zpět válečné lodě II. světové války

Válečné lodě II. světové války

NAVIGACE
HOME PAGE
Diskuse
Naše inzerce

Aukce.Military.cz


HMS Hood
připravil Michal Béza

Kategorie: Bitevní křižník
Třída:
Hood

Bitevní křižník Hood byl ve své době největší a nejznámější válečnou lodí britského námořnictva. Jeho počátky sahají do první světové války, konkrétně do roku 1915. V tomto roce se britské zpravodajské službě dostaly do rukou plány nově projektovaných německých lodí Mackensen a Yorck. Z iniciativy admirála Johna Jellicoea bylo předloženo šest projektů nových bitevních křižníků. Admiralita nakonec schválila projekt lodi o výtlaku 36 300 tun s výzbrojí osmi kanónů ráže 381 mm a 7. dubna 1916 objednala čtyři plavidla. Hood, pojmenovaný podle kontraadmirála Hooda, byl stavěn v loděnicích John Brown v Clydebanku. Válečné události v roce 1916 a zejména bitva u Jutska, v níž utrpěly slabě pancéřované britské bitevní křižníky těžké ztráty, si vynutily výrazné korektury v plánech. Když pak byl 1. září položen kýl, bylo již zřejmé, že především bude nutné vylepšit ochranu lodi. Dodatečným pancéřováním však vzrostl výtlak lodi o 5 000 tun a bylo nutné slevit z požadavků na malý ponor a z vysokých boků proti přelévání vln na rozbouřeném moři. Tloušťka pancéře vzrostla z 203 až 228 mm u bočního pásu a barbet na 305 mm. Také výzbroj musela být snížena o čtyři kanóny střední ráže.

 

V roce 1917 Němci upustili od další stavby velkých hladinových lodí ve prospěch ponorek, a proto i Britové redukovali svůj program. Ze čtyř bitevních křižníků nakonec ve výstavbě zůstal jen Hood, který byl posléze spuštěn na vodu 22. srpna 1918. Z konstrukčního hlediska to byla pozoruhodná loď s řadou technických novinek. Pod vlivem požadavků na vysokou rychlost a co nejmenší ponor navrhl šéfkonstruktér E.L.Attwood extrémně dlouhý trup s neobvyklým plochým dnem, které bylo u starších lodí zaoblené a tvořilo nedílnou součást spodní části boků. Kýl lodi měl skříňovou konstrukci a po stranách byl k němu připojen vydutý protitorpédový oddíl, tzv. boule (bulge). Trup byl rozdělen na pětadvacet hlavních vodotěsných oddílů, které byly příčnými a podélnými přepážkami rozděleny na množství pododdílů. Další novinkou bylo zkosení boků, a tím i pancéře pod úhlem 12°. To zajišťovalo větší odolnost proti granátům dopadajícím po balistické křivce. Vlastní pancéřová ochrana lodi ale i přes všechny dodatečné úpravy nepatřila k silným stránkám lodi. Nejlépe byly chráněny boky, barbety, velitelská a dělostřelecké věže, u nichž bylo použito speciální pancéřové oceli Vickers tloušťky 305 až 381 mm. Ostatní části byly vesměs zhotoveny z konstrukční oceli HTS. Ta se sice vyznačovala velkou odolností, ale zejména pro ochranu paluby to bylo málo. Navíc například muniční skladiště chránil jen pancéř tloušťky pouhých 76 mm, což se později stalo Hoodu osudným.
Strojovna bitevního křižníku Hood zaujímala přibližně jednu třetinu délky lodi. Tvořily ji čtyři kotelny se čtyřiadvaceti kotli Yarrow, spolu se skupinou turbín Brown-Curtis o  výkonu 106 000 kW, vybavených ozubeným redukčním systémem. Do té doby byly lodní šrouby zpravidla spojeny hřídelí přímo s turbínou. Turbíny poháněly čtyři lodní šrouby, díky nimž plula maximální rychlostí 31 - 32 uzlů. Pod kotli se topilo naftou, pro kterou byly na lodi nádrže standardně na 1 200 litrů, maximálně pak 4 000 litrů.
Příčný řez trupem:
1 - zábradlí, 2 - ochranná paluba, 3 - dřevěné pokrytí paluby, 4 - horní pancéřový pás, 5 - střední pancéřový pás, 6 - dolní pancéřový pás, 7 - dolní paluba, 8 - vodotěsný protitorpédový oddíl (bulge), 9 - protitorpédová přepážka, 10 - palivové nádrže, 11 - plechy vnitřního dna, 12 - hlavní paluba, 13 horní paluba

Hlavní výzbroj tvořilo osm stotunových kanónů ráže 381 mm, rozmístěných ve čtyřech devítisettunových dvouhlavňových věžích. Měly hydraulický pohon a dokázaly vystřelit granát o hmotnosti 287 kg na vzdálenost 27,5 km. Dále bylo na lodi 12 kanónů ráže 140 mm, čtyři protiletadlové kanóny ráže 102 mm, čtyři kanóny ráže 47 mm a šest vrhačů torpéd ráže 533 mm, z toho dva podhladinové.

Hood byl dokončen 5. března 1920 a jeho celková cena činila 6 025 000 liber. Jako první na něm 20. května 1920 vztyčil svou vlajku viceadmirál sir Roger Keyes. V letech 1923 až 1924 uskutečnil Hood spolu s dalším bitevním křižníkem Repulse pozoruhodnou cestu kolem světa a poté vykonával běžnou službu ve středomoří. V létech 1929 až 1931 se v Portsmouthu podrobil rozsáhlé modernizaci, při níž mimo jiné obdržel dva osmihlavňové komplexy protiletadlových kanónů ráže 40 mm, katapult, jeřáb a nádrže pro letecké palivo. Jako palubní letoun sloužil na Hoodu plovákový dvouplošník Fiarey IIF. Později však bylo letecké vybavení demontováno a Hood zůstal jako jedna z mála velkých britských válečných lodí bez letounů. Během třicátých let sloužil Hood v Atlantiku, kdy ve stavu Metropolitního loďstva (Home Fleet) patroloval u španělského pobřeží během tamní občanské války, ale objevil se i ve Středomoří.V létech 1937 až 1938 se podrobil další modernizaci, tentokrát na Maltě, při níž byla opět posílena jeho protiletecká výzbroj o další osmihlavňový komplex kanónů ráže 40 mm a o kulomety ráže 12,7 mm. Byla však redukována výzbroj kanóny ráže 140 mm a vrhači torpéd.

Struktura velitelské věže:
a - anténa, b - dálkoměry/zaměřovače, c - stanoviště pro řízení palby, d - velitelské stanoviště, e - kompas

Po vypuknutí druhé světové války operoval Hood nějaký čas v Severním moři, zúčastnil se jako vlajková loď viceadmirála Sommersvillea útoku proti francouzskému loďstvu v Mers el Kebir a v březnu 1941 pátral po německých bitevních křižnících Scharnhorst a Gneisenau, vracejících se z korzárských nájezdů v Atlantiku. Krátce poté, ve druhé polovině května, však dostaly události nečekaný spád. Vody Baltu opustila zbrusu nová německá loď Bismarck, která vzala Hoodu jeho dosavadní primát největší válečné lodi světa, a zamířila k norským břehům.Odtud se měla vydat na štvanici obchodního loďstva v atlantiku. Hood se ještě počátkem května 1941 objevil na základně Britského královského loďstva (Royal Navy) ve Scapa Flow na Orknejských ostrovech, vzal na palubu viceadmirála L.E. Hollanda, a jakmile vešly ve známost německé úmysly, zamířil spolu s tehdy novou bitevní lodí Prince of Wales vstříc nepříteli.

Obě lodě se na úsvitu 24. května 1941 střetly s Bismarckem, doprovázeným těžkým křižníkem Prinz Eugen, v Dánském průlivu mezi Islandem a Grónskem. Krátce před šestou hodinou ranní zazněly první salvy. Hned na počátku došlo u Britů k záměně siluet nepřátelských lodí a dělostřelci pálili na křižník Prinz Eugen místo na Bismarcka. Po několika následných dělostřeleckých výměnách se německým dělostřelcům podařilo "zarámovat" Hooda. Při páté salvě v 6:00h zasáhly granáty palubu bitevního křižníku pod hlavním stěžněm a pronikly do skladů munice. Následovala strašná exploze a ohnivý sloup vytryskl do výše 300 metrů. Loď se rozlomila a během dvou minut zmizela pod hladinou na 63°20' severní šířky a 31°50' západní délky. Z posádky čítající 1 421 osob se zachránili jen tři muži.

 

Technicko-Taktická Data:

Celková délka 262,3 m
Šířka 37,7 m
Ponor 10,1 m
Výtlak konstrukční 42 462 t
Výtlak maximální 48 360 t
Výzbroj 8 x 381 mm (4x2)
12x140 mm
4x102 mm AA
24 x 40 mm AA (3x8)
6 x 533 mm torpédomety
Max. rychlost 31 uzlů
Pohon 24 malých trubkových kotlů Yarrow3
4 parní turbíny Brow-Curtis
Výkon konstrukční 106 000 kW
Výkon maximální 111 000 kW
Akční rádius 7 500 nám. mil
Zásoba paliva 1 200 t (normal), 4 000 t (max.)
Posádka 1 421 osob
Uvedení do služby 5. března 1920
Potopena / vyřazena 24. května 1941

 

Podívejte se na čtenářské komentáře k této stránce a přidejte svůj komentář!


Pokud najdete v článku chyby, pište autorovi článku. Jeho jméno je uvedeno v záhlaví či na konci stránky.

V případě jiných dotazů, nápadů nebo problémů,  napište mail sem

Copyright © 2012 All Rights Reserved

Bez písemného souhlasu autorů není dovoleno využívat zveřejněné informace ke komerčním účelům.


Naše další stránky: Military Video | Agile Factory | MiniAukce | Experio | Beatles | Blanensko