zpět válečné lodě II. světové války

Válečné lodě II. světové války

NAVIGACE
HOME PAGE
Diskuse
Naše inzerce

Aukce.Military.cz


Americké bitevní lodě

USS South Dakota (BB-57)
připravil Michal Béza

Kategorie: Bitevní loď
Třída: South Dakota

Třída South Dakota byla druhou skupinou lodí stavěnou těsně v předválečném období. Podobně jako u třídy North Carolina se jednalo o lodě se standardním výtlakem 35 000 tun a děly ráže 406mm, avšak South Dakota byly poněkud novější a mnohem kompaktnější konstrukce vyznačující se lepší ochranou. Nová konstrukce spočívala v zabudování prostředního pancéřového pásu chránícího životně důležitá centra, jediný komín tvořil spolu s velitelskou věží jakousi pyramidální strukturu obklopenou protileteckými zbraněmi a hřídele lodních šroubů byly umístěny více vně trupu, což ještě rozšířilo záď. Byla také vylepšena protitorpédová obšívka a instalovány výkonnější parní turbíny, jejichž výkonu 130 000 koňských sil bylo zapotřebí, aby tyto kratší a masivnější lodě (ve srovnání s třídou North Carolina) byly schopny dosáhnout plavební rychlosti 27 uzlů. Lodě byly stavěny z rozpočtu fiskálního roku 1939 a byly postaveny celkem čtyři lodě: South Dakota(BB-57), Indiana(BB-58), Massachusetts(BB-59) a Alabama(BB-60).

Loď USS South Dakota byla stavěna v loděnicích Camden v New Jersey, kde byl v červenci roku 1939 položen kýl. Loď byla spuštěna na vodu v červnu 1941 a dokončena a uvedena do služby březnu 1942. Byla to loď 207,2 metru dlouhá a téměř 33 metrů široká. Hlavní výzbroj tvořilo devět děl ráže 406 mm (16"/45) ve třech trojvěžích a výzbroj středního kalibru tvořilo 16 děl ráže 127 mm (5"/38) umístěných po osmi na každém boku lodi ve dvojdělových věžích - další lodě této třídy měly již opět 20 děl ráže 127 mm. Na rozdíl od ostatních lodí své třídy měla South Dakota také speciální vybavení a prostory pro velení neboť se s ní počítalo jako s vlajkovou nebo štábní lodí. Na zádi byly umístěny dva parní katapulty pro tři hydroplány Vought Os2U "Kingfisher".

Pohon lodí tvořily kotle Babcock&Wilcox (BB57,BB59) nebo Foster Wheeler (BB58,BB60) a turbíny General Electric (BB57,BB59) nebo Westinghouse (BB58,BB60). Pracovní tlak v kotlích činil 578 psi při teplotě páry 850° F. Výkon soustrojí činil maximálně 130 000 koňských sil při plavbě vpřed a 32 000 ks. při zpětném chodu. Maximální dosažená rychlost v roce 1941 byla 27,8 uzlu, ale s opotřebením soustrojí klesla na konečných 27 uzlů. Akční rádius při vysoké rychlosti 25 uzlů byl 6 400 námořních mil, ale při úsporném režimu a rychlosti 15 uzlů byl dosah lodi 17 000 námořních mil!

Ochranu lodi tvořilo masivní pancéřování - viz. TTD. Lze jen doplnit, že tzv. bezpečná zóna útoku (immunity zone), tedy vzdálenost, ve které nedošlo k poškození pancéřování granátem, činila 16 - 28 km při použití AP projektilu ráže 16" (406mm) o hmotnosti cca. 1 tuny.

USS South Dakota nejprve působila v Atlantiku a pak se v srpnu 1942, krátce po svém uvedení do služby, vydala do Tichého oceánu. Ihned se zapojila do kampaně o Guadalcanal. V říjnu 1942 byla její přední dělová věž zasažena japonskou bombou při akci u ostrovů Santa Cruz, kde se důrazně prosadily její protiletecké zbraně. Zůstala na bojišti a krátce poté se nedopatřením srazila s USS Mahan. Opravy byly provedeny na místě, ale zanedlouho byla opět vážně poškozena při japonském pokusu o ofenzívu u Guadalcanalu v noci ze 14. na 15. listopadu. South Dakota byla při střetnutí zasažena palbou japonské bitevní lodi Kirishima a pouze díky zásahu bitevní lodi USS Washington nebyla potopena. Po následujících opravách provedených ve Spojených Státech se South Dakota přesunula do Atlantiku, kde působila spolu s britskou flotilou od února do srpna 1943. Poté se opět vrátila do Pacifiku a zapojila se do akcí u Gilbertových a Marshallových ostrovů. Zde podporovala invazní jednotky při vyloďování od listopadu 1943 do února 1944. Přitom doprovázela svazy - Task Force - letadlových lodí při útocích na japonské síly. V létě 1944 působila v oblasti Marián, kde bombardovala pobřeží ostrovů Saipan a Tinian svými těžkými děly. V bitvě o Filipínské moře v červnu 1944 byla opět zasažena japonskou bombou. Po opravách se na dalších deset měsíců až do konce války v Pacifiku stala doprovodem svazů letadlových lodí, které podnikaly útoky ze Západního Pacifiku podél jihočínských břehů na Japonské ostrovy. V té době také podporovala vylodění invazních jednotek na ostrovy Leyte, Luzon a Iwo Jima. V březnu a dubnu 1945 spolu s ostatními bitevními loděmi bombardovala cíle na ostrově Okinawa. V červenci ostřelovala i samotné japonské ostrovy a byla přítomna v Tokijské zátoce 2. září 1945 při formální kapitulaci Japonska.

USS South Dakota se krátce po skončení války vrátila do Spojených Států a v roce 1947 byla deaktivována. Byla součástí Rezervní Flotily Spojených Států do října roku 1962, kdy byla prodána do šrotu.

 

Technicko -Taktická Data:

Délka celková 207,26 m
Délka při čáře ponoru 202,9 m
Šířka 32,9 m
Ponor 10,9 m
Výtlak standardní 35 000 t
Výtlak maximální 46 218 t
Výzbroj 9 x 406 mm (16"/45 - 3x3)
16 x 127 mm (5"/38 - 8x2)
48 x 40 mm/56 cal Bofors AA (12x4)
52 x 20 mm/70 cal Oerlikon (52x1)
Pancéřování - bok 309,8 mm (pod úhlem 19°)
Pancéřování - paluba hlavní 38mm, druhá 127mm+19mm, třetí 7,6mm
Pancéřování - barbety 439 mm
Pancéřování - věže hlavní baterie čela 457mm, boky 241mm, zadek 304mm, strop 184mm
Pancéřování - velitelská věž 406 mm
Max. rychlost 27 uzlů
Pohon 8 kotlů Babcock&Wicox 3 drum express
4 parní turbíny General Electric
Výkon 130 000 ks
Akční rádius 17 000 nám. mil při 15. uzlech
Posádka 2 257 mužů
Uvedena do služby 20. březen 1942
Potopena / vyřazena 25. říjen 1962

 

 


Pokud najdete v článku chyby, pište autorovi článku. Jeho jméno je uvedeno v záhlaví či na konci stránky.

V případě jiných dotazů, nápadů nebo problémů,  napište mail sem

Copyright © 2017 All Rights Reserved

Bez písemného souhlasu autorů není dovoleno využívat zveřejněné informace ke komerčním účelům.


Naše další stránky: Agile Factory | Experio | Beatles