back letouny Tupolev

Ruské letouny Tupolev

NAVIGACE
HOME PAGE
Diskuse
Naše inzerce

Tupolev Tu-95 BEAR

Připravil Petr Lánský

Tu-956 Bear (Medvěd) byl možná nejúspěšnějším sovětským bombardérem,který zůstává dodnes ve službě v mnoha různých variantách a konfiguracích. Nikde jinde ve světě nebyl postaven obdobný typ, který by používal turbovrtulové motory, které poskytují nezvykle dlouhý operační dolet při rychlostech jen nepatrně nižších než srovnatelné bombardéry poháněné proudovými motory.

Vývoj Tu-95 jako mezikontinetálního bombardéru započal na počátku padesátých let po zahájení sériové výroby středního bombardéru Tu-4. Nejprve se uvažovalo o několika konstrukcích, včetně modifikace Tu-4 anebo stavby nového letounu s pístovými motory. Prototypy těchto letadel byly postaveny a testovány v letech 1949 až 1951. Bylo však zjištěno, že letoun s pístovými motory nemůže poskytnout výkon dostačující pro mezikontinetální bombardovací mise. Proto v březnu 1951 začal vývoj proudového mezikontinentálního bombardéru. Zpočátku Tupolevova konstrukční kancelář nevěřila v možnost proudového mezikontinentálního bombardéru, protože nevěřila, že navrhované motory AM-3 poskytnou požadovaný dolet přes 10000 km. Jako alternativu Tupolev navrhl letoun se čtyřmi turbovrtulovými motory, s doletem více než 13000 km a rychlostí přes 800 km/h ve výšce 10000 metrů. Návrh byl označen typ 95

Návrh křídla vycházel ze zkušeností získaných Tupolevem a Ústředním aerohydrodynamickým institutem (CAGI) během vývoje křídla pro Tu-16. Křídlo typ 95 mělo šípovitost 35 stupňů. Pohon tvoří čtyři turbovrtulové motory s protiběžnými rotory umístěné na křídlech. Motorové gondoly téměř celé přesahují před náběžnou hranu. Podvozek se zatahuje dozadu do podvozkových gondol pod křídlem za vnitřními motorovými gondolami.

Největší obtíže během vývoje činily motory. Po studiu různých kombinací a verzí motorů tvořily konečné řešení 4 turbovrtulové motory s tahem okolo 10 000 SHP každý. Koncem čtyřicátých let, nejvýkonnější dostupný turbovrtulový motor byl prototyp BK-2, který poskytoval znatelně nižší tah (4800 SHP). Na počátku padesátých let N. A. Kuzněcov vyvinul motor TV-2 s tahem 6250 SHP. Ten se stal základem motoru TV-12 s dostatečným tahem pro prototyp Tu-95.

Po schválení Tupolevova návrhu 11 července 1951 vláda oficiálně schválila vývoj Tu-95. Byly postaveny dvě verze, jedna s osmi motory TV-2F ve čtyřech gondolách v tandemovém tlačně-tažném uspořádání a druhá se čtyřmi motory TV-12. N. I. Baženkov se stal hlavním konstruktérem všech následujících verzí. Po jeho smrti v roce 1975 převzal funkci hlavního konstruktéra N.V. Kursanov a od konce osmdesátých let stojí v čele programu Tu-95 D. A. Antonov.

První prototyp, označený jako 95/1, vybavený osmi motory, byl postaven v roce 1951 v Závodě č 156. Reduktor a čtyřlisté protiběžné vrtule byly vyvinuty v konstrukční kanceláři OKB-120 pod vedením K.N Ždanova. Každý pár poskytoval tah 12 000 SHP. První let letounu 95/1 se uskutečnil 12. listopadu 1952. Během svého sedmnáctého letu 11. května 1953 v důsledku požáru motoru havaroval a byl ohněm zcela zničen. Druhý prototyp (95/2) s motory TV-12 byl dokončen v červnu 1954 a poprvé vzlétl 16. února 1955. Během testů dokázal s nákladem 5000 kg dosáhnou rychlosti 993 km-h doletu 15000 km a dostupu 11300 m. Sériová výroba letounu - definitivně označeného jako Tu-95 - započala v lednu 1956 v Závodě č. 18 v Kujbyševě. V té době stále ještě nebylo zcela dokončeno testovaní prototypu.

VARIANTY

S výjimkou variant Tu-95/Tu-95M, Tu-95V, Tu-95N a Tu-95K všechny modely byly vybaveny zařízením pro tankování za letu umístěným v přídi letounu.

Tu-95/142 je nasazen v armádách Ruska, Ukrajiny a Indie (Tu-142/142M)

V době podepsání smlouvy START I (1991) bylo v operačním nasazení v Rudé armádě 147 bombardérů a nosičů střel vzduch-země: 84ks Tu-95MS a 63ks Tu-95K-22,Tu-95K a Tu-95M. Dalších 11 kusů Tu-95U bylo užíváno k výcvikovým účelům.

Po rozpadu Sovětského svazu zůstala jedna jednotka Tu-95 (23x Tu-95MS, 1x Tu-95K a 1x Tu95M) na Ukrajině. Tyto letouny byly přenechány Ukrajině, ale záhy byly vyřazeny z provozu na základě smlouvy START I. Celkem 11 strategických bombardérů a 600 raket vzduch-země byly předány do Ruska jako splátka dluhu za zemní plyn. Dva Tu-160 přeletěly z Priluky u Černigova na ruskou základnu Engles. Rakety byly poslány do Ruska vlakem. Další tři Tu-95MS a šest Tu-160 přeletělo na základnu Engels v říjnu 1999.

V době rozpadu SSSR bylo 13ks Tu-95MS-16 a 27ks Tu-95MS-6 bylo umístěno na základnách v Kazachstánu. Tyto letouny byly všechny předány Rusku.

Ruské Tu-95 a Tu-95MS jsou nyní umístěny na dvou základnách, z toho19ks Tu-95MS-16 a 2ks Tu-95MS6 ve stavu 121. těžkého bombardovacího pluku, který patří do 22. vzdušné divize, jež je umístěna na základně Engels ležícího u Saratova cca 750km JV od Moskvy. Na základně Ukrajinka (73. těžká bombardovací vzdušná divize) je dislokováno 16x Tu-95MS-16 a 26x Tu-95MS, které byly přemístěny ze základny Dolon v Semipaltinsku v Kazachstánu. Osm Tu-95 je umístěno v leteckém a zkušebním ústavu v Žukovském. Jeden Tu-95K slouží jako statická ukázka v Rjazani.

Tu-95MS, vyrobené v devadesátých letech, mají plánovanou operační životnost do let 2010-2015. V Rusku v současné době probíhají práce na nové protizemní/protilodní raketě, jako náhradě za Ch-55 (AS-15) Kent

V rámci největšího ruského vojenského cvičení od konce studené války se koncem června 1999 dva Tu-95 přiblížily na dostřel ke Spojeným státům. Bombardéry byly zachyceny pozorovacím letounem P-3C Orion a byly na ně navedeny 4 americké F-15 Eagle, které je donutily ke změně kurzu kolem Islandu zpátky do Ruska. Tu-95 a dva Tu-160 byly z 22. bombardovací divize ze základny Engels. Nejprve letěly spolu přes Norské moře. Zhruba uprostřed se oddělily Tu-160 a vrátily se podél norského pobřeží na základnu.

Dne 16. září 1999 byla zjištěna dvojice ruských Tu-95 mířících k pobřeží Aljašky. Americké stíhačky byly vyslány k zachycení možných útočníků. Podle amerických úřadů se oba Tu-95 otočily před hranicí amerického vzdušného prostoru, kdy byly americké letouny vzdáleny kolem 150 km. Sovětský Svaz pravidelně testoval vzdušnou obranu Spojených států lety k hranicím Aljašky, ale toto byl první podobný incident od března 1993.

Deset Tu-142 vstoupilo do služby v indické armádě v roce 1988. V současné době probíhají jednání Indie s Ruskem o výrobě dalších 6-8 kusů Tu-142. Indie nakupuje rakety Novator 3M-54 Alfa Novator pro ponorky třídy Kilo a nové fregaty. Má se za to že nakoupí i letecké verze těchto raket jako výzbroj Tu-142. Pokud opravdu dojde k nákupu těchto raket lze předpokládat že jimi vybaví i svoje Tu-22K Backfire.

Specifikace

  TU-95M TU-95K TU-95KM TU-95RTs TU-95U TU-142 TU-95K22 TU-95MS TU-142MR
n/a Bear A Bear B Bear C Bear D Bear E Bear F Bear G Bear H Bear J
Určení Bombardér Nosič střel Kangaroo Nosič střel Kangaroo a průzkum Elektronický průzkum Fotografický průzkum Protiponorkový Nosič Ch-22 Nosič Ch-55 Komunikace s vlastními ponorkami
Konstrukční kancelář OKB-156 Tupolev
Výrobce Závod č. 18 Kujbyšev Závod č. 18 Kujbyšev
Závod č. 86 Taganrog
Vývoj zahájen 11/6/1951 n/a n/a n/a n/a n/a n/a n/a n/a
První let 12/11/1952 1/1/1956 n/a Září 1962 n/a n/a Říjen 1975 Září 1979 n/a
Uveden do výzbroje Srpen 1957 Podzim 1959 n/a Jaro 1966 n/a Prosinec 1972 1982 1981 n/a
Posádka 8 n/a n/a n/a n/a n/a n/a 7 n/a
Pohon Čtyři turbovrtulové motory
Motor NK-12 4 x NK-12M 4 x NK-12MV 4 x NK-12MP  
Maximální výkon (SHP) 12,500 12,500 14,800 15000 n/a
Délka [m] 47 n/a n/a n/a n/a 49.50 n/a 49.6 n/a
Výška [m] 12.5 n/a n/a n/a n/a 12.12 n/a 13.4 n/a
Rozpětí [m] 50.05 n/a n/a n/a n/a 51.10 n/a n/a n/a
Plocha křídla [m2] 283.7 n/a n/a n/a n/a n/a n/a 288.9 n/a
Rychlost - Maximální 925 n/a n/a n/a n/a n/a n/a 830 n/a
Rychlost - cestovní (km/h) 435 425 425 440 440 440 n/a 550 n/a
rychlost - bojová (km/h) 470 470 475 300 300 490 n/a n/a n/a
Dostup [metrů] 12000 n/a n/a n/a n/a n/a n/a n/a n/a
Výška nad cílem (metrů) 12000 11750 11500 14000 450 450 n/a n/a n/a
Dolet (s bojovým nákladem) [km] 13200 13200 n/a n/a n/a n/a 10300 10500 n/a
Dolet (s maximální nákladem) n/a n/a n/a n/a n/a n/a n/a 6500 n/a
Akční rádius (km) 7600 6750 6400 6750 7125 n/a n/a n/a n/a
Hmotnost (prázdný) 70455 70910 72275 71360 71825 72500 n/a 94.400 n/a
Hmotnost paliva n/a n/a n/a n/a n/a n/a n/a 84.000kg n/a
Objem nádrží (litrů) 110 150 101 800 99 900 110 150 110 150 140 000 n/a n/a n/a
Maximální vzletová hmotnost [kg] 182000 n/a n/a n/a n/a n/a n/a 185000 n/a
Obvyklá vzletová hmotnost (kg) 165900 165900 165900 162,275 162,275 162,275 n/a n/a n/a
Obvyklý náklad (kg) 9000 11400 11400 n/a n/a 8500 n/a n/a n/a
Maximální náklad (kg) 20000 n/a n/a n/a n/a n/a n/a n/a n/a
Primární výzbroj Konvenční bomby do 12 000 kg jedna střela Ch-20 žádná žádná n/a jedna nebo dvě střely Ch-20
  • 6 Ch-55 střel (TU-95MS6)
  • 16 Ch-55 střel (TU-95MS-16)
žádná
Obranná výzbroj 6 Am-23 (23mm) kanónů ve třech věžích 4 AM-23 (23mm) kanóny ve dvou věží n/a n/a dva AM-23 (23mm) v jedné věži n/a dva GSH-23 (23mm) v jedné věži n/a
 

poznámka : n/a značí údaj (autorovi) neznámý

Historický přehled - Západní odhady

Odhadovaná doba zahájení letových testů 1953
Poprvé spatřen
Bear A 1955
Bear B 9.6. 1961
Bear C únor 1962
Bear D březen 1965
Bear E duben 1965
Bear F duben 1972
Odhadovaná doba zahájení sériové výroby 1954
Poprvé veřejně spatřen během nácviku na přehlídku 21.4 1955
Veřejná ukázka tří letounů 1.5. 1955
První operační nasazení 1956


Bear H16 Tu-95MS16 s  AS-15 Mod A RKV-500A ALCM


Bear H6 Tu-95MS6 s AS-15 Mod A RKV-500A ALCM


Bear G Tu-95K22


Bear B Tu-95K


Bear T 
Tu-95U
Cvičný těžký bombardér

Bear A

Bear D

Bear E

Bear F

Bear H

Poznámka autora

by Petr Lánský 15.1.2003

 


Pokud najdete v článku chyby, pište autorovi článku. Jeho jméno je uvedeno v záhlaví či na konci stránky.

V případě jiných dotazů, nápadů nebo problémů,  napište mail sem

Copyright © 2017 All Rights Reserved

Bez písemného souhlasu autorů není dovoleno využívat zveřejněné informace ke komerčním účelům.


Naše další stránky: Agile Factory | Experio | Beatles