NAVIGACE

HMS Royal Sovereign
připravil Michal Béza

Kategorie: Bitevní loď
Třída: Royal Sovereign

Třída Royal Sovereign bývá někdy také označována jako tř. Revenge. Oproti konkurenční třídě Queen Elizabeth byly tyto lodě poněkud menší a pomalejší, avšak stabilnější při střelbě. Stejně jako Queen Elizabeth měla i třída Royal Sovereign naftový pohon. Před Druhou světovou válkou chtěla sice britská admiralita, v obavě z nedostatku nafty, nechat přestavět tyto lodě na pohon uhelnými kotli, ale díky intervenci admirála lorda Fishera se tak nestalo a lodě si tak ponechaly svoji relativně vysokou rychlost a manévrovatelnost. Původně bylo plánováno postavit sedm plavidel této třídy, ale dvě poslední jednotky - Renown a Repulse - byly dokončeny jako bitevní křižníky. Průměrná cena jedné lodě dosahovala částky 2 500 000 liber šterlinků.

Loď HMS Royal Sovereign byla postavena v loděnicích Portsmouth Dockyard. Zde byl 14. ledna 1914 položen kýl a za rok - 29. dubna 1915 byl trup spuštěn na vodu. Loď byla dokončena a uvedena do služby v květnu roku 1916.

Na rozdíl od lodí Queen Elizabeth, kde byla enormní spotřeba paliva, byla třída Royal Sovereign navržena se stroji s menší spotřebou, ale také nižším výkonem. Maximální rychlost těchto lodí tedy byla 21,5 uzlu. Jejich pohonný systém se daleko více podobal předcházející třídě Iron Duke. Pod kotli se původně topilo jak uhlím, tak naftou, ale v roce 1915 byl pohonný systém sjednocen na naftové kotle. To zvýšilo výkon soustrojí ze 31 000 na 40 000 koňských sil a umožnilo lodím dosahovat rychlosti 23 uzly. Kvůli slabšímu pohonu měly lodě i poněkud menší výtlak, což bylo výhodné vzhledem k nižším finančním nákladům, ale negativně se to projevilo při pozdějších modernizacích.

Výzbroj sestávala stejně jako u třídy Q.E. z osmi děl ráže 381 mm (15"/42 cal) Mk I. Děla byla uložena ve čtyřech dvojvěžích. Byla to velice dobrá a přesná děla - detaily viz. Queen Elizabeth.
Sekundární výzbroj tvořilo 12 děl ráže 152 mm (6"/45 cal) BL Mk XII umístěných v kasematech stejně jakou u třídy Q.E., ale po zkušenosti z provozu lodí třídy Iron Duke byla baterie posunuta poněkud více k zádi, což dovolovalo jejich efektivnější použití i při vyšších rychlostech a na rozbouřeném moři. Při modernizaci byla doplněna čtyři děla ráže 101 mm (4"/45 cal) QF HA Mk XVI uložená ve dvojložišti HM/LA Mk XIX.
Protileteckou baterii tvořilo v průběhu Druhé světové války 16 pom-pomů ráže 40,5 mm a až 35 kanónů ráže 20mm Oerlikon.
Původně byly ve výzbroji ještě čtyři podhladinové torpédomety ráže 533 mm (21"), ale tyto byly demontovány v roce 1940.

Boční pancéřový pás byl mnohem mohutnější než u předcházejících typů a byl 3,88 metru vysoký, po celé délce 330 mm silný a sahal 1,5 metru pod čáru ponoru. Lodě Royal Sovereign byly přibližně stejně široké jako třída Queen Elizabeth, ale hůře chráněné proti torpédům. To se změnilo až v říjnu roku 1917, kdy byly instalovány protitorpédové výdutě. Tyto "boule" po stranách trupu měly ještě jednu výhodu, kromě ochrany před torpédy - poskytovaly větší stabilitu při střelbě hlavní baterie plnou boční salvou.

V průběhu Druhé světové války vykonávala HMS Royal Sovereign omezenou službu v domovských vodách u "Home Fleet".
Dne 30. května 1944 byla Royal Sovereign zapůjčena Sovětskému Svazu (dnešní Rusko) a zde byla přejmenována na Archangelsk. Do stavu britského námořnictva byla loď vrácena až 9. února 1949. V témže roce byla vyřazena ze služby a 5. dubna 1949 byla prodána do šrotu.

Technicko-Taktická Data: