zpět připravované projekty USAF

Připravované projekty USAF

NAVIGACE
HOME PAGE
Diskuse
Naše inzerce

Aukce.Military.cz


F-19 Stealth Fighter

Připravil Lukáš Visingr


Model F-19

Celou aféru kolem letounu F-19 lze směle označit za největší chaos, který kdy způsobil plastikový model. Abychom to celé pochopili, musíme se vrátit do poloviny 80. let, kdy se v USA stále častěji objevovaly zprávy o vývoji "neviditelného" letadla. Jak už nyní všichni vědí, šlo o projekt "Stealth", jehož plodem je letoun F-117A. V roce 1985 byl však tento typ nejpřísněji střeženým tajemstvím a letectvo vytrvale dementovalo všechny zprávy o něm.

Vlastní chaos začal v létě roku 1986, kdy se na pultech obchodů objevil výše zobrazený model nazvaný F-19 od firmy Testors (v distribuci Italeri). Nejprve to vypadalo, že došlo k dalšímu z řady průšvihů v historii amerických tajných služeb, že prostě někdo vykecal něco, co neměl. Jaké však bylo překvapení odpovědných lidí, když zjistili, že model F-19 nemá se skutečným letounem Stealth společného takřka nic. Říká se dokonce, že ve městech v Nevadě (kde byla základna první letky F-117) se občas stalo, že kolem obchodu s hračkami prošel člověk v uniformě letectva, podíval se do výkladu, načež se zhroutil k zemi v hysterickém záchvatu smíchu.

Stručně řečeno, designéři firmu Testors si celý letoun F-19 vymysleli, od špičky Pitotovy trubice až po výtokové trysky motoru. Celý návrh byl údajně založen na svědectví pilota civilních aerolinek, který takový letoun opravdu viděl, a na jakési krajně podezřelé zprávě, že letoun Stealth poněkud připomíná raketoplán. Lidé z firmy Testors prý dokonce model ozařovali radarem (sic!), aby zjistili, zda je opravdu neviditelný; strašně by mě zajímalo, k čemu došli, F-19 nemá téměř žádné odrazové charakteristiky typu stealth.

Logicky se tady nabízí otázka, proč tolik lidí upřímně věří, že tento letoun opravdu existoval. Přispěla k tomu řada faktorů, které by osamoceně zřejmě tolik nezapůsobily, ale jejich vzájemná kombinace měla efekt vodíkové bomby.

Model jako takový

Lidé z firmy Testors měli sice zjevně o kolečko víc, ale i tak projevili překvapivou bystrost v uvažování. Model musel vypadat atraktivně, poněkud sci-fi-like, ale zase ne moc, což se (objektivně vzato) podařilo. Označovali ho jako výrobek firmy Lockheed, která byla vždycky známá jako tvůrce tajných letadel (viz U-2, SR-71 a další). Navíc měl "správné" číslo - mezi F/A-18 Hornet a F-20 Tigershark neudělilo letectvo žádné číslo, takže bylo logické předpokládat, že něco s devatenáctkou existuje.
Mimochodem, pozdější vysvětlení letectva znělo tak, že označení F-19 bylo "přeskočeno", aby se předešlo možné záměně se sovětským MiGem-19.

Úspěch modelu

Kit F-19 od Testorsu byl nejprodávanějším plastikovým modelem roku 1986. Je logické, že každý majitel modelu automaticky věřil, že existuje i skutečný letoun (viz níže).

Kopírování modelu

Testors si samozřejmě nemohl nechat design F-19 patentovat (tím by se sám usvědčil), takže se F-19 brzy objevily v sortimentech dalších a dalších modelářských firem. Je zajímavé, že se nikdo nepozastavoval nad tím, že co firma, to jiná F-19 - u některých modelů už jde o zcela jiné letadlo (viz stať o "R-5D Scepter").

Reakce oficiálních míst

Za tento faktor bohužel nese zodpovědnost americká administrativa. Ta si během studené války zvykla bez rozmyslu popřít vše, co souvisí s tajnými projekty, což se ale tentokrát nevyplatilo. Letectvo odmítlo F-19 jako nesmysl (a mělo pravdu), ale veřejnost si řekla, že letectvo jako obvykle lže. Veřejnost ale bohužel přechytračila sama sebe.
Podle mého názoru mělo letectvo přiznat existenci programu Stealth (o kterém už stejně všichni věděli a který měl být tak jako tak brzy odtajněn), ale s tím, že letoun vypadá úplně jinak než to, co najdete v nejbližším hračkářství. Tím by se možná celému chaosu dalo předejít.

Kniha Rudá bouře

Roku 1986 vydal spisovatel Tom Clancy svůj další román Rudá bouře (v originále Red Storm Rising), v němž líčil třetí světovou válku, pochopitelně mezi NATO a Varšavskou smlouvou. V tomto vynikajícím politickém technothrilleru hraje nikoli nevýznamnou roli bojový letoun F-19A Ghostrider. To svědčí o tom, že i tak geniální autor s fantastickým přehledem o vojenské technice podlehl mýtu o F-19.

Počítačová hra

Aby to nestačilo, roku 1988 vydala softwarová firma Microprose letecký simulátor F-19 Stealth Fighter, ve své době pravděpodobně nejlepší hru v oboru. V ní je F-19 vylíčen velmi působivě a tak věrně, že uvěřili takřka všichni. Microprose kupodivu brzy zjistila, jak to doopravdy bylo, snažila se "rehabilitovat" hrou F-117A Stealth Fighter 2.0, ale to už bylo pozdě.

Bohužel, nevěřili byste, jak obtížné může být vysvětlit celou pravdu některým lidem. Mnozí jedinci po sdělení, že F-19 je čirý nesmysl, nemají daleko ke kolapsu, jiní zase začnou nadávat, házejí různými věcmi, fyzicky napadají své okolí a vůbec se chovají podrážděně. Bohužel, doplácejí tak na své naivní přesvědčení, že existence modelu nutně implikuje existenci předlohy. Nikoho například nenapadne tvrdit totéž u modelů mimozemských létajících talířů, které Testors také ve vší vážnosti vyrábí (nekecám!).

Tak jsme se zasmáli, a teď zase k vážné práci...

Na Internetu jsem nedávno narazil na stránky jménem "What If", na nichž se scházejí plastikoví modeláři s poněkud zvláštním zaměřením. Jak už možná napovídá název, stavějí modely spekulativních letadel, která neexistují, ale která by MOHLA existovat, kdyby... kdyby se stalo něco jiného, než se opravdu stalo. Najdete tam mimo jiné A-10A Thunderbolt II ve zbarvení německé Luftwaffe či Joint Strike Fighter norského a japonského letectva. Pro tento článek je ale důležitá stránka týkající se letounu F-19.



Podle autora článku má model vztah k TV seriálu Dark Skies, což je taková praštěná verze Akt X o tajné válce s mimozemšťany. Z článku bohužel nevyplývá, která firma tento povedený model vyrábí, ale z fotografií a technických údajů je jasně vidět, že původnín designem Testorsu se inspirovala jen velice zběžně.

Fiktivní údaje F-19

První sloupec údajů vychází z knihy Rudá bouře a ze hry od Microprose, druhý byl získán ze stránek "What If".

Výrobce: Lockheed  Northrop Grumman 
Označení typu: F-19A  R-5D a R-5E 
Bojové jméno: Ghostrider  Scepter 
Přezdívka: "flying frisbee" (létající talíř)  není 
Vývojový program: Stealth Fighter  Have Lavender 
Posádka: 1 nebo 2  1 (verze D) nebo 2 (verze E) 
Cena: 50 miliónů dolarů  neuvedena 
Motory: 2x General Electric F404-GE-100A  2x Aerodyne HJ-20 
Maximální tah: 2x 153 KN  2x 163 KN 
Délka: 17,7 m  16,3 m 
Rozpětí: 9,5 m  11,1 m 
Výška: 3,95 m  2,54 m 
Běžná bojová hmotnost: neuvedena  12 076 Kg 
Max. vzletová hmotnost: 17 340 Kg  15 512 Kg 
Nosnost: 1 800 Kg  neuvedena 
Max. rychlost v nulové výšce: 980 Km/h (Mach 0,8)  3 250 Km/h (Mach 2,66) 
Max. rychlost ve velké výšce: 1 185 Km/h (Mach 1,1)  5 386 Km/h (Mach 5) 
Max. únosná rychlost: asi 1 400 Km/h (Mach 1,3)  neuvedena 
Operační dostup: 19 200 m  71 628 m 
Akční rádius: asi 600 Km  3 465 Km 
Maximální dolet: neuveden  11 860 Km 


Třípohledový výkres z manuálu ké hře F-19 Stealth Fighter

Výzbroj

Tady se všechny čtyři dostupné prameny naprosto rozcházejí, což už by samo o sobě mohlo obstát jako důkaz o tom, že s letounem F-19 něco není v pořádku...
Původní model: Dlouhá úzká pumovnice v trupu (jako u F-117) pro nejvýše dvě pumy nebo rakety.
Rudá bouře: Pumovnice a čtyři závěsy pod křídly (pro střely Sidewinder a SideARM).
Počítačová hra: Čtyřnásobná pumovnice pro všechno možné a navíc kanón s 650 náboji (stejnou výzbroj bohužel dostala i F-117 v druhé verzi hry...).
Model z "What If": 4 střely AIM-120 AMRAAM s termonukleární hlavicí W-93 (sic!).

Výstroj a vybavení

Rovněž zde říká každý něco jiného...
Původní model: Naštěstí nic... :-)
Rudá bouře: Holografický displej (zobrazuje výšku, rychlost, kurs a především výhled z infračervené kamery), laserový skener (osmkrát za sekundu zkoumá krajinu pod letounem) a systém Pave Tack (infračervená TV kamera a infračervený zaměřovací laser na bázi oxidu uhličitého, to vše v otáčivé věži v přídi).
Počítačová hra: Veškeré systémy běžné u bojových letadel; za zmínku ale stojí, že F-19 je podle Microprose schopná přistávat i na letadlových lodích. :-)
Model z "What If": Palebný systém AN/APQ-125C, který kombinuje chlazené infračervené a magneticko-časové senzory (SAY WHAT???).

Celkový souhrn

Letoun F-19 (ani nic jemu podobného) nikdy neexistoval, ale díky různým chybám, náhodám i cíleným akcím dosáhl větší proslulosti než většina existujících letounů.


Prameny:
Curtis Peebles: Temní orli (BOOKS, 1999)
Tom Clancy: Rudá bouře (BB art, 2001)
počítačová hra F-19 Stealth Fighter
Internet: http://kithobbyist.com/whatif/movies/c12/f19.htm


All Rights Released

 

 


Pokud najdete v článku chyby, pište autorovi článku. Jeho jméno je uvedeno v záhlaví či na konci stránky.

V případě jiných dotazů, nápadů nebo problémů,  napište mail sem

Copyright © 2017 All Rights Reserved

Bez písemného souhlasu autorů není dovoleno využívat zveřejněné informace ke komerčním účelům.


Naše další stránky: Agile Factory | Experio | Beatles