zpět poválečné letouny USAF

Poválečné americké vojenské letouny

NAVIGACE
HOME PAGE
Diskuse
Naše inzerce

Aukce.Military.cz


North American FJ-1 (F-1) Fury



Projekt North American s továrním označením NA-134 byl konvenční dolnoplošník s přímým křídlem, trupem kruhového průřezu a vstupem vzduchu v přídi.
USAF objednala pozemní verzi Fury pod označením XP-86. North American tuto verzi vybavil šípovým křídlem. Námořnictvo ale z důvodu zachování nízké přistávací rychlosti požadovalo křídlo přímé.
V květnu 1945 objednalo námořnictvo 100 sériových FJ-1. Později objednávku snížilo na 30 kusů.
První XFJ-1 (Bu No 39053) vzlétl 11.září 1946, pilotován Wallaceem Lienem.
Třicet FJ-1 bylo dodáváno od října 1947 do dubna 1948. Fury měl malé příďové kolo, které dovolilo letounu si kleknout, aby tak zabral méně místa na palubě letadlové lodi.
Stručná charakteristika FJ-1 Fury
Pohon proudový motor Allison J35-A-2
Výkon 4000 lb 17,79 kN
Hmotnost prázdná 8841 lb 4010 kg
vzletová 15 000 lb 6800 kg
Max.rychlost 547 mph 880 km/h
Poč. stoupavost 3281 ft/min 1000 m/min
Dostup 32 000 stop 9750 m
Rozpětí 28,2 stop 8,59 m
Délka 34,45 stop 10,50 m
Výška 14,83 stop 4,52 m
Obsah nádrže vnitřní 555 gal 2100 l
přídavné 2x 200 gal 2x 750 l
Max. dolet 1500 mil 2415 km
Výzbroj 6x kanón 25,4 mm, 1500 nábojů; křídlo bylo příliš tenké na to, aby mohlo být vybaveno závěsníky

FJ-2, šípové křídlo

30.ledna 1951 inicioval North American projekt NA-181. Byl to F-86 Sabre upravený pro provoz z letadlových lodí. Námořnictvo okamžitě projevilo zájem a 10.února potvrdilo pozdější kontrakt na 300 sériových strojů. Později byla objednávka zredukována na 200 kusů.
I když měl vyšší sériové číslo byl XFJ-2B (133756) první, který vzlétl. Bylo to 27.prosince 1951.
V prosinci zahájily oba XFJ-2 testy na palubě letadlové lodi USS Coral Sea. Testy nedopadly příliš dobře. Podvozek a záchytný hák se ukázaly jako příliš slabé pro přistání na palubu. Přes zjištěné nedostatky chtělo námořnictvo rychle zavést stíhač se šípovým křídlem a tlačilo na zahájení výroby FJ-2 ještě před odstraněním všech závad.
Potíže se stabilitou letadla a nepříliš dobré vzletové a přistávací charakteristiky vedly námořnictvo k hledání náhrady za FJ-2. Našlo ji v Grumman F9F-6 Cougar.

FJ-3 Fury, motor J65 

Návrh nové verze Fury - NA-194 se rozběhl v březnu 1952. Byl použit nový motor Wright J65-W-2 - licenční britský Armstrong-Siddeley Sapphire. Tento motor měl vetší tah než původní J47-GE-2 použitý u FJ-2.
Vyšší výkon motoru sliboval i vyšší výkonnost letounu a proto dostal NAA 18.dubna 1952 objednávku na 289 letadel. Námořnictvo přidělilo letounu označení FJ-3 v září 1954. FJ-3 poprvé přistál na letadlové lodi USS Bennington (CVA-20) 8.května 1955. 4.ledna 1956 byl FJ-3 prvním letadlem, které přistálo na palubě první po válce postavené letadlové lodi - USS Forrestal.
Až za služby byly FJ-3 Fury vybaveny ráhnem pro doplňování paliva za letu. Díky tomu se jeho dolet zdvojnásobil.
Tak jako většina prvních proudových letounů měl i FJ-3 problémy s motorem. Přesto byl u pilotů velice populární.
1.října 1962 byl FJ-3 přejmenován na F-1C podle nového systému značení (Tri-Service scheme). Tak sice byl prvním letounem podle nové řady značení, ale mnoho FJ-3 bylo v téže době vyřazováno ze služby.
FJ-1 a FJ-2 přejmenovány nebyly, ale ty již 1.října 1960 nesloužily.
 

Stručná charakteristika FJ-3
Pohon proudový motor Wright J65-W-4B
Výkon 7716 lb 34,3 kN
Rozpětí 37,1 stop 11,31 m
Délka 37,6 stop 11,46 m
Výška 13,65 stop 4,16 m
Hmotnost prázdná 12 125 lb 5500 kg
max. 20 945 lb 9500 kg
Poč. stoupavost 8465 ft/min 2580 m/min
Dolet max. 1785 mil 2870 km
bojový 990 mil 1590 km
Akční rádius běžný 370 mil 595 km;
s ext. nádrží 645 mil 1037 km
Max.rychlost 680 mph 1095 km/h
Výzbroj 4x 20mm kanón v přídi, 2x střela vzduch-vzduch AA-N-7 Sidewinder (u FJ-3M)

FJ-4, FJ-4B Fury

Poslední verzí byla FJ-4. Mnozí tvrdí, že FJ-4 byl nejlepší verzí z rodiny F-86 Sabre/FJ Fury. FJ-4 obsahuje tolik změn, že jeho příbuznost s XP-86, který poprvé vzlétl v roce 1947, není na první pohled patrná.
Svůj život začal FJ-4 v červnu 1953 jako tovární projekt NA-208, což bylo označení pro dva prototypy a pro sériový stroje bylo označení NA-209. 16.října potvrdilo námořnictvo kontrakt na 132 strojů pod označením FJ-4. 26.června 1945 rozšířilo námořnictvo objednávku o 45 kusů.
FJ-4 se lišil od FJ-3 především o 50% větší zásobou paliva. To si vynutilo přepracování celého draku letounu. Křídlo bylo také nové, ale zachovalo si šíp 35°. I podvozek byl překonstruován.
FJ-4B byl bitevní verzí FJ-4 a byl nakonec postaven ve větším množství než originální FJ-4. Vycházel z podobných podmínek jako F-86H Sabre, ale mezi těmito dvěma letouny nebyl žádný vztah.
FJ-4B měl šest podkřídelních závěsníků na nichž mohl nést celkem 2 700 kg výzbroje nebo palivové nádrže. Byl vybaven dalšími aerodynamickými brzdami, které používal pro zbrzdění letu při útoku na pozemní cíle. Tyto brzdy se automaticky zavíraly při vysunutém podvozku. FJ-4B mohl nést atomovou bombu.
Poslední FJ-4B byl dodán v květnu 1958. Celkem bylo vyrobeno a dodáno 222 FJ-4B.
 

Stručná charakteristika FJ-4 Fury
Pohon proudový motor Wright J65-W-16A
Výkon 7716 lb 34,3 kN
Rozpětí 39,1 stop 11,92 m
Délka 36,35 stop 11,08 m
Výška 13,9 stop 4,24 m
Hmotnost FJ-4 prázdná 13 230 lb 6000 kg
max. 23 590 lb 10 700 kg
FJ-4B prázdná 13 760 lb 6240 kg
max. 28 000 lb 12 700 kg
Max. rychlost 677 mph 1090 km/h
Dostup 46 800 stop 14 270 m
Poč. stoupavost 7546 ft/min 2300 m/min
Dolet běžný 1490 mil 2400 km
s ext. nádržemi 2020 mil 3250 km
Akční rádius 516-840 mil 830-1350 km

 Podrobnější historie letounu Fury

Jirka Wagner

 

 


Pokud najdete v článku chyby, pište autorovi článku. Jeho jméno je uvedeno v záhlaví či na konci stránky.

V případě jiných dotazů, nápadů nebo problémů,  napište mail sem

Copyright © 2017 All Rights Reserved

Bez písemného souhlasu autorů není dovoleno využívat zveřejněné informace ke komerčním účelům.


Naše další stránky: Agile Factory | Experio | Beatles