NAVIGACE

Kako
připravil Michal Béza

Kategorie: Těžký křižník
Třída: Furutaka

Křižník Kako byl druhou lodí z dvojice prvních japonských těžkých křižníků třídy Furutaka. Jednalo se o loď se standardním výtlakem pouhých 7 500 tun, vyzbrojenou šesti kanóny ráže 200 mm.

Kako byl postaven firmou Kawasaki v Kobe, kde byl 17. listopadu 1922 položen kýl. Loď byla spuštěna na vodu 10. dubna 1925 a dokončena 20. července 1926.

Na rozdíl od Furutaky tvořily pohonné jednotky čtyři turbíny Curtis. Kotle však Kampon však měly obě lodě stejné. Křižníky měly kombinovaný pohon, primárně naftový, ale bylo možno přitápět také uhlím. Lodě měly velmi velký poměr délky k šířce a to 11,7 a jejich uhlazené linie jim dovolovaly plout rychlostí až 34,5 uzlu.  Proti projektovanému výtlaku měly lodě nadváhu až 900 tun a to způsobilo, že měly ponor téměř o metr větší než se původně očekávalo a tak část bočního pancéřového pásu byla až pod čárou ponoru. Proč došlo k chybě v propočtech se nikdy nevyjasnilo, ale pravděpodobně to bylo zapříčiněno špatným vážením jednotlivých částí konstrukce a vybavení.

V zimě mezi roky 1926-27 byly zvýšeny komíny, aby kouř nebránil ve výhledu stanoviště řízení palby. V roce 1930 byla ostraněna neefektivní vzletová plošina pro hydroplány a v letech 1931-32 podstoupil křižník první rozsáhlejší rekonstrukci v loděnicích v Kure, kdy byla vyměněna protiletecká výzbroj. Místo původních 78 mm kanónů byly instalovány čtyři 120 mm kanóny typu Nendo Shiki 12cm v jednotlivém uchycení. Doprostřed trupu byl instalován katapult, za něj hangár a do výzbroje byly zařazeny letouny typu E4N2.
V roce 1936 podstoupil Kako další modernizaci, tentokráte v loděnicích Sasebo. Při této přestavbě byly původní 200 mm kanóny, které byly umístěny za sebou, nahrazeny šesti kanóny Type2 ráže 200 mm ve třech dvouhlavňových věžích. V porovnání s původními kanóny se vyznačovaly větším dostřelem a náměrem hlavní a také používaly těžší projektily. Byla také rozšířena protiletecká výzbroj o čtyři kanóny ráže 25 mm a dva kanóny ráže 13 mm. Původní fixně umístěné torpédomety byly nahrazeny rotujícími čtyřhlavňovými komplety. Byl instalován výkonnější katapult a do výzbroje zařazeny letouny E7K2. V neposlední řadě byly vyměněny kotle za 10 nových kotlů spalujících naftu. Křižník byl poměrně vratký a nepomohlo ani rozšíření protitorpédových výdutí, čímž se zvětšila šířka na 16,7 metru.

Po vstupu do služby byl křižník Kako převelen k 5. eskadře a v jejím rámci sloužil v japonských a čínských vodách do roku 1933. V letech 1933 a 1934 byl v rezervě a v roce 1936 podstoupil komplexní přestavbu. Do služby se vrátil v roce 1937 a byl přiřazen k šesté eskadře, se kterou vstoupil v roce 1941 do Druhé světové války.
Při útoku na britské pozice v prosinci 1941 operoval Kako u ostrovů Guam a Wake. V březnu 1942 se zúčastnil bojů u Nové Guinei a na severu Šalamounova souostroví. V květnu podporoval vylodění na Tulagi a na jižních Šalamounových ostrovech, doprovázel letadlovou loď Shoho a při bitvě o Korálové moře podporoval vylodění u Port Moresby. Poté se Kako vydal do přístavu Kure, kde byl na konci května a v průběhu června přezbrojen. S vývojem situace na Šalamounových ostrovech a spojeneckém vylodění na Guadalcanalu a Tulagi byl Japonci sformován svaz sedmi křižníků, které měly zakročit proti americkým akcím. Kako, jako jedna z lodí tohoto svazu, se střetl 9. srpna s nepřátelskými plavidly u ostrova Savo. V noční bitvě zde Japonci uštědřili americko-australskému svazu citelnou porážku, nicméně Kako byl 10. srpna 1942 při následném přesunu do Kaviengu (velký přístav v Novém Irsku, Papua Nová Guinea) torpédován americkou ponorkou S-44 (SS-155). Křižník se potopil během pěti minut a to znamenalo utonutí velké části posádky.

Technicko-Taktická Data: