back letouny Suchoj

Ruské letouny Suchoj

NAVIGACE
HOME PAGE
Diskuse
Naše inzerce

Su-39 Strike shield

Suchoj, Rusko

připravili Zdenek Kussior a Martin Štěrba

Video

Současný vývoj politické situace v Evropě, doprovázeny uzavíráním smluv o zákazu jaderných zkoušek, likvidaci chemických a biologických zbraní, o snižování počtu klasické bojové techniky a výzbroje, v období realizace smlouvy o otevřeném nebi (Open Skies) a další události postupně vnáší do podvědomí lidí naději budoucího života bez obav z vypuknutí 3.světové války. Jedno ze závažných nebezpečí však stále přetrvává. Různé lokální konflikty, jako přechodné stádium k všeobecné mírové koexistenci národů, se mnohokrát vyskytly v minulosti, vyskytují se dnes a bohužel, vyskytovat se s největší pravděpodobností budou i v budoucnu.Všichni dobře víme, že na Zemi existuje mnoho ohnisek napětí, které mohou tisíce nevinných lidí snadno a rychle vtáhnout do války.

Vznik

Zkušenosti z lokálních válek ukazovaly na potřebu útočného letounu schopného plnit následující úkoly:

Z těchto požadavků vyplynulo letadlo malé, jednoduché a obratné. Rychlost a dostup nejsou rozhodující. Jedno takové letadlo v vzdušných silách Ruska již existuje – Su-25. Má široký výběr zbraní, dobré letové vlastnosti, je levné, jednoduché na pilotáž a nemá složitou údržbu. Přesto Su-25 a jeho americký protějšek A-10 už zastarávají. Jen poslední verze, Su-39, uspokojuje požadavky pro krytí pozemních jednotek, jak proti pozemním, tak proti vzdušným silám.
Letoun se začal sériově vyrábět v roce 1995 v továrně Ulan – Upe na jižní Sibiři. Dosud však bylo vyrobeno jen malé množství letounu Su-39.

Víceúčelový úderný bojový letoun pro přímou leteckou podporu Su-39 (tento druh letounu je v rusku nazýván " šturmovik ") byl vyvinut na bázi osvědčeného letounu Su-25, zejména jeho poslední verze Su-25 TM
Na “Západě” se neznalo přesné označení letounu. Zprávy z poloviny 90. let, díky kterým se jako Su-39 označoval pokračovatel akrobatických Su-26 a Su-29 byly mylné. Letoun se také krátce označoval Su-34. Dnes je pod názvem Su-34 znám vyspělý víceúčelový letoun – pokračovatel série Su-27.

Su-39 využívá řadu zdokonalených technologií a bohatých bojových zkušeností z jeho nasazení v posledních ozbrojených konfliktech (např. v Afghánistánu více než 6000 bojových vzletů). Úderný bojový letoun Su-39 je předurčen pro vysoce přesné ničení libovolných cílů na Zemi, na moři a ve vzduchu ve vzdálenostech do 900 kilometrů od letecké základny, ve dne i v noci, i za nepříznivých povětrnostních podmínek, zejména obrněných cílů, mostů, přepravních prostředků, palebných postavení, prvků velení a řízení, kolon vozidel, dálnic, železnic, bojových vrtulníků apod. Letoun Su-39 je charakterizován vysokou efektivností bojového použití, kterou se odlišuje od zahraničních víceúčelových typů, jako např. F-16, MIRAGE 2000 ad. Svými možnostmi a různorodostí bojových úkolů jde letoun Su-39 daleko za hranice možností běžného úderného letounu. Celkovými bojovými možnostmi, odolností, údernou silou a efektivností bez nadsázky nemá ve světě obdoby. Svým provedením, univerzálním radioelektronickým vybavením, širokou škálou víceúčelové výzbroje a způsoby použití v nejnáročnějších podmínkách je letoun Su-39 vhodný pro přímou leteckou podporu pozemních vojsk a zejména pro mírové operace letectva v lokálních konfliktech v kterékoliv části Země. Vzhledem k velmi dobré obratnosti a kvalitní výzbroji dosahuje vynikajících výsledků v blízkém manévrovém boji se stíhacími letouny protivníka.

Je schopen plnit náročné úkoly za ztížených povětrnostních podmínek ve dne i v noci:

  1. při působení proti pozemním cílům je schopen vést údery proti pohyblivým malorozměrným i velkorozměrným plošným cílům za podmínek silné protivzdušné obrany a intenzivního radioelektronického rušení v omezeném prostoru nad cílem, jak v těžko dostupných horských podmínkách, tak v údolích, kdy je použití jiných úderných zbraňových prostředků a systémů prakticky nemožné
  2. při působení proti pozemním cílům je schopen se samostatně aktivně bránit před útoky stíhacích letounů protivníka, ničit stíhací, bombardovací, úderné a dopravní letouny, bezpilotní prostředky, protilodní ŘS, ŘS s plochou dráhou letu, aktivní radioelektronické prostředky apod. s využitím až 6 PLŘS a zařízení radioelektronického průzkumu a zaměřování aktivních zdrojů vyzařování
  3. při působení proti námořním ( hladinovým ) cílům může samostatně vyhledávat a ničit bojové lodě od rychlého člunu až po letadlovou loď až 4 protilodními ŘS
  4. při působení proti PVO protivníka je schopen samostatně vyhledávat, analyzovat, zaměřovat polohy a ničit jednotlivé zbraňové prostředky, komplety i celé systémy zejména dvěma protiradioelektronickými ŘS bez ohledu na princip a režim jejich činnosti, charakter a způsob zpracování signálu, případně další protizemní výzbrojí.

Systém průzkumu a řízení palby

Elektrooptické zařízení:

Základním prvkem průzkumu a řízení palby je elektrooptické zařízení ŠKVAL-I-251, instalované v přídi letounu. Slučuje nízkoúrovňovou televizní kameru LLLTV ( Low Light Level Television ) a laserový dálkoměr/označovač/ozařovač cílů s mimořádně stabilizovaným zrcadlem a systémem automatického sledování pohyblivých cílů, precizní optickou soustavu s teleobjektivem o 23násobném zvětšení a barevný velkoplošný víceúčelový displej pro zobrazení výstupní informace. Speciální automat plně přejímá veškerou činnost po označení cílů pilotem. Zabezpečuje sledování pohyblivých cílů ze vzdálenosti přibližně 8 kilometrů s přesností pouhých 0,5 metru! Televizní kamera je instalována ve spodní části trupu. Má přepínatelné zorné pole 40 nebo 120 minut. Specialisté z firmy SUCHOJ ATTACK AIRCRAFT uvádějí, že její dosah na tank, který nemá rozsvícená světla v noci je 3 km, jestliže má rozsvícená světla, pak 10 až 15 km. Dovoluje vizuálně rozpoznávat cíle, např. velký objekt na vzdálenost 15 km, tank na vzdálenost 8 až 10 km, vrtulník ( např. AH-64 APACHE ) na vzdálenost 6 km. Celkové zorné pole zařízení je menší než 8 stupňů. K dispozici jsou dva kanály, jeden slouží k navedení PTŘS VICHR a druhý pro ozařování cílů laserovým ozařovačem a navedení dalších zbraní s laserovou naváděcí soustavou. Scaner v průběhu letu snímá pás terénu, široký 500 až 1000 metrů. Jakmile automat zjistí a vyhodnotí obrněný cíl ( s pravděpodobností detekce 0,8 ), scaner se zastaví, zařízení automaticky přejde do režimu sledování, letoun změní kurs letu pro dosažení optimální polohy ke zteči cíle, optimalizuje režim letů vzhledem k použité výzbroji. Pilot tedy nemusí přemýšlet o parametrech letu při použití konkrétní výzbroje. Po zničení cíle letoun provede automatický manévr pro návrat do výchozího bodu pro opakovanou zteč, což může opakovat až 16 krát ( tj. celkový možný počet zavěšených PTŘS ). Spojení zařízení ŠKVAL-I-251 s PTŘS VICHR je velmi efektivní i v boji s bojovými vrtulníky, kdy pravděpodobnost zničení dosahuje hodnoty 0,9 a je tedy 2 až 3 krát vyšší než u běžných letounů z horizontálního letu. ŠKVAL zvyšuje i přesnost bombardování klasickými pumami.Z horizontálního letu ve výšce 5000 metrů pravděpodobná kruhová odchylka nepřesahuje 25 metrů.
Nutno poznamenat, že tento bezesporu unikátní komplex zvláštního konstrukčního provedení s vysokým stupněm automatizace procesů nemá ve světě obdoby.

Víceúčelový radiolokátor

KOPIO-25 je víceúčelový, vícerežimový koherentní impulzní dopplerovský radiolokátor přední specializované firmy Fazotron, který je v součinnosti s dalšími prostředky a letounovými systémy zabezpečuje:
- navedení letounu na cíl v automatickém režimu s přesností 15 metrů nezávisle na vzdálenosti letu,
- maximální automatizaci vyhledávání, rozpoznávání a ničení cílů,
- použití letounové výzbroje ( např. R-27R1, T1, RVV-AE, R-73E ) z horizontálního letu ve výšce od 5 do 7000 metrů, z letu střemhlav, při vybrání střemhlavého letu i při stoupavém letu,
- současné použití dvou rozdílných typů výzbroje při jedné zteči,
- mapování terénu s vysokou rozlišovací schopností.

Radiolokátor KOPIO-25 je schopen pracovat za všech povětrnostních podmínek ( s pravděpodobností bezporuchového provozu 0,99 ) v režimu vzduch-země, vzduch-vzduch, vzduch-moře, včetně režimu " mapování terénu " v úzké součinnosti s elektroptickým zařízením ŠKVAL-I-251. Je schopen automaticky sledovat současně až 8 cílů a na dva z nich zabezpečovat navedení ŘS. Maximální dosah radiolokátoru v přední polosféře ( na cíl o efektivní radiolokační odrazné ploše Sef=5m čtverečných ) je 35 až 57 km, v zadní polosféře 25 km s pravděpodobností detekce 0,8. Výrobce uvádí, že skupinu tanků je radiolokátor schopen zjistit na vzdálenost 25 km. Letoun využívá nový způsob aktivní obrany ze zadní polosféry, aplikovaný již u dalších bratrů rodiny Suchoj, Su-27, -34, -35, -37.A nutno poznamenat, že jedině tyto typy letounů, včetně Su-39, jsou vybaveny systémem ochrany ze zadní polosféry, tedy ze směru, ze kterého hrozí největší nebezpečí bez výjimky každému letounu. V režimu mapování terénu využívá metody dopplerovského zaostřování svazku na 0,45° ( tj. poměr 1:10) a mapování terénu se syntetizovanou aperturou ( SAR ) s pozemní rozlišovací schopností 30*30 m. Vysílač pracuje v kmitočtovém pásmu 8 až 20 Ghz impulzním výkonem 5 kW ( středním výkonem 1 kW ). Plošná fázovaná anténa snímá prostor v horizontální rovině ve volitelných rozsazích plus/mínus 20, plus/mínus 30, nebo plus/mínus 40° ve dvou nebo čtyřech řádcích. Celková hmotnost kontejneru s radiolokátorem, který je instalován pod trupem letounu, je 105 kg. Zajímavostí je, že využívá řadu komponentů, pokročilých technologií a softwaru, převzatých z radiolokátoru N-010 ŽUK bojového letounu MiG-29M. Letové zkoušky radiolokátoru KOPIO-25 byly zahájeny v květnu 1996.

Navigační systém

Součástí navigačního systému letounu jsou dvojité inerciální navigační zařízení INS, integrované zařízení rádiové navigace A-312 RSBN, ( obdoba TACAN ) a zařízení pro řízení přistání podle přístrojů ILS, zařízení dálkové navigace LORAN/OMEGA A-273, dopplerovské navigační zařízení pro měření rychlosti letu a úhlu snosu ŠO-13A, radiolokační výškoměr RV-21 a terminál družicového navigačního systému GLONASS/GPS ACHIM-837. Perspektivně se počítá se zdokonaleným terminálem URAGAN s přesností 10 až 15 metrů. Vyvíjen je rovněž terminál diferenciálního navigačního systému GLONASS ( obdoba DGPS ) pro kontrolu a řízení přistání bez přímé viditelnosti vzletové a přistávací dráhy. Terminál je nyní ověřován na letadlové lodi Generál Kuzněcov.
Inerciální navigační systém pracuje s přesností 10 – 15 m.
Letoun může být vybaven nočním navigačním systémem Mercury, jehož senzor FLIR (forward looking infrared) dokáže rozeznat tank v okruhu 3 km i za velmi špatného počasí.

Zařízení radioelektronického boje

Integrované zařízení radioelektronického boje ( REB ) zajištˇuje radioelektronický průzkum a všesměrovou ochranu letounu v radiolokační a infračervené části elektromagnetického spektra v automatickém režimu ( bez zásahu pilota ). Je tvořeno několika dílčími prvky, jejichž činnost je centrálně řízena počítačem. Zařízení radiotechnického průzkumu IRTIŠ, zajišťuje zaměřování všech aktivních vysílačů pozemních, letounových i lodních radiolokačních prostředků průzkumu a řízení palby, pracujících v kmitočtovém pásmu od 1,2 do 18 Ghz a vyhodnocuje 4 nejnebezpečnější cíle. Malorozměrný aktivní rušič vyzařuje základní klamné impulzní, šumové rušení, úzkopásmové, širokopásmové rozmitané i rušení se skokovou změnou kmitočtu. Základem zařízení optoelektronického rušení je zdroj interferenčního rušení s amplitudově kmitočtovou modulací a slouží k zahlcení a oklamání naváděcích soustav PLŘS s infračervenou naváděcí soustavou. Soustava výstražných radiolokačních/infračervených přijímačů PASTEL se schopností všesměrového příjmu automaticky varuje pilota o směru a charakteru úhrozy. Ve své paměti uchovává parametry signálů až 256 radiolokačních prostředků. Výstupní údaje slouží k aktivaci a řízení činnosti rušičů. Pasivní rušič SUCHOGRUZ se zařízením UV-26 vystřeluje až 192 patron klamných infračervených cílů. Ve spojení s " chladnými " motory ( resp.výtokovými plyny s relativně nízkou teplotou ) v kritickém okamžiku přeletu nad cílem je schopen narušit konečnou fázi navedení a zásahu řízenou střelou protivníka s pravděpodobností 0,9. Nabytí letounu novými patronami po přistání trvá asi 40 minut.

Obranné systémy

Rušící vybavení letounu automaticky bez zásahu pilota ruší vyhledávací radarová a infračervená zařízení, působící ze všech směrů.

Komplex bojové bezpečnosti

Unikátním z hlediska efektivnosti a účinnosti se jeví komplex prostředků bojové bezpečnosti o celkové hmotnosti 1115 kg, zajištující prakticky 100% ochranu pilota a všech životně důležitých prvků a agregátů proti účinkům střelných zbraní až do ráže 30 mm. Pancéřovaná titanová pilotní kabina a přídavný pancíř za sedačkou, chrání zejména hlavu pilota a katapultážní systém jak před střelami, tak před střepinami PLŘS ( např. vysoce účinnou PLŘS SPARROW ). Údajně po zásahu jednoho z motorů PLŘS STINGER je obvykle možný návrat letounu na leteckou základnu. Vysoká efektivnost komplexu bojové bezpečnostní byla ověřena použitím letounu Su-25 v reálných bojových podmínkách v různých ozbrojených konfliktech v rozličných regionech, kdy byl vystaven přímé palbě.
Odolnost letounu výrazně prospívá psychice a soustředěnosti pilota. K sestřelení Su-39 je nutné dosáhnout alespoň třiceti zásahů z 20 mm kanónu Vulcan.

Výzbroj letounu:

Široká škála vysoce přesné protizemní, protiletadlové, protilodní a protiradioelektronické výzbroje a prakticky všechny druhy klasických efektivních prostředků ničení - neřízených raket ráže 80 až 250 mm, kanónového střeliva ráže 30 mm, leteckých pum o hmotnosti až 500 kg až do maximální celkové únosnosti 6000 kg. Avšak hlavní univerzální zbraň letounu Su-39 představuje protitanková ŘS VICHR-M ( AT-X-16 ) o hmotnosti 60 kg a hmotnosti bojové části 8 kg. Letoun může nést až 16 těchto ŘS po 8 na dvou křídlových závěsnících, schopných ničit pohyblivé cíle, např. tank s tloušťkou pancíře do 1 metru s přesností 0,6 m, rychlý bojový člun, manévrující bojový vrtulník, těžký letoun apod. přímým kontaktním zásahem na vzdálenost 8 až 10 kilometrů. Nadzvuková ŘS VICHR je odpalována z kontejneru o délce 2,9 m a průměru 130 mm ( v kontejneru je ŘS skladována, přepravována i nesena na letounu ). Je vybavena poloaktivní laserovou naváděcí soustavou a motorem na tuhé pohonné hmoty. Letoun může nést až 16 těchto střel, schopných ze vzdálenosti 10 km probíjet silný pancíř tanku, ničit rychlé lodě, sestřelovat manévrující vrtulníky a těžké letouny. Testy ukázaly, že Su-39 je schopen při jediném vzletu se 16 střelami Vichr zničit až 12 tanků a vrtulníků.
Významnou a účinnou zbraní je rovněž jeden dvouhlavňový kanón NNPU-8M ráže 30 mm s volitelnou kadencí ve čtyřech stupních ( v závislosti na situaci ) až do 3500 ran za minutu a se zásobou 200 nábojů. Dále může být letoun vyzbrojen protizemními ŘS s laserovou naváděcí soustavou Ch-25ML ( AS-10 KAREN ), Ch-29L ( AS-14 KEDGE ), Ch-31 A/P ( AS-17 KRYPTON ), protilodními ŘS Ch-35U ( AS-20 KAJAK ), případně protiradioelektronickými ŘS Ch-58U ( AS-11 KILTER ), řízenými pumami s laserovou naváděcí soustavou KAB-500, raketnicemi S-25L, PLŘS R-27 ( AA-10 ALAMO ), R-60 ( AA-8 APHID ) a R-77 RVV-AE ( AA-12 ADDER ) s dosahem 60 až 80 km a další výzbrojí.

Seznam zbraní:

Kanóny NNPU-8M
Volně padající bomby AB-100, AB-250, AB-500, FB-500
Kazetové bomby RBK-250, RBK-500, KGMU
Naváděné bomby KAB-500R
Protiletecké rakety R-27T, R-27ER, R-60, R-73E, R-77
Protizemní rakety S-25L, Ch-25ML, Ch-29, Ch-31A, AT-9, ASM-M, ASM-M2
Protilodní rakety Ch-35U
Neřízené protizemní rakety S-8, S-13, S-25
Protiradarové rakety Ch-31P, Ch-58E

Bojová efektivita

Schopnost vzlétat a přistávat na lehce upravených, nezpevněných plochách do 3 000 m n. m. dovoluje Su-39, zejména v regionálních konfliktech, působnost v těsné blízkosti fronty, rychle změnit základnu a zničit protivníkovy jednotky ihned po odhalení. Veškeré diagnostické přístroje, agregáty, palivová čerpadla a vybavení pro údržbu si může nést ve čtyřech podvěsných kontejnerech. Motory mohou pracovat s mnoha druhy paliv včetně motorové nafty. Letoun nevyžaduje údržbu vysoké úrovně, mohou jej obsluhovat piloti jakékoliv třídy.

Výborná manévrovatelnost v malých a středních výškách a při nízkých rychlostech dovoluje během krátké doby provést více úderů na cíl bez ztráty vizuálního kontaktu, zvláště v limitovaných prostorech lesů a hor, kde je použití jiných úderných prostředků prakticky vyloučeno. Křídlo s vysokým vztlakem umožňuje Su-39 v nízkých výškách vymanévrovat jakýkoliv letoun.

Su-39 je vybaven pro precizní umlčování cílů na zemi na vodě a ve vzduchu do vzdálenosti 900 km od domovské základny ve dne, v noci, za dobrých i zhoršených povětrnostních podmínek a při jakékoliv koncentraci protivzdušné obrany protivníka.

Porovnání s dalšími letouny

Letoun Su-39 je v porovnání s dalšími bojovými letouny relativně jednoduchý. A právě v této jednoduchosti spočívá neuvěřitelná snadnost obsluhy celého zbraňového komplexu jedinou osobou. V.P.Babak letoun Su-39 výstižně charakterizuje jako nejlevnější v oblasti úderných letounů stejné generace. Vyzvedl zejména jeho vysokou efektivnost v porovnání s letouny všech generací. Údajně je konstrukčně nejjednodušší, schopný provu s běžným palivem místo kerosinu, nevyžaduje vysoce kvalifikovanou technickou obsluhu (v osvojení pilotáže je rychle dostupný pilotům libovolné kvalifikace), jeho provoz je ekonomický. Běžné technické prohlídky, ošetřování draku a motorů mohou být zabezpečovány v rámci technických opraven leteckých základen. V analýze specialistů firmy Suchoj se uvádí, že ve vzdáleném vzdušném boji letounu Su-39 s americkým letounem F-16 je úspěšnější F-16 v poměru 1,2 : 1, avšak v blízkém manévrovém boji je úspěšnější Su-39 v poměru 2 : 1. Zajímavé je porovnání s dalšími letouny ve 12 shodných bojových úkolech, zejména při ničení pozemních cílů. Zde obsadil Su-39 jednoznačné prvenství, F-16 předčí v poměru 1,38 : 1, letoun F/A-18 1,8 : 1, letoun MIRAGE 2000 2 : 1 a letoun JAS-39 GRIPEN dokonce 3 : 1. Mnozí z vás si jistě položí otázku: a co americký bitevní letoun A-10 THUNDERBOLT ? Jeho bojové možnosti však jsou horší již v porovnání se starším předchůdcem Su-25, natož pak s nováčkem Su-39, který je bez nadsázky unikátním bojovým komplexem, uznávaným i předními americkými odborníky, kteří již měli možnost si jej nejen prohlédnout, ale ověřit i za letu.

Celkové zhodnocení letounu Su-39

Letoun vyniká vysokou manévrovatelnostní v malých a středních výškách a rychlostech, poskytující letounu schopnost otáčet se kolem ocasu a provádět zcela automatickou opakovanou zteč bez potřeby vizuálního kontaktu s cílem (bez zásahu pilota). Vysoká spolehlivost provozu letounu Su-39 a všech jeho soustav byla potvrzená dlouhodobým používáním předchozího typu Su-25. Za 15 let nedošlo ani k jedné havárii v důsledku technické závady. Letoun Su-39 může uskutečnit vzlet a přistání s bojovou výzbrojí na omezených vzletových a přistávacích dráhách i s nezpevněným povrchem. V horských oblastech v nadmořské výšce okolo 3000 metrů postačí k jeho provozu VPD o délce 1200 metrů, což dovoluje působit letounu s maximálním přiblížením k prostoru bojové činnosti, častou změnu místa vzletu a provádět překvapivé údery na pozemní cíle protivníka. Technicko - ekonomické ukazatele charakterizují letoun Su-39 jako budoucí skutečnou a opravdovou zbraň.

Závěr

Letoun Su-39 představuje mohutný úderný komplex, schopný řešit široké spektrum bojových úkolů pro zabezpečování vysoce efektivní a spolehlivé ochrany pozemních, námořních a vzdušných státních hranic. K tomu přispívají víceúčelová a vysoce efektivní výzbroj, využitelná ve spojení s unikátním systémem průzkumu a řízení palby a prostředky REB vlastní ochrany. Podle vyjádření ředitele firmy Suchoj, cena letounu Su-39 představuje 45% ceny amerického letounu F-16C.

Zdá se, že názor o pokulhávání ruských technologií a zejména elektroniky za západní postupně ztrácí své opodstatnění. Dokazuje to řada doslova převratných objevů v oblasti letecké techniky a jejich praktické realizace v 90. letech. Tyto objevy si ve svém důsledku vynucují přijímání nové taktiky vzdušného boje s letouny ruské výroby, včetně nového Su-39.

TTD Su-39

Rozpětí 14,52 m
Délka 15,33 m
Výška 5,2 m
Plocha křídla 30,1 m2
Hmotnost - prázdná 10600 kg
- normální vzletová 16870 kg
- maximální vzletová 21500 kg
Maximální rychlost letu (2x R-73) 950 km/h
Taktický dolet - maximální 900 km
- s bojovou zátěží 2000 kg 800 km
- v přízemní výšce 450 km
Maximální přeletová vzdálenost 2500 km
Praktický dostup 10000m
Maximální povolené přetížení 6,5 g
Maximální dělka vzletu ze zpevněné VPD 550 m
- z nezpevněné VPD 600 m
Maximální dělka výběhu na zpevněné VPD 600 m
- na nezpevněné VPD 700 m
Nosnost výzbroje 6000 kg
Počet závěsníků 11

 Zdroje

 


Pokud najdete v článku chyby, pište autorovi článku. Jeho jméno je uvedeno v záhlaví či na konci stránky.

V případě jiných dotazů, nápadů nebo problémů,  napište mail sem

Copyright © 2017 All Rights Reserved

Bez písemného souhlasu autorů není dovoleno využívat zveřejněné informace ke komerčním účelům.


Naše další stránky: Agile Factory | Experio | Beatles