zpět americké tanky

Americké tanky

NAVIGACE
HOME PAGE
Diskuse
Naše inzerce

Aukce.Military.cz


Tanky pro 21. století

Připravil Lukáš Visingr

Když koncem 80. let začalo být jasné, že studená válka končí, rozšířil se názor, že tank jako bojový prostředek ztratil význam. Propagátoři tohoto tvrzení vycházeli z předpokladu, že na vzdálenost kolem 3 000 metrů se tank prakticky nemůže bránit zásahu protitankovou střelou, ať už ze země či ze vzduchu. Částečně jim daly za pravdu arabsko-izraelské války v 70. letech (kdy byly izraelské tankové sbory těžce zdecimovány sovětskými PT střelami Sagger) a zásah Koalice proti Iráku. V Iráku se však mimo jiné ukázalo, že nasazení PTŘS není vždy tak efektivní, jak by se mohlo zdát. Uvážíme-li cenu střely Hellfire (cca 150 tisíc dolarů) a cenu např. tanku T-55 (řádově také statisíce dolarů), vidíme, že takový zásah je prostě neekonomický.

Oproti tomu zastánci tankových jednotek (k nimž se také řadím) tvrdí, že současná nadvláda řízených střel je jen jednou z etap nikdy nekončícího souboje zbraň-protizbraň. Obdobnou situaci nyní zažívá manévrový vzdušný boj, protože současné letouny prakticky nemají žádnou šanci uniknout novým střelám vzduch-vzduch (Python-4, R-74, ASRAAM a další). V nedávné době se také objevila řada nových účinných metod likvidace ohrožení protitankovou střelou.

Současné tanky

Tanky zařazené v současné době do výzbroje vyspělých zemí patří vesměs do třetí, případně třiapůlté generace. Tanky třetí generace nastoupily od poloviny 80. let; patří mezi ně americký M1 Abrams, britský Challenger, německý Leopard 2 či ruské T-80 a T-90. Starší verze T-72 spadají do dvaapůlté generace, do generace třetí (někdy i třiapůlté) lze řadit až modernizované varianty, např. T-72M1 (ruská), T-72AG (ukrajinská), T-72M2 Moderna (slovenská) či T-72M4 CZ (česká).

Tanky 3. generace jsou charakterizovány kanónem ráže 120 (u ruských 125) mm s poloautomatickým (případně automatickým) nabíjením, kompozitovým pancířem (doplněným bloky reaktivní výbušné ochrany) a výkonným systémem řízení palby (který umožňuje střílet za jízdy libovolným směrem v jakýchkoli podmínkách). Jejich hmotnost se pohybuje od 45 (u ruských) až do 65 (u nejtěžších západních) tun a na silnici dosahují rychlosti přes 70 kilometrů za hodinu.

Zmíněná třiapůltá generace zahrnuje nové verze již uvedených tanků, které jsou ve službě od 90. let (a zůstanou v ní pravděpodobně ještě nejméně 10 let), případně jsou do ní zařazovány nyní. Jsou to např. M1A2 Abrams SEP, Leopard 2A5 či T-80UM, případně zcela nové typy (britský Challenger 2, francouzský Leclerc). Od 3. generace se liší především vyšší úrovní elektronického vybavení, která zahrnuje přijímače GPS, nové termovizní systémy, datovou sběrnici a systém přenosu dat v reálném čase, "computerizované" ovládání a další. Ostatní charakteristiky se nijak zásadně nezměnily, snad se jen poněkud prodloužila hlaveň kanónu a mírně se zlepšila pancéřová ochrana.

Už nyní je však zcela jasné, že současné tanky nebudou stačit na plnění úkolů, které přinese budoucnost. Ačkoli jejich odolnost je značná, přece jen neodolají zásahu moderní PT střelou, zvláště pokud útočí shora a je vybavena dvojitou kumulativní hlavicí. Velkou překážkou je jejich hmotnost, která komplikuje rychlou přepravu do místa nasazení. Události nedávné minulosti přesně určily charakter budoucích válek, v nichž nepůjde o velká střetnutí sil na bojišti, ale spíše o akce typu "udeř & uteč", případně o rychlé a drtivé útoky ve stylu "bleskové války". Současné MBT se pro popsané úkoly jednoduše nehodí.

4. generace se blíží...

Už v polovině 90. let se začaly v USA, Velké Británii a Německu objevovat první návrhy tanku 4. generace, který by měl být podle současných představ připraven k operačnímu nasazení nejpozději roku 2015. Jaké charakteristiky bude toto vozidlo mít?

Na prvním místě bude výrazně menší a lehčí, jak ukazuje předchozí obrázek, který porovnává siluetu současného Abramsu s koncepcí FMBT (Future Main Battle Tank). Upozorňuji, že FMBT zatím nepředstavuje konkrétní typ, ale spíše "snůšku" návrhů a možností, jak by mohl budoucí západní tank vypadat.

Zcela jistě bude mít tříčlennou posádku (velitel, střelec a řidič) umístěnou jen v korbě. Na koncepci věže existuje několik návrhů. Varianta na předchozím obrázku počítá s klasickou věží, ale bez posádky, zatímco následující fotografie ukazuje koncepci tzv. polověžového tanku, kdy "věž" tvoří jen výklopná lafeta kanónu. Jedná se o prototyp "expedičního" tanku Hawk firem General Motors a Cadillac Gage.

Zvažoval se dokonce i tank bez věže, jehož kanón by byl umístěn v korbě. V moderní době známe jen jediný bezvěžový MBT, a to švédský Strv 103 (alias S-tank), který byl však přijat jen švédskou armádou, která jej navíc brzy vyřadila. Předností je velice nízký profil, jehož věžový tank nikdy nedosáhne, avšak jasnou nevýhodu představuje nemožnost vést palbu za jízdy, což tuto koncepci odsoudilo k zániku.

FMBT musí mít vysokou pohyblivost - je vyžadována maximální rychlost až 100 Km/hod na silnici a 80 Km/hod ve terénu. Pohonnou jednotkou bude pravděpodobně dieselový motor. Plynové turbíny byly v módě v 80. letech (T-80U byl pokládán za protivníka Abramsu právě pro svou turbínu), ale nedávné srovnávací testy americké turbíny Allison a dieselové jednotky Euro Power-Pack (pohání např. Leopard 2) ukázaly, že při stejném výkonu (cca 1 100 KW) má diesel poloviční spotřebu - a to bude u lehčího tanku zřejmě rozhodující. Ostatně i exportní verze Abramsu je nyní nabízena s dieselovým motorem. Ohledně výkonu motoru FMBT lze říci, že bude převyšovat 1 500 KW. Např. zmíněný Power-Pack již byl otestován i se speciálním přeplňováním, kdy dával výkon přes 1 700 KW.

Pancéřová ochrana tanku budoucnosti se bude skládat jak z pevného, tak z výbušného pancíře, avšak na mnohem vyšší úrovni. Pevné pancéřování bude mít zřejmě jen velice malý podíl oceli; počítá se spíše s lehčími kovy (hliník, titan). Britové dokonce kov odmítají úplně a prosazují termotvrzená polymerová vlákna, jež mají podle jejich údajů až třikrát větší odolnost. Velká budoucnost čeká zcela jistě keramické, případně kovokeramické materiály. Dynamický (reaktivní) pancíř by měl kromě bloků s výbušninou zahrnovat i speciální počítač, který propočítává místo zásahu střelou a podle toho určuje, které a kolik prvků dynamické ochrany má být odpáleno. Již nyní existují aktivní obranná zařízení (jako ruské systémy Drozd a Arena), které ničí PTŘS oblakem střepin z jakýchsi malých "antiraket". Toto řešení se však v západních projektech zatím neobjevuje.

Zdaleka největší diskuse se vedou o výzbroji tanku budoucnosti. Hlavní součástí by měl být velkorážový kanón, na jehož princip existují dva základní názory. Jeden z nich se dává cestou zvětšování vývrtu hlavně a prosazuje kanón ráže 140 mm. Odpůrci namítají, že větší ráže znamená větší náboje, kterých pak bude vezeno méně, a navrhují kanóny menší ráže, avšak s větší výkonností. Toho lze dosáhnout použitím kapalných pohonných látek nebo ionizací spalovacího prostoru, která mění expandující plyny v plazmu (tzv. elektrotermochemický kanón). Oba systémy mají své výhody i nevýhody: kapalné pohonné látky vyžadují složitý nabíjecí systém, ale na druhou stranu nepotřebují nábojnice; elektrotermochemický kanón je mimořádně výkonný, avšak vyvíjí také velice vysoké teploty. V každém případě musí mít kanón tanku 4. generace automatické nabíjení s možností volit mezi několika typy munice a rychlostí palby nejméně 15 ran za minutu. Sekundární výzbroj bude zřejmě zahrnovat velkorážné kulomety či malorážové automatické kanóny, konstruované tak, aby mohl velitel zevnitř vést palbu na pozemní i vzdušné cíle. Zvažuje se i použití řízených raketových střel jako prostředku obrany před vrtulníky.

 

...a 5. generace je na obzoru

Již nyní jsou prováděny výzkumy ohledně tanku 5. generace, jehož prototyp by však měl spatřit světlo světa nejdříve roku 2020. Tento výzkum charakterizují zkratky FCS (Future Combat System) a AET (All Electric Tank). Předchozí a následující obrázek ukazují, jak by mohlo takové vozidlo vypadat.

Opět se zmenšují rozměry i hmotnost tanku. Posádka je již pouze dvoučlenná a terén pozoruje pomocí displejů na "virtuálních" přilbách a infračerveného systému 3. generace. Tank je možné plnohodnotně ovládat i dálkově, případně jej přenechat řízení umělou inteligencí. Podle principu AET je vše elektrické - tank je poháněn výkonným elektromotorem, který přijímá energii ze satelitů a v případě potřeby si může energii sám vyrábět, buďto pomocí slunečních kolektorů nebo pomocí brzd, které fungují jako generátory. Má rovněž elektrickou transmisi a aktivní elektromechanické zavěšení kol. Nekovový kompozitový pancíř je navíc "obalen" elektromagnetickým polem, které zdeformuje (a tak zneškodní) jakoukoli střelu. Věž nese šestihlavňové elektromagnetické dělo (tři 35mm hlavně vystřelují projektily s dálkově ovládanými rozbuškami, zatímco tři 25mm hlavně pálí průbojné střely) a laserovou zbraň. V zadní části korby je místo pro tři vyzbrojené vojáky, nebo pro vertikální odpalovací zařízení raketových střel. V přední části se nachází zařízení pro detekci a ničení min.

Do realizace takového projektu bude nutné vyřešit ještě řadu problémů, především uchovávání dostatečně velké zásoby elektrické energie v relativně malém prostoru, dále zkrácení elektromagnetických zbraní a vytvoření výše popsaného elekromagnetického "obalu".

Prameny:

Internet: http://www.fas.org
časopis ATM
časopis Armádní zápisník
ing. Miloš Soukup: Tanky (Magnet Press, 1994)

All Rights Released.

 

 


Pokud najdete v článku chyby, pište autorovi článku. Jeho jméno je uvedeno v záhlaví či na konci stránky.

V případě jiných dotazů, nápadů nebo problémů,  napište mail sem

Copyright © 2017 All Rights Reserved

Bez písemného souhlasu autorů není dovoleno využívat zveřejněné informace ke komerčním účelům.


Naše další stránky: Agile Factory | Experio | Beatles