zpět válečné lodě II. světové války

Válečné lodě II. světové války

NAVIGACE
HOME PAGE
Diskuse
Naše inzerce

Aukce.Military.cz


Fuso
připravil Michal Béza

Kategorie: Bitevní loď
Třída:
Fuso

První skutečné "dreadnoughty" byly v Japonsku postaveny těsně před a v průběhu první světové války. Jednalo se o třídu bitevních lodí Fuso. Byly to lodě o standardním výtlaku 30 900 tun a byly vyzbrojeny kanóny ráže 14". Tímto počinem se Japonsko poprvé v historii zařadilo mezi námořní velmoci uplatňující svůj vliv v Pacifiku. Třídu tvořily dvě lodě - Fuso a Yamashiro.

Bitevní loď Fuso byla postavena firmou Kawasaki v loděnicích Kure v Japonsku. Kýl byl položen 11. března 1912, loď byla spuštěna na vodu 28. března 1914 a uvedena do služby 18. listopadu 1915.


bitevní loď Fuso v roce 1915

Při stavbě byly použity některé prvky z bitevního křižníku Kongo, ale také mnoho nových stavebních prvků. Lodě třídy Fuso používaly tatáž děla hlavní baterie jako bitevní křižník Kongo avšak byly vyzbrojeny navíc dvěma dalšími věžemi umístěnými v polovině trupu. Také pohonný systém byl shodný se systémy u Konga, ale celkový výkon byl nižší a lodě byly pomalejší. Jak již bylo uvedeno, byly lodě vyzbrojeny 12 děly ráže 356 mm uloženými v šesti dvojvěžích. To byla v době První světové války standardní výzbroj bitevních lodí. Sekundární výzbroj, určenou na obranu proti torpédoborcům a jiným slabě pancéřovaným cílům, tvořilo 16 děl ráže 152 mm uložených v pancéřových kasematech po bocích trupu. Pohonný systém sestával z 24 naftových kotlů Kanpon a čtyř parních turbín Brown-Curtis. Turbíny otáčely čtyřmi lodními šrouby.

Na počátku 30-tých let prošly obě lodě celkovou přestavbou, která docela změnila jejich vzhled. Především byl odstraněn přední komín a na jeho místě vyrostla velká, pagodovitě stupňovitá věž. Zatímco u amerických typů byla při rekonstrukcích většinou odstraněna kasematová děla v bocích trupu, u lodí třídy Fuso byly kanóny ráže 152mm ponechány. Přibyla však protiletechká vyzbroj ve formě univerzálních 127mm kanónů a dalších protileteckých kanónů menších ráží. Mimoto byla loď vybavena letadlovým katapultem a palubními letouny. Katapult byl umístěn na věži číslo tři, která se mohla otáčet pouze v přední polosféře v rozsahu cca. 200 stupňů. Pancéřová ochrana byla zesílena a především byly instalovány protitorpédové výdutě po stranách trupu, čímž vzrostl standardní výtlak na 34 700 tun a maximální na 38 676 tun. Délka trupu se zvětšila o deset metrů a šířka o téměř dva metry. Rekonstrukce se nevyhnula ani pohonnému systému a zde byly nahrazeny 24 kotle Miyabara šesti novými vysokotlakými kotli Kanpon. Prostory "přední kotelny" mohly být využity pro jiné účely a výkon pohonné sestavy poté vzrostl z původních 40 000 HP na 78 000 HP.


Nákres bitevní lodi Yamashiro (cca. 1940) - věž č. 3 je otočena dozadu, u Fuso byla otočená dopředu

Bitevní loď Fuso byla v době Druhé světové války sice stará, ale funkční bojová jednotka a zúčastnila se tedy mnoha bojových operací v celé oblasti Tichého oceánu.
Při bojích o Filipíny na podzim roku 1944 seznala japonská admiralita, že USA mají v oblasti naprostou převahu jak v bitevních, tak v letadlových lodích. Jejím plánem tedy bylo nalákat americkou flotu na čtyři poslední velké letadlové lodě na severovýchod od souostroví a dvěma svazy válečných plavidel (středním a jižním) proplout ze západu průlivem San Bernardino a průlivem Surigao a napadnout slabě chráněnou invazní flotu a potopit výsadková a zásobovací plavidla. Svazu letadlových lodí se skutečně podařilo odlákat pozornost američanů tak úspěšně, že se zakrátko všechny ocitly na mořském dně. Američané však také dokonale pokryli výstup z Leytského zálivu šesti bitevními loděmi a skupinami torpédoborců a nyní bylo potřeba jen čekat. Japonskou "Jižní skupinu", pod velením vice admirála Shoji Nishimury, tvořily dvě bitevní lodě (Fuso a Yamashiro) a jeden křižník následované japonskou 5. flotilou (vice admirál Kiyohide Shima). Bitevní loď Fuso pod velením kontraadmirála M. Bana, vyplula z úžiny jako první a byla potopena v noci z 25. - 26. října 1944 po dvou zásazích z amerických torpédoborců a palubních letounů. Totéž čekalo její dva doprovodné torpédoborce a později i její sesterskou loď Yamashiro.

Technicko-Taktická Data(1935):

Celková délka 212,75 m
Šířka 31,75 m
Ponor 10,91 m
Výtlak standardní 34 700 t
Výtlak maximální 38 676 t
Výzbroj 12 x 356 mm (14"/45)
16 x 152 mm (6"/50)
8 x 127 mm (5"/40) DP
až 104 x 25 mm
Pancéřování  - boční pás 305 mm
Pancéřování - paluba 50,8 mm - 90,5 mm
Pancéřování - věže 305 mm
Pancéřování - velitelská věž 349 mm
Max. rychlost 25 uzlů
Pohon 6 naftových kotlů Kanpon
4 turbíny Brown-Curtis
Výkon 78 000 HP
Lodní šrouby 4
Zásoba paliva 4 500 t
Akční rádius 11 000 nám. mil při 16. uzlech
Letouny 3
Posádka 1 463 mužů
Zařazena do služby 18. listopadu 1915
Vyřazena ze služby / potopena 25.-26. října 1944

 

 


Pokud najdete v článku chyby, pište autorovi článku. Jeho jméno je uvedeno v záhlaví či na konci stránky.

V případě jiných dotazů, nápadů nebo problémů,  napište mail sem

Copyright © 2017 All Rights Reserved

Bez písemného souhlasu autorů není dovoleno využívat zveřejněné informace ke komerčním účelům.


Naše další stránky: Agile Factory | Experio | Beatles