zpět válečné lodě II. světové války

Válečné lodě II. světové války

NAVIGACE
HOME PAGE
Diskuse
Naše inzerce

Aukce.Military.cz


 

kategorie Bitevní lodě

Úvod: 

Tradici a kořeny bitevních lodí můžeme vysledovat v dlouhé historii válečných plavidel snad již u Řadových plachetních lodí, které byly jako první určeny výhradně k námořnímu dělostřeleckému souboji a byly sdružovány do bojových eskader. Již zde platilo, že jejich palebná síla byla přímo odvozena pod počtu a ráže děl, kterými byly vyzbrojeny, což s sebou postupně neslo zvětšování jejich rozměrů a výtlaku. S vývojem lodního děla, zvyšováním jeho dostřelu a přesnosti, se zhruba v polovině devatenáctého století začaly stavět rozměrné pancéřované lodě, které nesly menší počet děl velkých ráží.

Jako o první moderní bitevní lodi můžeme hovořit o britském Dreadnoughtu, po kterém je celá kategorie moderních bitevních lodí nazývána. Tato loď byla postavena v Anglii v roce 1907. Byly zde již použity konstrukce, které vyplývaly z celého vývoje bitevních lodí v předchozím období, jako ploché dno, silné pancéřování boků, parní pohon, otočné dělové věže s děly velkých ráží, v bočních kasematech byla ještě uložena děla střední ráže jako pozůstatek designu starých Řadových lodí. Menší typy byly v té době nazývány Semi-dreadnoughty, zatímco pozdější obří konstrukce po roce 1920 bývají nazývány Super-dreadnoughty.

Stejně jako v předchozím období vývoj neustrnul a bitevní lodě se dále vyvíjely. Zvyšovala se ráže, dostřel a přesnost děl hlavní baterie, sekundární baterie byla vyzvednuta z kasemat do vlastních dělových věží, ke konci třicátých let a ve válečném období byla výrazně doplňována protiletecká výzbroj. Pancéřování bylo zesilováno na všech místech trupu, jeho podvodní část byla chráněna protitorpédovými výdutěmi. Původní uhlové kotle a trojčinné parní stroje byly nahrazovány kotli naftovými a parními turbínami. S nárůstem ráží děl a tloušťkou pancéřování se zvětšovaly rozměry a výtlak plavidel až na skutečné obry jakými byly např. lodě třídy Yamato.
Tradičním stavitelem velkých dělových lodí byla Británie, jejíž konstrukce přejímaly také Francie a Itálie a také Japonsko, ačkoli Japonci začali ve třicátých letech kreslit plány velkých bitevních lodí podle vlastních návrhů. USA měly svoji vlastní konstrukční školu (rozuměj pojetí stavby) a jejich lodě byly nezaměnitelné.

Až do začátku Druhé světové války byly bitevní lodě bez nadsázky označovány jako královny moří, neboť je mohlo jen ztěží ohrozit plavidlo jiné kategorie, jejich dosah činil až 8000 námořních mil a teoretický dostřel děl až 40 km. Stejně jako u starých Řadových lodí však i moderní bitevní lodě operovaly v bojových eskadrách ve tvaru řadových linií a jejich hlavním určením byl hladinový dělostřelecký boj.

S vývojem Letadlové lodi s palubními letouny, které mohly útočit na hladinové i pozemní cíle ve velkých počtech a na mnohonásobně větší vzdálenosti přechází význam bitevních lodí do ústraní, což bylo předvedeno při japonském útoku na Pearl Harbor a vyplývá z následujících událostí na pacifickém bojišti. Do popředí zájmu stratégů se dostala Letadlová loď a bitevní lodě tvořily jen součást jejího krytí proti hladinovému nebo leteckému útoku, případně vykonávaly úlohy jako byla dělostřelecká příprava před vyloděním pozemních jednotek. Původní taktika řadových linií byla zavržena a bitevní lodě spolu s křižníky a menšími plavidly tvořily shluk kolem centrální letadlové lodi nazývaný "Screen", případně tvořily samostatné úderné skupiny jako zálohu za skupinou letadlové lodě.

Po příchodu jaderných zbraní bitevním lodím odzvonilo definitivně, neboť ani jejich těžce pancéřované trupy nedokázaly odolat síle jaderného výbuchu, což bylo dokázáno při testech Baker u atolu Bikini na kořistní japonské lodi Nagato a náklady na jejich výstavbu byly astronomické.

Do současného námořnictva dopluly pouze čtyři americké bitevní lodě třídy Iowa, které využily svých těžkých děl při ostřelování nepřátelského území v Korejské a Vietnamské válce a po přezbrojení raketovou výzbrojí byly použity také v Perském zálivu. Všechny však byly v průběhu devadesátých let dvacátého století deaktivovány a slouží jako muzea nebo jsou v rezervě.

 

 

Parametry:

Bitevní lodě byly původně díky své mohutné výzbroji a mocnému pancéřování příliš těžké pro málo výkonné parní stroje a tak se jednalo o pomalé těžkotonážní jednotky. Jejich děla měla v První světové válce ráži převážně 305 - 356 mm a výtlak se pohyboval okolo třiceti tisíc tun. Protiváhu jim v té době tvořily Bitevní křižníky, které na úkor slabšího pancéřování vynikaly vysokou rychlostí. S vývojem moderních hnacích systémů na topný olej a zvyšování jejich výkonu se i bitevní lodě stávaly rychlými plavidly. V roce 1922 byly na Washingtonské konferenci limitovány výtlak a maximální ráže děl u bitevních lodí. Výtlak byl omezen na 35 000 tun a maximální ráže na 406 mm. V meziválečném období byla postavena řada bitevních lodí odpovídajících těmto parametrům, ale s vypuknutím nového válečného konfliktu započala stavba obrů s maximálním výtlakem kolem 60 000 tun jako byly lodě Yamato a dlouhá rychlá plavidla třídy Iowa o délce téměř 270 metrů a rychlosti až 34 uzlů.


Vývoj bitevní lodě lze sledovat na amerických typech v následující tabulce:

třída uvedení do služby výtlak délka výzbroj rychlost typ
Indiana (BB-1) 20.11.1895 10 225 t 106,7 m 4 x 330 mm 15 uzlů pre-dreadnought
Illinois (BB-7) 16.09.1900 11 565 t 114,4 m 4 x 330 mm 16 uzlů
Connecticut (BB-18) 29.09.1906 16 000 t 139,1 m 4 x 305 mm 18 uzlů dreadnought
Delaware (BB-28) 04.04.1910 20 000 t 158,2 m 10 x 305 mm 21 uzlů
Wyoming (BB-32) 25.09.1912 26 000 t 171,3 m 12 x 305 mm 21 uzlů
Nevada (BB-36) 11.04.1916 27 500 t 177,7 m 10 x 356 mm 21 uzlu
Tennesee (BB-43) 03.06.1920 32 300 t 190,2 m 12 x 356 mm 21 uzlů super-dreadnought
North Carolina (BB-55) 09.04.1941 35 000 t 222,2 m 9 x 406 mm 27 uzlů
Iowa (BB-61) 22.02.1943 45 280 t 270,4 m 9 x 406 mm 33 uzlů

Z tabulky jasně vyplývá, že bitevní lodě v průběhu vývoje značně posilovaly výzbroj (u jednotlivých tříd, kde je stejná ráže děl, se na novější třídě jednalo vždy o novější děla s delší hlavní vyšší přesností a větším dostřelem). Obdobně s palebnou silou rostla i tloušťka pancéřování trupu a tedy i výtlak plavidel. Díky moderním parním převodovaným turbínám se zvyšovala také rychlost plavidel.

 

Srovnání tříd plavidel ve Druhé světové válce:

třída

stát uvedení první jednotky výtlak délka šířka hlavní výzbroj pancéřování (mm) rychlost (uzly) akční rádius (nám. míle) počet jednotek
boky paluba dělové věže
NEVADA USA 11.04.1916 27 500 t 177 m 28 m 10 x 356mm 218 108 357 21 4 000 2
PENNSYLVANIA USA 12.06.1916 31 400 t 185 m 32 m 12 x 356mm 343 74 457 21 7 310 2
NEW MEXICO USA 20.05.1918 32 000 t 190 m 30 m 12 x 356mm 343 152 457 21 6 400 3
TENNESSEE USA 03.06.1920 32 300 t 190 m 30 m 12 x 356mm 343 145 457 21 5 240 2
COLORADO USA 30.08.1923 32 600 t 190 m 32 m 8 x 406mm 343 127 457 21 8 000 3
NORTH CAROLINA USA 09.04.1941 35 000 t 222 m 33 m 9 x 406mm 305 253 406 27 8 700 2
SOUTH DAKOTA USA 20.03.1942 35 000 t 207 m 33 m 9 x 406mm 310 192 457 27 6 400 4
IOWA USA 22.02.1943 45 280 t 270 m 33 m 9 x 406mm 307 207 495 33 7 621 4
QUEEN ELIZABETH GB 16.10.1913 32 468 t 196 m 32 m 8 x 381mm 330 127 330 25 8 600 5
ROYAL SOVEREIGN GB 05.1916 28 150 t 190 m 27 m 8 x 381mm 330 25 330 23 7 500 5
NELSON GB 10.09.1927 33 313 t 217 m 32 m 9 x 406mm 356 159 406 23 7 000 2
KING GEORGE V. GB 12.1940 36 750 t 227 m 31 m 10 x 356mm 375 152 406 27 15 000 5
VANGUARD GB 09.08.1946 44 300 t 248 m 33 m 8 x 381mm 356 160 330 30 9 000 1
COURBET FR 16.11.1913 22 189 t 168 m 27 m 12 x 305mm 270 150 270 20 4 200 2
PROVENCE FR 05.06.1915 23 230 t 166 m 27 m 10 x 340mm 262 58 400 20 4 700 3
DUNKERQUE FR 15.04.1937 26 500 t 214 m 31 m 8 x 330mm 240 127 355 29 7 500 2
RICHELIEU FR 15.06.1940 35 000 t 248 m 33 m 8 x 381mm 387 170 430 30 5 000 2
GIULIO CAESARE * IT 14.05.1914 23 619 t 186 m 28 m 10 x 320mm 249 115 279 28 4 800 2
CAIO DUILIO * IT 24.04.1913 23 887 t 186 m 28 m 10 x 320mm 249 115 279 27 4 250 2
LITTORIO IT 06.05.1940 41 377 t 238 m 33 m 9 x 381mm 350 210 290 30 4 580 4
SCHARNHORST DE 07.12.1939 31 800 t 235 m 30 m 9 x 280mm 203 50 355 32 9 020 2
BISMARCK DE 14.02.1939 41 700 t 251 m 36 m 8 x 381mm 320 100 355 29 8 100 / 19uzl 2
FUSO * JAP 18.11.1915 34 700 t 213 m 32 m 12 x 356mm 305 90 305 25 11 000 2
ISE * JAP 15.12.1917 29 900 t 208 m 29 m 12 x 356mm 304 63 304 23 11 000 2
NAGATO * JAP 25.11.1920 32 720 t 216 m 29 m 8 x 410mm 305 185 356 27 7 400 2
YAMATO JAP 16.12.1941 65 000 t 262 m 37 m 9 x 460mm 409 231 650 27 7 200 2

* - po modernizaci

pozn.: Akční rádius je uváděn u různých plavidel při různé ekonomické rychlosti (v rozsahu 10 - 15 uzlů), různé hnací systémy byly různě hospodárné, modernější kotle byly hospodárnější a účinnější.