zpět současné letouny USAF

Současné americké vojenské letouny

NAVIGACE
HOME PAGE
Diskuse
Naše inzerce

Aukce.Military.cz


Silent Eagle: F-15 pro 21. století?

připravil Michal Mádl

Firma Boeing počátkem roku 2009 představila zcela novou verzi letounu F-15 s názvem F-15SE (Silent Eagle). Do více než 30 let staré konstrukce se podařilo integrovat prvky stealth, moderní systémy elektronického boje a další vylepšení, které náleží letounům tvz 5. generace. Letoun by měl být určen především pro export. Následujícím článkem bych chtěl popsat nejnovější verzi tohoto, dnes už legendárního stroje, a prozkoumat možnost jeho uplatnění na mezinárodním poli, pro které je určen.

Cesta k novému dravci

Jako většina prototypů nových letounů, ani F-15SE nespadl z nebe sám od sebe. Pokud chceme vystopovat jeho původ, je třeba si nejprve projít historií celého projektu letounu F-15 a především některé „zapadlé“ a nerealizované verze.

F-15 vznikl jako čistě stíhací letoun pro vzdušný boj. Měl být náhradou za zastarávající letouny F-4 Phantom a především měl obsahovat důležitá zlepšení, které se USAF naučilo, často velice krvavou cestou, nad vietnamským nebem. F-15 byl proto navržen jako čisté stíhací stroj pro vybojování vzdušné nadvlády. Jeho vývoj také proto charakterizovalo heslo: „Ani libru pro protizemní výzbroj“.

F-15A vyroloval před oči veřejnosti 26. července 1972 a o dva roky později vstoupily první sériové stroje do služby. První verze F-15A a dvoumístné F-15B následovaly v roce 1979 zlepšené verze F-15C a F-15D. Sázka na čistý stíhač se vyplatila. V době svého vzniku a dlouho poté se jednalo o nedostižný stroj, který v rukou zkušeného pilota neměl konkurenci. Nejvíce to prokázaly právě zkušenosti nabyté ve vzdušném boji. V rukou amerických, izraelských a saúdských pilotů dosáhly F-15 okolo sta sestřelů ve vzdušném boji beze ztráty jediné F-15. Eaglu se mohly rovnat teprve až stroje Su-27 a MiG-29, které přišly do služby v druhé polovině osmdesátých let.

Nicméně konstrukce F-15 se ukázala jako mnohem flexibilnější, než se na první pohled zdálo. Ve výběrovém řízení na nový stíhací letouny pro americké letectvo byla vybrána právě dvoumístná verze F-15, označená jako F-15E Strike Eagle. V podstatě se jedná o dvoumístnou verzi F-15 se zvětšenou nosností, výkonnějšími motory a delším doletem, což zajištují především tzv. CFT (conformal fuel tanks - vnější palivové nádrže) připevněné k bokům trupu. Nový dravec dostal zcela nový radar AN/ANG-70 se schopností navigace v přízemních výškách a podvěsy LATRIN, které umožňují precizní bombardovací údery. Letoun si také zachoval plnou schopnost boje vzduch-vzduch a může nést celý arzenál protivzdušných střel ve výzbroji amerického letectva.

Nicméně jeho možnosti v blízkém manévrovém boji jsou navzdory silnějším motorům limitovány kvůli přidané hmotnosti a odporu CFT. F-15E se často označuje jako vrchol konstrukce F-15 a podobně, jako jeho stíhací protějšek i on se osvědčil v bojových operacích v rámci amerického a izraelského letectva. Verze Strike Eaglu v jednodušších nebo naopak vylepšených verzích slouží kromě již zmiňovaného Izraele (F-15I) též v Saúdské Arábii (F-15S), Jižní Koreji (F-15K) a Singapuru (F-15SG).

Avšak v průběhu času se objevily často dnes již více či méně známé verze F-15, které nebyly realizovány a postupně upadly do zapomnění. Vzhledem k novému stroji jsou nejzajímavější verze F-15F a F-15XX. Po nástupu nových sovětských a posléze ruských letounů Su-27 a Mig-29 si USAF začalo jasně uvědomovat, že F-15 začíná pomalu, ale jistě zaostávat zejména pak oproti novým verzím rodiny Su-27 - víceúčelovým letounům Su-30. Na rychlý vzestup ruských strojů USAF odpovědělo zcela nový strojem F-22 Raptor, dnes označovaným jako letoun páté generace. Nicméně vývoj Raptora byl poměrně problematický a provázely ho četná zpoždění v souvislosti se škrty v obraném rozpočtu, chvíli dokonce nad ním visel Damoklův meč v podobě zrušení pro nedostatek finančních prostředků. Proto se objevilo několik návrhů modernizací F-15, které by F-22 doplnily, či zcela nahradily.

Nejvíce pokročilá byla F-15XX, která měla obsahovat mnohé z avioniky z F-22, k tomu silnější motory, pokročilý stealth a zbraně zapuštěné do trupu. Tento projekt postupem času zanikl, jak se F-22 dařilo stále lépe. Druhou dnes již poněkud zapadlou verzí je F-15F. Jednalo se vlastně o zvláštní kombinaci F-15E a F-15C a původně byla navržena pro Saúdskou Arábii. Byla to de facto jednomístná verze F-15E, která měla mít naprosto vyvážené schopnosti pro boj proti vzdušným a pozemním cílům. Saúdská Arábie nakonec objednala pouze dvoumístné F-15S a projekt opět zapadl. Jak je vidět ne zcela. Silent Eagle je zcela evidentně ovlivněn oběma zmiňovanými projekty.

F-15SE

F-15SE byl představen 16. března 2009. Dle oficiálního vyjádření společnosti Boeing stojí za jeho vznikem snaha zaujmout zahraniční provozovatele F-15 nebo země, které hledají vhodný letoun pro vybojování vzdušné nadvlády, který by zahrnoval prvky letounů 5. generace (především technologii stealth), ale současně by byl cenově efektivní. Boeingu také nahrávají jisté problémy, které stíhají konkurenční Lockheed s jeho F-35. Projekt F-35 nabral poměrně značné zpoždění a stále se prodražuje. Navíc se Boeing obává možnosti, že bude muset zavřít výrobní linku F-15, která má na seznamu pouze zakázku na výrobu F-15K a F-15SG pro Jižní Koreu a Singapur.

F-15SE čerpá z celého vývoje typu F-15. Hlavním a nejmarkantnějším zlepšení je přidání technologie stealth. Hlavním problém, který před konstruktéry stál bylo vyřešení uložení munice a raket, které jsou hlavním zdrojem radarových odrazů. To bylo vyřešeno velice zajímavým způsobem. Jako „úložiště“ munice byly zvoleny CFT. Ty byly částečně vyprázdněny a předělány na interní prostory s výsuvnými závěsníky pro přepravu řízených střel vzduch-vzduch AIM-120 a AIM-9. Na ně mohou být uloženy též pumy vzduch-země řady JDAM či SDB. Na těchto závěsnících může nést buďto jednu 500 librovou pumu nebo čtyři pumy typu SBD. Dalším výrazným rozdílem oproti standardním strojům je vyosení kýlovek o 15 stupňů. Podobné řešení je použito i u letounů F-18E/F Super Hornet a F-22 a má příznivý vliv na stealth. Samozřejmostí je použití materiálů pohlcující radarové záření. Firma Boeing udává, že letoun má z předního směru naprosto stejnou úroveň stealth jako F-35. Tyto změny a zejména zmenšení CFT se ovšem negativně projevily na doletu. Dolet nového letounu je oproti standardní F-15E zmenšen o 180 až 200 mil. Avšak Boeing dodává, že CFT mohou dle potřeby změněny zpět na čistě palivová úložiště.

Avionika je dalším lákadlem pro potencionální zákazníky. Letoun má být vybaven radarem AESA typu AN/APG-63(V)3 typu AESA, který už používají singapurské stroje. Dále je nabízen digitální elektronický bojový systém (DEWS-Digital Electronic Warfare System) vyvinutý firmou BAE a plně integrovaný s radarem AESA. Digitalizovaný systém elektronického nabízí několikanásobně větší paměťovou a výkonnostní úroveň než současné elektronické systémy letounů F-15 a je zcela na úrovni letounů 5 generace jako F-35 a F-22. Dalším přídavkem je datalinkové spojení s různými vzdušnými a pozemními stanicemi, které umožňuje předávání informací v reálném času a zlepšuje pilotovi přehled o situaci. F-15SE má též integrovaný přilbový zaměřovač typu JHMCS (Joint Helmet Mounted Cueing System), umožňující navedení široké škály protivzdušné i protizemní munice na cíl pouhým otočením hlavy pilota.

Přestože je konstruován s ohledem na technologii stealth, tak si Silent Eagle zachoval schopnost nést na externích závešnících celou škálu munice používanou USAF od protivzdušných střel AIM-120, AIM-9 přes neřízenou munici Mk-82 a Mk-84, přes laserem naváděné pumy GBU-10/12/28 a munice typu JDAM GBU-31/38 až po tvz. stand-off munici jako jsou řízené střely SLAM-ER a JASSM.


Detailní pohled interní prostor výsuvné závěsníky

Možnosti Silent Eagle a jeho protivníci

Letoun F-15SE je bezesporu zajímavý a perspektivní letoun. Má ovšem šanci prosadit se na trhu v tvrdé konkurenci evropských letounů Rafale a Eurofighter, posledních verzí Su-30MK( či dokonce Su-35) a v neposlední řadě F-35?

Oproti evropským stíhačům má Eagle jasnou výhodu v aplikaci stealth a možnosti uložení zbraní do trupu. Podobnou schopnost bychom u EF-2000 či Rafalu hledali těžko. Velkou předností F-15 je též radar APG-63(V)3, který je v dosahu a výkonu zcela porovnatelný s radarem APG-77 na F-22. (Nicméně je nutné si uvědomit, že mnohá fakt o APG-77 jsou stále utajovaná). Není od věci připomenout, že těsní předchůdci Silent Eagla, F-15K a F-15SG porazili ve výběrových řízeních evropské vyzyvatele, ačkoli se jednalo prakticky „jen“ o vylepšené verze F-15E.

Co se týče Su-30MK, tak teprve F-15SE je vlastně jeho americkým ekvivalentem. F-15E je jednoznačně spíše stíhací bombardér, kdežto Silent Eagle je víceúčelový letoun, který se může směle se suchoji měřit, co se týče boje za hranicí viditelnosti. Nicméně SU-30MK si stále zachovává převahu v blízkém manévrovém boji, zejména pak verze jako je Su-30MKI s vektorem tahu.

Firma Boeing oficiálně tvrdí, že F-15SE není v žádném případě vyzyvatelem, či konkurentem F-35.. V srovnání s F-35 má F-15 příznivější poměr tah-hmotnost, díky čemuž dosahuje vyšší maximální rychlosti, a také zmiňovaný radar, který by měl pravděpodobně dosahovat lepších výkonů, než obdobný nicméně menší AN/APG-81 . Nicméně F-35 disponuje all-aspect stealth (tzn. neviditelnost ze všech stran) a jeho konstrukce je celkově vyspělejší než sice vylepšená avšak přece jen 30 let stará konstrukce F-15.

Hlavním okruhem zájmu jsou především soutěže v Japonsku a Koreji. Japonsko by sice velice uvítalo možnost nákupu zjednodušené varianty F-22A, nicméně protože americká vláda je stále neochotná jakkoli uvolnit F-22 pro export, má zde Silent Eagle poměrně slušnou šanci na úspěch. Jižní Korea se jeví také jako ideální zájemce. Zájem by ovšem mohly projevit i další země, které by rády viděly těžší letoun 5. generace ve své výzbroji. Jedná se především o Austrálii, která je znepokojená pokračujícím vyzbrojování jihoasijských států moderními letouny rodiny Su-27/30 a značná část odborné veřejnosti kritizuje v tomto ohledu výběr F-35 jako nedostatečnou odpověď. Dalším zájemcem by byl Izrael, který opakovaně sdělil znepokojení na rostoucí cenou F-35 a zpožděním celého projektu. I v jeho případě je tu jasný zájem o koupi F-22, nicméně i pro něj jsou daná exportní omezení, které se na Raptor vztahují.

A konečně stranou by neměly zůstat ani samotné Spojené státy. Jejich prvořadým zájmem je pochopitelně nákup F-22 a posléze F-35. Nicméně počty F-22 se v současné době nezdají dostatečné natolik, aby pokryly budoucí požadavky USAF. Proto letectvo už dlouho volá po modernizaci stávajících F-15C/E. Nová verze Eaglu jim nabízí také poměrně zajímavou možnost, jak v budoucnu F-22 doplnit, pakliže se jeho počty nenavýší to té míry, kterou Pentagon uzná za postačující.

Na konečné soudy je v současné době příliš brzo. Nakolik se dokáže Eagle pro 21. století prosadit bude záležet okolnostech. Nicméně Boeing dokázal, že i přes svůj úctyhodný věk má F-15 stále co nabídnout.

 

 


Pokud najdete v článku chyby, pište autorovi článku. Jeho jméno je uvedeno v záhlaví či na konci stránky.

V případě jiných dotazů, nápadů nebo problémů,  napište mail sem

Copyright © 2017 All Rights Reserved

Bez písemného souhlasu autorů není dovoleno využívat zveřejněné informace ke komerčním účelům.


Naše další stránky: Agile Factory | Experio | Beatles