NAVIGACE

Northrop F-89 Scorpion

Na leteckém dni v Tušinu roku 1947 se objevil Tupolev Tu-4 (kopie B-29), což bylo pro americkou rozvědku šokující. SSSR disponoval prostředkem schopným dopravit atomovou bombu nad území USA a Spojené státy neměly k dispozici proudový záchytný stíhač pro každé počasí, který by této hrozbě mohl čelit. Vyvíjený záchytný stíhač, ať už Curtiss-Wright nebo Northrop ještě zdaleka nemohl být dodáván v krátké době v potřebném počtu. Proto USAF vyzvalo v březnu 1948 Lockheed ať upraví svůj dvojmístný cvičný TF-80C na stíhač pro každé počasí s jehož dodávky jednotkám by začaly před koncem roku 1949. Lockheed rychle přišel s úpravou, ze které se vyvinul F-94 Starfire.
Northrop XP-89 provedl roll out začátkem června 1948. 11.června 1948 ještě před prvním vzletem bylo označení P-(pursuit =stíhač) nahrazeno F-(stíhač=bojový), a z XP-89 se stalo XF-89.
První vzlet prototypu XF-89 se uskutečnil 16.srpna 1948 a v lednu 1949 podepsal president Harry Truman objednávku a 48 kusů F-89. V březnu 1949 dostal XF-89 jméno Scorpion.
Nejvíce vyráběnou verzí Scorpiona byl F-89D. Celkem bylo vyrobeno 682 F-89D.
Hlavním rozdílem oproti verzi C bylo to, že šest 20mm kanónů bylo nahrazeno raketami, které byly jedinou výzbrojí F-89D. Raketnice byly umístěny na delších a širších křídelních nádržích. V přední třetině nádrže byly raketnice pro 52 ks 70mm raket Folding Fin Aircraft Rockets (FFAR). Tyto rakety byly známy jako Mighty Mouse. Byly to neřízené rakety s dosahem okolo 1800 m s vysoce explozivní hlavicí. Zbylé dvě třetiny tělesa nádrže obsahovaly palivo.
Do překonstruované přídě bez kanónů byl zabudován systém řízení palby Hughes E-6. Ten se skládal z radaru Hughes APG-40 a počítače AN/APA-84. Ušetřené místo ve přídi obsadila další palivová nádrž.
První F-89D vznikl přestavbou F-89, letoun byl přejmenován na YF-89D. První let YF-89D se uskutečnil 23.října 1951. První dva sériové F-89D byly USAF odeslány 30.června 1952. 125 strojů F-89D bylo vyrobeno v období, kdy se zjistila závada na křídle. Všechny zůstaly v továrně až do vyřešení problému s aeroelasticitou.
První jednotka dostala F-89D 7.1.1954
Rakety bylo možno odpalovat různým způsobem. Buď všech 104 najednou během 0,4 s a pak rakety pokryly oblast velkou jako fotbalové hřiště, což spolehlivě stačilo na sestřelení bombardéru, nebo po dávkách - dvě dávky po 82 a 42 raketách nebo tři dávky po 42,32 a 30 raketách. V provozu trubice raketnic často korodovaly a stávalo se, že při výstřelu došlo k jejímu roztržení. Zesílení stěny trubice tento problém odstranilo.
F-89D sloužil u FIS na Aljašce a Labradoru. V roce 1958 začal být nahrazován nadzvukovými typy F-101B Voodoo a F-102A Delta Dagger. Ex-USAF F-89D byly převedeny do výzbroje ANG. Poslední F-89D byl z USAF vyřazen v roce 1961. Z výzbroje ANG byl poslední Scorpion (F-89J) vyřazen až v roce 1969.
 

Podrobnější historie letounu F-89

Jirka Wagner