| NAVIGACE |
|
|
|
|
Molnija, SSSR
připravil Zdenek Kussior
Speciálně pro stíhací letoun MiG-25P
začala počátkem roku 1962 skupina M. Bisnovata pracovat na pravděpodobně první
ruské střele vzduch-vzduch druhé generace R-40.
R-40, podobná R-8, má dlouhé válcovité tělo se čtyřmi
malými delta ovládacími plochami na přídi a čtyřmi velkými plochami
s pohyblivou odtokovou hranou na zádi. S vysokým poměrem tahu ke hmotnosti a
s dobrou balistikou dosahuje maximální rychlosti až M=5, což si jako poprvé
vyžádalo použití titanu jako konstrukčního materiálu a bylo nutné vyřešit
spoustu dalších technických problémů s chlazením a konstrukcí povrchu,
schopného snášet aerodynamický ohřev. Na kryt radarové soustavy byla vůbec poprvé
použita keramika. Bojová hlavice s předtvarovanými střepinami je opatřena
radarovým a aktivním laserovým přibližovacím zapalovačem.
R-40 vznikla ve dvou základních variantách. R-40R (Izdělije RD-46) s programovým, poloaktivním a v konečné fázi aktivním radiolokačním navedením hlavicí PARG-12 může ničit vzdušné cíle za jakýchkoliv povětrnostních podmínek. Pokud je cíl v dosahu aktivní radarové hlavice střely, navádí se zcela automaticky. R-40T (Izdělije TG-46) s infračerveným navedením je schopna aktivní komunikace s tepelným čidlem TP-26 letounu. Informace o vzdálenosti cíle udává polohová radiolokační stanice se speciálním režimem práce, jejíž anténa je směrována na cíl z tepelného čidla. Přestože je střela jen o málo větší než předchůdce R-4, má mnohem větší praktický dolet, který u základní verze činí přibližně 30 km. Výška rychle letícího cíle při útoku ze zadní polosféry může být 30 km, při vstřícném letu potom 27 km. Maximální vzdálenost, na kterou se dá střela navádět, je 35 km, přetížení cíle nesmí překročit 2,5 g. V září 1969 byly z Mig-25 poprvé úpěšně odpáleny dvě R-40R na letící cíl - bezpilotní Mig-17 letící na výšce 600 m.
Po přeletu ruského MiG-25P (por. Viktor Bělenko) do Japonska 7. září 1976 byl letoun podroben modernizaci, jejíž výsledkem byl stíhač MiG-25PD, u kterého byl radar Smierč-A nahrazen radarem Smierč-25. Pro nový letoun byla v roce 1980 zkonstruována a do výzbroje zavedena střela R-40D (někdy označovaná jako R-46), také dostupná ve dvou variantách. R-40RD, pro jejíž zamíření a navedení slouží radiolokační zaměřovač RP-25M (RP-35MN), druhá verze R-40TD má infračervené navedení. Obě rakety R-40D mají zvýšenou citlivost hlavice, zlepšenou odolnost proti rušení a také proti vibracím, schopnost sestřelování nízkoletících cílů na pozadí země, manévrujících se 4 g na vzdálenost až 60 km (se zaměřením na cíl až během letu střely). Současně se zaváděním střel R-40D byly letouny MiG-25PD vybavovány zařízením BAN-75 propojeným s pozemním automatickým systémem navedení Luč-1. V roce 1985 dostalo letectvo raketu R-40D1, vyvinutou týmem Vympel, protože skupina Molnija byla toho času vyřazena z vývoje letounových střel. R-40D1 má zlepšený ovládací systém a novou bojovou hlavici.
R-40 tvoří základní výzbroj letounů MiG-25 (4 ks) a Su-15. U MiGu-25 jsou obvykle neseny v kombinaci dvou infračervených R-40T/TD a dvou radarových R-40R/RD na podvěsech APU-84-46. R-40 patří rovněž do výzbroje MiGů-31 a to v kombinaci dvou R-40T/TD/TD1 pod křídly a čtyř dalekodosahových R-33 pod trupem nebo v málo známé konfiguraci dvou R-40RD, jednoho podvěsu APP-46TD pro ozařování cíle a tří R-33. Výroba střel R-40 byla zastavena v roce 1991.
| Typ | R-40R/RD | R-40T/TD |
| Délka | 6,22 m | 5,98 m |
| Průměr | 0,31 m | 0,31 m |
| Rozpětí | 1,45 m | 1,45 m |
| Hmotnost | 461 kg | 450 kg |
| Bojová hlavice | 70 kg | 70 kg |
| Pohon | TPH | TPH |
| Způsob navedení | poloaktivní a aktivní RL | pasivní IR |
| Přeížení cíle | 2,5 g | 4 g |
| Dolet | 35 km (R), 60 km (RD) | 25 km (T), 30+ km (TD |
Copyright © All Rights Reserved