 km
Rozpětí 21 stop 9 palců 6,6 m
Délka 54 stop 8 palců 16,7 m
Výška 13 stop 5 palců 4 m
Hmotnost prázdná 13 184 lb 5 980 kg
max. vzletová 25 840 lb 11 720 kg
Posádka jeden
Výzbroj jeden 20mm kanón M61A1, 725 nábojů; 2x AIM-9B Sidewinder na koncích křídel

Podrobnější historie letounu F-104

Další obrázky

 


Copyright © All Rights Reserved