| NAVIGACE |
|
|
|
|
kategorie Bitevní lodě
Úvod:
Tradici a kořeny bitevních lodí můžeme vysledovat v dlouhé historii válečných plavidel snad již u Řadových plachetních lodí, které byly jako první určeny výhradně k námořnímu dělostřeleckému souboji a byly sdružovány do bojových eskader. Již zde platilo, že jejich palebná síla byla přímo odvozena pod počtu a ráže děl, kterými byly vyzbrojeny, což s sebou postupně neslo zvětšování jejich rozměrů a výtlaku. S vývojem lodního děla, zvyšováním jeho dostřelu a přesnosti, se zhruba v polovině devatenáctého století začaly stavět rozměrné pancéřované lodě, které nesly menší počet děl velkých ráží.
Jako o první moderní bitevní lodi můžeme hovořit o britském Dreadnoughtu, po kterém je celá kategorie moderních bitevních lodí nazývána. Tato loď byla postavena v Anglii v roce 1907. Byly zde již použity konstrukce, které vyplývaly z celého vývoje bitevních lodí v předchozím období, jako ploché dno, silné pancéřování boků, parní pohon, otočné dělové věže s děly velkých ráží, v bočních kasematech byla ještě uložena děla střední ráže jako pozůstatek designu starých Řadových lodí. Menší typy byly v té době nazývány Semi-dreadnoughty, zatímco pozdější obří konstrukce po roce 1920 bývají nazývány Super-dreadnoughty.
Stejně jako v předchozím období vývoj neustrnul a bitevní
lodě se dále vyvíjely. Zvyšovala se ráže, dostřel a přesnost děl hlavní baterie,
sekundární baterie byla vyzvednuta z kasemat do vlastních dělových věží, ke
konci třicátých let a ve válečném období byla výrazně doplňována protiletecká
výzbroj. Pancéřování bylo zesilováno na všech místech trupu, jeho podvodní část
byla chráněna protitorpédovými výdutěmi. Původní uhlové kotle a trojčinné parní
stroje byly nahrazovány kotli naftovými a parními turbínami. S nárůstem ráží děl
a tloušťkou pancéřování se zvětšovaly rozměry a výtlak plavidel až na skutečné
obry jakými byly např. lodě třídy Yamato.
Tradičním stavitelem velkých dělových lodí byla Británie, jejíž konstrukce
přejímaly také Francie a Itálie a také Japonsko, ačkoli Japonci začali ve
třicátých letech kreslit plány velkých bitevních lodí podle vlastních návrhů.
USA měly svoji vlastní konstrukční školu (rozuměj pojetí stavby) a jejich lodě
byly nezaměnitelné.
Až do začátku Druhé světové války byly bitevní lodě bez nadsázky označovány jako královny moří, neboť je mohlo jen ztěží ohrozit plavidlo jiné kategorie, jejich dosah činil až 8000 námořních mil a teoretický dostřel děl až 40 km. Stejně jako u starých Řadových lodí však i moderní bitevní lodě operovaly v bojových eskadrách ve tvaru řadových linií a jejich hlavním určením byl hladinový dělostřelecký boj.
S vývojem Letadlové lodi s palubními letouny, které mohly útočit na hladinové i pozemní cíle ve velkých počtech a na mnohonásobně větší vzdálenosti přechází význam bitevních lodí do ústraní, což bylo předvedeno při japonském útoku na Pearl Harbor a vyplývá z následujících událostí na pacifickém bojišti. Do popředí zájmu stratégů se dostala Letadlová loď a bitevní lodě tvořily jen součást jejího krytí proti hladinovému nebo leteckému útoku, případně vykonávaly úlohy jako byla dělostřelecká příprava před vyloděním pozemních jednotek. Původní taktika řadových linií byla zavržena a bitevní lodě spolu s křižníky a menšími plavidly tvořily shluk kolem centrální letadlové lodi nazývaný "Screen", případně tvořily samostatné úderné skupiny jako zálohu za skupinou letadlové lodě.
Po příchodu jaderných zbraní bitevním lodím odzvonilo definitivně, neboť ani jejich těžce pancéřované trupy nedokázaly odolat síle jaderného výbuchu, což bylo dokázáno při testech Baker u atolu Bikini na kořistní japonské lodi Nagato a náklady na jejich výstavbu byly astronomické.
Do současného námořnictva dopluly pouze čtyři americké bitevní lodě třídy Iowa, které využily svých těžkých děl při ostřelování nepřátelského území v Korejské a Vietnamské válce a po přezbrojení raketovou výzbrojí byly použity také v Perském zálivu. Všechny však byly v průběhu devadesátých let dvacátého století deaktivovány a slouží jako muzea nebo jsou v rezervě.
Parametry:
Bitevní lodě byly původně díky své mohutné výzbroji a mocnému pancéřování příliš těžké pro málo výkonné parní stroje a tak se jednalo o pomalé těžkotonážní jednotky. Jejich děla měla v První světové válce ráži převážně 305 - 356 mm a výtlak se pohyboval okolo třiceti tisíc tun. Protiváhu jim v té době tvořily Bitevní křižníky, které na úkor slabšího pancéřování vynikaly vysokou rychlostí. S vývojem moderních hnacích systémů na topný olej a zvyšování jejich výkonu se i bitevní lodě stávaly rychlými plavidly. V roce 1922 byly na Washingtonské konferenci limitovány výtlak a maximální ráže děl u bitevních lodí. Výtlak byl omezen na 35 000 tun a maximální ráže na 406 mm. V meziválečném období byla postavena řada bitevních lodí odpovídajících těmto parametrům, ale s vypuknutím nového válečného konfliktu započala stavba obrů s maximálním výtlakem kolem 60 000 tun jako byly lodě Yamato a dlouhá rychlá plavidla třídy Iowa o délce téměř 270 metrů a rychlosti až 34 uzlů.
Vývoj bitevní lodě lze sledovat na amerických typech v následující tabulce:
| třída | uvedení do služby | výtlak | délka | výzbroj | rychlost | typ |
| Indiana (BB-1) | 20.11.1895 | 10 225 t | 106,7 m | 4 x 330 mm | 15 uzlů | pre-dreadnought |
| Illinois (BB-7) | 16.09.1900 | 11 565 t | 114,4 m | 4 x 330 mm | 16 uzlů | |
| Connecticut (BB-18) | 29.09.1906 | 16 000 t | 139,1 m | 4 x 305 mm | 18 uzlů | dreadnought |
| Delaware (BB-28) | 04.04.1910 | 20 000 t | 158,2 m | 10 x 305 mm | 21 uzlů | |
| Wyoming (BB-32) | 25.09.1912 | 26 000 t | 171,3 m | 12 x 305 mm | 21 uzlů | |
| Nevada (BB-36) | 11.04.1916 | 27 500 t | 177,7 m | 10 x 356 mm | 21 uzlu | |
| Tennesee (BB-43) | 03.06.1920 | 32 300 t | 190,2 m | 12 x 356 mm | 21 uzlů | super-dreadnought |
| North Carolina (BB-55) | 09.04.1941 | 35 000 t | 222,2 m | 9 x 406 mm | 27 uzlů | |
| Iowa (BB-61) | 22.02.1943 | 45 280 t | 270,4 m | 9 x 406 mm | 33 uzlů |
Z tabulky jasně vyplývá, že bitevní lodě v průběhu vývoje značně posilovaly výzbroj (u jednotlivých tříd, kde je stejná ráže děl, se na novější třídě jednalo vždy o novější děla s delší hlavní vyšší přesností a větším dostřelem). Obdobně s palebnou silou rostla i tloušťka pancéřování trupu a tedy i výtlak plavidel. Díky moderním parním převodovaným turbínám se zvyšovala také rychlost plavidel.
Srovnání tříd plavidel ve Druhé světové válce:
|
třída |
stát | uvedení první jednotky | výtlak | délka | šířka | hlavní výzbroj | pancéřování (mm) | rychlost (uzly) | akční rádius (nám. míle) | počet jednotek | ||
| boky | paluba | dělové věže | ||||||||||
| NEVADA | USA | 11.04.1916 | 27 500 t | 177 m | 28 m | 10 x 356mm | 218 | 108 | 357 | 21 | 4 000 | 2 |
| PENNSYLVANIA | USA | 12.06.1916 | 31 400 t | 185 m | 32 m | 12 x 356mm | 343 | 74 | 457 | 21 | 7 310 | 2 |
| NEW MEXICO | USA | 20.05.1918 | 32 000 t | 190 m | 30 m | 12 x 356mm | 343 | 152 | 457 | 21 | 6 400 | 3 |
| TENNESSEE | USA | 03.06.1920 | 32 300 t | 190 m | 30 m | 12 x 356mm | 343 | 145 | 457 | 21 | 5 240 | 2 |
| COLORADO | USA | 30.08.1923 | 32 600 t | 190 m | 32 m | 8 x 406mm | 343 | 127 | 457 | 21 | 8 000 | 3 |
| NORTH CAROLINA | USA | 09.04.1941 | 35 000 t | 222 m | 33 m | 9 x 406mm | 305 | 253 | 406 | 27 | 8 700 | 2 |
| SOUTH DAKOTA | USA | 20.03.1942 | 35 000 t | 207 m | 33 m | 9 x 406mm | 310 | 192 | 457 | 27 | 6 400 | 4 |
| IOWA | USA | 22.02.1943 | 45 280 t | 270 m | 33 m | 9 x 406mm | 307 | 207 | 495 | 33 | 7 621 | 4 |
| QUEEN ELIZABETH | GB | 16.10.1913 | 32 468 t | 196 m | 32 m | 8 x 381mm | 330 | 127 | 330 | 25 | 8 600 | 5 |
| ROYAL SOVEREIGN | GB | 05.1916 | 28 150 t | 190 m | 27 m | 8 x 381mm | 330 | 25 | 330 | 23 | 7 500 | 5 |
| NELSON | GB | 10.09.1927 | 33 313 t | 217 m | 32 m | 9 x 406mm | 356 | 159 | 406 | 23 | 7 000 | 2 |
| KING GEORGE V. | GB | 12.1940 | 36 750 t | 227 m | 31 m | 10 x 356mm | 375 | 152 | 406 | 27 | 15 000 | 5 |
| VANGUARD | GB | 09.08.1946 | 44 300 t | 248 m | 33 m | 8 x 381mm | 356 | 160 | 330 | 30 | 9 000 | 1 |
| COURBET | FR | 16.11.1913 | 22 189 t | 168 m | 27 m | 12 x 305mm | 270 | 150 | 270 | 20 | 4 200 | 2 |
| PROVENCE | FR | 05.06.1915 | 23 230 t | 166 m | 27 m | 10 x 340mm | 262 | 58 | 400 | 20 | 4 700 | 3 |
| DUNKERQUE | FR | 15.04.1937 | 26 500 t | 214 m | 31 m | 8 x 330mm | 240 | 127 | 355 | 29 | 7 500 | 2 |
| RICHELIEU | FR | 15.06.1940 | 35 000 t | 248 m | 33 m | 8 x 381mm | 387 | 170 | 430 | 30 | 5 000 | 2 |
| GIULIO CAESARE * | IT | 14.05.1914 | 23 619 t | 186 m | 28 m | 10 x 320mm | 249 | 115 | 279 | 28 | 4 800 | 2 |
| CAIO DUILIO * | IT | 24.04.1913 | 23 887 t | 186 m | 28 m | 10 x 320mm | 249 | 115 | 279 | 27 | 4 250 | 2 |
| LITTORIO | IT | 06.05.1940 | 41 377 t | 238 m | 33 m | 9 x 381mm | 350 | 210 | 290 | 30 | 4 580 | 4 |
| SCHARNHORST | DE | 07.12.1939 | 31 800 t | 235 m | 30 m | 9 x 280mm | 203 | 50 | 355 | 32 | 9 020 | 2 |
| BISMARCK | DE | 14.02.1939 | 41 700 t | 251 m | 36 m | 8 x 381mm | 320 | 100 | 355 | 29 | 8 100 / 19uzl | 2 |
| FUSO * | JAP | 18.11.1915 | 34 700 t | 213 m | 32 m | 12 x 356mm | 305 | 90 | 305 | 25 | 11 000 | 2 |
| ISE * | JAP | 15.12.1917 | 29 900 t | 208 m | 29 m | 12 x 356mm | 304 | 63 | 304 | 23 | 11 000 | 2 |
| NAGATO * | JAP | 25.11.1920 | 32 720 t | 216 m | 29 m | 8 x 410mm | 305 | 185 | 356 | 27 | 7 400 | 2 |
| YAMATO | JAP | 16.12.1941 | 65 000 t | 262 m | 37 m | 9 x 460mm | 409 | 231 | 650 | 27 | 7 200 | 2 |
* - po modernizaci
pozn.: Akční rádius je uváděn u různých plavidel při různé ekonomické rychlosti (v rozsahu 10 - 15 uzlů), různé hnací systémy byly různě hospodárné, modernější kotle byly hospodárnější a účinnější.