NAVIGACE

HMS Queen Elizabeth
připravil Michal Béza

Kategorie: Bitevní loď
Třída: Queen Elizabeth

Krátce před První světovou válkou bylo rozhodnuto postavit pro Royal NAVY třídu bitevních lodí, které by svými technickými a bojovými charakteristikami převyšovaly jakékoliv lodě ostatních námořních velmocí. Tato třída pěti lodí byla pojmenována po první ze skupiny Queen Elizabeth a s jejich vznikem bylo úzce spojeno jméno tehdejšího prvního lorda admirality Winstona Churchilla. Byly to lodě o standardním výtlaku 27 500 tun a konstrukčně vycházely z předchozího typu Iron Duke. Spolu s konkurenční třídou Royal Sovereign byly chloubou britského námořnictva a přinesly několik konstrukčních novinek. Jednou z nich byly naftové kotle, díky nimž bylo ušetřeno několik tun výtlaku, který se mohl spotřebovat ve prospěch pancéřové ochrany. Novinkou byla také, podobně jako u Royal Sovereign, děla ráže 15" (381 mm) ačkoli v té době byla většina lodí světových námořních mocností vyzbrojena 14" děly (356 mm). Všech pět lodí této třídy sehrálo významné role v průběhu Druhé světové války.

HMS Queen Elizabeth byla postavena v loděnicích Portsmouth Dockyard. Kýl byl položen 21. října 1912, loď byla spuštěna na vodu 16. října 1913 a uvedena do služby v lednu 1915.

Hlavní výzbroj této třídy tvořilo osm děl ráže 381 mm (15"/42 cal) Mk I. Děla byla uložena ve čtyřech dvojvěžích - dvě věže na přídi a dvě na zádi. Oproti třídě Iron Duke to byl kvalitativní rozdíl ve výzbroji - oproti jejím deseti dělům ráže 13,5" (343 mm) měla Queen Elizabeth "jen" osm děl, ale plná boční salva měla hmotnost 6 750 kg proti 6 300 kg u třídy Iron Duke.
Děla 15"/42 Mark I byla jedna z nejlepších a nejpřesnějších děl (velkých ráží) vyrobených pro britské válečné námořnictvo. Není tedy divu, že tvořila hlavní výzbroj většiny bitevních lodí a bitevních křižníků jak v První tak ve Druhé světové válce. Tato děla nesly lodě třídy Queen Elizabeth, Royal Sovereign, Renown, Hood, Glorious, Courageous a Vanguard v různých modifikacích. Hlavně těžké 101,6 tun měly 76 drážek a střílely projektily o hmotnosti 866 - 871 kg (podle typu) na vzdálenost až 21,3 km. Průraznost projektilů činila 340 mm homogenního pancéře na vzdálenost 10 km. Kadence děl dosahovala 2 ran za minutu, rychlost elevace činila 5° za sekundu v rozsahu -5° až +20°, věž se otáčela rychlostí 2° za sekundu v rozsahu +/- 150°. Celková hmotnost věže byla 782 tun.
Sekundární výzbroj tvořilo původně 14 děl ráže 152 mm (6"/45 cal) typu BL Mk XXII, která byla uložena v kasematech po bocích lodi. Při pozdějších přestavbách byla některá z nich odstraněna. Při přestavbě byla instalována děla ráže 113 mm (4,45"/45 cal) Mk I v počtu 20 kusů, uložená po dvou v deseti věžích Mk II BD.
Protileteckou výzbroj tvořilo ve Druhé světové válce 32 pom-pomů ráže 40,5 mm a až 50 kanónů Oerlikon ráže 20 mm.
Loď byla navíc vyzbrojena čtyřmi podhladinovými torpédomety ráže 533 mm.
Všechny lodě třídy Queen Elizabeth byly už v roce 1941 vybaveny protileteckým radarem a v roce 1943 byl doplněn povrchový radar.

Ochrana - hlavní pancéřový pás při čáře ponoru byl 3,5 metru vysoký a uprostřed trupu 330 mm silný. Směrem k přídi a zádi se zužoval na 152 mm a končil 9 metrů před přídí a před zádí. Dokonce i dno bylo v délce 100 metrů ve střední části trupu pancéřováno pásem tloušťky 51 mm. Hlavní pancéřová paluba byla chráněná pancéřem tloušťky 63 až 127 mm a dělové věže měly čela tloušťky 330 mm. Velitelská věž měla stěny 280 mm silné.

Hnací systémy tvořilo 24 kotlů Babcock & Wilcox a 4 parní turbíny typu Parsons. Výkon soustrojí činil 55 200 kW, což dávalo lodi rychlost 25 uzlů. Vytápění kotlů bylo naftové + pomocné vytápění uhlím. Naftový pohon měl však jednu vlastnost, kterou lze těžko nazvat výhodou či nevýhodou. Při vytápění uhlím byly lodě viditelné na velkou vzdálenost kvůli sloupu kouře z kotlů, ale uhlí, napěchované ve skladištích podél boků lodi tvořilo další ochranu před nepřátelskými projektily. Jinak tomu bylo s naftou. Konstrukce trupu se musela podřídit tomu, že zde byly nádrže s palivem, které by při přímém zásahu explodovaly. Na druhou stranu byl naftový pohon mnohem lehčí než uhelný a tedy dovoloval použití většího množství pancéře bez negativního vlivu na výtlak lodi a navíc s ním byly lodě rychlejší. Rychlost 25 uzlů však byla vykoupena enormní spotřebou paliva. Každopádně to byla výrazná změna proti dřívějším typům a není tedy divu, že třída Queen Elizabeth byla v První světové válce chloubou britského námořnictva.

HMS Queen Elizabeth v roce 1913

Všechny lodě třídy Queen Elizabeth podstoupily ve třicátých letech náročnou rekonstrukci, při níž byla přestavěna velitelská věž a také jejich nástavby změnily kompletně svůj vzhled. Dva komíny byly sloučeny v jeden, bylo zesíleno pancéřování, přidány protitorpédové oddíly a zesílena protiletecká obrana. Lodě si ponechaly kasematová děla umístěná v "citadele" trupu.

HMS Queen Elizabeth v roce 1936

HMS Queen Elizabeth v roce 1942

 HMS Queen Elizabeth strávila období od srpna 1937 do prosince 1940 v loděnicích Portsmouth Navy Yard, kde byla přebudována na štábní loď. Na počátku roku 1941 se připojila ke středomořské flotile a v květnu 1941 se zapojila do bojových akcí u Kréty. Poté se přesunula na svoji základnu do Alexandrie. Zde se italským žabím mužům podařilo při odvážné a riskantní akci dne 19. prosince 1941 umístit na dno trupu nálože a po následné explozi loď klesla na dno přístavu. Kotviště však bylo velmi mělké a horní paluba lodi zůstala nad hladinou. Zde se zdroje rozcházejí - jeden zdroj tvrdí, že Britům se úspěch italské akce díky této skutečnosti podařilo ututlat až do konce války a zamlčet tak ztrátu velké a strategicky významné bojové jednotky. Druhý zdroj tvrdí že loď byla vyzdvižena v únoru 1942 a v průběhu roku byla dopravena do USA, kde se podstoupila opravy v Boston Naval Yard až do července 1943. V letech 1943-44 pak prý sloužila ve vodách Indického oceánu a v britské "Home Fleet".
Tak jako tak byla HMS Queen Elizabeth oficiálně vyřazena až v srpnu 1946. Nejsmutnější den pro ni pak nastal 19. března 1948, kdy byla prodána do šrotu.

Technicko-Taktická Data (po roce 1939):